Tyet
přečtené 1452
Eldorádo
2018,
Karel Jerie
Parádní komiks podle Voltairova Candida ve třech dílech vtipně a originálně zpracovaný skvělým Karlem Jerie. Když jste pozorní, kromě napínavého příběhu a dynamických obrázků najdete i spoustu parádiček a vtipných detailů. Ačkoliv nejsem komiksový fanda, moc jsem si to užila. V komiksové knihovně nesmí chybět!... celý text
Vzpomínka na Zemi
2018,
Liou Cch'-sin
Konečně jsem dočetla poslední část rozsáhlé trilogie a jsem okouzlena. Okouzlena bezbřehou imaginací Číňana Liou Cch´- sina, který bez nadsázky stvořil celý vesmír plný života. Myslím si, že tento silný čtenářský zážitek by mohl mnohé z nás vyléčit z našeho nabubřelého antropocentrismu, ale protože se mi při čtení opakovaně vybavovalo Sokratovo “Vím, že nic nevím.”, všechno může být a docela jistě také je úplně jinak než jsme si schopni vůbec představit. Cch´- sinovi se podařilo skvěle vystihnout lidskou povahu. Jak jsme hloupí, naivní, nostalgičtí, posedlí domovem, nedospělí, tak jsme také urputní, agresivní, zároveň bezcitní i plní hlubokého citu. Celý příběh obsažený ve třech knihách od začátku do konce trvá miliony let a nudit se u něj nebudete. Osobně celou trilogii řadím k naprosté špičce žánru sci-fi. “Věčnou nocí ramene Orionu se jako meteorit mihla jedna civilizace a vesmír si její záři zapamatoval.”... celý text
Pohřbený obr
2017,
Kazuo Ishiguro
Moc jsem se na tu knížku těšila, recenze a anotace mě zlákaly. Když jsem dočítala poslední stránky a pořád nic, došlo mi, že jsem se nechala nachytat. Alegorický příběh z artušovské Británie psaný Japoncem, to nemohlo dobře dopadnout. Tématem knihy je prolínání osobních osudů s osudy národů, kolektivní vina a ztráta paměti. Rytíři bojují i mluví jako samurajové a motiv sebeobětování a podivného sebetrýznění je také spíše japonský než keltský. Za mě zklamání, knížka o ničem tvářící se jako velké mudrování.... celý text
Mandaríni
2007,
Stanislav Komárek
Tragikomický příběh sinologa Jindřicha s překvapivě dojemným koncem je protkán bizarnostmi. Některé z nich mě donutily googlit :D Komárek je sebeironický, zdravě skeptický, jeho humor je inteligentní, i když trochu škodolibý a stěží zakrývá autorovu lidskost. A pro tohle všechno je Stanislav Komárek mým oblíbeným spisovatelem a vědcem. "... jak divná a přízračná je celá hra světa, to běsné střídání ročních období, let a jednotlivých pokolení za sebou, jako když v zrychleném tempu táhnou mraky nad vrcholky lesa. V šíleném a smysluprostém tempu narůstají a zase opadávají listy, rostou a stářím se hroutí stromy, jedna generace plodí druhou a mizí ve hrobech. Pro koho je celé tohle divadlo, kdo se tím vším vznikem a zánikem baví? Jedna vlna na mořské pláži zase zahlazuje to, co její předchůdkyně do písku nakreslila, a tak až do zbláznění.“... celý text
Vzestup Endymionu 2
1999,
Dan Simmons
Poslední díl je překladatelskou katastrofou. Porada v kolonii Vyvrženců představuje pro čtenáře fyzické utrpení, nedá se to číst. Zaujala mě ale teorie o tom, že nic jako nesmrtelná duše neexistuje, že v Prázdnotě, Jež Spojuje, přetrvávají jenom všechny emoce a vzpomínky každého tvora ve vesmíru, který kdy žil a že se s nimi za určitých podmínek určití lidé mohou potkat. Je to podobné jako v židovské víře, ne? že žijeme dál pouze ve vzpomínkách našich blízkých. Z neustálého přesouvání se v čase dopředu a dozadu mi šla trochu hlava kolem, ale když jsem se přestala snažit srovnat si všechny události před a po se všemi důsledky, ulevilo se mi. Takže závěr? Není to špatná sága, ale za vrchol světové sci-fi bych ji neoznačila, například do Duny má daleko.... celý text
Vzestup Endymionu 1
1999,
Dan Simmons
Čtvrtý díl jsem si začala pořádně užívat vlastně až v polovině, do té doby jsem se s tím trošku trápila. Líbil se mi popis sépiovitých mimozemšťanů na planetě mraků a pobyt hlavních hrdinů na planetě buddhistů mě opravdu bavil. Obdivuju sílu Simmonsovy imaginace a jeho znepokojivý, ambivalentní vztah k umělé inteligenci. Zaujalo mě třeba toto: „Za prvé, Buddha nám nepomůže. Není to jeho úkolem. Za druhé, plánování posmrtného života je hloupostí, neboť jsme ve své podstatě nadčasoví, věční, nenarození, neumírající a všemohoucí.“ Konečně jsem se dozvěděla, kdo stvořil Štíra, spousta otázek ale stále zůstává nezodpovězených. Tak vzhůru do finále.... celý text
Povídky
2008,
Zdeněk Svěrák
Možná vzhledem k tomu, že jsem už starší osoba, Svěrákův styl mi přijde naprosto v pořádku. Laskavý, bystrý humor, který dokazuje, že autor je znalcem lidské povahy. A to především té obyčejné, české, dojemné i trapné. Povídky jsem si přečetla s chutí v noci, když jsem nemohla spát.... celý text
Endymion
1998,
Dan Simmons
Třetí část Simmonsovy hyperionské ságy je především postižena naprosto příšerným překladem. Často mě napadalo, zda vůbec překladatel pochopil smysl toho, co překládá, protože především v dialozích selhávala logika, větná skladba a volba slov, ve větách chyběly čárky, takže zhusta nedávaly ani smysl. S citoslovcem „ach“ se potkáte desetkrát za stránku a začnete ho nesnášet, a množství odmlkových trojteček je ohromující (i když zrovna u tohohle nešvaru asi nepůjde o rozmar překladatele). Dobré tři čtvrtiny knížky jsou prostým popisem dobrodružného a nebezpečného putování z planety na planetu, a mně citelně chyběl filozofický rozměr, na který jsem u Simmonsových sci-fi zvyklá, a který mě baví. Dočkala jsem se až téměř na konci, kde starý a slepý Otec Glaucus hostí poutníky na zmrzlé planetě systému Sol Draconi a mimo jiné říká: „Evoluce tvoří lidské bytosti. Ale lidské bytosti tvoří díky dlouhému a bolestnému procesu lidskost.“ Závěr byl pěkný, i když předvídatelný, ale kdo je Štír a proč a kým byl stvořen jsme se opět nedozvěděli. Považuji třetí část za zatím nejslabší částí série.... celý text
Pád Hyperionu
1997,
Dan Simmons
Druhé pokračování hyperionské série se vydává hlouběji do Sítě, datasféry, metasféry, duší i pohnutek protagonistů. U Simmonse nepřekvapí nejednoznačnost charakterů, a to ani u strojů. Hrozba ovládnutí lidstva UI, kterou popisuje v této knize už před třiceti lety se nám, současným lidem, nezdá náhle nikterak nereálná. Ocenila jsem téma výzvy Boha k dialogu, téma Abrahámovy oběti, téma trojjedinosti Boha. Nepodezřívám (jako někteří čtenáři) autora z hlouposti, zmatenosti nebo z toho, že příběh nedomyslel nebo odfláknul, to už spíš podezřívám nás čtenáře z mdlého rozumu. Marně si lámu hlavu nad tím, proč například Moneta/Rachel pomohla spolu s Kassadem pobít posádku vetřelecké lodi na Hyperionu, vždyť to byli oni, kdo ji vyslali do minulosti doprovázet Štíra. Ale třeba se to dozvím v dalších dílech. Závěr byl happyendem, což mi nevadí, rušila mě ale přílišná rozjuchanost, která jej provázela.... celý text
Opšlstisova nadace (nepravidelný román)
2002,
Stanislav Komárek
Mám velmi v oblibě Komárkův humor, ač se člověk za břicho nepopadá, jeho ironie (a sebeironie!) je velmi osvěžující. Z jeho prózy, nejen z ní, cítím přátelskou blahosklonnost vůči lidskému rodu, touhu a schopnost radovat se z malých věcí i tváří v tvář všemu tomu zmaru, jehož původcem je člověk. Navíc musím samozřejmě vyzdvihnout jeho skvělou práci s jazykem, autorovy novotvary jsou zábavné samy o sobě. Jo, a v něčem, možná ve způsobu vyprávění a ironickém nazírání světa, mi připomíná mého oblíbeného Křesadla. Za mě paráda.... celý text
Domácí pekař, aneb, Jak přijít vlastním přičiněním k dobrému pečivu
2018,
Klára Hadašová
Nová knížka Kláry Hadašové, která vznikla opět „Na kopci“, skvěle doplňuje její první trhák – Domácího mlékaře. Ten pro mě bohužel přišel pět minut po dvanácté, protože tahle výborná knížka vyšla v době, kdy jsem už sama s mlékem skončila. Domácí pekař je neuvěřitelně obsáhlý a vyčerpávající soubor informací, pravidel i receptů, prostě všeho, co souvisí s domácím pečením. Najdete v ní i zajímavosti z historie, technologie, návody a tipy na pořízení pomůcek a podobně. Dozvíte se všechno o obilí, moukách, o kvasu, droždí, kypřidlech, tucích a všech ostatních surovinách, které se při pečení chleba, bílého pečiva i nejrůznějších moučníků používají. Podrobné návody a recepty jsou srozumitelné a polopatické, takže je pochopím i já. Klára dala do knížky velký kus sama sebe a zúročila roky práce a zkušeností, je to hotový poklad a tahle kniha bude rodinným stříbrem předávaným z generace na generaci, to vám garantuju. Všechny recepty jsou poctivé, chleba jenom zvoní, moučníky jsou řádně mastné a řádně sladké, toustové chleby jsou lahodné. Nenajdete tady žádné náhražky ani šizení a můžete se spolehnout, že oblizovat se bude i konzervativní část rodiny. Tahle knížka není moderní, tedy nenajdete v ní 30 receptů a stejný počet celostránkových vystajlovaných fotek drahého nádobí a rozsypaných semínek, je ale nadupaná informacemi, a toho si alespoň já cením mnohem víc. Kláru ze srdce obdivuju, protože kde je ona pracovitá, jsem já líná, kde je pečlivá, jsem já netrpělivá, kde je systematická, jsem já chaotik. Je mým nedostižným vzorem. Pokud máte chuť konečně se pustit do pečení vlastního chleba, nenajdete lepší publikaci. A i zkušeným pekařům rozšíří obzory a přinese spoustu nových a zajímavých informací.... celý text
Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu
2017,
Rebecca Marie Chambers
Tuhle knížku jsem si koupila na základě reklamy, aha, takže se taky chytám! Naštěstí převážně jen na knížky. Je to průměrné sci-fi, odlehčené, hravé, žádná depka. Je znát, že je psala dívka, vlastně nebýt vesmírných kulis, šlo by zkrátka o dívčí čtení. Je pěkné, s jakou dojemnou a naivní důvěrou a optimismem píše autorka o přátelství mezi nejrůznějšími vesmírnými živými bytostmi. Ale proč ne, pohádek s dobrým koncem není nikdy dost.... celý text