Tyet
přečtené 1452
Tma
2015,
Jozef Karika
Už třetí horor z pera Jozefa Kariky, který jsem přečetla. Z knihovny na mě zírají ještě Brány meonu, ale to nedám, cením si svého spánku. Na Tmu nejsou téměř žádné kladné recenze a já váhala, mám-li se do ní vůbec pouštět. Zkusím první kapitolu, řekla jsem si a pak jsem knihu přečetla za jediné odpoledne. Za mě výborně zvládnutý popis postupujícího šílenství a rozkladu osobnosti až k hrozivému konci. Já jsem zklamaná nebyla.... celý text
Američtí bohové
2001,
Neil Gaiman
Jsou knihy, které vám navždy změní život, knihy, které vás pobaví, poučí, osvítí, dojmou nebo vyděsí. Knihy, které vás uklidní a přesvědčí o tom, že svět je v pořádku. Knihy, které vás zasáhnou přímo do srdce. Knihy, které si zamilujete jako přítele. A jsou knihy, ve kterých chcete být. Pro mě je takovou knihou kniha Malý Velký nebo Jonathan Stragne a pan Norell a konečně také kniha Američtí bohové od Neila Gaimana. Je velmi zábavná, jednoduchá, žádný intelektuální skvost (ale ne hloupá!), a především je to krásné napínavé fantastické dobrodružství zfalšovaného boje starých bohů a bůžků s novými božstvy moderní civilizace. Ačkoliv je v knize pár blbostí, třeba že Golema stvořili v Polsku nebo Bastet je sestrou Hora, velmi jsem si čtení užila. Od začátku do konce. Seriál, který byl podle knihy natočený, jsem neviděla a neuvidím. „Nic z toho, o čem se tu mluví, se nemůže ve skutečnosti odehrávat. Pokud vás to uklidní, mohli byste to jednoduše brát jako metaforu. Náboženství jsou, koneckonců, metafory a priori: Bůh je sen, naděje, žena, ironik, otec, město, dům o mnoha místnostech, hodinář, který nechal svůj vzácný chronometr v poušti, někdo, kdo vás miluje - dokonce možná, navzdory všem důkazům, nebeská bytost, jejímž jediným zájmem je zajistit, aby váš fotbalový tým, vaše armáda, firma či manželství prosperovaly a vítězily nad veškerou opozicí. Náboženství jsou místa, na nichž stojíme, z nichž se díváme a jednáme, jsou to pozice, z nichž se díváme na svět. ... Lidé věří. A odmítají brát zodpovědnost za své víry. Vyčarovávají věci a pak těm věcem nedůvěřují. Lidé osidlují temnotu – bohy, duchy, elektrony, příběhy. Lidé si představují a lidé věří: a jejich víra, ta způsobuje, že se věci dějí.“... celý text
Řekni mi, kde tě bolí, a já ti řeknu proč
2017,
Michel Odoul
Michel Odoul sepsal pěknou a srozumitelnou příručku pro všechny, které zajímá, proč onemocněli či přišli k úrazu. Na rozdíl od populárního doktora Hnízdila, Ruedigera Dahlkeho nebo Miroslava Hrabici vychází z východní filozofie. Zabývá se tedy Dřívějším a pozdějším nebem, pěti principy, zahušťováním a uvolňováním energií, jin a jang a především lateralitou. První, obecná část knihy je velmi zajímavá a pro mne v mnohém nová, zatímco druhá, praktická část je trochu příliš mechanistická, což mi nevyhovuje. Bolí vás pravý loket? Určitý mateřský princip vám brání v konání. Každopádně je ale kniha dobrým doplněním mnoha teorií nemocí a lidských útrap a stojí za to se s ní seznámit.... celý text
Cestovat nalehko
2017,
Tove Jansson
Tove Janssonová patří mezi mé nejoblíbenější autory. Nejprve jsem díky svým dětem objevila její Muminy a až později jsem se stále silnějším okouzlením pronikala do její prózy. Její úsporný, strohý, dalo by se říct nemilosrdný styl je dokonalý díky hloubce citu, pronikavému úsudku a nekonvenčnímu myšlení, které jej prostupují. Její próza není pro každého, mnohým se může zdát nezáživná nebo dokonce ponurá. Mně ale hraje na tu správnou strunu v duši. V povídkovém souboru Cestovat nalehko jsou kousky lepší i slabší a některé jsou vyloženě brilantní. Mě nejvíc potěšila povídka poslední - Skleník - o dvou starých mužích, povídka zároveň dojemná i vtipná, protože bez humoru neexistuje žádná skutečná hloubka.... celý text
Atlas masa - příběhy a fakta o zvířatech, která jíme
2014,
kolektiv autorů
Tahle publikace, kterou společně vydali nadace Heinrich-Böll-Stiftung a Hnutí DUHA, nepropaguje vegetariánství, jen strohým, věcným způsobem nám sděluje, co všechno se děje se samotnými zvířaty, s planetou i s námi samotnými předtím, než máte na stole svůj steak, řízek nebo nedělní kuře s nádivkou. Každoročně je člověkem zabito více než 64 miliard (!) zvířat pro maso. Je to stejné, jako by někdo, kdo má rád lidské maso, vylidnil každoročně devětkrát celičkou planetu Zemi. A další rok zase o trochu víc a další rok zase… přičemž by se nikdo z nás nedožil stáří, vlastně ani středního věku, planeta by byla plná malých dětí a mladých lidí v plné síle, ale jen do té doby, než bychom dospěli do jateční váhy. Člověk je nejstrašlivější zabiják na Zemi, místo péče a lásky likviduje systematicky nejen všechny ostatní tvory, ale i sám sebe a celou planetu. Je snad předurčením člověka rozdávat bolest a smrt? Někde se něco zvrtlo. Ještě se bojíte žraloků?... celý text
Utajené dějiny Čech: od pravěku do roku 1945
2009,
Otomar Dvořák
Tuhle knížku jsem si vykručela na kamarádce a když už mi ji tedy půjčila, považovala jsem za svou povinnost ji dočíst, i když jsem už po první čtvrtině došla k závěru, že jsem sice hodně naivní a přístupná kdejakým šíleným teoriím, ale určité věci zkrátka skousnout nedokážu. Vadilo mi především násilné napasování autorových teorií na jakoukoliv událost a postavu, kterou zpracovával. Dočetla jsem knihu klopotně do poloviny, protože téma mě zajímá. Normálně rozečtené knihy neodkládám, ale tady jsem to udělala. Závěry a teorie jsou podle mého laického názoru tak uměle vykonstruované a na hlavu postavené, že jsem to neskousla ani já, které nepravděpodobné a nepopulární teorie nevadí. Bohužel vám knížku nemohu doporučit, ale věřím, že své čtenáře si najde.... celý text
Devadesát dnů za železnou oponou
2018,
Gabriel García Márquez
Márqueze mám moc ráda a patří mezi mé oblíbené autory, ale jako novinář mě příliš nenadchnul, dokonce mě chvílemi i nudil. Je zkrátka znát, že reportáž z východní Evropy je stará už přes šedesát let. Ačkoliv má autor výjimečný pozorovací talent, výsledek jeho pozorování se dnes jeví víc než naivně. I když jsem byla samozřejmě vlastenecky potěšena, že z toho srovnání oproti východnímu Německu, Sovětskému svazu, Polsku a Maďarsku vyšlo Československo vlastně bez ztráty kytičky, nemohla jsem se ubránit pocitům, které by se daly shrnout slovy: co ty můžeš vědět. Každopádně ale doporučuji k přečtení, je to zajímavý pohled za železnou oponu očima z druhého konce světa.... celý text
Polednice
2016,
Jiří Březina
Dobře napsaná, napínavá detektivka, ve které je pachatel zároveň obětí, jehož smutný osud vede ke zlu. Knížku jsem přečetla za jediný den a vlastně jediné, co bych vytkla, že je příliš krátká. Uvítala bych více rozpracovaný příběh hlavního hrdiny, příběhy obětí a dalších důležitých postav, myslím si, že by to kniha klidně snesla.... celý text
Mort
1994,
Terry Pratchett
Moc pěkné, zábavné, dojemné, uklidňující čtení o Smrťovi a jeho učni. Doporučuji číst, když je vám smutno, rozveselí vás. Odpustila jsem Terrymu Pratchetovi i občasně třeskutě humorné pasáže, které byly na mě až moc rozjařené. Ale co, i tak je to sympatická knížka. Pamatuju si pěkný úryvek, volně cituji: Pojďme se rozumně domluvit, budeme předstírat, že jsme se už o to pohádali a já vyhrála. Ušetříme si spoustu času a nervů.... celý text
Příběh služebnice
2008,
Margaret Atwood
Napínavá, čtivá dystopie Margaret Atwoodové předkládá k zamyšlení vývoj společnosti směrem, který se snad z dobré myšlenky zvrtnul v krutou totalitu. No, jak to umíme velice dobře, historie je plná příkladů. Mohlo by se to takto stát? Nejspíš ne, ale něco podobného klidně vzniknout může a občas se zdá, že k tomu není zas tak daleko. Jako celek je kniha spíše oddychová literatura pro ženy, která nejde do hloubky, prostě rozptýlení, u kterého budeme mít radost ze života, jaký máme.... celý text
Léčení s pomocí duchů rostlin a stromů : jak navázat spojení s vědomím rostlin a stromů
2015,
Pam Montgomery
Američanka Pam Montgomery napsala knížku, která nás má naučit navázat kontakt s rostlinami tak, aby pomáhaly léčit nejen tělo, ale i duši. Já poměrně špatně snáším typicky povrchně duchovní americký přístup se všemi těmi kurzy, workshopy, osvícenci, gurui, to vše hojně opepřené penězi, takže mi občas dalo práci knížku nezaklapnout navždy. Musím ale poctivě říct, že v ní lze najít střípky, které k něčemu jsou, zvláště se mi líbily doporučené způsoby, jakými konkrétními kroky můžeme s rostlinami kýžený kontakt navázat. Takže knížku nezatracuji, je ale třeba ji brát trochu s rezervou a hledat takzvaně perly v kupkách pouťových třpytek.... celý text