Tyna_Pav přečtené 164

Volání Kukačky 2014, Robert Galbraith (p)

Od J. K. Rowling jsem očekávala víc. Postava Cormorana mi vůbec nesedla. Ne že by mi vyloženě vadil nějakým povahovým rysem, ale prostě tlustý, chlupatý, zanedbaný chlap bez peněz a bez nohy není úplně nejlepší hlavní postava. Jeho depresivní myšlenky a utápění se v lítosti mě tam otravovalo. Bohužel většina knihy byla slabý průměr, nebo mě nudila. Až posledních cca 150 stran to za něco stálo. A to píšu jako velký fanda tvorby JKR, ale prostě tohle mi přišlo jako krok vedle... Mám doma ještě druhý díl, časem určitě šanci dostane, tak doufám, že to pak bude o něco pozitivnější čtení.... celý text

Rod země a krve 2020, Sarah J. Maas

Wow. Moje první kniha od Maas. Ze všech stran jsem slyšela jak je skvělá, jak jsou Dvory skvělé, všichni ji doporučovali. Tak jsem si řekla, že než rozečítat několikadílnou sérii, začnu tímto. Aniž bych se podívala na počet stran, tak jsem objednala první dva díly na zkoušku. Když mi přišly takové bichle, byla jsem dost v šoku Tak jsem si řekla, že tohle bude moje čtení na doma u postele (většinou jinak čtu ve vlaku, ale tahejte se denně s tímto skoro 800 stránkovým obrem). No... čtení na doma to bylo přibližně po stranu 300. Bylo to klidné, poměrně pomalé fantasy. Po straně 300 se to ale dost rozjelo a chtěla jsem vědět, jak to bude dál! Takže jsem se s tím 800 stránkovým obrem stejně do toho vlaku tahala Po dalším velkém zlomu - nebudu spoilovat, ale kdo jste četli tak víte o čem mluvím - jsem s tím chtěla seknout. Ne, takhle přece ne! Ale stejně mě zajímalo jak to dopadne a co tam dalšího autorka vymyslí... A do Helu, stálo to za to! Miluju, jak dokáže Maas téměř z ničeho vybudovat ten pocit neskutečné chemie mezi hrdiny. To mě fakt dostávalo. A už dlouho mi nebyla hlavní hrdinka tak přirozeně sympatická. Vývoj postav taky stojí za zmínku, ten se povedl. Mám ráda, když nejsou postavy černobílé a tady nebyl jasně vymezený (na spektru dobra-zla) snad nikdo. Takže palec nahoru! Ještě že mám doma rovnou i ten druhý díl... ... celý text

Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá 2016, Jack Thorne

Moc skoků v čase a moc nucené sentimentality. Na to, že to nepsala Rowling, mě to i docela bavilo.

Máma není služka, máma je dáma 2021, Marek Herman

3,5* První kapitola top, pak skok a velké zklamání - dalších 50 stran jen plané řeči o tom, že "dřív bylo líp". Pak už je to takové střídavé. Místy mě iritovalo, jak si autor odporoval, jak přeháněl genderové stereotypy, jak "kázal vodu a pil víno", sám sebe popíral. Ale pak tam zase byly hezké myšlenky, pár dobrých tipů. Kapitoly o přechodových rituálech mě zaujaly, k těm se snad vrátím, až to pro mě bude více aktuální.... celý text

Dívka z Bernau 2016, Charlotte Lyne

Zajímavá kniha. Přibližně první polovina knihy, kdy Magdina rodina dře bídu s nouzí, byla těžká. Ale jak již psala ANDY28 - kniha zraňuje a poté uzdravuje, několikrát dokola. Po přesunu rodiny do Berlína kniha nabírá rychlejší spád. Co mi teda velmi vadilo po celou dobu čtení bylo mnohdy nelogické a extrémně sobecké chování víceméně celé rodiny (kromě Magdy). Aby se všichni utápěli v sebelítosti a nechali vše na ní... No nepřišlo mi to pochopitelné ani reálné, obzvlášť vzhledem k tomu v jakých byli situacích. Ale jinak super, Magda byla naopak velmi reálná, uvěřitelná, sympatická a silná ženská hrdinka.... celý text

Dům na samotě 2011, Michaela Klevisová

Moje třetí kniha od Klevisové (čtu je na přeskáčku, ale nevadí to ničemu) a pecka! Tahle se mi snad líbí nejvíc. Prostředí malé vesnice a koňských závodů bylo skvělé. Klevisová umí nádherně vymyslet složitý příběh založený na lidských vztazích a tajemstvích, která jsou s nimi spojena.... celý text

Pekárna s vůní skořice 2021, Ruth Kvarnström-Jones

Docela příjemné čtení. Na začátku jsem se velmi rychle nadchla, i když množství postav bylo šílené, musela jsem si sepsat rodokmen. Historická linka knihy se mi líbila asi nejvíce, tu jsem vyloženě hltala. Kniha se četla rychle, ačkoliv zhruba ve 2/3 knihy jsem už byla trochu znuděná věčnými finančními problémy a nelogickým chováním postav. Pak se to ale zase zlepšilo a konec byl vyloženě sluníčkový. Musím říct, že normálně romantiku nečtu, ale tohle mi asi změnilo názor a měla bych jí občas dát v mém čtecím repertoáru prostor. Na podzimní večery s hrnkem čaje v ruce to bylo skvělé čtení.... celý text

S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje 2022, Tom Felton

4,5* Půl hvězda dolů je za gramatické chyby a chyby v překladu. Jinak bombastická jízda. Jsem potterhead, takže to pro mě bylo must-read a bylo to skvělé. Přesně takové, jaké jsem od Toma čekala. Už roky ho sleduju na instagramu a jeho charisma je nekonečné. V této knize navíc ukázal i skvělé vypravěčské schopnosti, vtip a velký kus sebe, který doteď byl tak nějak skrytý. Většina knihy je velmi příjemné oddechové pohodové čtení ze zákulisí natáčení a jeho života. Na konci se věnuje i temnějším stránkám svého života. Ten konec bych klidně rozepsala i víc, ale chápu, proč to tak neudělal. Mně se kniha líbila moc a jsem si jistá, že se k ní ještě vrátím.... celý text

Nádraží Perdido 2010, China Miéville

Tak tohle bylo šílené. Na začátek uvedu, že jsem svět Bas Lagu vzala trochu pozpátku, první jsem totiž četla Jizvu a teď teprve tohle. Z těchto dvou knih se mi více líbila Jizva - příběh mi přišel zajímavější, možná budu trochu srovnávat. K autorovi - obecně můžu říct, že obdivuju překladatele, kteří se upíšou k tomu překládat jeho knihy. Jako to je maso :D Dále- v Jizvě mi ještě tolik nevadilo, že autor nevysvětluje, tady už mě to občas štvalo. Na druhou stranu se pak v některých pasážích podle mě úplně zbytečně patlá, ruší to akci, nudí to. Autor se dále vyžívá v popisech nechutností. Jizva tak nechutná nebyla, ale u Nádraží Perdido už toho na mě bylo místy fakt moc. Celou dobu číst jak všichni páchnou a hrabou se ve výkalech, jako pardon... nevím, já chápu že ne každé místo voní po jahodách, ale tohle bylo už trochu moc. Co mám u autora dále jako velkou poznámku s vykřičníkem je úplná neschopnost vyjádřit emoce. Na to by se upřímně měl snad radši vykašlat, protože číst o tom, jak někdo "šílel žalem" a mít to popsané stejně jako když popisoval co snídal... to prostě nešlo dohromady. Postavy jsou jaksi bez emocí, respektive on je tam autor nějak vepíše, ale pořád je to strašně suché. Souvisí to pak asi i se sympatičností postav, o nějakém vytvoření si vztahu k postavě se asi mluvit nedá, což je u skoro 700 stránkové knihy škoda. No a samotné Nádraží Perdido - prvních 250 stran pro mě byla nuda. Nic se pořádně nedělo. Pak se konečně něco dít začalo a bylo to lepší, ale ten začátek byl hrozný. Kniha mě sice šíleně bavila, ale současně kdykoliv jsem ji měla otevřít, tak jsem si hledala důvody proč to nedělat, vzbuzovala ve mně prostě hodně protichůdné vnímání. Po přečtení ale můžu říct, že za přečtení to asi stojí, byť další knihu od tohoto autora teď v plánu nemám (musím si odpočinout od toho smradu a hnusu:D) A poslední věc - PROČ PROBOHA KNIHA O 668 STRANÁCH NEMÁ OBSAH? Jako to mi hlava nebere a lezlo mi to na nervy úplně celou dobu.... celý text

Půlnoční slunce 2015, Jo Nesbø

Druhý díl se mi líbil více než první. Hlavní hrdina byl sympatičtější a více pochopitelný. A hlavně - SPOILER - to dopadlo dobře. To mi u prvního dílu chybělo. Jinak to bylo napínavé, dobře se to četlo, pár hezkých zvratů. Dle komentářů některých to bylo moc křesťanské, no mně to první půlku knihy připadalo spíš jako sranda ("Budeš se smažit v pekle!") a pak už mi to vůbec nepřišlo tak šílené. Po dočtení knihy mám takový krásně hřejivý pocit, že to dopadlo přesně, jak mělo. A postava Knuta je prostě boží :D... celý text

Krev na sněhu 2015, Jo Nesbø

Moje první kniha od autora. Vlastně mě to dost bavilo, ačkoliv to na mě bylo docela drsné. Určitě si ještě přečtu druhý díl a do budoucna zkusím i něco delšího, tohle byla přece jen taková jednohubka, abych vůbec zjistila jak TEN slavný Nesbø píše... No a píše dobře :)... celý text

Zmizela v mlze 2017, Michaela Klevisová

Moje druhá kniha od Klevisové, a sakra, musím si přečíst asi všechny. Její styl psaní je mi opravdu příjemný, většinu času je to pohodové čtení ze sympatického prostředí obohacené o detektivní pátrání. Zápletka není předvídatelná, rozuzlení bylo uvěřitelné, dokonce i způsob jakým český detektiv přicházel k informacím a jaké měl motivy k vyšetřování mimo zemi svého působení mi přišlo dobře vysvětleno. Samozřejmě bych namítla, že asi málokterý obyvatel zapadlých norských vesniček mluví tak dobrou angličtinou, ale co já vím, že? Jediné, co mi trochu lezlo na nervy byly poměrně často se vyskytujicí předtuchy a tušení... myslím, že by se to obešlo i bez nich.... celý text

Podivná knihovna 2014, Haruki Murakami

Přečteno kvůli Čtenářské výzvě. Trochu mi to připomínalo některé Kingovy povídky. Docela fajn, krátká knížka. Moc se mi líbily ilustrace.

Skok nad hvězdami 2020, Natalja Ščerba

Zajímavé čtení. Místy jsem si říkala, že jsem na tuto četbu už fakt stará. Ale svět Asterů a Lunojasných pro mě byl skutečně zajímavý. Co autorce musím vytknout je ten začátek - seznámení s postavami. To se mi četlo fakt těžce, absolutně všechny postavy jsou extrémně vztahovačné, výbušné, jejich chování mnohdy vůbec nekoresponduje s danou situací. Lezlo mi to fakt na nervy a v tom úvodním seznámení s postavami to bylo prostě nejvíc vidět. Pak se příběh docela rozjede a i postavy se trochu zklidní, je to sice pomalejší fantasy, ale jak říkám, pronikat do toho světa mě opravdu bavilo. Současně oceňuji náznaky romantických linek, ty mě překvapivě bavily a byly milým doplňkem. Jako oddechové čtení mě to bavilo, zajímalo by mě i více z toho světa, ale ti hlavní hrdinové mi mnohdy fakt lezli krkem. S pokračováním se ještě musím rozmyslet, ale jelikož jsem se dívala že v Čtenářské výzvě na příští rok má být kniha od ukrajinského autora, tak možná si přeci jen ten druhý díl přečtu... Na Astralis mě totiž autorka zlákala dokonale.... celý text

Deník Bridget Jonesové 1998, Helen Fielding

Jelikož mám ráda filmy o Bridget, rozhodla jsem se zkusit i tohle a nezklamalo mě to. Film hodně vychází z knihy, takže bych asi byla víc nadšená, kdybych knihu četla jako první (nebo alespoň neuměla film zpaměti), ale i tak super. Nemohu souhlasit s tím, že film je lepší než kniha. Za mě je kniha vtipná, oddechová a veselá. Na to, že podobné romanťárny a červené knihovny normálně nečtu, jsem si ji opravdu užila, za 2 dny bylo přečteno. Film je skvělý, ale v knížce je toho prostě víc a je tam spousta neokoukaných vtipů. Pokud se do budoucna nějak dostanu k dalším dílům, klidně bych si je přečetla taky.... celý text

Vynález zkázy 1962, Jules Verne

Verneovky jsem milovala jako teenager, tak jsem se rozhodla zkusit to i v dospělosti. Tato kratší kniha na mě byla dost technická, ale Verne prostě umí psát, takže se mi i tak četla docela dobře.... celý text

Muži chtějí potvory 2013, Laura Janáčková
ztráta času

Noční směna (20 povídek) 1996, Stephen King

Přečteno jen tak na zkoušku, moje první Kingovina. Vlastně mě to i docela bavilo, ačkoliv většinou čtu spíš scifi a fantasy, ale nejsem si jistá, jestli bych si to dala znovu. V každém případě King ale rozhodně umí psát a zaujmout. Pokud si chce někdo Kinga zkusit, myslím že povídky jsou ideální volba.... celý text

Bezvětrné město. Kniha Druhá 2022, Éléonore Devillepoix

Knihu jsem začala číst 2 dny po dočtení prvního dílu a začátek mi teda přišel opravdu zdlouhavý. Prvních 200 stran pro mě bylo víceméně o ničem. Pak už se to konečně rozjelo a svižné tempo vydrželo až do konce. Co se autorce musí nechat, je to, že nikdy nepředvídám jak to bude, protože to prostě nejde. Takže závěr byl překvapivý a druhá polovina knihy skutečně akční. Bylo to i více o emocích, což bylo super, člověk pak i těch pár klišé odpustí. Já se osobně těšila na to, že v knize bude více Pyrrhy a toho jsem se dočkala, takže super. Z první knihy jsem byla sice více nadšená, ale v globále za mě fajn a klidně bych si od autorky ještě něco v budoucnu přečetla.... celý text

Bezvětrné město. Kniha První 2022, Éléonore Devillepoix

Přečteno během týdne a bylo to super! Už jsem zaúkolovala přítele, aby mi koupil druhý díl Zpočátku jsem byla skeptická, přišlo mi to jako teen fantasy, ostatně třináctiletá hrdinka, která má doslova víc štěstí než rozumu, to jen potvrzovala. Nakonec ale musím říct, že se to solidně rozjelo v politickou vyšetřovací až detektivní akci. A ono zmiňované štěstí se v závěru taky vysvětlí Rozhodně to není předvídatelné, kniha je přímo napěchována zvraty, napětím, dobrodružstvím a za to si zasloužila i mou pátou hvězdu. Ani chvilku jsem se nenudila a celé mě to až extrémně bavilo. Jak říkám, těším se na další díl a to asi mluví za vše.... celý text