veronika4001 přečtené 459

Pekelná krev 2015, James Rollins (p)

Také James Paul Czajkowski si vybral pro svůj text Prahu. Trojice z proroctví, o které se psalo v Krvavém evangeliu: Rytíř Kristův, Válečník, Vědma. Jak najít Lucifera a jak znovu ukovat jeho pouta? V této sérii nevíte, co bude následovat, nedokážete to odhadnout, ani předestřít, vše je nahodilé a nevíte, kdo nebo co se objeví a koho nebo co objeví. James Rollins? "Tak to si musím přečíst", říkala jsem si. Přílišná fantasy a abstraktnost nepatří do mého repertoáru v žánrech a subžánrech, raději sáhnu po hororu, ovšem ne s takovou fantastikou, raději mytologií, šamanství, duchy, nejraději démonismem. Na druhou stranu právě fantasy, do důsledků abstrace, dělá text mnohdy neuchopitelným a hlavně nepředvídatelným, vzhledem k tomu, že nevíte, o jakých silách to je. Boj s nadpřirozenými silami strigoi otevírá svět, který nikdo nezná, ani ti, kteří s ním mají čtenářské (snad někde autorské) zkušenosti. Asi knihu doporučím, protože s ohledem na jejího autora je velice dobře psaná; autor snad nikdy nezaškobrtl a jeho knihy se čtou jedním dechem. Jen škoda, že někdy na něj není čas, jakýsi zaslouží a jaký si zasloužím i já. Velice krásná literatura. Jak chutná smrt? U každého je to jiné.... celý text

Ocejchovaná 2019, Anna Ekberg

Rebečiny vzpomínky se vrací, vzpomínky na Afriku, které v sobě vědomě neustále potlačuje. Ozývají se skrze bolesti, jsou živé, něco tím chtějí naznačit, něco, co je nevysvětlitelné a k čemu je třeba se přiblížit, poznat to. Dětští vojáci. Rebekka a ALL, akutní lymfoblastická leukémie. V textu jsou nějaké nepřesnosti ohledně útěku Desmonda a Angel. Angel chtěla utéct podél řeky s tím, že ji při této cestě nebudou pronásledovatelé hledat. To je samozřejmě hloupost. Držet se podél řeky ano, ale jít dál do džungle. V těsné blízkosti řeky ji naopak hledat budou, řeka je zdrojem vody a potravy. Je tam více takových nepřesností, na druhou stranu chápu instinktivní a prvoplánové myšlení (i přes jejich letité zkušenosti) 17 letých mladistvých. Zcestovalý příběh navozuje atmosféru na životní podmínky a prostředí Jižního Súdánu, Ugandy a dalších zemí Afriky. Jednoduchá (přízemní, prostá) a současně složitá Afrika; co země, to jiná kultura, a přesto tam vyznívá jisté podobenství. Příběh na mnoha místech může vyjít nepravděpodobně, někde až naivně, ale za ten nádech Afriky, za přiblížení tamního života, kdy mi připadalo, že jsem tam také, a že se utkávám se všedním životem a kulturou tamního obyvatelstva, dávám jednoznačně 5 hvězd. Příběh popisující těžkosti, odloučení, cizost, vzpomínky, naplnění, bych poměrně obecným (nepodrobným) stylem psaní hodnotila jako průměr, ale ta vůně Afriky ho dělá a pro ni se vyšplhal výše.... celý text

HEX 2017, Thomas Olde Heuvelt

Začátek byl velice čtivý a čím více jsem si čtivost uvědomovala a měla z ní vnitřní radost, tím spíše začala opadat. Kapitoly byly delší, vleklé, příběh začal být zašmodrchaný, a přes moje pochopení pro mládež, jsem začala být znuděná a četbu jsem rovněž začala odkládat. Přitom to vypadalo tak slibně! Ponurá atmosféra, rovněž ponurá až temně pojatá silueta bábinky, která předznamenávala cokoliv jen ne normální osobu, spíše přízrak, magii, čarodějnici, osobu, kterou nikdo nebere nebo nebere vážně. Kniha nebyla po stylistické stránce dobře zvládnutá, byla chaotická, zmatečná, s ubíhajícími stránkami přicházel úpadek textu. Přece cílem autora je čtenáře udržet! Tady jsem se od příběhu bezelstně a přitom zmučeně odplížila, a nebylo mi to jedno. Jen je velká škoda nevyužitého potenciálu (stará žena se zašitýma očima a ústy, spoutaná řetězy, nepřirozená až nadpřirozená, pocházející z jiného světa, s nápadným chováním vzbuzujícím hrůzu), kniha mohla být lépe napsaná. Smíchané páté přes deváté; a hlavně když píši horor, je zapotřebí dodržovat krátké kapitoly. U tohoto žánru/subžánru je to více než žádoucí, je to nutné! Velká škoda, že musím hodnotit tak nízko.... celý text

Počátek zkázy 2014, James Rollins (p)

Je to jiné, než jsem četla knihy od J. Rollinse, Rollins má přitom velmi podobný styl jako například Lincoln Child a Douglas Preston. Rollins jde spíše do divokých krajin. Jiná série, jiné pojetí. Počátek zkázy je pro mě novum. Například zvláštní agent FBI Pendergast od L. Childa a D. Prestona je nekončící a já chtěla něco víc, než jen chladného elegána, který je nesmrtelný a roboticky zvládne věci, které si nadto sám zautomatizuje. Tucker je myšlením více jako my na rozdíl od "galaktického" Pendergasta od Childa a Prestona, který spíše patří do blízké budoucnosti jako výsledek užívání umělé inteligence. Rollins zde na agenta Pendergasta naráží a Tucker má být jeho podřízeným. Je to velice zajímavé, čtivé, samotný příběh k četbě popohání a hlavně to není tak monotónní, jednotvárné, příliš nadsazené. Přesto si užíváte plno akcí. Tuckerovi závidím Kaina. Se zrádci a domnělými zrádci je příběh vždy pronikavější a mně se líbí cesty jejich poznávání. Neuvěřitelně napínavé! Doporučuji těm, co mají rádi dobrodružné až šílené putování po světě. Budu se těšit na Štvanici.... celý text

Dějiny českého soudnictví 2018, Jiří Bílý

Krásná reminiscence. Dějiny veřejné správy a dějiny českého soudnictví stojí za to si připomenout. Samotné dějiny soudů sice jsou zajímavé, ale zajímavější je zachycení uvažování té doby, utváření základů pro soudnictví a základů soudnictví, obecného a článkovitého systému. Zvýrazněn měl být předěl mezi nesoudním a soudním stavem/systémem. Co bylo nesoudní, ale mělo/mohlo (úvahy) být považováno za soudní rozhodování, co bylo soudní (přestože prvky organizovaného soudnictví postrádalo), co bylo soudní (s historickými prvky organizovaného soudnictví) a co bylo soudní (tak, jak známe ze současné doby s prvky organizovaného soudnictví). Nemuselo by se jednat o komparativní analýzu, ale šlo by spíše o upřesnění a hlavně zdůraznění toho, jak se naše soudy vyvíjely, z čeho se vyvíjely, odkud, kam. Je to tam zčásti popsané, ale jen málo a je to skryté, přitom ten předěl považuji za velice důležitý, a to natolik, až mi připadá, že to tam, na rozdíl od jiného textu (především výčtu až seznamu soudů), chybí. Chci říci, že mi šlo o to vyzvednout ten potenciál ku vzniku a rozvoji, případně dalšímu rozvoji soudnictví, a jak jsem již psala výše, šlo mi o ten předěl, o to, kdy, jak a proč došlo k jinému uvažování, tedy k tomu, že země potřebuje soudy. Tento předěl mohl být více rozepsán, rozpitván a možná mohla být o tom celá kniha. Ale to už bych se dostala někam jinam a snad vyhledala jinou literaturu, která by byla více než skriptová. Pro toho, kdo hledá ucelený systém soudnictví našich zemí/našeho státu, knihu doporučuji.... celý text

Dračí zuby 2018, Michael Crichton

Těžko srovnávat s knihami od jiných, žánrově shodných autorů a se současnou tvorbou, alespoň po roce 2000, když román Dračí zuby byl napsán v roce 1974. Jde o prizma roku 1974, nadto označovaný za prequel k Jurskému parku. Kniha na mě nemá účinek; přešlapování na místě. Ano, příběh byl nenáročný, a to je pro mě hrob, potřebuji něco náročného na psychiku, něco, co mě stáhne a "nafackuje mi". Mám ráda, když mě kniha unaví, četba je důrazná, vyčerpávající, téměř nekončící, když ji mám v hlavě a notnou chvíli rezonuje. Hodnotu knihy Dračí zuby spatřuji v jejím nenadálém objevení v autorově pozůstalosti a v možné (!) návaznosti na Jurský park. Z tohoto důvodu ji musím ocenit, a to třemi hvězdami. Jde tedy o hodnotu sbírkovou, zasazení do reálií tvorby autorovy. Čtenářský požitek to ale není, s ohledem na literaturu, kterou jsem četla, není tak oslovující a možná příběh není k Jurskému parku tak úplně prequelem (je pouze označován za prequel). Události v něm jsou vágní, jde o plochý, popisný příběh. Postavy nejsou vykresleny, chybí mi tam charaktery, které by vyzněly k příběhu a spolu s příběhem, které by zapadaly a určily by své místo a tímto i příběh. Nesouzněla jsem s ním. Možná je to tím, že jsem včera dočetla knihu o 450 stranách, krásnou, dobrodružnou, s mystikou, akcemi a teď se mi dostala do rukou kniha o 250 stranách, která spíše potřebuje, než dává. Těším se na neděli, až zase nějakou knihu otevřu nebo třeba začátkem příštího týdne. A to si nedám vzít. Potřebuji se začíst do 450 a více stránek (a souznít se situací, s hrdiny, s atmosférou).... celý text

Chrám 2002, Matthew Reilly

Tohle je neuvěřitelně strhující veledílo! Vzácná soška inckého boha, incký idol, Duch inckého lidu, vytesán z meteoritu. Rukopis: Pravdivé vyprávění mnicha v zemi Inků. Cuzko. Výpravné dějství je hutně napsáno. Autor na nic nezapomíná; fauna a flóra, tolik potřebné pro navození atmosféry, jsou džunglí a autor jim věnuje přiměřený popis a poznatky. "Umlknutí zvuků lesa a naprosté ticho" a vy jste prožívali každou část; za umlknutí zvuků lesa a naprostému tichu jsem zapomněla dýchat a sledovat svoji tepovou frekvenci vzhledem k tomu, že moje srdce zřejmě vynechalo jeden tep. Za každým koutem číhající nebezpečí a smrt. Napětí zesílilo v zápasu o holý život s pumami/rapami, černými kajmany a plazem. Několik nepřátel; lidských i zvířecích. Nepřátelé mezi přáteli. Akce střídá akci, napětí střídá napětí. Nevýhodou pro mě bylo, že se mi akce později slévaly v jeden celek, takže jsem měla zmatek v dohodnutých strategiích, kdo kam šel, za kým, za jakým účelem, kdo s kým bojoval a zda může být/je při bojích účastna další osoba. To jsem ale za pár okamžiků překlenula a nerušeně v četbě pokračovala dál. Líbí se mi prokleněné čtení rukopisu s aktuálním příběhem. Rukopis je kusovitý, výprava se k jeho jednotlivým částem postupně dostává. Tužší nažloutlé stránky dávaly knize mohutnost, kratší kapitoly zase čtivost. Samotný děj vás také nabudí k rychlosti a hlavně neodložitelnosti. V příběhu se vyskytuje mnoho jmen, ale ta není třeba si pamatovat, protože v příběhu rychle zanikají buď tak, že jsou to vedlejší osoby, anebo tak, že ač se jedná o hlavní postavy, záhy umírají. Je to velice dynamické čtení a tato kniha nebude pro mě poslední od tohoto autora. Je to vzrušující zážitek a já četla vyšponovaná na každé slovo. Knihu rozhodně doporučuji!... celý text

Tajemství sídla Craven Manor 2019, Darcy Coates

"Na pozemek nesmí vstoupit nikdo cizí. Nevstupujte do věže. Neopouštějte domek zahradníka mezi půlnocí a úsvitem. Zatáhněte si závěsy. Zamykejte dveře. Když uslyšíte klepání, neotevírejte." Krásný popis domu, a na to, z čeho má vzejít horor se klade náležitý důraz. Havrani přidávají na ponurosti, tísnivosti a dusivé atmosféře. Opět narychlo opuštěný dům. Velice temné, tísnivé, těžké, dusivé, chladné, zemité, vlhké. Strach a bázeň vyvolávající. To byl můj pocit, začátek knihy si jej vybral až do dna. U dvě staletí opuštěného městečka ta naráz nabytá tíživost opadala a temnota se už jen trousila. Tento příběh se strašidelným domem patří mezi Darcyiny TOP. Tohle má sílu opravdového hororu (Bran - Bram Stoker?) Když jsem se o havranovi dozvěděla více, připadalo mi vyprávění blízké Čarodějovému učni. Kvůli nebezpečně chytlavému začátku bych klidně dala 10 hvězd z 5 a já knihu hororovým "závislákům" rozhodně doporučuji.... celý text

Proud času 2000, Michael Crichton

Zajímavé a poutavé. Identifikační předmět, a už se rozbíhá něco, co se nachází mimo lidské chápání, spíše co je v souladu s lidským popíráním. Ztracen v čase. Nová zkušenost v četbě - ve skutečnosti čas neplyne, ten je. Čas je neměnný, plyneme my, my se vyvíjíme. (A lhůta plyne?) Samotná myšlenka cestování časem je nesmyslná a protože minulost není místo, nedá se do ní cestovat. Plyneme do 14. století. Je to hezky napsané, podrobnější, a to je jeden z důvodů, proč číst dál. Michael Crichton je jedním z mizejících autorů, pročež je velká škoda, že nakladatelství a vydavatelství tuto skutečnost nereflektují a knihy mají za nedostupné. Mám zkušenost, že starší knihy mají vyšší kvalitu, potenciál pro knihy novější, a čtenáři starší knihy vyhledávají. M. Crichtona a M. Reillyho mi dokonce někdo na Databázi knih poradil. Dílo Koule od M. Crichtona není ani v knihovně.... celý text

Mrazení 2024, Sharon J. Bolton

Budu upřímná k sobě i k ostatním čtenářům. Dlouho jsem se nemohla začíst, ačkoliv jsem zatím přečetla všechny knihy od Sharon J. Bolton a všechny se mi moc líbily, a téměř všechny jsem doporučila k přečtení. Ani tato kniha mi nesměla uniknout, ale co to? Zajímavá zápletka hned na začátku příběhu, jak jsem u Sharon zvyklá, absentuje. Řekla jsem si, dobře, dvě ženy se neznají a přitom jedna z nich nadhodí konverzaci jako by se znaly, tak to bude parádní psychothriller! Dlouho ale nebylo nic, pouhý únos a "měření" manžela. Tentokrát mě to zklamalo a já sahám po jiné knize, abych si spravila chuť. Sharon J. Bolton to umí stokrát lépe!... celý text

Zabij mě znovu 2017, Simon Booker

"Pořád dělám takové pitomosti." Problematická Lissa. Pokračování série Morgan Vineová. Na druhou stranu už to není Morgan, ale "my". Její dcera Lissa, v obou dílech věčná potížistka, může své matce pomoci právě tím, že chodí s "nesprávnými muži". Lissa svými výstřelky jednu chvíli Morgan pomáhá, nevědomky jimi předkládá důkazy. Ale Lissa jinak hraje na nervy, všechno dělá složitějším. Vyšetřování Morgan napomáhá souhra událostí a náhod. V některých pasážích je to humorné (kapitola 19., 20., 21.). ("Zastrčit si kapesník do rukávu." To se tam objevuje mnohokrát. Už si ani nepamatuji, že bych to někdy dělala. Ale myslím, že ano.) Je jasné, že Lissa je nutností, ale části bez ní jsou lepší. Morgan se může více adaptovat na případ. Lissa je problematická možná právě z toho důvodu, že Morgan měla vždy úzké styky s vězni a nechávala svoji dceru s propuštěnými "případy", klidně s vězni komunikují, tráví spolu volný čas. Škoda, že Simon Booker nenapsal více knih. Kniha je čtenáři podceněná, nemohu uvěřit, že má jen 77 procent. Přitom se čte velice svižné a zaujatě. Doporučuji a zcela jednoznačně bych byla zvědavá na pokračování Morgan Vineové.... celý text

Šeptající mrtví 2024, Darcy Coates

Autorka se od hororů posunuje k thrillerům, Co pozdější dílo, to pozoruji, že její tvorba je slabší horor, možná silnější odvar thrilleru. Nicméně ve strašidelných domech se stále udržovala na hraně hororu a z toho také dokázala vytěžit. Příběh začíná lesem, těžkou provlhlou zemitou půdou, útěkem hlavní hrdinky. I když se jedná o jinou/další sérii, autorka používá stejný scénář jako se strašidelnými domy. Duch se ale pohybuje venku. Hrdinka zůstává. Zčásti osamělá, nenechavá, sebevědomá, silná žena. A její bezprostřední podpůrce, tentokrát v ženských sukních. Neznamená, že tam, kde se píše o duchovi, jde o duchařinu. Tady o duchařinu vůbec nejde, nejedná se o horor. Možná Darcy chce už také vybočit a nechce být pořád vytěžovanou autorkou hororu (zde připomínám Roberta McCammona, přestože jeho díla jsou mnohem propracovanější). Nejedná se ani o povídku s hororovým nádechem, ale pouze fantasy povídku. Začátek bezvadný, ale potom už se to vezlo po rutině krátkých fantazijních povídek. Místy úsměvné.... celý text

Fantom z Blackwoodu 2021, Darcy Coates

Dům nemá moc pěknou historii. Spiritualisté. Zaříkávači. Rodiče Mary. Přítomny jsou duchařské prvky, např. volně houpající křeslo, dětský pláč, kvílení, dusivé rozléhající se kroky na vrzající podlaze a schodech, práskající dveře. Halucinace, vidiny, noční můry. Nechoď se šílenci. Strašlivé noci. Seance. Autorka má velký repertoár hororových námětů a tvůrčí vášeň. Opět další z několika strašidelných domů od Darcy Coates, které doporučuji k četbě!... celý text

Stín pochybnosti 2017, Simon Booker

Čtenářský koutek s vězni? Výborná myšlenka. Příběh se vám postupně dostává pod kůži, pochyby, které jsou zatím nevyvratitelné se rozprostírají ve své velikosti do všech myšlenek a za nimi se nachází otazník. Co jeho počínání, to otázka. Pochybnosti rozpolcují všechno konání, jsou důvodem, proč nejednat přirozeně, ale každý úkon si promyslet. Pochybnosti svazují, omezují a ...přetrvávají. Kapou jed do života, je nezbytné je rozptýlit. Zpočátku jsem mu věřila, ale tím, jak se snažil mít svůj život a přijít jen, když potřebuje pomoci od policie, začalo to jít z kopce. A pořád ten novinář. Danny mě s Lissou zklamal. S Morgan o ní mluvil tak seriózně a nakonec podlehne. Morgan jednu chvíli nechápu. Ten pocit, že vás někdo pozoruje... Vrátka pochybností se otevírají a zvětšují průzor k pravdě. Danny začíná být čím dál otevřenější, ale zároveň záhadnější. Věřit nebo nevěřit? Je to těžké rozhodování. Znám ho, ale ... Od té doby se hodně změnil. Vlastně ho neznám. Spolupráce s policií měla být už dříve, alespoň by se Morgan o něco dříve posunula... Oddělovat fakta od pocitů. Cui bono? Je rozdíl mezi tím, co si lidé myslí a co je skutečnost. Kniha se čte velice rychle hlavně kvůli přímé řeči v již tak krátkých kapitolách a kvůli cestám, jakými se hlavní hrdinka ubírá k řešení. Nevěř mu. ...Komu vlastně můžeme věřit? Je to příběh postavený na důvěře. Závěr? Komplikovaný. Je to jízda a já knihu doporučuji.... celý text

Masomlejnek: Srab 2024, Honza Slívka

Moje zvědavost jdoucí za mimozemskými tvory je důvodem, proč jsem měla tuto knihu před sebou. Co je mimozemské je lákavé, i když lze očekávat návrat do pravěkých končin s k tomu přizpůsobenými zvířaty a rostlinami, možná s mixem fauny a flóry z doby novověku. Vše je improvizované a nahodilé. Není to můj šálek kávy, ale kniha sama o sobě není špatná a jistě si své příznivce najde.... celý text

Záhada domu Marwicků 2021, Darcy Coates

Tentokrát nechci mnoho prozradit: Ptáci bijí do oken, pravidelně "páchají sebevraždy". Zvířata se pohybují kolem domu velice vzdáleně, s úmyslným odstupem. Každá kniha Darcy Coates se strašidelným domem je jiná, tady je vsazen nový prvek - Raul. Četbu jsem si užívala a knihu doporučuji.... celý text

Takový hněv 2021, Cara Hunter

Dům tajemných stínů 2022, Darcy Coates

"Do té části domu jste se vůbec neměla dostat." Velká knihovna s tituly knih Smlouvy s mrtvými, Paranormální jevy a prokletí, Legendy, mýty a nadpřirozeno, Mrtví, kteří chodí a Kryptidové a okultismus. Krev jako vedlejší produkt děsivé temnoty u Darcy Coates neznám. Není to živé, není to přízrak. Grimlock. Červené dveře. Trochu mě zmátlo, že Sophie s Josephem neřešila Rose už dříve. Grimlock mi popisem filmově připomněl Vetřelce, knižně nápadně připomíná sérii od Darcy Coates Černá zima, stručněji pojednané v jedné knize. Líbí se mi, že příběh končí uprostřed knihy, aby nanovo začal, resp. aby se nevzdal. Aneb, skončila jsem, aby to pokračovalo dál. Jak se oba hrdinové poznávali, nabyli vůči druhému vnímavosti, všímavosti, vynalézavosti, a proto jisté dávky ohledu. Okultismus, magie, kryptozoologie. Sophie byla příliš všetečná, s ohledem na nebezpečí, které hrozilo, až nezodpovědná a nedalo se na ni spolehnout. Na druhou stranu měla štěstí. Darcy Coates si hoví v pěstování bylin, psala o sobě, že má bylinkovou zahrádku; část své záliby zřejmě přidala do příběhu. V příběhu autorka obsazuje duchy i zombie, a bez hrdinčiny/Sophiiny postavy by nebylo o co stát. Sophie, nepochybně, byla tmelem. Nezkrotná Sophie. Dávám plný počet a doporučuji k četbě.... celý text

Prameny k dějinám trestního práva v českých zemích v období absolutismu 2018, kolektiv autorů

Hrobka 2004, F. Paul Wilson (p)

Začíná to slibně, ale příběh odvisí z historického děje, roku 1857. Tam je začátek, tam začínají problémy současnosti. Autor používá odlišné kultury a vrstvy moci (kasty, OSN), a spojuje je, proto v příběhu nevyznívají nadneseně, ale naopak působí přirozeně. S nadpřirozenými rákši mi autor připomněl Barbaru Erskine. Chvílemi jsem viděla podobnost s Ruinami (Scott Smith). Temné bytosti, temné síly jako celá temnota, jsou v příběhu přiléhavé. Samotný příběh má románovou strukturu (dějová komplikovanost, četné odbočky, větší množství postav, jevů, událostí, typický důraz na hrdinovu psychologii nebo četné epizody apod.). Temnota je hluboká, širá, je všude, dostává se k čtenáři pomalu a je plíživá; miluju, když ji mohu cítit a nechat se jí ve vlnách unášet od konečků po kořínky. Je to krásně tajemné, prodchnuté dálkou - Indií, Pákistánem, bengálštinou, hinduismem. Bohyně Kálí. Oddaní služebníci bohyně Kálí. Pohybuje se to plavně, stín mezi stíny. Výpravný román s výraznými mysteriózními prvky okultismu, magie, s tmářstvím, iracionalitou. Od začátku četby se otevírá pravda, není to příběh se shocking závěrem. Doporučuji těm, kteří mají rádi dobrodružné horory.... celý text