Vesper001 přečtené 274

Prorok 2022, Chalíl Džibrán

Rozlučka na ostrově 2023, Lucy Clarke

Při čtení jsem si vzpomněla na Nultou hodinu od Agathy Christie, kde jedna z postav vysvětluje, že zločin vraždou nezačíná, spíš naopak. Začíná i hodně daleko v minulosti a řetězcem dalších událostí někdy skončí vraždou. Při čtení Rozlučky vlastně celou dobu čekáte nejen na to, kdo je vrah, ale také kdo je oběť. To čekání je sice tentokrát poměrně dlouhé, ale autorka předvedla, že dovede udržet čtenářovu pozornost i přes 400 stran. A to už v dnešní uspěchané době něco znamená.... celý text

Souhlas noci I. 2002, Stéphane Mallarmé

Ztracený ráj 2018, John Milton

Stíny nad zálivem 2018, Lucy Clarke

Lucy Clarke hraje se čtenářem stále stejnou hru a čtenáře to pořád baví. Nejdřív rozvypráví příběh, ve kterém je vše jasné a rozuzlení nasnadě. Jenže v polovině se orloj najednou roztočí přichází jeden zvrat za druhým. Všechny postavy se najednou objevují v jiném světle a z jiných úhlů a jisté je jen to, že nic není jak se jevilo. Úplný závěr pak bývá pořádná rána na solar. V tomto případě jsem ji poprvé odhadla správně, ale nijak ji to neoslabilo. Ale protože příběh je bohužel trochu rozvleklý a že jsem v něm nenašla jedinou sympatickou postavu, je to jen za ***.... celý text

Probouzení 2009, Marek Vácha

Nejsem zrovna cílová skupina jakékoli duchovní literatury. Jsem totiž tak bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pánbůh potrestá. :-) Orko Vácha mi lidsky není sympatický, ale Probouzení mě zaujalo svou zvláštní poetikou. Jsou to zápisky, drobné črty a někdy jen krátký, útržkovitý proud asociací; některé texty jsou veselé a jiné vážnější a "vyjadřují spíše atmosféru, chvění, ono španělské duende prožívaných událostí". A všechny texty spojuje velká úcta a láska k přírodě, lehká sebeironie, místy až bolestivá upřímnost k sobě samému, a intenzivně prožívaný vztah s Bohem. Asi nejsilnější částí knihy je zápisek nazvaný Burza na Staroměstském náměstí, volné seskupení vjemů a výjevů, které je sleduje s vnitřním odstupem i utrpením. Mozaika lidské povrchnosti, obrázky prchavé jako záblesky světel při jízdě rychlíkem, rutina všednosti i ohňostroj touhy naplnit lidský život čímkoli, co alespoň na chvíli dodá pocit štěstí. "Všechno jsou jen bouře na hladině, utěšovali jsme se, a pod ní jsou kilometry chladné vody. Jenomže já nyní kráčím mezi zkamenělinami, kráčím po poušti a po horských štítech zalitých sluncem. A k čemu mi je, že se kolem mluví jazyky lidskými i andělskými? Všechna slova útěchy postrádají smysl, neboť potřebuji vodu, ne útěchu. A není útěchy, neboť oceán již není."... celý text

Protidrogová brigáda I. 2002, Jiří Komorous

Protidrogová brigáda je téměř identická s autorovou pozdější knihou Lovci smrti. Tedy skoro. Text je víceméně stejný, jen Lovci mají – vzhledem pozdějšímu roku vydání – o pár kapitol navíc a jsou celkově učesanější. Je také třeba říci, že grafická stránka Protidrogové brigády je neporovnatelně ohavnější, i když ani Lovci nejsou zrovna kandidátem na design roku. Ale kniha není vhodná pro slabé žaludky z více důvodů a černobílé fotky mrtvol a budoucích mrtvol nejsou tím hlavním. Nejděsivějším je obsah, popis doupat "toxiků" a toho, co s člověkem a z člověka drogy udělají. Hrůza.... celý text

Lovci smrti 2009, Jiří Komorous

Nenechte se odradit hroznou grafikou, tato kniha stojí za přečtení, i když ji nakladatelství pěkně odfláklo. Nejde totiž o žádnou lacinou protidrogovou agitku, a ani o obhajobu – nebo naopak kritiku – těch, kteří podlehli; je to upřímné svědectví člověka, který tuto problematiku poznal z opačného úhlu, ví moc dobře, o čem mluví, a proč má smysl proti drogám bojovat. Líbilo se mi členění na dějové a informativní části, které pojednávají buď o některé konkrétní návykové látce, o poměrech u policie nebo třeba o novinářských praktikách. Při čtení akčních pasáží, které připomínají živé reportáže, se zadýcháte, protože budete dýchat ve stejném rytmu s postavami. Jakkoli nemám v knihách moc ráda hovorový jazyk, tady působí autenticky. Ostatně by bylo těžké uvěřit, že ostří hoši z NPC hovoří obrozeneckou češtinou. :)... celý text

Ztroskotání 2017, Emily Bleeker

"Cukr, káva, limonáda" to není, kdepak. Spíš "ryba, mango, limonáda", ale limonáda znechutí každou kombinaci. Námět není špatný, ale zpracování je unylé. Kdyby se opuštěný ostrov zalidnil větším počtem trosečníků, bylo by i víc možností řešení a ta ohromná tajemství, co hlavní postavy tak urputně, usilovně a únavně tají, by čtenář neodhalil už v první třetině knihy. Poslední kapitolu doporučuji vynechat, tam už limonáda teče proudem.... celý text

Přitažlivost pádu 2023, Noel O'Regan

Znepokojivé a zajímavé zároveň. Micheál žije na okraji světa, aby zachraňoval ty, co stojí na hraně. Ale jde o oběť a odpovědnost nebo o potřebu a únik? Anebo o sebedestruktivní pouto k místu, na němž člověk zažil největší bolest? V životě je máloco jednoznačné a motivy jednání už vůbec ne. Odrazem Micheálovy rozbouřené psychiky je divoká příroda, nádherna i děsivost moře a ničivé bouře, které se objevují čím dál častěji a jediným pevným bodem pak zůstává věrný Sammy. "Může člověk pomáhat druhým, když není schopen pomoci sám sobě?“... celý text

Panství Downton 2015, Jessica Fellowes

Jiné místo 2023, Kateřina Karolová

Autorka nabrala rychlost kniha/rok a kvalita prohrává boj s kvantitou. Jiné místo působí jako celkem zdařilý literární pokus žáka v poslední třídě základní školy. Hlavní postava (nikoli hrdinka) Monika se chová a vyjadřuje jako puberťačka a co naplat, je hloupá. Tajemno spočívá v tom, že se lecos naznačí a nic nevysvětlí, thriller to opravdu není. Obálka je ale pěkná, kdyby nakladatelství investovalo do editora tolik, co do grafika, výsledek by byl určitě lepší.... celý text

Modrá 2015, Lucy Clarke

"Jachta nevypráví jen jeden příběh, odehrává se na ní tolik příběhů, kolik je členů posádky." Když je idylka příliš idylická, malér není daleko. Modrá má podobný koncept jako Trosečníci, opět je tu skupina lidí na malém prostoru daleko od civilizace a střídání minulosti s přítomností. Prostředí jachty se mi líbilo víc než ostrov a závěrečný (myslím ten úplně závěrečný) zvrat opravdu překvapil. Kniha je čtivá, svižná, děj hezky plyne. Chvílemi člověka hezky kolébá na vlnách a jindy naopak připomene, že na pevnině je to taky fajn. ;)... celý text

Zločinné vášně 2023, Agatha Christie

Příjemná kniha povídek, oslovily mě víc ty ne klasicky detektivní: Květ magnolie, Tvář Heleny a Případ zbohatlé ženy. Naopak Vosí hnízdo, které považuji za jednu z nejlepších zfilmovaných epizod s Herculem Poirotem, mě zklamalo.... celý text

Městečko Pines 2013, Blake Crouch

Váhám mezi 3 a 3,5*. Městečko Twin Peaks mám ráda a proto si nejsem jistá, nakolik je Pines adekvátní poctou. Vymyšlené je dobře a pointa nutí k zamyšlení (rozuzlení ne). Ale vyprávění je rozvleklé, hlavně proto, že hlavní hrdina 90 % času krvácí a utíká přes hory a doly a nic víc. Solidně budovanou atmosféru postupně přebije extrémní násilí a kouzlo je to tam. Škoda, že se autor nedržel Lynchova příkladu a nespokojil se s náznaky, nejistotou a plíživým strachem z neznámého.... celý text

Trosečníci 2022, Lucy Clarke

Mé první a asi ne poslední setkání s autorkou. Boj o přežití v různých ohledech a situacích, rozhodně ne jenom na ostrově. Přidat mezi trosečníky miminko byl dobrý tah, to aby se člověk, kterému není sympatický nikdo z dospělých, prostě musel o někoho obávat. Navíc tu žádná postava není jen do počtu. Závěr se mi velmi líbil, byl nejen čtenářsky zajímavý, ale i lidsky pochopitelný.... celý text

Hodná sestra 2022, Sally Hepworth

Extrémně manipulativní a extrémně manipulovatelná a jeden mimoň navíc. Víc mě to rozčilovalo než bavilo.

Smrt paní Westawayové 2019, Ruth Ware (p)

Knihu mohu doporučit všem, kdo mají problémy s usínáním. Zpočátku jsem usnula vždycky, když jsem začala číst, později ještě než jsem začala číst. :) Můj dojem přesně vystihla Margerite. Děj se nepopsatelně táhne, dobrým příkladem je část, kdy se postavy rozhodnou odjet, pak jedou a pak se zase vrátí odkud vyjely. Strhující. Hlavní hrdinka je hrozná. Po celých 400 stran nejí, přesněji jídlo odmítá a neustále se jí zvedá žaludek strachy, případně je jí nevolno, po kdejaké replice se jí dělá mdlo a většinu času se třese zimou nebo strachy nebo kdovíproč. Zkrátka děvče s čertem v těle... Zřejmě to mělo ve čtenáři budit soucit. Stejně jako fakt, že je chudinka na mizině. Na začátku ji autorka vybavila tetováním a piercingem (!), ale kdo by očekával, že její vzhled bude hrát nějakou roli, načekal by se. Po pár kapitolách zapomenete, jak vypadá, a jak dočtete, zapomenete úplně. Naštěstí. Jen na ty hrubky jen tak nezapomenu. Tak třeba by mě zajímalo, kdo je to ten Sikmund Freud a jak vypadá smokink? :-)... celý text

Náhle sami 2017, Isabelle Autissier

"Na jedné straně láska a lidství, na straně druhé pud sebezáchovy." Znepokojivé dilema, děsivý příběh. Louisa bojuje o přežití hned dvakrát. Na ostrově i zpátky na pevnině a pokaždé čelí stejnému dilematu: má zachránit sebe na úkor jiných? Jak už tu zaznělo, kniha v člověku navozuje nepříjemnou úvahu, co by udělal na jejím místě. I mě znepokojila představa, že bych v mohla krajní nouzi obětovat člověka, kterého mám nejradši na světě. Vlastně mě vyděsila mnohem víc než možnost, že by to udělal on...... celý text

Je nás pět 2022, Matias Faldbakken

Dvěma slovy: divný slepenec. Žánrů, příměsí, stylů, prvků a kdoví čeho ještě. Kreativita, náhoda i inspirace se potkávájí na počátku řady věcí, to ale neznamená, že vznikne něco pořádného. Faldbakkenova kniha je zajímavá, ale měla jsem z ní nepříjemný pocit. Jako když přijdete na návštěvu někam, kde se dlouho nevětralo, na stole je ulepený plastový ubrus a vy se bojíte požádat o sklenici vody, protože si nejste jisti, jestli hostitel už letos myl nádobí. Asi tak.... celý text