Vikomtka
přečtené 88
Liliputin: Povídky z války
2022,
Jan Němec
Další díl série s názvem Jan Němec prahne po literární ceně. Posledně se kvůli tomu neváhal popsat jako ukňouraný sobec, tentokrát je pro změnu ušlechtilý pozorovatel, který jenom tak úplně maličko parazituje na něčím utrpení, vybačte buďte laska, on si prostě nemohl pomoct. Psát Němec umí, to jo. Akorát to jeho pozérství všechno dobré překryje.... celý text
Selský baroko
2005,
Jiří Hájíček
Románové pojednání o odpuštění a pomstě. Na můj vkus sice trochu lopotně zpracované, ale co chybělo formě, to vynahradil obsah.
Srdce Evropy
2021,
Pavla Horáková
Mně by se líbilo více Kateřiny (škoda toho spoře využitého deníku) a méně Anežky. Anebo pevnější propojení obou vyprávěcích rovin.
Doktor Živago
1969,
Boris Leonidovič Pasternak
Juročko, Laro, Toňo! Bože, co to s vámi všemi provedli! Číst tuhle knihu je jako brodit se totálním zmarem, zoufalstvím a beznadějí. Nic prvoplánového, žádné černobílé odsudky. Pasternak umožňuje pochopit, co stálo u zrodu bolševické revoluce, co ji umožnilo... a do jakých hrůz se to zvrhlo. Historie vyprávěná prostřednictvím několika postav, jejichž životy historie rozmělnila na kaši. Pasternak tímto románem spáchal literární sebevraždu (jsme v SSSR 50. let) - soudruzi mu zabránili převzít si Nobelovu cenu za literaturu, hrozili mu ztrátou občanství nebo vyhnanstvím na Sibiři. Můžeme se jen domýšlet, jaký pekelný tlak na něj museli vyvinout. V Rusku vyšla kniha až v 80. letech. Ale dost politiky, zpátky k literatuře: Doktor Živago zařadil Borise Leonidoviče Pasternaka mezi největší spisovatele všech dob.... celý text
Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
2019,
Daniel Prokop
Plechový bubínek
1969,
Günter Grass
Oskar je fakt drahoušek. Cynický skřet, který za svou malost dokáže skrýt tolik nemorálnosti, že se to tady ani vypočítat nedá. On nic, on si jenom chtěl zahrát na buben. Nebo na Ježíše. Prostě si tak nějak celkově hrát, bez ohledu na důsledky. On že zavinil něčí smrt nebo neštěstí? Jak by mohl - vždyť je tříletý! Koho by napadlo, že je ten hošíček chladný manipulátor? Míra chladu a odtažitosti, se kterou hlavní hrdina reflektuje okolní dění, se mnohdy dotýká hranic absurdity. Občas jsem až pobaveně kroutila hlavou... než mi naskočila husina. Výtečně jste to vymyslel a napsal, pane Grassi. Tenhleten pokřivený hajzlík je nejvýmluvnějším průvodcem po těch šílených časech. Oskarova indiference (nebo jak to nazvat) tomu všemu dodává další znepokojivou vrstvu. Úplně Oskara vidím: stojí opodál, se zaujatým výrazem hledí, co se děje, a v očích se mu odráží údiv: To jsou věci! Uf.... celý text
