Vikomtka komentáře u knih

Ze začátku zajímavý děj, přestože postavy jsou poněkud tendenčně napsané, skoro karikatury. Občas podnětný postřeh, myšlenka. Ale směrem ke konci se to celé rozplizává a stává se z toho kvazididaktická agitka.

5 09.12.2024

Jako by se Bianca Bellová snažila vložit do děje dlouhou řadu témat, která považuje za zajímavá (a ona skutečně zajímavá jsou), ale bohužel jim věnuje pouhý odstavec a opouští je lehce naťuknutá, protože se žene k dalším. Ta roztěkanost a neuspořádanost mě rušila nejvíc. Škoda, že BB tolik spěchala.

6 04.02.2024

Mně by se líbilo více Kateřiny (škoda toho spoře využitého deníku) a méně Anežky. Anebo pevnější propojení obou vyprávěcích rovin.

4 21.12.2023

Z textu je patrná autorova upřímná snaha napsat o příběh o gaslightingu. Jenomže jenom snaha k napsání knihy nestačí. To se musí buď umět, nebo mít velmi dobrého beta čtenáře nebo redaktora, který se bude ptát například na to, proč matka dělala s oblečením to, co dělala. Takhle to tam bezdůvodně a nesmyslně visí stejně jako celá řada dalších nelogických a nepropracovaných motivů. Je mi líto, ale tohle se podle mě nepovedlo.

8 21.12.2023

Další díl série s názvem Jan Němec prahne po literární ceně. Posledně se kvůli tomu neváhal popsat jako ukňouraný sobec, tentokrát je pro změnu ušlechtilý pozorovatel, který jenom tak úplně maličko parazituje na něčím utrpení, vybačte buďte laska, on si prostě nemohl pomoct.
Psát Němec umí, to jo. Akorát to jeho pozérství všechno dobré překryje.

10 11.12.2022

Románové pojednání o odpuštění a pomstě. Na můj vkus sice trochu lopotně zpracované, ale co chybělo formě, to vynahradil obsah.

8 17.10.2022

Juročko, Laro, Toňo! Bože, co to s vámi všemi provedli!
Číst tuhle knihu je jako brodit se totálním zmarem, zoufalstvím a beznadějí. Nic prvoplánového, žádné černobílé odsudky. Pasternak umožňuje pochopit, co stálo u zrodu bolševické revoluce, co ji umožnilo... a do jakých hrůz se to zvrhlo. Historie vyprávěná prostřednictvím několika postav, jejichž životy historie rozmělnila na kaši.
Pasternak tímto románem spáchal literární sebevraždu (jsme v SSSR 50. let) - soudruzi mu zabránili převzít si Nobelovu cenu za literaturu, hrozili mu ztrátou občanství nebo vyhnanstvím na Sibiři. Můžeme se jen domýšlet, jaký pekelný tlak na něj museli vyvinout. V Rusku vyšla kniha až v 80. letech. Ale dost politiky, zpátky k literatuře: Doktor Živago zařadil Borise Leonidoviče Pasternaka mezi největší spisovatele všech dob.

34 19.12.2021

Oskar je fakt drahoušek. Cynický skřet, který za svou malost dokáže skrýt tolik nemorálnosti, že se to tady ani vypočítat nedá. On nic, on si jenom chtěl zahrát na buben. Nebo na Ježíše. Prostě si tak nějak celkově hrát, bez ohledu na důsledky. On že zavinil něčí smrt nebo neštěstí? Jak by mohl - vždyť je tříletý! Koho by napadlo, že je ten hošíček chladný manipulátor? Míra chladu a odtažitosti, se kterou hlavní hrdina reflektuje okolní dění, se mnohdy dotýká hranic absurdity. Občas jsem až pobaveně kroutila hlavou... než mi naskočila husina.
Výtečně jste to vymyslel a napsal, pane Grassi. Tenhleten pokřivený hajzlík je nejvýmluvnějším průvodcem po těch šílených časech. Oskarova indiference (nebo jak to nazvat) tomu všemu dodává další znepokojivou vrstvu. Úplně Oskara vidím: stojí opodál, se zaujatým výrazem hledí, co se děje, a v očích se mu odráží údiv: To jsou věci!
Uf.

22 26.10.2021

Místy skvělé, místo to klopýtá. Některé myšlenky podnětné, jiné banální. Takže za tři, ale poctivé.

6 08.07.2021

Jak málo stačilo, aby komunisti udělali člověku ze života peklo. Taková banalita, jedno slovo, jedna písnička, jeden život v háji. Strašný zmar, strašný smutek.
Ke knize samotné nemám jediné slovo výhrady. Je silná, na dřeň odžitá.
Ovšem pisatel anotace poněkud přestřelil - myslím, že mezi Minkovicemi a KL Auschwitz-Birkenau bychom pár rozdílů našli... A taky mám trochu problém se zmínkou těch, "kteří si užívali populární hudby a veselých filmů". Jasně, s časovým ukotvením prostřednictvím popkulturxních odkazů pracuje i sám autor, ale napsáno v anotaci to vyznívá buď jako kolektivní obžaloba, nebo špatný marketingový tah.

25 08.07.2021

Pokaždé když čtu takovouto knihu, říkám si, jak je možné, že o ní skoro nikdo neví, když je tak skvělá. Martyna Bunda je pro mě naprosté literární zjevení. Úsporný styl, který mezi řádky vkládá podstatnou část autorského sdělení. Prostota, která skrývá hloubku a opravdovost. Poctivé životy, tak obtížné, až k nežití. Naprosto autentické, pohlcující. Prostě skvělé. Možná nastal čas trochu se porozhlédnout po současné polské literární scéně.

18 08.07.2021

Ach jo, tenhle literární trend se mi zdá poněkud nešťastný. Pozérství a prázdnota urputně předstírající nějaké sdělení, které se ale nekoná. Koncentrát pseudomoudra.

7 08.07.2021

Rozčarování. Ne že by Katalpa zapomněla od výtečných Němců psát. Zvolila však téma, které bylo ztvárněno mnohokrát (často mnohem lépe). Kniha je prvoplánovaná, prošpikovaná klišé a manipulacemi. Nedivím se zdejším ohlasům, které vyzvedávají silný příběh. Každý příběh o holocaustu je silný. Ovšem Katalpa nepřichází s ničím novým, jen se veze na současné vlně koncentráčnické literatury - a ta je prostě chucpe.

16 24.05.2021

To už se tak občas stává, že u povídkové sbírky lítají čtenářské pocity nahoru dolů. Většina povídek byla dobrá, pár skvělých, dvě jsem dočítala se sebezapřením, jednu jsem nedočetla vůbec. U všech obdivuji jazyk, vypravěčskou jistotu, imaginaci. Brilantní forma však pro mě nedokázala převážit občas (pro mě) nezajímavý obsah. Takže za tři.

8 09.05.2021

Trochu ta kniha drží pod krkem a dusí, ale tohle jsem ráda podstoupila. Posedlost hlavní hrdinky a její pohroužení do vlastního světa, kam z toho vnějšího neproniká téměř nic, mě místy téměř uhranuly. Krása.

29 01.01.2021

Na úvodních stranách mě ta marnost vetkaná do dialogů bavila. Tohle Soukupová opravdu umí. Po dvou stech stranách jsem se ale přichytila, že dělám to, co opravdu nedělávám - že přeskakuju odstavce, protože je to furt to samý, furt to samý, nikam se to neposouvá, klouže to po povrchu, ti dva se míjejí, už sedmnáct roků se míjejí a mě už taky začínají míjet... a přestávají zajímat.

Teď mě mnohem víc zajímá, kam se poděla autorka, která mě před nějakými deseti roky dostala novelou K moři.

17 01.01.2021

V současné záplavě jiných knih s podobnou tematikou Na smrt výrazně vyčnívá. Žádné klišé nebo lopotné opakování tisíckrát napsaného. Ne, tohle je dokonale propracovaná studie toho, co s člověkem provede přítomnost zla. Jak plíživě a pro mnohé nepostřehnutelně zlo nastupuje. Jak válka zrelativizuje hodnoty, morálku, všechno.
Ano, kniha obsahuje spoustu násilí - ale ani jedná scéna nepůsobí prvoplánově, žádná není nadbytečná. Knihu jsem ve své knihovně zařadila k Sophiině volbě a Laskavým bohyním, protože společně s nimi patří v tomto žánru mezi to nejlepší, co kdy kdo napsal.

37 05.11.2020

Od všeho trochu a od ničeho dost. Vyprávění plyne po povrchu dění a mně bylo občas upřímně líto, že se autor nezastavil, neřekl mi něco víc. Takhle nějak si představuju průměrný vztahový román, který nemá jinou ambici než vyplnit čas.

11 26.08.2020

Tu občasnou užvaněnost Pamukovi promíjím. Protože bez ní by tahle "bible posedlosti" nebyla tak působivá. V plném rozsahu to člověk ucítí v istanbulském Muzeu nevinnosti - ta důslednost, to puntičkářství, se kterým Pamuk přetvořil knihu v expozici, mě neskutečně baví.

5 26.07.2020

Nesmírně cenná kniha, je znát obrovská práce, kterou si s rešeršemi autor dal. Škoda jen, že si nějak jednoznačněji neujasnil, jestli chce napsat odbornou historickou práci, nebo román. V této podobě nemá kniha ani poutavost zbeletrizované historie, ani systematičnost odborné publikace (kterou by doprovázel poznámkový aparát). Chudí z Lodže se pohybují na pomezí, to knize podle mého názoru velmi ublížilo. Škoda té promarněné příležitosti.

6 26.07.2020