Vikomtka
přečtené 88
Tajná kniha
2011,
Irena Obermannová
Začnu tím, co se knihy samotné vůbec netýká - je mi Ireny Obermannové líto. Ta mediální smršť, co se po vydání Tajné knihy snesla na její hlavu, byla hysterická a trapná. Takový vděčný cíl! Trefovali se všichni, i ti, kteří knihu nečetli. Co si to prý dovoluje, psát o milostném poměru s NČ/VH! To se prý nedělá! Ehm... dělá. Pomiňme samotného hrdinu knihy a podívejme se do okruhu jeho disidentských přátel: kupříkladu "románový dialog" mezi Lenkou Procházkovou a Ludvíkem Vaculíkem není také ničím jiným než vyprávěním o nemanželském vztahu... Pravdou je, že Lenku Procházkovou a Ludvíka Vaculíka čtu raději. Irenou Obermannovou jsem se musela poněkud pracně prokousávat - její zpověď je naprosto upřímná, o tom není sporu, ovšem literárních kvalit to textu mnoho nedodalo. Její hříčky se slovíčky mi přišly mnohdy dětinské. Sledy myšlenek nahodile naházené na papír, tak jak připluly, bez snahy o autorské uspořádání. Slovo tramtará užívané jako synonymum milování (či sexu, chcete-li), no to asi do dějin literatury nevstoupí... Přesto bych Tajnou knihu nezatracovala - pokud chcete vědět, co se honí hlavou bláznivě zamilované ženy, pak jste právě našli svůj studijní materiál. Je mi fuk, jestli se autorka chtěla pochlubit, zbohatnout nebo zkrátka tu knihu vydat musela, protože nemohla jinak. Měla plné právo ji vydat. A bych si zase s dovolením přisvojila právo říct, že ta kniha není nic moc.... celý text
Jedenáct
2012,
Mark Watson
Četla jsem tuto knihu v originále a byla jsem nadšená. Nerozumím úplně tomu, jak v ní někdo může spatřovat love story… Je to studie jedenácti lidských osudů, které se dílem náhody vzájemně ovlivňují a proplétají. I sebemenší maličkosti může ovlivnit život náš nebo život někoho jiného, třeba i naprosto neznámého člověka. Výtečně napsané. A nesmírně mě bavily autorovy vhledy do budoucnosti.... celý text
Zabijáci
2012,
Jussi Adler-Olsen
Vážně jsem si tu knihu chtěla užít. Těšila jsem se na ni. Bohužel jsem ji nedokázala dočíst do konce, tak moc mě nebavila.
Muzeum nevinnosti
2012,
Orhan Pamuk
Tu občasnou užvaněnost Pamukovi promíjím. Protože bez ní by tahle "bible posedlosti" nebyla tak působivá. V plném rozsahu to člověk ucítí v istanbulském Muzeu nevinnosti - ta důslednost, to puntičkářství, se kterým Pamuk přetvořil knihu v expozici, mě neskutečně baví.... celý text
Laskavé bohyně
2008,
Jonathan Littell
Úchvatná kniha. Čtu ji právě potřetí a stále narážím na velmi silné scény, které si vůbec nevybavuji. V té chvíli nechápu, jak je to možné, že mi něco takového neuvízlo v paměti.... Je to nejspíše tím, že Littell text napěchoval jednou událostí za druhou, i významné líčí bez takřka emocí, děj plyne jako mohutná řeka, takže čtenářově pozornosti může při prvním, ale i druhém čtení leccos uniknout. Aue je dokonalým zosobněním člověka, který jako by se u všech událostí ocitl jaksi náhodou, bez vlastního přičinění, na rozkaz. V jeho vnitřních úvahách spatřujeme lehkou váhavost nad správností vlastního konání i německého počínání vůbec, ale nakonec koná vždy to, co se od něj očekává, a ještě přidá z vlastní iniciativy něco navíc. Pilná včelka, neúčastný pozorovatel, kolečko v soukolí, bez něhož by to nešlo. Ten tón mi silně připomněl autobiografii Rudolfa Hosse Velitelem v Osvětimi: já nic, já jen plním rozkazy, nevím, co mi máte za zlé, taková byla doba. Nepochybně jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla.... celý text
Jasně že je Sněhulák dobře napsaný. Jasně že je Nesbo ve svém žánru ceněný autor. Jenom... nemůžu se zbavit dojmu, že podobně napsaných detektivek už jsem četla víc, od jiných autorů.... celý text
Jeden den
2011,
David Nicholls
Výtečná kniha. Kronika dvaceti let dvou životů, napsaná s takovou bravurou, že se v těch osmdesátkách či devadesátkách ocitá i sám čtenář (a možná i jako já propadne lehkému sentimentu). Emma i Dexter se potkávají v různých výškách svých životních parabol, a je hodně zajímavé sledovat, jak se to do jejich vztahu promítá. A závěr? Jasně, že mi radost neudělal. Ale třeba chtěl moudrý autor ponouknout čtenáře, aby i oni se svým životem něco udělali dřív, než bude pozdě? Na závěr si neodpustím drobnou poznámku: knihu jsem četla anglicky a byla jsem upřímně nadšená. Kamarádka četla český překlad a její nadšení bylo menší úměrně nepříliš vydařenému překladu. Škoda, přeškoda:-(... celý text
