viktor7624
přečtené 23
Upíři na staré Rusi
2004,
Alexej Konstantinovič Tolstoj
Moc milá malá knížka. Všechny tři povídky se čtou jedním dechem. Jedná se o povídky, které byly napsány před Draculou, takže lore kolem upírů je velmi volný a každá z povídek představuje upírství v trochu jiné podobě. Zajímavý je z tohoto pohledu výklad několika pojmů v rámci povídek. Tak například správný pojem je upír, který má slovanský původ. Slovo vampýr je důsledkem zkomolení uherských mnichů, kteří mají nešťastný sklon vše polatinšťovat. Druhý zajímavý pojem je "vordolak". Ten je v rámci názvu povídky přeložen jako vlkodlak, ale dále v povídce je vysvětleno, že tento pojem označuje vampýra slovanských národů, který má jednu zvláštnost a to, že vysává krev svým blízkým příbuzným a přátelům, kteří se po smrti také stávají vordolaky. Jinak po knize jsem sáhl zejména proto, že by se měl existovat film The Vordalak podle povídky Semja vurdolaka. Chtěl jsem se tedy připravit než se podívám na film, který vypadá luxusně.... celý text
Dracul
2020,
Dacre Stoker
Ač má kniha své problémy, četla se velmi dobře. Pokud máte rádi staré gotické upíry, kteří jsou na na pomezí smrdící mrtvoly a svůdné, vychytralé bytosti, jste na správném místě. Kniha je rozdělená na tři části, kdy každá je vyprávěná trochu jiným stylem. Z toho i pramení i jeden z hlavních problémů knihy. První dvě části knihy se tváří, že se jedná o rekonstrukce zejména denníkových zápisů. Jenže všechny postavy mají stejný slovník a zkrátka píší stejným způsobem. Já chápu, že nám autoři chtějí příběh vyprávět z pohledu různých osob, ale nemusejí to uvádět slovem denník, když to denník technicky není. Třetí část knihy nám konečně uleví od deníkových zápisů a kapitoly jsou nadepsány jménem postavy, kterou v daný moment sledujeme, děj je však vyprávěn netypicky v přítomném čase. Konec je také zvláštní. Rozuzlení děje je poněkud neuspokojivé. Chápu, že Draculovi musel zbýt prostor pro další dějství, ale stejně si myslím, že prostě jen autorům došla invence, jak román skutečně zakončit, tak ho prostě jen zabrzdili. Když ho po letech skutečný Bram Stoker opět odbrzdil, najednou už to je úplně jiné spřežení. Je to sice velká škoda, ale i přesto: Upírům zdar!... celý text
Geraldova hra
1996,
Stephen King
Než jsem začal číst Graldovu Hru (GH), myslel jsem si, že Stephen King píše dlouhé romány, protože má toho hodně na srdci, co nám chce říct. To ale není případ GH. Zde je z mnoha stránek cítit, že nám King nemá co říci, že prostě román jen uměle natahuje. Akce, která v realitě trvá pár vteřin, je rozepsána na deset a více stránek (dle mého názoru zcela zbytečně). Vzniká paradox, že hodiny, kdy je hrdinka připoutána k posteli, jsou popsány velmi stručně. Rychlá akce je ale naopak rozeprána na několik stran. To mne na románu ubíjelo a stále jsem si říkal, kdy bude Jess dělat něco zajímavého. Naštěstí v druhé třetině románu se podíváme do minulosti, kde už je děj zajímavější, a poznáme další poměrně zajímavou postavu. Bohužel důvod, proč se zabýváme minulostí, není z mého pohledu dobře ospraveditelněný v rámci hlavní dějové linky (o něco lépe se to povedlo ve filmu viz dále). Kinga mám také zařazeného jako mistra psychologického románu / hororu. Čekal jsem, že v románu budou hrát roli vnitřní hlasy v hlavě naší hrdinky. Ale opět bohužel, místo toho, aby s nimi Jess vedla smysluplné dialogy, hlasy spíše jen komentují dění a opět spíše jen zdržují vývoj, než že by příspívaly s něčím zajímavým. Můj odhad je, že cca čtvrtina až třetina románu je zbytečná výplň. Zbytek ale vůbec není špatný. Stále se jedná o knihu od Kinga. Už jen samotný námět je velmi zajímavý a ke knize mne přitáhl. Byl jsem zvědavý, jak ho King uchopí (ano spíše selhal). Stejně tak odbočky do minulosti (zatmění nebo terapeutický kroužek) byly zajímavé a skvěle zpracované. Závěrečné kapitoly knihy mne zaujaly (byť zde někteří píší, že to bylo zbytečné). V porovnání s jinými knihami, je ale GH spíše slabá. Když to porovnám například s románem TO, který je brutálně dlouhý, je to jako nebe a dudy. Ano, TO obsahuje hromadu odboček, popisy historie, detaily vedlejších postav. Ale u všeho máme pocit, že nám to King potřebuje sdělit. Nečteme román kvůli ději, ale kvůli samotnému vyprávění, ve kterém je King přeborník. Závěrem bych se chtěl zmínit o filmu. Kniha byla skvělým způsobem zfilmována Mikem Flanaganem. Jedná se tedy o příklad, kdy film je lepší než kniha. Mike v rámci scénáře opravil věci, které v knize úplně nefungují. Např. "komentáře hlasů" nahradil smysluplnými dialogy. Mnohem lépe než King propojil minulost se součastností a opravdu, narozdíl od Kinga, dosáhl toho, že řešení dílčích problémů nalézáme ve vnitřním světě Jess (musí si vzpomenout na detail z minulosti, aby našla řešení). Nevím, jestli ten, kdo nečetl knihu, pochopí konec, ale mě to smysl dávalo. Film tedy spíše doporučuji, zvláště pokud máte rádi styl Mika Flanagana (psychologický horor postavený z velké části na intimních dialozích), knihu bych doporučil, pokud vás silně zaujal námět nebo jste viděli film a chcete víc.... celý text
Interview s upírem
1996,
Anne Rice (p)
Docela chápu rozporuplné recenze. Osobně se mi kniha spíše líbila. Pátrání upírů po smyslu života pro mne mělo jisté kouzlo a vlastně mě to bavilo. Pravdou ale je, že kniha není úplně dobře napsaná: jako by kniha neprošla rukou editora. Často máme pocit, že se točíme v kruzích a že se opakuje, co už bylo napsáno. Vztahy mezi hrdiny jsou takové zvláštní: Jako by spolu upíři nemluvili a neznali se, přitom spolu tráví stovky let. Dialogy jsou napsány naprosto příšerně a vůbec neposouvají dále děj ani vztahy (jedinná výjimka jsou snad jen dialogy s Armandem). Obzvláště kvůli nepovedeným a v rámci knihy i zbytečným dialogům musím odebrat jednu hvězdičku. Díky originalitě, skvělým nápadům a popisu podivných upířích lásek a vášní ponechávám 4 hvězdy.... celý text
Fantasmagoriana: Kniha, která zrodila Frankensteina
2021,
Johann August Apel
Zhruba v polovině knihy jsem chtěl knihu hodnotit mnohem hůře, ale nakonec velmi slušné tři a kus hvězdy. Ale mrzí mne to, myslel jsem si, že se mi kniha bude líbit více, ale obsah knihy je velmi nevyrovnaný. Velmi se mi líbí úprava knihy. Jednotlivé části jsou uvozené černými stránkami, sem tam se objeví drobná ilustrace, kniha obsahuje poměrně bohatou obrazovou přílohu (o tom dále). Kniha začíná poměrně dlouhou předmluvou Martina Jirouška. Osobně mne předmluva spíše zklamala. V předmluvě se řeší zjeména slavná noc ve vile Diodati, kde známí umělci četli právě Fantasmagorianu a tato kniha je inspirovala v jejich další tvorbě, zejména podnítila vznik Frankensteina, případně Upíra od doktora Polidoriho. Asi největší část předmluvy je však věnována první povidce Čarostřelec. Bohužel mnoho se nedozvíme o samotném původu Fantasmagoriány ani o dalších povídkách ve sbírce obsažených. Následuje samotná povídka Čarostřelec a ano, patří k tomu lepšímu, co Fantasmagoriána nabízí. Dále následuje pohádka (!) Ideál. Ano, jedním z problémů této sbírky je, že obsahuje dvě pohádky. Ideál je první z nich. Dětem bych je zřejmě nečetl, zejména z důvou volby jazyka a některých dospělejších témat, ale stále jsou to pohádky. Následuje Duch nebožtíka, nepříliš strašidelná spíše detektivka. Pak následuje druhá pohádka Král Páv, která nás přehoupne přes polovinu knihy a zde už jsem cítil docela zklamání. Naštěstí po této pohádce následují další čtyřipoměrně slušné povídky, které repoutaci knihy zachraňují. Na konci knihy následuje obrazová příloha. Ta obsahuje několik portrétů zejména umělců z vily Diodati, titulní strany knih a povídek, které Fantasmagoriána inspirovala, dále jsou zde obrazově zdokumentovány představení založená na iluzích a projekcích, které měly vyděsit diváky. Následuje několik nesouvisejících obrázků sabatů a smrtek a pak pár obrazů, které inspirovali moderní kinematografii. Podobně jako u předmluvy si občas říkáte, jak některé obrázky souvisejí s knihou, ale obrázky smrtek a čarodějnic jsou asi fajn bez ohledu na kontext. Několik věci tedy není na knize úplně dotažených, ale kdo má rád staré duchařské historky, přijde si na své.... celý text
Šumavský Děs: Paměti okultní
2022,
Václav Votruba
Dávám 4 hvězdičky, protože kniha splnila má očekávání. Čte se to moc dobře, povídky mají nápad. Jediné, co bych vytknul je, že trochu pokulhává vypointování některých povídek, jinak mne to velmi bavilo. *Ze Záhrobí* - Skvělá povídka na rozjezd, která se týká okultismu, jak jen to jde. V této povídce se totiž vyvolávají duchové. *Medijní kresby* - Poměrně napínavá záležitost. Jedna z mála povídek ve sborníku, kde si za své problémy může samotný protagonista vrtáním ve věcech, ve kterých by se nikdo vrtat neměl. Bohužel konec (ač uzavřený), zanechává mnoho otázek. *Krchov* - Zde je naše hrdinka obětí toho, že bydlí vedle krchova. Povídka je hustá a dovede nás až do samého středu šílenství. Opět je konec uzavřený, ale celkově nechápu, o co se vlastně dělo. Moc mi to ale nevadí, protože je to dobře napsané. *Pavouk nese smrt* - Povidka vystavena na jednoduchém principu vyprávění příběhu v příběhu. *Shnilá nevěsta* - další sešup do šílenství a jedna z nejlepších povídek v knize. *Pod kostěným lustrem* - Skvělé vyvrcholení knihy, velmi zábavná historka, také nejkrvavější a nejnechutnější s vtipným rozuzlením.... celý text
Oko čarodějnice
2021,
Nelly Černohorská
Moje první kniha z edice Zrnka Temnoty a úplně nenaplnila má očekávání. Čekal jsem něco jako Stopy Hrůzy. Vzpomínám si, že jako malý jsem Stopy Hrůzy hltal v noci pod peřinou. Byly to napínavé knihy pro děcka, od kterých člověk nečekal extra velkou hloubku, ale očekával napětí. Oko čarodějnice není úplně tento typ zábavy. Některé pasáže jsou dosti otevřené, možná až šokující, takže bych knihu dětem úplně nedoporučil. Je zde i pokus jít více do hloubky, než by člověk po takto útlé knížce čekal. Všechno je to ale tak nějak na půl cesty: I když hrdinka není jednorozměrná, úplně si mé srdce nezískala (chlastá, kouří, hulí, je z velké části pasivní), zvláště v první půlce knihy jede kniha na poloviční tempo a napínavé to začne být vlastně až v druhé polovině. Je to škoda. Příbeh je plný dobrých nápadů, ale mám pocit, že mnoho témat je tam jen načrtnuto. Na knize dále chválím grafickou úpravu. Jsou zde velmi milé ilustrace a výstřižky novinových článku vytváří atmosféru. Pokud podobnou péči dostanou i další knihy z této edice, už teď se na ně těším.... celý text
To
2016,
Stephen King
První část - Jak známo, Stephen King je geniální vypravěč s velkým smyslem pro detail (byť mizerným smyslem pro celek, ale o tom později). Ve svých příbězích často odbíhá, aby nás seznámil s nějakým detailem ze života byť i vedlejších postav. Když pročítáte první část knihy, říkáte si, že zde si mistr v tomto směru nebere žádné zábrany a plní stránky mnoha detaily o postavách, které nejsou ani vedlejší, ale spíše tvoří velmi barvité pozadí celého příběhu. Jsem přesvědčený, že kdyby tuto rozmáchlost udržel King po celou dobu románu, nemělo by To 1000 stránek, ale více než 4000. Byť je zpočátku těžké orientovat se ve velkém množství postav, Kingovo skvělé vypravěčské umění nás krásně udrží ve střehu. Část druhá a další... - Po rozmáchlém úvodu se naštěstí příběh začíná více držet hlavních postav. V dalších kapitolách dostaneme značnou dávku informací z historie Derry, ale oproti první části je vyprávění mnohem sevřejnější. Konečně se pořádně (byť postupně) seznamujeme s dětskými protagonisty (toto seznamování je završeno někdy zhruba v půlce románu), jejichž příbeh mě osobně bavil nejvíc. Jak se příbeh blíží velkému finále, začínají se objevovat první trhliny. Máme skvělý rozjetý příběh, skvěle vykreslené postavy, ale najednou jako by King úplně nevěděl, co s nimi. Začínají se objevovat šokující motivy, kdy problematika sexuálity u dětí je spíše vrcholem ledovce. Člověk si někdy říká, jestli to není zbytečné a možná trochu moc... Velké finále - Velké finále ve formě konfrontace Toho v kanálech Derry přichází jako blesk z čistého nebe. Jako by Kingovi docházeli nápady, tak se rozhodne román rychle ukončit. Problém této části je v tom, že je jakoby oddělená od předchozích stovek stránek. Má jiný spád vyprávění, jen minimálně navazuje na předchozí děj. Nepůsobí jako přirozené vyvrcholení, ale spíše jako snaha román ukončit. Jak má King smysl pro detaily v oblasti popisu postav, skvěle nastaví situaci a očekávání čtenáře, tak v závěrech je často velmi slabý. Přemýšlím, čím to je, že King často selhává v závěrech svých příběhů. Osobně si myslím, že je to tím, že často hrdiny konfrontuje se zlem, které je značně převyšuje. Pravděpodobně to dělá pro to, aby zvýšil napětí a očekávání čtenáře. To se mu daří, nicméně pak jako by nevěděl, co s velkým zlem udělat. Romány, které se tak vyvýjejí velmi nekompromisně a až téměr realisticky, najednou končí jako pohádky pro děti zázrakem, nějakým "deus ex machina", nebo zcela banálně. Bohužel toto se nevyhlo ani románu To a finální konfrontace s To je tak velmi neuspokojivá, nepravděpodobná a těžko uvěřitelná. Coda - Při čtení závěru knihy na mne padla podivná nostalgie. Postavy příběhu mi budou chybět. Ostatně jsem s nimi strávil část života. Díky Kingovi, za tento velký opus. Na Wikipedii jsem se dočetl, že kritik James Smythe o knize napsal, že při rozsahu nějakých čtrnáctiset stránek a váze skoro 4 libry je výzvou knihu už jen držet, natož číst. Nezbývá než souhlasit. Pokud jste zvyklí číst na cestách, kniha ve velmi pronese. Vazba se hroutí pod vlastní vahou i když jen stojí v knihovničce, natož, když ji strčíte do batohu. Postavy k Vám ale přirostou a King Vám o nich a o Derry bude vyprávět dlouhé hodiny. Snad Vás toto vyprávění brzy neomrzí. SPOILERS AHEAD!!! V této části bych chtěl rozvést, co mi na koncepci Toho vadilo, více do detailů. Opět je zde snaha vykreslit To, jako něco velkého, co převyšuje naše hrdiny, co sice žere lidi, ale symbolicky požírá celé Derry. To tedy přišlo z makrokosmu, žere Derry, jako svého antagonistu má Želvu, která také žije v makrokosmu, ale zdá se, že i ta je slabší než To. Čili na jedné straně máme supernaturální, téměř až božskou bytost, prostupující do paralelních dimenzí. Na druhou stranu se tato bytost manifestuje často jako klaun a ve finální střetu se projevuje jako obří pavouk. I když si dovedu představit, že by tato bytost mohla mít zájem na žraní lidí, moc nemohu věřit tomu, že se snižuje k takovým věcem, jako je kladení vajec. Byť zásadní zranění utrpí To při souboji v jiné dimenzi, nakonec je To zabito rozmačkáním fyzického srdce uvnitř pavouka (čili tato božská bytost má slabinu jako fyzické srdce). Když To umírá, vyvolává to sice přírodní katastrofu v Derry, ale v kanálech se To nezmůže na nic víc než hloupého pavouka. Stejně tak orgie mi přišly trochu moc a v podstatě zbytečné, byť asi chápu, že tím chtěl King naznačit jakousi ztrátu nevinnosti. Naši hrdinové však ale svou nevinnost ztratili už dříve. Připravili je o ni jednak dospělí, ale hlavně parta kolem Henryho Bowerse.... celý text
Tři vyvolení
2010,
Stephen King
Tak tohle je jízda! Hlavní hrdina je hned na začátku zmrzačen a v podstatě celou knihu bojuje o život. Během toho se nám dostane (mimo obligátní fantasy/posapo/kovbojky) příběhu z prostředí drog a zápletky s mafií, exkurze do 60. let a počátku hnutí za lidská práva s notnou dávkou schyzofrenie. Ve finále se podíváme do hlavy psychopatického zabijáka a projdeme si luxusními vyrádačkami. Opět spousta skvělých příbehů, jen o pistolníkovi se mnoho nového nedozvíme...... celý text
Pistolník
1999,
Stephen King
V podstatě taková kniha o dlouhé cestě. Na cestě člověk zažije mnohá dobrodružství, pozná mnohé zajímavé charaktery (v případě pistolníha hodně postav zabije). Navíc se příběh odehrává v podivném světě na pomezí postapokalypsy, fantasy a kovbojky. Některé pasáže jsem miloval, jiné méně. Finále bylo až téměř filozofické. Rozhodně je to skvělá kniha, i když uznávám, že dvojka je mnohem více strhující.... celý text
Osvícení
1993,
Stephen King
Parádní kniha od mistra hororu. Musím říct, že mám rád i knihu i film s Jackem Nicholsonem. Jedna z věcí, co King na filmu kritizoval, tak bylo právě obsazení Jacka Nicholsona. Prý vypadal už od začátku dost vyšinutě. Mám na to opačný názor. Pro mne byl i Jack Torrance z knihy blázen už od začátku. Jinak i film a i kniha mají základní chybu: Není to čistě psychologický horor, ale zlo se zde projevuje hmatatelně (např. odemčení spíže). Kniha by byla mnohem lepší, kdyby se vše odehrávalo jen v hlavách hlavních postav. I bez toho je ale Osvícení skoro dokonalá kniha a pět hvězd si rozhodně zaslouží. Zatím to hodnotím jako nejlepší Kingovo dílo, kde zvládl nejen vyprávění, ale i závěr.... celý text
