Vilas1979 přečtené 311

Oběť bouři 2016, Dolores Redondo

Předchozí dva díly jsem četl více než před rokem, detaily případů z údolí Baztánu odvál čas, takže jsem měl trošku obavu, jak naskočím zpět do rozjetého příběhu. Šlo to naštěstí docela dobře, i bez toho, aby autorka podrobně rekapitulovala minulý děj, což je věc, kterou opravdu nemám rád. Velmi rychle jsem se rozpomenul na otevřený závěr druhého dílu a jak mne tehdy mrzelo, že nemám po ruce pokračování. Celá trilogie je defakto jeden velký případ, takže kdo má možnost, doporučuji číst za sebou. Ubylo mystiky a strachování se o dítě, které je spolu s partnerem odklizeno na nemalou část knihy za moře k příbuzným a příběhu to jedině prospělo. Amaia se tak může plně věnovat vyšetřování případu, který je čím dál spletitější a odhalené detaily čím dál hrůznější. Zápletka je famózní, pro mne nečekaná, skutečně důstojné završení série, jedná se zcela jistě o nejlepší díl. Celá trilogie je příjemným odpočinkem od severských detektivek.... celý text

Dívka v ledu 2016, Robert Bryndza

Opět jeden bestseller, kterému jsem neodolal, respektive k jeho koupi jsem byl tak trošku donucen okolím. Kniha se čte vcelku dobře, ale těch věcí, nad kterými jsem se pozastavil, bylo nakonec docela dost. Počínaje samotným názvem knihy, který je matoucí, ale za výlohou knihkupectví vypadá zcela jistě sexy. Vyšetřování probíhá tak nějak samo od sebe, důkazy jsou šefinspektorce servírovány pod nos, často má prostě kliku, například vlézt do té správné hospody. A jasně, milionářská dcerka schovává pod podlahou postele (jak tam tu díru jenom vykutala?) trávu, v krabičce od telefonu, a díky bohu i s účtenkou! Má to Erika ale kliku! Oukej. Přehnané zdůrazňování odlišné sexuální orientace několika postav bylo také poněkud zbytečné, pro příběh to nemá žádný význam, stejně tak původ Eriky a matky první oběti, to je ale náhoda! O tom, že se policisté k nové šéfové po pár dnech chovají jakoby se znali dvacet let, ani nemluvím. Zápletka je nakonec velmi banální a Erika k jejímu vyřešení přišla jako slepá k houslím. Takže výsledný pocit z knihy je velmi ambivalentní, čte se to dobře, ale člověk nesmí moc přemýšlet nad detaily. Když k tomu připočtu naprosto přestřelenou cenu e-booku, pokračování, které nedávno vyšlo, si nechám zřejmě ujít.... celý text

Vlčí úžina 2016, Olivier Truc

Další detektivka odehrávající se v netradičním prostředí Laponska, poprvé to fungovalo docela dobře, třeskutý mráz, nekonečně dlouhé noci a kvůli velkým vzdálenostem velmi pomalé tempo vyšetřování. Zima a čerstvý sníh za okny lákaly k přečtení volně navazujícího pokračování, kouzlo se však poněkud vytratilo. Děj se tentokrát odehrává na jaře, noci jsou naopak nesnesitelně krátké, sníh pomalu taje a mění se v bláto, sobi táhnou za potravou. V kraji dojde k několika úmrtím, které se na první pohled tváří jako nehody a vyšetřování se opět ujímá Klemet a jeho kolegyně Nina. Klemet je protivnější než kdy dříve, může za to políček, který mu při pokusu o sblížení Nina před časem uštědřila. Klemet na to zdá se nemůže zapomenout, takže mi zakrátko lezl pěkně na nervy. A když hlavní hrdinové nejsou sympatičtí a ani nijak obzvlášť zajímaví, pak to má každá kniha těžké. Připočteme-li k tomu poněkud překombinovanou zápletku, ve které je velmi obtížné se orientovat a případ řešit společně s policisty, výsledkem je docela průměrná severská krimi skládající se převážně z výslechů, pojíždění policistů po kraji sem a tam, to vše proložené kvanty jalových úvah. Případné další pokračování si docela rád nechám ujít. Zarazilo mne velké množství překlepů a gramatických chyb v elektronické verzi knihy.... celý text

Každá sedmá vlna 2012, Daniel Glattauer

Pokračování se nese v úplně stejném duchu jako první díl, chvílemi to tedy začínalo být trošku repetitivní, Leo se chce sejít, ale Emmi se to zrovna nehodí nebo nechce, Emmi se chce sejít, ale tentokrát nechce Leo, a pokud se sejdou, tak co od toho každý z nich čeká. Leo trucuje, Emmi trucuje. Rozhovory téměř o ničem a přece o všem, hraní si se slovíčky, opilé emaily, střízlivé emaily. Nu, bylo toho přesně tak akorát na dvě krátké knihy. Skvěle vykreslené charaktery, moc mě to bavilo.... celý text

Dobrý proti severáku 2010, Daniel Glattauer

Příjemná oddechovka na jedno odpoledne, neobvyklý románek mezi dvěma lidmi, kteří se nikdy neviděli. Kdysi jsem něco velmi podobného zažil, jen to nebylo po emailu, ale skrz tehdy populární ICQ, k internetu jsme se připojovali přes telefonní linku a první hodina stála 16Kč. Škoda, že se ta komunikace nedochovala, rád bych si jí s odstupem času znovu přečetl, třeba by to také vydalo na kratší knihu. Ale spíše ne. Stejně jako u Lea a Emmi, i u nás šlo o každodenní závislost, na sedmou večer jsme si nic neplánovali, to začínal levnější tarif, a končilil jsme mnohdy až po půlnoci. V reálný vztah se to nikdy neproměnilo, nikdy jsme se neviděli, ani na fotce. I my jsme řešili, jaká je to podivnost, kterou by asi někdo jiný nepochopil. Trvalo to skoro rok. Takže už jen z tohoto důvodu se mi Dobrý proti severáku hodně líbilo, hlavním hrdinům jsem rozuměl a dovedl se do nich docela dobře vcítit. Po přečtení jsem ihned sáhl po pokračování.... celý text

Washingtonský dekret 2014, Jussi Adler-Olsen

Že je pan Jussi Adler-Olsen obeznámen s různými konspiračními teoriemi se ukázalo už při čtení zatím posledního dílu detektivní série Oddělení Q - Nesmírný. Film Zeitgeist, který tuto novodobou vlnu zájmu o různé konspirace odstartoval, je tam zhusta rozebírán. Říkal jsem si tehdy, že ho autor shlédl tak nějak v rámci přípravy. V průběhu čtení Washingtonského dekretu jsem však začal mít podezření, že autor na začátku své spisovatelské kariéry v konspiračních teoriích pravděpodobně vězel až po uši. FEMA tábory budované po celých Spojených státech schopné pojmout miliony nepohodlných občanů, kde jsem to jenom četl? Jistě, je to další z oblíbených konspirací - nastolení policejního státu v USA, střelby ve školách a další teroristické útoky jsou operace tajných služeb pod falešnou vlajkou, které mají ospravedlnit odzbrojení občanů a vyhlášení stanného práva. Přesně tenhle scénář se před námi v knize rozvíjí. Snaží se nás autor varovat nebo se prostě jen inspiroval jednou teorií? Možnou odpověď jsem nalezl na konci knihy ve vysvětlivkách, mezi zdroji je uveden Alex Jones a jeho web Infowars.com. Ano, to je přesně ten web, ze kterého čerpá Aeronet, AC24 a další české konspirační weby. Přesně ten web, který v době prezidentských voleb v USA například šířil aféru Pizza Gate: bez důkazů obvinil špičky demokratické strany z pedofílie, když tvrdil, že jakási washingtonská pizzerie funguje jako krytí pro zneužívání dětí, že to, co je na jídelním lístku, není nabídka pizzy, ale nabídka sexuálních praktik s dětmi. Pizzerie patřila přednímu politikovi demokratické strany a dalšími byla často navštěvována. Co bude příště? Chemtrails? Pití sava? Po celou dobu čtení říkal jsem si tedy říkal, že to je prostě příliš neuvěřitelné a přitažené za vlasy, byť samozřejmě nejsem žádný znalec americké ústavy a práva. Jussi Adler-Olsen se nás ve vyčerpávajících vysvětlivkách snaží naléhavě přesvědčit o opaku. Od vzniku knihy však uplnynulo deset let a nic z toho se nestalo, třetí světová válka stále nezačala, dolar se stále nezhroutil. Je to jako s těmi konci světa, ale jednou se určitě někdo trefí. Těžko uvěřitelný vývoj událostí však není jedinou slabinou této knihy, žádný z hrdinů mi k srdci vyloženě nepřirostl, děj je příliš rozvleklý, knihu jsem četl neobvykle dlouho a k dočtení jsem se musel velmi přemáhat. Je hodně znát, že to je autorův první román, vědět to dříve, asi bych se mu vyhnul. Závěr mile překvapil, ale to je záležitost několika posledních stránek. Myslím, že je dobře, že Jussi Adler-Olsen přesedlal na detektivky, které mu sedí o mnoho víc a jsou čím dál lepší.... celý text

Stařec a moře 1957, Ernest Hemingway

Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Fascinující souboj starého muže s rybou natažený na sto stránek. Líbily se mi starcovy monology a atmosféra předrevoluční Kuby.... celý text

Vdova 2016, Fiona Barton

Výborný thriller! Srovnání se Zmizelou nebo Dívkou ve vlaku je velmi příhodné, Vdova je podobného rázu. Čtenáře vtáhne okamžitě do děje a tomu nezbývá než číst a číst, kdykoliv má příležitost, dokud není konec. Skvěle vykreslené charaktery, především hlavní hrdinka Jean, na té si autorka dala skutečně záležet, na jednu stranu působí poněkud jednoduše a prostě, ale na její vyprávění a úhel pohledu jsem se těšil nejvíc. Občas bylo náročné orientovat se v čase, kapitoly jsou promíchané, je třeba být pozorný a nezapomenout datum právě čtené kapitoly. Škoda, že v tomto ohledu nebyla autorka ke čtenářům poněkud laskavější, chvílemi jsem měl chuť si vedle na papír kreslit vlastní časovou osu. Ale to je můj častý problém při tomto pojetí kapitol a příběhu. Autorka se nevyhnula některým zjednodušením, například policisté navštíví podezřelého a ačkoliv na něj prakticky nic nemají, okamžitě mu prohledají byt, aniž by řešili nějaké povolení k prohlídce. Dále, ačkoliv jsem se snažil číst velmi pozorně, jsem úplně nepochopil jaký druh pornografie měl Glen v počítači, myslím, že v tom pořádně neměla jasno ani sama autorka a byla ráda, že jí tenhle konstrukt vůbec drží pohromadě. Glen má být pedofil, za pornografii dokonce platí kreditkou a ve chvíli, kdy policie dělá zátah na pedofily, nahlásí její ztrátu, z čehož by se dalo usuzovat, že neměl uplně čisté svědomí a jednalo se o dětskou pornografii, za což to by měl jít rozhodně sedět. Najednou je však z dětské pornografie jen adult baby porno. Je to zkrátka celé takové nejasné a já se dost možná opět zbytečně pitvám v detailech, ale nedokážu je zkrátka jen tak přehlédnout. Jinak se to ovšem četlo jedním dechem, se závěrem jsem spokojen, i když jsem si celou dobu tipoval, že to dopadne úplně jinak. Hodně solidní čtyři hvězdy.... celý text

Slepí ptáci 2016, Ursula Poznanski

První díl s geocachingovou tématikou jsem přečetl nedávno, druhý díl vyšel jako na zavolanou krátce na to. Hodně jsem se na něj těšil, Poznanski ráda píše o moderních technologiích a dokáže na nich postavit velmi propracovanou a dobře promyšlenou zápletku. Tentokrát se detektivové Bea a Florin ponoří do hlubin sociální sítě Facebook, nemalou část tak tvoří přepisy komentářů a chatové komunikace. O čtivosti myslím nejlépe svědčí fakt, že jsem knihu přečetl asi za tři dny, nerad jsem ji odkládal a rád se k ní vracel. Autorka vedle budování hlavní linie neopomíjí ani soukromý život obou detektivů, ale nepřehání to, jak občas bývá u ženských autorek zvykem. Je toho zkrátka tak akorát, aby nám postavy přiblížila a zároveň z detektivky neudělala růžovou knihovnu. I přes nepochybně pečlivou přípravu se však Poznanski nevyhnula několika nelogičnostem. Kniha se odehrává v roce v 2013, přesto detektivové úplně ignorují existenci smartphonů, Facebook v telefonu v té době byl naprosto běžný, mezi mladými lidmi kolem dvaceti let zcela určitě. Místo toho všichni nosí po venku laptopy, které jsou neustále připojeny k internetu jakoby to byla samozřejmost. Trošku naivní představa. Závěr mne lehce zklamal, zápletka se ukázala až moc překombinovaná a snad i přitažená za vlasy, čekal jsem něco trošku jiného, ale nevadí, cesta k jejímu rozluštění byla parádní a užil jsem si jí. Další knihu autorky si rozhodně nenechám ujít. Zarazilo mne neuvěřitelné množství chyb v elektronické verzi knihy, nevím zda se jedná o špatnou práci korektora nebo byl problém kdesi mezi korektorem, vydavatelstvím a čtečkou.... celý text

Rozšíření bitevního pole 2004, Michel Houellebecq

Pro mne zcela neprobádané území, ale tohoto autora už nešlo déle ignorovat. Zvědavost mne nakonec přemohla a já zkusil jeho krátkou prvotinu. Nevím jestli se časem zařadím mezi skalní příznivce, ale po jejím přečtení se zcela jistě nezařadím mezi odpůrce. Zaujalo mne to a to velmi, hlavní hrdina si vcelku rychle získal mé sympatie, chvílemi mi on a vůbec styl, jakým vypráví svůj příběh, připomínal Ionescova Samotáře, což je jedna z mých nejoblíbenějších knih. Rozšíření bitevního pole určitě není to poslední, co jsem od tohoto autora četl.... celý text

Andělí vejce 2016, Petr Stančík

Mlýn na mumie byl jako zjevení, díky němu jsem objevil Stančíka a následně českou fantastiku. Od nové knihy Andělí vejce jsem však raději příliš neočekával, což se ukázalo jako dobře, protože druhý Mlýn na mumie to prostě není. Stančík tentokrát napsal něco, co by se dalo asi označit jako vesnický román, je to stále velmi dobré, čte se to samo, člověk se při čtení neustále usmívá, hrátky s jazykem pořád baví, přesto mne autor v jednom okamžiku neuvěřitelně zklamal. Skutečně bylo nutné do knihy velmi násilně zakomponovat autorův názor na multikulturalismus a uprchlickou krizi v podobě věštby místního pošuka? Z literárního hlediska to působí jako pěst na oko, vůbec to tam být nemuselo a nemělo, nemá to žádnou souvislost s dějem. Přesto si to Stančík neodpustil. Pokud bych byl zvědavý na podobně výlevy, rozkliknu si Facebook Kláry Samkové. Autor má samozřejmě právo mít na danou věc svůj názor, ale prezentovat ho za každou cenu v knize tohoto typu se absolutně nehodí. Přešel jsem to, knihu dočetl a úžasně se u toho bavil, ale hořká pachuť zůstala.... celý text

Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) 2016, Jonas Jonasson

Tedy, podle hodnocení jsem to čekal mnohem horší, nakonec se z toho vyklubal klasický Jonasson. Nemám mu za zlé, že už potřetí zrecykloval stejné schéma a myslím, že mu to nebudu mít za zlé ani počtvrté, popáté, ale chápu, že leckoho už by to mohlo nudit. Já si potřeboval trošku odpočinout od vážných témat a přesně k tomu jsou Jonassonovy knihy určeny. Takže tu opět máme absurdní trojici výtečníků, tentokrát v podobě chudého recepčního a nevěřící farářky, kterým sekunduje napravený zabiják Anders. Pořád je to ten stejný, místy až trapný humor, jemuž jsem se nesmál ani jednou, líbilo se mi ale, jak si autor nebere servítky a Bibli a celé křesťanství si ústy farářky doslova maže na chleba.... celý text

Umrlčí cesta 2016, Peter May

Další poctivý thriller od Petera Maye, tentokrát s poněkud matoucím názvem i obálkou, obojí vyvolává asociace, jež mají s tématem knihy pramálo společného. Maják by byl zcela jistě příhodnější, ale ten už se objevil na obálce Ostrova Entry. Každopádně opět navštívíme Hebridy a dozvíme se i něco málo o chovu včel. Stejně jako ostatní knihy autora, i tato se od prvních stránek čte velmi lehce, rychlému vtažení do děje napomáha ich forma a čtenář se tak ocitá v kůži muže, kterého vyplavilo moře a on zjišťuje, že ztratil paměť. Druhá dějová linie je pak vyprávěna z pohledu třetí osoby, tedy schéma, které May používá docela často. Ani v této knize autor nešetří popisy divoké přírody bičované nevlídným počasím, ideální čtení pro dlouhé podzimní večery. Knize není prakticky co vytknout, May nám opět dokazuje, že kriminální thriller z dalekého severu může být ke čtenáři laskavý a nemusí nutně obsahovat šokující drastické detaily. Pozastavil jsem se pouze u postavy Karen, skutečně by dívka s hodně nadprůměrným IQ nezapadající do kolektivu měla nad postelí plakáty One Direction? A svou následnou pubertální revoltu vyjádřila poslechem mainsteamové kapely Marilyn Manson? Na maximální hlasitost, samozřejmě. Nepochybuji o tom, že teenageři ve svém mladistvém hněvu poslouchají hudbu nahlas, ale skutečně to není maximální hlasitost, ač se to dospělým tak může jevit. A skutečně by se takto chytrá dívka nechala potetovat od hlavy až k patě? Nemluvě o tom, že v patnácti by jí to žádný příčetný profesionální tatér neudělal, daleko spíše by jí to rozmluvil. Karen je zkrátka ztělesněním těch nejotřepanějších klišé, uvěřitelná pro mne byla až v okamžiku, kdy ji autor jako mávnutím kouzelného proutku přestal stylizovat do Liz Salanderové a ona z obličeje odložila to železářství. Banalita a na výsledném hodnocení to vůbec nic nemění. Pět hvězd.... celý text

Budoucnost 2015, Dmitry Glukhovsky

Poslední díl Metra byl výtečný, mnohem vyzrálejší než předchozí dva díly trilogie, takže mi to nedalo a zkusil jsem od Glukhovského jednu z jeho pozdějších knih. Velká chyba! V Budoucnosti se stanice metra transformovaly do obrovských několik kilometrů vysokých věží, v nichž se odehrává veškerý život v lidmi přeplněné Evropě 25. století. Věže, věže kam se podíváš, jedna vedle druhé, spojené vysokorychlostními tunely a protkané výtahy, každá trochu jiná, ale přece svým způsobem stejné a fádní jako stanice metra. Hlavní hrdina Jan mi zase tak trochu připomínal Arťoma, i jeho si z neznámých důvodů vybrala mocná postava, dala mu úkol a tím odstartovala jakýsi řetězec událostí, kterými se hlavní hrdina nechává unášet, aniž by to jemu samotnému nebo čtenáři dávalo nějaký smysl, tedy stejné schéma jako v prvním Metru. Od poloviny knihy jsem se do čtení musel doslova nutit, Janovy nekonečné úvahy a neustále se opakující výjevy z jeho dětství mne od dalšího čtení odrazovaly čím dál víc. Glukhovsky zkrátka vytvořil další neobyčejně nezajmavý svět, do kterého zasadil naprosto podprůměrný příběh. Pokud to mělo sloužit jako varování před populační explozí a neřízenou imigrací, tak se to vůbec nepovedlo. Myslel jsem, že nejhorší kniha, kterou jsem letos četl, bylo druhé Metro, Budoucnost je ještě horší a posledních padesát stránek, byť se četly jedním dechem, to nezachránilo. Glukhovského knihám se odteď budu vyhýbat velkým obloukem.... celý text

Spolčení hlupců 1995, John Kennedy Toole

Knihu Spolčení hlupců jsem se pokoušel číst kdysi před lety a nedočetl. Tehdy to pro mne bylo příliš náročné čtivo, rozhodl jsem se však dát jí ještě jednu šanci. Hlavní hrdina Ignácius Reilly je... no, zkrátka na pěst. Ten člověk je naprosto neuvěřitelný, takže jsem se velice podivil, když jsem se v komentářích dočetl, že s někým takovým se lidé setkávají docela často, což je poměrně zvláštní, protože já jsem ještě žádného Ignácia Reillyho nepotkal, možná se jen dobře maskují. Spolčení hlupců je humorná kniha a Ignácius je zcela jistě záměrně přehnaná postava, přesto jsem se neubránil myšlenkám, co je ten člověk vlastně zač. Jako největší hlupák mezi jinými hlupáky mi moc nepřipadal, jevil se mi spíše jako vyšinutý blázen se sociopatickými rysy. V kontrastu s jeho zápornými vlastnostmi a nechutným chováním je však jeho rozkošná vzletná mluva, která mne zpočátku velmi bavila, některé dialogy, hlavně ty s matkou, jsou prostě kouzelné. Ostatní dějové linie bohužel tak zábavné nejsou, byť jsou okořeněné jadrným dialektem neworleanských spodních vrstev. Postupně se stala úmornou i hlavní linie s Ignáciem, poslední třetinu knihy jsem spíše protrpěl a měl jsem co dělat, abych ji vůbec dočetl. Pochvalu zcela jistě zaslouží překlad, ten je mimořádně vydařený. Celkově hodnotím třemi hvězdičkami.... celý text

Homo psychoticus 2015, Michaela Malá

Smekám před odvahou autorky napsat takto otevřenou zpověď a přeji jí hodně sil v boji s nemocí. Myslím, že knihu ocení jak zdraví lidé, kterým přiblíží, co se děje v hlavě člověka trpícího schizofrenií, tak i ti, kteří nějakou zkušenost s tímto onemocněním mají.... celý text

Pět 2015, Ursula Poznanski

No to teda, detektivka jak z učebnice, zdá se, že na co autorka sáhne, to se jí daří. První polovina mne bavila díky geocachingovým reáliím, kdysi jsem také lovil, takže to pro mne byl takový návrat v čase do doby, kdy jsem začínal a se všemi těmi pojmy se, stejně jako detektivové, teprve seznamoval. Bylo to kouzelné období, pamatuji si, jak jsem ve čtvrté nalezené keši našel svůj první, právě vypuštěný geocoin. Bylo to jak zjevení, jo jo, tenkrát se ještě vyskytovali. Druhá polovina byla zase tak napínavá, že jsem knihu nedokázal odložit a dočetl ji v šest hodin ráno. Brilantní zápletka. Pár výtek by se jistě našlo, některé postavy byly možná trošku přehnané, některým vysvětlením jsem se lehce podivil, ale čert to vem. Bavilo mne to moc a druhý díl, který zakrátko vyjde, si nenechám ujít, byť se dá předpokládat, že už to nebude o geocachingu. Pět hvězd bez debat.... celý text

Sova 2016, Samuel Bjørk (p)

Kniha „V lese visí anděl“ vnesla svěží vítr do žánru severské krimi, rok se s rokem sešel a máme tu druhé pokračování. Nu, je-li to skutečně teprve druhá kniha autora, tak potud dobré. Nemálo věhlasnějších spisovatelů napsalo své skvosty třeba až napotřetí, napočtvrté. Sova se čte docela dobře, zápletka je originální, nicméně pár výtek bych měl. Autorovi se v první knize povedlo načrtnout vcelku zajímavé charaktery, byl jsem zvědav na jejich vývoj, ale ten jaksi chybí, autor jen opakuje osvědčené schéma, takže Holger opět zachraňuje Miu před jistou sebevraždou a případ opět nějakou souvisí s Holgerem a jeho rodinou. Poněkud nadbytečně a úmorně působí podrobná rekapitulace minulosti hlavních postav a to včetně toho, co se stalo v prvním dílu, nevím, nevšiml jsem si, že by například Nesbo stále dokola omílal Harryho minulost, aby byl náhodný čtenář v obraze. Myslím, že není třeba být za každou cenu takto laskavý. Tým detektivů se tentokrát příliš nepředvedl, případ se řeší tak nějak sám od sebe, vše do sebe postupně zapadá jako puzzle. Příliš nechápu tu Miinu nepostradatelnost, notabene když je ta holka buďto nalitá, na práškách nebo z toho všeho strašně unavená. Mám rád tragické hrdiny, ale z Mii se postupně stává spíše jejich karikatura. Podivně na mne tentokrát působily dialogy, snad každá věta byla zakončena buďto ne? nebo ano? Nevím, zda je to tak i v originále, ale v češtině to vypadalo nepřirozeně a posléze i komicky. Podtrženo sečteno, stále se jedná o podařenou detektivku, ale v dalším dílu bude muset autor předvést něco víc.... celý text

Útěk 2016, Peter May

Ačkoliv mám od Maye v knihovně několik restů, do kterých se mi díky jejich hodnocení příliš nechce, novou knihu Útěk jsem si jako milovník hudby šedesátých let nemohl nechat ujít a zariskoval jsem její zakoupení v předprodeji. A nelituji. Tak samozřejmě, není to ostrov Lewis a každá kniha, která vyjde po něm, to má těžké. Ani tentokrát nám May nenaservíroval čistokrevnou detektivku, je to taková dvojitá road movie s drobnou detektivní zápletkou plná nostalgie po starých dobrých časech. Linie odehrávající se v roce 1965 mne bavila o dost víc a byl jsem rád, že je jí věnováno mnohem více prostoru, líbilo se mi jak autor nechal hlavní hrdiny nenápadně přimotat k událostem a místům, kudy kráčela hudební historie, až jsem měl občas husí kůži. Atmosféru Lodýna šedesátých let se mu tedy podařilo zachytit dokonale. Linie ze současnosti na mne působila poněkdu smutně, o stáří a smrti nechce nikdo moc přemýšlet. Ukázalo se, že daleko více než o hledání vraha je to o nelehkém hledání cesty mezi dědou a jeho vnukem. „Víš, Ricky, možná jsem starý, ale tady uvnitř se pořád cítím jako patnáctiletý.“ Parádní až dojemný závěr, čtyři hvězdy.... celý text

Playground 2016, Lars Kepler

Kdo si nového Keplera koupil a čekal další detektivku, bude patrně zklamán. Já tuhle změnu žánru oceňuji, zvolené téma mám velmi rád, Haloperidol, Clozapin, Akineton, I want more! Po přečtení několika prvních kapitol jsem si nemohl nevzpomenout na provařený mem, kde na prvním obrázku Ježíš káže svým učedníkům a říká: Jsem boží syn. Ti přitákávají: Samozřejmě, že jsi Ježíši. Na druhém obrázku o dva tisíce let později je chlapík ve svěrací kazajce a říká: Jsem boží syn. Vedle stojící doktor mu říká: Samozřejmě, že jsi, Jerry. V době, kdy neexistovala psychiatrie, se zkrátka člověk, který slyšel hlasy či měl jiný mystický zážitek, mohl stát prorokem raz dva. Dnes vás, stejně jako hlavní hrdinku Jasmin, pošlou do blázince s diagnozou akutní psychotická polymorfní porucha s příznaky schizofrenie, ty nesmysly vám z hlavy vyženou silnými antipsychotiky a ven se nedostanete, dokud neodvoláte. To by tak hrálo, aby po světě běhali lidé, ke kterým promlouvá Bůh či věří nějakým jiným bludům. To, že se okolo několika schizofreniků zformovala celá náboženství, se jaksi vesele ignoruje. Bylo zajímavé sledovat, jak i Jasmin sama si uvědomuje bizarnost svého zážitku, pochybuje o něm, v jednu chvíli se dokonce smíří s tím, že je prostě blázen a musí brát léky, aby se bludů zbavila. Autoři si však skvěle pohráli s variantou, že Jasmin blázen není a čínské přístavní město není výplod její fantazie, jen je škoda, že ji i nás čtenáře v té nejistotě nenechali trošku déle. Právě tahle nejistota mne na celé knize bavila nejvíc, v momentě, kdy je vše víceméně jasné, kniha pro mne tak trochu ztratila kouzlo, souboj na Hřišti, zabírající téměř celou druhou polovinu knihy, pak byl zdlouhavý a jeho konec předvídatelný. Jsem velmi zvědav o čem budou další díly, Playground mi vůbec nepřipadalo jako začátek série, až na pár otazníků ohledně fungování přístavního města, mi vše přišlo vyřešené a uzavřené. Nu, necháme se překvapit, i přes mimořádnou čtivost první poloviny knihy hodnotím čtyřmi hvězdičkami.... celý text