VincentHS
přečtené 205
Pád Hyperionu
2018,
Dan Simmons
I když byl druhý díl psán trochu jinou formou než díl první, kvalitativně byly oba z mého pohledu velmi vyrovnané. První díl se mi zdál trochu více fantasy, především díky nosné dějové linii, tj. skupině různorodých poutníků plahočících se přes překážky ke svému cíli - tajemnému Štírovi. V druhém díle došlo více na techniku - brány, kosmické lodě, umělé inteligence, technojádro. Proto druhý díl byl mému vkusu o malý kousek bližší. Autorovi rozhodně nelze upřít velkou fantazii a hlubokou studnici nápadů, i když jsem si občas říkal, že by s nimi alespoň trochu mohl šetřit a nechat tak více vyniknout samotnou dějovou linku.... celý text
Hyperion (navíc povídka)
2017,
Dan Simmons
Pěkné sci-fi to bylo, pro mě - fanouška klasické Hard SF (Asimov, Clarke) - až téměř s přídechem fantasy. Ale bylo to napsané s velkou fantazií, příběhy poutníků byly tak rozdílné, jak jsou rozdílné povahy dnešních lidí. Chybělo mi snad jen trochu dramatičtější vyústění celého příběhu, ale doufám, že se ho dočkám v druhém dílu "Pád Hyperionu", který jsem začal číst vzápětí. Povídka "Smrt Kentaura", připojená k tomuto vydání, mě, jako člověka vyrůstajícího v učitelské rodině, rovněž pobavila.... celý text
Enderův stín
2019,
Orson Scott Card
Z mého pohledu ještě o krapet lepší než Enderova hra, asi proto, že hlavní hrdina Fazolek je takový malý hajzlík, který prohlédne úmysly ostatních, i když ti si často myslí, že prohlédli jeho. Zajímavý byl určitě vývoj jeho osobnosti v průběhu románu. Myslím, že se jedná o zábavné, a přesto ne hloupé čtení. Opět velmi dobré grafické zpracování knihy od Arga / Tritonu. Tentokráte na rozdíl od Enderovy hry seděla i čísla stránek v obsahu se skutečností, a překlepů rovněž ubylo.... celý text
Enderova hra
2018,
Orson Scott Card
Na Enderově hře se mi líbila především pěkně vykreslená vnitřní psychologie dětských hrdinů, dobře popsané jejich myšlenkové pochody a pohnutky. Zejména v zaměření na Enderův vztah se sourozenci. To považuji za největší klad knihy. Dílo má spád, dobře se čte a myslím, že může oslovit čtenáře každého věku, který ve svém životě bojuje s pocitem, že tak úplně "nezapadá". Nakonec bych vyzdvihl pěkné grafické zpracování knihy (vydání Argo / Triton 2018), mínusem by mohla být skutečnost, že čísla stránek v obsahu na konci knihy neodpovídají skutečnosti a pár drobných překlepů.... celý text
Písní tě chválím
2001,
Mary Challans Renault
Velmi pěkný román od Mary Renault opět ze starověkého Řecka. Autorka ke skutečným historickým postavám v čele s hlavním hrdinou básníkem, skladatelem a pěvcem Simonidem doplnila věrohodný příběh, ve kterém zúročila svá studia historie a znalost daného období způsobem, že si jeden pro sebe v duchu říká: "Tak nějak to asi muselo být". Jen mě trochu mrzelo, že v příběhu nedošlo na vznik známého epitafu spartským hrdinům od Thermopyl. A dva citáty na závěr ... "Existuje ovšem i chvála, kdy si člověk říká, co udělal špatně, že zaujal pozornost takového trouby." :-) "Politici budou vždy dávat přednost užitečnému před pravdivým, a krása se jejich chlupatých uší dotkne jen stěží."... celý text
Král musí zemřít / Býk přichází z moře
1974,
Mary Challans Renault
Knihu mohu jen doporučit. M. C. Renault v ní dokonale zúročila svůj zájem o starověký svět a kolem báje o Théseovi vytvořila velmi silný a dramatický příběh, kde nic nechybí - dobrodružství, láska, nenávist, boj, štěstí i neštěstí. A i když v příběhu často dochází k "božským" zásahům, v podstatě vždy mají své racionální jádro a příběh samotný se obejde bez dnes tak populárních "fantasy" berliček. Nejvíce však hodnotím skvěle zpracovaný vnitřní život hlavního hrdiny i dobré vykreslení ostatních postav a jejich pohnutek. Začátek mi přišel sice trochu rozvláčnější, ale od chvíle, kdy se Théseus vydá do světa, střídá jedno dobrodružství druhé a kniha mě nenechala vydechnout až do konce. Nejvíce mě oslovila pasáž s Amazonkami a vztah Thésea s Hippolytou. U mě tedy 5/5.... celý text
Mlčení
2017,
Šúsaku Endó
Se zájmem jsem si knihu přečetl, ale v porovnání s košatě-květnatými "Služebníky neužitečnými" našeho Jaroslava Durycha, kde je zpracováno obdobné téma, mi to přišlo jen průměrné.... celý text
Špunt
1989,
Arkadij Strugackij
Je úžasné, jak Strugačtí na poměrně malé ploše vystaví velmi poutavý a nápaditý příběh. Moc se mi líbí myšlenka, kterou použili i v jiných svých dílech, a to ta, že setkání s mimozemskou civilizací nemusí být tak jednoduché, jak si jej představují někteří jiní autoři, tedy jako setkání s bytostmi, se kterými se nějak posunky nebo telepatií domluvíme, ale naopak, že to může být setkání, které bude mimo naše vědecké poznání a smyslové vnímaní. Otázka, kterou tím autoři nastolují mi přijde docela závažná - je tam někde venku vesmíru něco nebo někdo inteligentní, stojíme o to a jsme vůbec schopni jej poznat? A především ještě stojí oni o to poznat nás?... celý text
Osada
2015,
Kir Bulyčov (p)
Knihu jsem četl poprvé v 80. letech minulého století, kdy vycházela na pokračování v Sedmičce pionýrů. Tehdy jsme se spolužáky na základní škole dychtivě čekali každý týden na nové číslo, vyměňovali mezi sebou jednotlivá pokračování, když někomu nějaké uniklo. Se zájmem jsem tedy po letech sáhl po novém vydání a byl jsem až překvapen, jak vynikající to je i po těch více než 30 letech. Možná se mi to líbilo ještě o krapet víc než tehdy. Knihu teď řadím v mém soukromém žebříčku společně s Nadací, Dunou, prvním dílem Rámy či Nonstopem k mým nejoblíbenějším vědeckofantastickým knížkám. Jsem rád, že dílo nyní vyšlo v novém překladu a v jednom svazku. Jediné, co mi trochu kazí radost, je skutečnost, že si kniha podle mého názoru zasloužila pevnou vazbu a lepší papír.... celý text
Duna
2016,
Frank Herbert
Ač již od dětství jsem fanoušek sci-fi, tak k Duně jsem se dostal k překvapení sebe samého až v poslední době. Vesmír, který Frank Herbert v tomto románu vytvořil, je natolik pestrý, i když jde o pouštní planetu, že se ani trochu nedivím, kolik se do něj vešlo přímých pokračování i dalších doprovodných knih. Je v něm o něco méně techniky než třeba u Clarka nebo Asimova, ale o to více politiky, lásky, touhy po hmotných statcích, povýšenosti, přátelství i rodové a mezilidské nenávisti, a řekněme i filozofie a dalších projevů lidského ducha, které provází lidstvo od úsvitu jeho dějin do současnosti, a jak to tak podle autora (a nejen jeho, ale i dalších sci-fi tvůrců) vypadá, budou nás tyto věci provázet i v daleké budoucnosti.... celý text
Odsouzené město
2018,
Arkadij Strugackij
Bratři Strugačtí používali žánr sci-fi k popisu světa v němž žili. Myslím, že u této knihy to platí ještě o něco více než u těch ostatních. Důležitý byl pro ně vždy člověk a jeho chování, a to jak v běžném životě, tak i v extrémních situacích. Není divu, že knihu se v době jejího vzniku ani nesnažili vydat. Kniha, kde si mladý komsomolec nejlépe rozumí se zhruba stejně starým důstojníkem wehrmachtu, protože mají z pohledu svých ideologií na spoustu věcí stejný názor, by nikdy za totality (komunistické i fašistické) neměla stejně šanci vyjít. Vyprávění autorů je nesmírně sugestivní, odpadky tak nějak skutečně smrděly, horko bylo takové, až se jazyk lepil na patro, a lidé přesně takoví, jaké vidíme kolem sebe. Od dočtení knihy si skoro každý den říkám: "Je to vše kolem nás taky jen Experiment?"... celý text
Sny robotů
1996,
Isaac Asimov
Isaac Asimov je asi můj nejoblíbenější autor vědeckofantastické literatury. A i když preferuji spíše jeho knihy ze série Nadace, tak i ty o robotech si rád přečtu. V tomto výběru z "robotické" povídkové tvorby jsou povídky dobré a ty ještě lepší, žádná vyloženě špatná. Líbí se mi, že všechny víceméně logicky fungují, a to i přes odstup mnoha desetiletí od jejich vzniku. Z dnešního pohledu se vlastně některé z nich odehrály v "naší minulosti". Přesto si čtenář může s klidem říci: " ... tak nějak to mohlo být / by se to mohlo v budoucnu stát." Povídky jsou sice o vědě a technice, ale tu vždy tvoří lidé, proto jsou povídky páně Asimova především lidské a o nás lidech.... celý text
Kolébka
1996,
Arthur Charles Clarke
Asi zatím nejslabší věc, kterou jsem od A. C. Clarka četl. Skutečně toto dílko nedosahuje úrovně většiny ostatních děl autora. Ač jsem čtenář - muž, bylo to i pro mě nějak divně prosáklé "testosteronem", a celé mi to - nevím proč - připomínalo hloupé barevné americké (většinou krimi) TV seriály, kterými nás TV Nova krmila v 90. letech. Bylo to, jako kdybych se díval na nějakou epizodu Odpadlíka trochu šmrncnutou sci-fi. :-)... celý text
Impérium
1996,
Arthur Charles Clarke
Impérium od mistra Clarka se mi líbilo. Celý příběh i prostředí je i po 45 letech od jeho napsání velmi uvěřitelné a řekl bych, že kniha časem vůbec nezastarala. Co by se ve Sluneční soustavě asi zabydlet dalo, je zde zabydlené, ale technika ještě nestačí na lety ke hvězdám. Právě takový druh vědecko-fantastické literatury mám rád. kdy si člověk může pro sebe říci: "Tak nějak by to jednou možná mohlo vypadat". Soukromým bonusem pro mě je jméno hlavního hradiny, který se jmenuje stejně jako můj nejlepší lektor anglického jazyka. Škoda, že se naše cesty již před mnoha lety rozešly. On již musel být v době vzniku románu na živu, tak by se ho rád zeptal, zda jeho rodiče to jméno panu Clarkovi neporadili. :-)... celý text
Proti všem
1950,
Alois Jirásek
Je to fikce, ale fikce velmi uvěřitelná. Alois Jirásek věděl, co píše, a proč to píše. Je mi líto těch, kterým školní léta tohoto mistra pera znechutily, protože se tím připravují o krásné čtenářské zážitky. Jeho díla mají z mého pohledu i po těch mnoha desetiletích od svého vzniku mnohem větší hodnotu, než to, co se v současné době vydává za historickou prózu od dnešních "taky-" autorů. Proti všem má atmosféru, strhující děj i krásný jazyk, a byla radost si ten román přečíst. Pro mě osobně navíc je v knize krátká pasáž popisující bitvu husitských vojsk, která se proběhla doslova za naším plotem, takže se mi historický děj při četbě odehrával přímo před očima.... celý text
