vivivovo
přečtené 142
Seventeen / Sexuální bytosti
2011,
Kenzaburó Óe
Vtipně mi bylo jasné, co se stane s protagonistou Seventeenu jakmile jsem byla za čtvrtinou. O skoro šedesát let později pořád podobné jedince potkáte v ultrapravicových hnutích, rasistických kultech a podobných společnostech, kde si vynahrazují pocit marnosti a osamělosti. Scéna s masturbací k japonskému císaři byla třešničkou na dortu politické provokace. Sexuální bytosti mi připomněly nakolik muži umí být absolutně asociální a antisociální. Klub exhibicionistů byl přesně klubem lidí, kteří mi jeden víc než druhý lezli na nervy. A taky: dodnes podobné magory jako mladíka z toho klubu můžeme vidět ve zprávách a tragédiích.... celý text
Kim Čijong (ročník 82)
2019,
Čo Namdžu
Kim Čijong [ročník 82] se mi podařilo zhltnout během jediného odpoledne, což je na mé současné poměry zvláštní. Většinou knihy čtu ve veřejné dopravě a v kavárnách, ale do Kim Čijong jsem koukala i na návštěvě u otce a po příjezdu domů. Kniha se čte rychle a snadno a i přesto u určitých pasáží člověk cítí frustraci až smutek. Tato kniha, která otřásla Jižní Koreou a dodnes vyvolává vášnivé diskuze na internetu (více o přijetí knihy v Koreji se dozvíte ve skvělém doslovu Petry Ben-Ari), která je první a jedinou celou knihou, kterou vlastním v korejštině, má vlastně velmi jednoduchý příběh. Hlavní postava, Kim Čijong, je oknem do světa typické korejské ženy, nebo spíše typické situace, ve které se korejské ženy eventuálně ocitají. Dokumentuje celý její život, plný 'malých příkoří', se kterými se setkává jakožto žena, protože je žena. Některé se mohou zdát lidem neznalým moderní korejské kultury až groteskně přehnané, ale silně autobiografické dílo opravdu vypovídá o stavu korejské společnosti. Kim Čijong za celou knihu nepotká žádná velká katastrofa. Nezažije na vlastní kůži sexuální násilí, nestane se obětí nějakého zločinu, její rodina se k ní nechová příšerně, její manžel není nechápavý šovinista. Přesto si na konci knihy člověk připadá zahlcen příšernou atmosférou a situací, ve které se prostě nedá normálně žít.... celý text
Fanfikce: Ženská literatura nového věku
2018,
Veronika Abbasová
Čtivá studie o žánru literatury, kterou najdete v dnešní době převážně jen na internetu je dobrým vhledem do světa fanfikcí i obhajobou jejich hodnoty v literárním či kulturně-sociologickém smyslu. Přehledná a dobře napsaná někým, kdo ví o fandomu svoje, jde rozhodně o pozitivní reprezentaci v porovnání se senzacechtivými až bulvárními články, které v českém prostředí občas vycházejí. Citace i ilustrace oživují text a zároveň méně znalému publiku mohou přiblížit podobu fanfikcí. Zmíním ale i pár detailů, které mě vedly k hodnocení 4/5 a ne 5/5. Občasné malé nepřesnosti, ačkoliv pochopitelné, mi někdy drásaly nervy a kapitola o slashové literatuře poněkud opomněla některé feministické teorie, které prezentují psaní a čtení slashové fanfikce jako oproštění se od misogynního prostředí heterosexuálních vztahů. Tu bych považovala za hodnou uvedení. A další moment, který mě poněkud zarazil byl deadnaming jednoho z autorů citovaných fanfikcích (v poznámce pod čarou je uvedeno jeho současné jméno i genderová identita, nicméně v textu i nadále je označován svým starým jménem a ženským rodem).... celý text
Vše o mé dceři
2021,
Kim Hjedžin (p)
Bolestivá kniha o míjení se generací, ale také o tvrdohlavosti a iracionálních předsudcích.
Nedej se
2016,
Rainbow Rowell
Přemýšlím jak správně uchopit tuhle knížku. Kdybych na ni brala stejný metr, kterým čtu Murakamiho a Woolf, asi by moc neobstála, ale jelikož je z jiného žánru, musím si vystavit trochu jiná kritéria. No a taky nemůžu nezohlednit - je to fanfikce. Není to fanfikce fanfikce, ale je to vlastně jen extenze knížky z jiné knížky, která má být fanfikcí na (fiktivní, neexistující) sérii knih o magickém vyvoleném chlapci, který chodí na kouzelnickou školu v Británii... Samozřejmě jde o velmi jemně zamaskovaného Harryho Pottera. Takže pro ujasnění - Carry On je prostě Drarry fanfikce. Ale taky to je samostatná kniha. Má vlastní postavy (které sice jasně korespondují ke svým protějškům v Potterovi), vlastní příběh (vyvolený kluk na magické škole s ředitelem/mentorem je převzato z Pottera a zbytek domyšlen). Oceňuji moc dobrý systém magie (magická slova a fráze vyvíjející se s kulturou a časem jsou celkem geniální) a i originální zápletku, která mě doopravdy zaujala. Přidat do příběhu to, že Draco- chci říct Baz, je upír byl náhodou fajn nápad a já to oceňuji. Teď kde to trochu kulhá: zaprvé jméno záporáka mi celou knihu lezlo na nervy. Ano, postavy to také komentují, ale pojmenovat nepřítele basically "Záporák Špatňous" je dost na vydejchání. Zadruhé jsem měla pár menších problémů s překladem, ty bych ale všechny nakonec zvládla svést na preferenci. A nakonec, co se týče politiky světa, je to dost bordel. Ano, víme, i originál Rowlingové je kostrbatý a jeho neoliberální politické metafory jsou přinejlepším těžkopádné. Nicméně člověk má těžko čas věřit Brumbálovi- ehm Mágovi, když ten se z "morálně ambivalentní" dostává na "autoritářskej debil". Mágova divná pseudopolitika, která má být velmi progresivně radikální nemá nic do sebe, politické metafory trochu selhávají. Uf oukej, to by stačilo k politice YA knihy o tom jak se spolu konečně vyspí Draco Malfoy a Harry Potter. Na rovině fanfikce si kniha vede dobře - poradila si nějak s Ginny (i když teda Agáta mi přišla dost nesnesitelná) i Brumbálem (když smícháte Grindelwalta a Brumbála dostanete...). Celkově je to jednoduchá odpočinková kniha, která i přestože jde technicky o fanfikci má vlastní solidní příběh a stojí za to být opravdu vydaná (a ne jen někde na ao3).... celý text
