vivivovo
přečtené 142
Zpověď masky
2019,
Jukio Mišima
Jukio Mišima byl výjimečně talentovaný spisovatel s okem pro krásu. Když čtete jeho literaturu, jako západní čtenář nepociťujete žádný zvláštní cizí prvek, který by vás mystifikoval. Text protkaný metaforami a literárními odkazy odkazuje na světovou, Evropskou kulturu a literaturu. Samotné dílo pak připomíná Bildungsroman, neustále jsem vzpomínala na Damiana od Hesseho. Mišima viděl erotickou krásu násilí, která provází i hlavního hrdinu knihy jako fatalistický obraz. Homosexuální a zvrácené touhy je potřeba skrývat, Kóčan se je snaží zapudit a i sám sobě namlouvá, že nejde o jeho skutečné touhy. Vztahem s dívkou Sonoko se snaží sám sebe přesvědčit o své schopnosti být normální.... celý text
TAO - texty staré Číny
1971,
Oldřich Král
"Krása překládání je v marnosti toho počínání. Vždyť překlad je cosi bytostně neukončeného, v povaze překladu je věčné přibližování a zase vzdalování, neboť jak se něčemu přibližuješ, něčemu se současně vzdaluješ." Tato knížka je krásnou antologií překladů taoistických textů z různých období a od různých autorů. Její klidná a přemítavá duše je doplněna krásnými ilustracemi.... celý text
Pèktusan: Epopej korejských partyzánů
1951,
Čo Ki-Čchon
Z celý krásný knížky bych řekla, že na mě udělal dojem asi půl jedné stránky.
Krvavé stopy
1962,
Čchö So-hä
Sbírka více i méně povedených povídek Čchö So-hä. Rozhodně nejpovedenější z celé knihy je předmluva, pak některé konkrétní povídky. V mnoha povídkách vidíme autorovy problémy s předělem ideologické a osobní sféry života, touha po revoluci, násilném zničení systému, který udržuje postavy v zoufalé situaci, tato touha po revoluci je ale kontrastována se snahou ochránit rodinu skrze již zaběhlé sociální pořádky.... celý text
Viděli jsme Koreu
1950,
Aleksandr Gitovič
Zajímavý kus propagandistické literatury o poválečné Koreji. Asi bych to nedoporučila číst lidem, kteří už nejsou o Koreji dostatečně ponaučení/vzdělaní - kromě cílených dezinformací kniha obsahuje i faktické chyby. Nicméně rozhodně stojí za to pro lidi, kteří se blíže zajímají o Severní Koreu či o sovětskou propagandu před Korejskou válkou. Místy je smutné číst jaká Severní Korea mohla být oproti tomu jak dopadla - i pokud se dostaneme přes prvotní vrstvu propagandy, lze poznat, že málokdo tušil, jak špatně to ve skutečnosti v Severní Koreji dopadne.... celý text
Mluvil tu někdo o totalitarismu?
2007,
Slavoj Žižek
Myslím, že někteří lidé mají tendenci hodnotit filozofické knihy podle toho, jak moc jsou schopni se ztotožnit s jejími myšlenkami. Přitom to považuji za špatný přístup k filozofii: člověk by neměl dogmaticky akceptovat předkládané myšlenky a ani by to nemělo být jeho cílem při čtení filozofických traktátů. Hodnotit lze nakolik vám kniha dává smysl, nakolik je ve vás schopna otevřít nějakou novou konverzaci, ukázat vám směr myšlení, kterým jste se zatím nevydali. Žižkův 'Mluvil tu někdo o totalitarismu?' se zabývá primárně konceptem totalitarismu. Není omezen na kritickou reflexi nejznámějších nelidských totalitárních režimů (kapitoly Hitler jako ironik? a Když strana spáchá sebevraždu), ale také se soustředí na způsob, kterým nám dnes idea totalitarismu pomáhá vytvářet nepřítele vůči našemu současnému politicko-ekonomickému systému a tím tento systém legitimizovat. Kniha je akademicky filozofická - špatně přístupná pro laiky nebo jen okrajově informované zájemce o filozofii - pokud člověk chce od Žižka číst něco přístupnějšího, navrhla bych spíše jeho publicistické články, filmy nebo některé přednášky na youtube. Nicméně i jen se základní znalostí moderní a postmoderní filozofie jsem byla schopna knize z velké části porozumět.... celý text
Sbohem, má růžová zahrado. 1
2022,
Dr. Pepperco
Je trochu nešťastné hodnotit tuhle knížku. Manga je to moc pěkná, s dobrým příběhem a krásným stylem, ale bohužel Knihy Dobrovský úplně odflákly její české vydání. Příběh je přeci jen předvídatelný, ale hezký a romantický, autor* se očividně vyzná v tématice a je hodně oddaný historickému prostředí. Problém tedy nastává v českém provedení, kde se nahromadilo opravdu dost chyb. Chápu, že KD chtěly na výrobě knihy ušetřit a nevadí mi tedy užití levnějšího papíru na stránky. Ale v knize je i několik tiskových (grafických chyb) - špatně ořezané rohy, v mojí byly i šmouhy od inkoustu. Dalším problémem je i jazyková stránka knihy - ačkoliv je překlad věrný, je hodně doslovný a místy nepřirozený. Za to není zodpovědný výhradně překladatel, ale také člověk zodpovědný za redakci a korekci. Typesetting je také nevhodně provedený - místy roztrhne sémanticky/gramaticky spolu náležející části textu... Přesto jsem ale ráda, že se tohoto díla KD ujaly. Byla bych ráda, kdyby pokračovaly tímto směrem, ale zlepšily praktickou stránku.... celý text
Bible osamělého člověka
2012,
Gao Xíngjiàn (p)
Na konci Gao Xingjianovy Bible je krásný doslov od překladatele, který tvrdí, že bychom neměli povrchně číst tuto knihu jako součást nějakého lineárního narativu o čínské historii, ale nalézt plnou hodnotu této knihy ve zpovědi člověka a jeho cestě znovu najít sám sebe. Bohužel pro mě autorova vnitřní psychologická cesta neměla až takový význam jako výpovědní hodnota knihy. Nebo jinak řečeno, to hlavní, co tato kniha nabízí, je skutečně nějaké genius loci jisté doby v Číně a jedinečný vnitřní pohled na Kulturní revoluci. Knih, věnujících se autobiografické zpovědi rozvedeného muže středního věku, který navazuje nenaplňující milostné vztahy s různými ženami, je mnoho a v tomto ohledu zní některé části knihy otřepaně. Ať už je přístup k psaní o ženách tohoto autora autentický nebo získaný, neliší se moc od podobných autorů. Sexualita a Freudovské komplexy už v knihách dávno nejsou jedinečným faktorem, oplzlé popisy ženského těla a celková neschopnost vnímat ženy jako stejnou bytost s trochu jiným nastavením je spíše odpuzující. Tato kniha je nejsilnější v retrospektivních pasážích z doby Kulturní revoluce, nejslabší v momentech, kdy už životem zničený autor cynicky pozoruje okolní svět v různých cizích zemích a přesvědčuje sám sebe o existenci nějakého postideologického stavu (kterýžto sám je nějakou ideologií, které se autor rozhodl odevzdat). Zatímco retrospektivní pohled na (třetí osobu) v minulosti je pokaždé zajímavý, vložené kapitoly o (první osobě) občas neví, co se snaží sdělit. Přechází mezi zápisky ze (současnosti) v Hong Kongu či Španělsku, které jsou silně dějové ač introspektivní a ryze meditativními kusy, které se ale začínají stále dokola opakovat. Nakonec jako čtenář tu nejsem abych soudila morální charakter autora. Zpověď z toho, že se autor Kulturní revoluce sám aktivně účastnil začíná až kolem třetiny knihy, poté, co sám vysvětluje, jak moc je to doba nepochopitelná a odmítá na ni vzpomínat. Člověk pak chápe cynické odmítnutí jakékoliv politiky, ideologie, revoluce, snahy vypovídat či napomínat, obviňovat nebo napravovat své chyby. Možná je to opravdu Bible osamělého člověka, Bible jednoho člověka (一個人的). Možná jediný, komu tahle kniha vskutku plně slouží je sám její autor. Z literárního hlediska má spoustu chyb a nedokonalostí, z hlediska morálního ji asi není správné soudit a tak nezbývá než nahlížet na ni jako na osobní výpověď, kterou nikdo jiný z nás úplně nepochopí.... celý text
Texty z pozůstalosti (1): Marx, marxismus a sociologie
2014,
Miloslav Petrusek
Přehledné a srozumitelné i pro laiky, není ani příliš defenzivní a vyhraněná. Zajímavé čtení
Mao Ce-Tung: O praxi a rozporu
2011,
Slavoj Žižek
Skvělá a promyšlená předmluva od Žižka: 5/5 Maovo opakované selhání pochopit základy dialektiky a kecání o železu: 0/5
