vlcka
přečtené 434
Jezero
2016,
Bianca Bellová
Velmi diskutovaná, propagovaná a často recenzovaná kniha. Mně přinesla rozporuplné pocity a ne úplně vyhraněný názor. Hlavní hrdina, Nami, putuje za poznáním své minulosti i za nejasnou budoucností. A to je vlastně všechno. Zhruba do poloviny knihy jsem stále očekávala nějakou větší zápletku, něco dramatického, důležitého. Jenomže nic takového nepřišlo. Namiho život se skládá z povětšinou nepěkných zážitků a skutečností, které ale nijak výrazněji neprožívá. Nami se nad ničím hluboce nezamýšlí, děje jsou konstatovány a kromě bolesti, zimy a hladu z hlavní postavy žádný konkrétní pocit nedostaneme. Vnitřně nic neřeší ani neprožívá, učiní nějaké rozhodnutí, které neodůvodňuje a pak už se nechá vézt. Celá Namiho pouť nic nového nepřináší, je to prostě cesta, která se obloukem vrací na svůj počátek. To zajímavé na knize je, alespoň pro mě, prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Rybářská vesnice na okraji vysychajícího jezera. Společnost zničená jakýmsi režimem, příroda následky lidské činnosti i suchem. Svět fikční, ve kterém ale existují reálné národnosti. Anonymní země připomínající nějakou postsovětskou republiku, plná znečištění, zla, surovosti, v níž se potkává režim, zbytky bývalého přírodního náboženství a islám. Nevím, jestli je ta kniha dobrá nebo ne. Je zvláštní, originální co do prostředí, příběhem nijak neuchvátí. Ale jsem ráda, že jsem ji dočetla.... celý text
Kočičí host
2016,
Takaši Hiraide
Kočičí host je jako poezie. Jednoduchý a krásný obraz, ze kterého Japonsko přímo sálá. Náladou mi připomínal třeba filmy studia Ghibli, dokázal vyvolat představu ikebany, haiku, čistoty, japonské zahrady. Je velmi jemný, přemýšlivý a nepřeplácaný. V jednoduchosti nabízí krásné obrazy. Čibi, něžná a svobodná kočka se svým životem plným tajemství, přináší malé zázraky do všedních dnů.... celý text
Coco a její přítelkyně
2015,
Marie Dominique Lelièvre
Biografie Coco Chanel mě velmi zajímala, navíc se zdála být napsaná ze zajímavého pohledu. Kniha mě však velmi brzy přestala bavit. Působí totiž trochu chaoticky a to jak stylem náznakovitého popisu, tak množstvím jmen a číslíček odkazujících k poznámkám, kterými se stránky jen hemží. Opravdu pěkné se mi zdály být pasáže popisující práci Chanelové. Ty totiž měly jakýsi spád a kouzlo. Látky měnící se bez návrhů přímo v jejích rukách v nové modely, popisy materiálů, střihů, výšivek i pracovních postupů se mi opravdu líbily. Ve vztazích kolem, rozpitých do koláže bez jasných obrysů jsem se poněkud ztrácela.... celý text
Strůjce snů
2016,
Miloslava Erika Veselá
Kniha nebyla špatná, četla se pěkně. Ale tak nějak se nemůžu ubránit pocitu, že z toho potenciálu se dalo dostat víc. Přes pěkné nápady působí celý příběh tak trošku začátečnicky. Jako by zbývalo něco dotáhnout, dotvořit, jako by ještě chyběla jiskra a kouzlo. Možná kdyby příběh zůstal jen naznačený v povídce našlapané všemi těmi nápady, zapůsobil by víc. I přes to, že mě Strůjce snů zaujal, zmizel pak jaksi do ztracena a nic víc než krásné jméno Lištička nezanechal.... celý text
Příběh opravdové vášně
2014,
Blanka Milfaitová
Recepty a rady týkající se marmelád jsou víc než lákavé a určitě se jimi inspiruji ve svých pokusech. A vlastně celá kniha je taková inspirující. Chcete jít za svým snem? Jděte! Kdyby mohla, kopne. Snad jen v úvodu si Blanka Milfaitová postěžovala poněkud více, než by čtenáři k pochopení situace stačilo. Ono: nikdo mi nevěřil, všichni mě shazovali, doma jsem neměla zázemí ani podporu a přesto jsem to dokázala, se táhne celou knihou. Samozřejmě, je to součást příběhu, ale myslím, že čtenář by pochopil, i kdyby se tam těchto zmínek vyskytovala třeba jen čtvrtina. Snaha poukazovat na to, jak lze něco dokázat i přes (nepřízeň příbuzenstva, úřadů, byrokracii atd.) a že to vlastně dokázala taková „obyčejná holka z lesa“ a přesto je skromná, po publicitě netoužící, působí místy až křečovitě. Já vím! Chtělo se mi občas zvolat. Už to nepotřebuji slyšet znovu! Blanka Milfaitová navíc obyčejně rozhodně nezní. Je svérázná, přímá (tedy určitě psaným projevem), z řádků čiší síla, humor a odvaha, povzbuzení a optimismus. Mám ráda kuchařky i cestopisy, tahle kniha není ani jedno, je to Příběh opravdové vášně. A uznávám, že ačkoli ono neustálé připomínání výše zmíněného trochu rušilo, je to prostě poctivě Blanka Milfaitová. Je to její příběh, tu knihu mi nikdo do ruky nestrčil a nevnutil, četla jsem z vlastní vůle a tak to beru. A obdivuji. Obdivuji její nakažlivé nadšení, poctivost, s jakou věci dělá a přímost, s jakou je předává dál.... celý text
