vlcka
přečtené 434
Muž z vysokého zámku
2016,
Philip K. Dick
V množství postav, dějových linek a snad i prolínání různých žánrů se mi neorientovalo příliš snadno a knihu jsem spíš než jako román s jasnou příběhovou linkou vnímala obrazově. Postavy se mi zdály být ploché, více než co jiného působily jen jako nosiče názorů a pohledů na tento alternativní svět, takové ukázky možností bez hloubky. Ale protože mám ráda knihy, které nejsou úplně přímé a jasné, bavilo mě to. Hodně prostoru bylo ponecháno etice, morálce, kultuře, filosofii a osudu. Fascinující pro mě rozhodně byla Kobylka. Čtete knihu o alternativní realitě, ve které čtou postavy knihu o alternativní realitě.. co by se vlastně se světem stalo, kdyby Němci a Japonci válku prohráli? Kdo ví...... celý text
Čaroprávnost
1994,
Terry Pratchett
Pohodové čtení, jako vždy :). Jen škoda, že si někdo nedal víc práce s korekturami.
Ke dnu
2017,
Anna Bolavá (p)
Druhá próza Anny Bolavé dle mého ani o trochu nezaostává za předchozím románem Do tmy. Ač nejsem na rodinná dramata, Ke dnu jsem téměř nedokázala odložit. Užila jsem si krásný jazyk, živé dialogy, intenzivní pocity i zvláštní mrazení, které kniha zanechává. Čtení je jako koncentrovaná melancholie a zůstává smutek, který se nechce pustit ani dávno potom, co jsem knihu dočetla. Ač je v příběhu mnoho tajemných chvil, poetiky, neurčitosti a snad i různých druhů šílenství, postavy jsou neuvěřitelně opravdové. Žijí a dýchají a není možné s nimi jejich bolesti, strasti (i tu trochu radosti, která se vzácně objeví) neprožívat naplno. Intenzivní a silný zážitek, který dokáže uvrhnout čtenáře do depresivních pocitů a husté mlhy klidně na celý víkend.... celý text
Bílá zvířata jsou velmi často hluchá
2017,
Ivana Myšková
Baví mě takové to vykolejení. Vymknutí z obvyklých situací. Pohyb na hraně, kde není úplně jasné, jak moc je daná situace šílená, protože současně s údivem se dostaví i pocit, že přesně něco takového znám a zažívám každý den a přesto si připadám více méně „normální“. Stejně i to, že se naprosto banální věc překlápí do něčeho až mystického a tajemného a lze ji prostřednictvím slov této knihy zahlédnout z rubu, mě u povídek drželo a lákalo ke každé další. Přesto jsem některé povídky nedokázala dočíst. Nevydržela jsem třeba nekonečnou litanii výmluv Evičky z povídky Čubka aneb čas na upřímnost, horko těžko jsem přelouskala Hostel. Ale ráda bych se k této knize vrátila a četla znovu. Všechny ty postavy odhalené až na kost, významy skryté i jasně zářící i podivuhodné obrazy za to rozhodně stojí.... celý text
Projekt Kronos
2017,
Pavel Bareš
Moc pěkný námět, prostředí mě opravdu zaujalo. Živoucí město i lidé, kteří s ním dokážou komunikovat. Množství nejrůznějších organizací, ať už tajných nebo veřejných, zbytky náboženství, drogová mafie, záhadná epidemie, zvláštní schopnosti. K tomu rytmus a spád celého vyprávění, připomínající více než co jiného akční film. Nikdo se v ničem (ani v sobě) příliš nepitvá, lidé a postavy buď prchají, bojují nebo procházejí výcvikem a efektivně plní své úkoly. Jenomže... jenomže je to celé tak trochu nedovařené. Množství těch nejkrutějších scén, ze kterých zřejmě mělo mrazit, působí spíše prvoplánově. Některé detaily jsou opravdu nechutné (ano, třeba ten už níže zmíněný kapr...). Mrtvoly se vrší na každém rohu (i těch je tak nějak moc). S postavami jsem jejich osudy prožívat nedokázala. A tak, ač jsem si na jednu stranu užívala prostředí a přímočarost románu, na druhé straně jsem měla chuť občas pár stránek přeskočit (všichni jsou/budou mrtví, Dave): já vím, já vím, každý je tu zlý, nechutný, zfetovaný, krutý, mrtvý nebo alespoň psychicky nemocný a to včetně samotného města. A jeden naivní náctiletý superhrdina a druhý ublížený, domněle psychicky nemocný kluk to prostě nezachrání a pro čtenáře vnitřně nestmelí, ani kdyby se bouřili proti celému světu.... celý text
Únava materiálu
2016,
Marek Šindelka
Nepřečetla jsem si anotaci ani žádné recenze a začínala číst s očekáváním něčeho úplně jiného. Strohý přímý styl se mi četl velmi dobře. Chtělo to chvíli na uvyknutí, ale pro mě pak byl skvělý. Ano, některé části se mi zdály být tak nějak nadbytečné nebo oproti jiným příliš rozsáhlé. Jistě, že by šlo toto téma uchopit i jinak, jenomže bylo popsáno právě takto a já myslím, že velmi dobře. Autor předestřel aktuální téma velmi silným způsobem, ponechal mu trochu abstrakce a nedořečených míst i osudů. Nepustil se do politiky ani se nestavěl na ničí stranu. Popsal nepředstavitelné utrpení a to tak sugestivně, že ho čtenář mohl s postavami prožívat téměř fyzicky, mně byla zima, udělalo se mi špatně (popsaná otrava oxidem uhelnatým), z klaustrofobie jsem nemohla dýchat a četla s opravdu staženým žaludkem a zaťatými zuby. V téhle knize nešlo o problém nahlížený z hlediska území, náboženství, válečných konfliktů ani historie. Tohle byl osobní tragický příběh dvou bratrů. A není to celé nakonec zevnitř jen obrovská mozaika příběhů jednotlivých lidí? Osudů, o jakých se nám tu naštěstí ani nezdá?... celý text
Probouzení
2016,
Miloslav Topinka
Tuto poezii jsem si moc užila. Pro slovní i obrazové hry a hříčky, které v sobě nesou mrazivé výpovědi. Dadaistický styl, snad experiment, jazyk ve všemožných formách, roztrhaný a zase svázaný k sobě v nových a neobvyklých scénách. Básně přinášejí vážné a niterné okamžiky i celé příběhy. Těžko napsat něco víc, Probouzení se musí číst, tak neváhejte ;).... celý text
Všichni ptáci na nebi
2017,
Charlie Jane Anders
Fantasy o střetu magie a techniky. Lákavý námět však zpracování pohřbí ještě před polovinou knihy. Slibně rozjeté příběhy Laurence a Patricie, od dětství propojené a zastupující vědu a magii, postupně ztratí spád, stanou se více než co jiného zmatenými. A tak jsem celou dobu doufala alespoň v nějaký geniální závěr, něco jiného, než co jsem už v první třetině knihy tušila. Marně? Je to oddychové nenáročné čtení. Kniha mě trochu zklamala, ale dočetla jsem. Myslím si, že mladší čtenáře, kteří se lépe vžijí do (hlavně) Patriciina příběhu bude čtení bavit.... celý text
Mischling
2016,
Affinity Konar
Kniha, která způsobuje téměř fyzickou bolest. Stačí si přečíst anotaci: Osvětim, válka, koncentrační tábor, téma sester-dvojčat, experimentů v Mengeleho lidské zoo. Jenomže pokud knihu otevřete a začnete číst, je velmi těžké přestat. A není to téma, co mě u knihy udrželo, ale Staša s Perlou. Příběh totiž střídavě vyprávějí právě ony. Na pohled k nerozeznání podobné, povahou však velmi rozdílné. Stejně rozdílné je i jejich vidění světa a z něj vyplývající styl vyprávění. Jakési kouzlo zapsané v maličkostech, hloubka děvčat coby literárních postav, díky kterému je tak snadné si Stašu i Perlu oblíbit a prožít celou tu hrůzu s nimi. Rozhodně to není lehké čtení, užívala jsem si literární styl a zároveň zoufale pátrala po čemkoli dobrém, co by trochu zmírnilo skutečnost tak děsivou, až je těžké uvěřit, že se něco takového někdy opravdu mohlo dít. Ale dle mého neškodí si prostřednictvím knihy připomenout, že to není zase až tak vzdálená minulost, jak snadné je k něčemu podobnému sklouznout a jak velký pozor si musíme v budoucnosti dát, na co a komu jsme ochotni kývnout.... celý text
