wersl
přečtené 441
Tři kamarádi
1962,
Erich Maria Remarque (p)
Ani tentokráte nekončí Remarquova kniha happyendem, ve kterém by hlavní hrdinové odcházely vstříc záři zapadajícího slunce s jistotou lepší budoucnosti. A přece je v podtextu "Tří kamarádů", přes všechny hořké "prohry", cítit chuť poprat se životem, hledání světlých momentů a radosti ze života. "Poznal jsem dost žen, ale byla to vždycky jen letmá setkání, dobrodružství, někdy příjemní hodinka, osamělý večer, útěk před sebou samým, před zoufalstvím, před prázdnotou. Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě. Chtěl jsem něco říci, ale nemoh jsem. Těžko hledá člověk slova, má-li oprvadu co říci. A i když cí, co by měl říci, pak se to stydí vyslovit. Všchna tato slova patří do minulých století. Naše doba nemá dosud pro své city vhodných slov."... celý text
