Wisha
přečtené 176
Královna stínů
2016,
Sarah J. Maas
Tahle knížka byla totální bomba. Od samého začátku napínavá, děj svištěl jako po másle a já u toho zažívala tolik emocí, kolik jsem v životě u žádné knížky nezažila. U Královny stínů jsem se nahlas smála, strachy jsem si kousala nehty, nervózně jsem nadskakovala na židli, úlevně jsem si ovívala obličej záložkou, šokovaně jsem lapala po dechu, rozčileně jsem bouchala do stolu a nedočkavě jsem hltala odstavce se zoufalým přáním, aby se stalo to, co chci, aby se stalo... Zatím z téhle série nejlepší díl. Zbylé tři mě ještě čekají a jsem zvědavá, co přinesou. Umírám strachy o své oblíbené postavy :-)... celý text
Duch domu Ashburnů
2019,
Darcy Coates
Další knížka od Darcy Coates, která naprosto nezklamala. Poslední třetina knihy je děsivá tak, že mi z toho bylo úzko a svíjely se mi vnitřnosti, vážně jsem se bála. Dočítala jsem to chviličku před půlnocí a málem jsem si už pak ani nedošla na záchod. Strhávám jednu hvězdičku pouze pro to, že první dvě třetiny knihy se nedělo skoro nic a hlavní hrdinka byla na můj vkus moc natvrdlá, což mě místy rozčilovalo. Konec ale opravdu TOP. Přesto bych řekla, že z prozatímní trilogie je tahle nejslabší.... celý text
Tajemství sídla Craven Manor
2019,
Darcy Coates
Právě jsem dočetla a musím říct, že nezklamala. Sice nebyla až tak moc děsivá jako Přízraky domu Carrowů, tam jsem opravdu měla husí kůži celou dobu, ale i tady jsem se několikrát otřásla. Jak už tu někdo zmínil, klepání po celém domku a následný obličej v okně bylo náročné číst, jelikož jsem u toho nadskakovala a stále jsem se ohlížela, jestli za mnou někdo nestojí :)) Stejně tak jsem se rozklepala, když Bran napsal Danielovi dopis, jestli s ním povečeří v jídelně. Upřímně řečeno, Bran byl od začátku knihy můj největší oblíbenec a trochu jsem se sama sebe lekla, jestli jsem normální, když cítím tak velké sympatie k někomu jako on :) Doufala jsem, že kniha skončí tak, jak skončila, takže jsem spokojená. Jednu hvězdičku ubírám čistě jen pro to, že se s duchy setkáme už na začátku a víceméně už pak celou knihu tušíme, jak to dopadne.... celý text
Přízraky domu Carrowů
2020,
Darcy Coates
Právě jsem knihu dočetla a jsem neskutečně nadšená, plná dojmů, emocí a euforie. Byla to moje první hororová kniha a rozhodně si jich musím začít číst víc, protože to byla jízda! Příběh byl fantasticky napsaný a měl absolutně všechno, co od hororovky vyžaduji - napětí, hrůzu, nervy, úlevu, další kolo nervů, zděšení, zhrození, do toho špetku naprosto sladké romantiky a pro mě úplně perfektní konec, který na duchařských filmech totálně miluju. Jak říkám, jsem plná dojmů a lituji, že je tu možnost pouze pěti hvězdiček, protože bych jich klidně dala sto.... celý text
Máj
1954,
Karel Hynek Mácha
Máj měl vždycky v mém srdci své místečko, už na gymplu, ale tehdy to pořád ještě byla povinnost. Pak jsme ho sáhodlouze rozebírali na vysoké, tam jsem si ho oblíbila ještě víc, ale pořád to byla povinnost. Teď jsem už 7 let ze školy venku a přišla jsem mu na chuť takovým způsobem, že jen čtením těch překrásných, plynulých a nádherně ponurých veršů mám tak nesmírně silné pocity, že mám husí kůži na rukou i za krkem a buší mi srdce. Neumím to vysvětlit, ale ty verše, ten příběh... Pro mě byla, je a bude jediná opravdová poezie právě Máj. Díky tam nahoru, pane Mácho.... celý text
Gabrielovo inferno
2016,
Sylvain Reynard
Ačkoli mi kniha hodně připomínala Padesát odstínů šedi, jen v takové nevinnější formě, měla rozhodně lepší příběh. Autorovo napínání až do samého konce mě donutilo knihu zhltat během dvou dnů. Jediné, s čím mám obrovský problém (a to i v dalších dvou pokračováních) je hlavní hrdinka. Přijde mi neskutečně hloupá, naivní a natvrdlá a reaguje chvílemi nesmyslně, nebo je nutné jí jednu věc zopakovat čtyřikrát, aby ji pochopila. To mě dovedlo při čtení vážně rozčílit, ale jinak je příběh moc hezký a klidně bych si to přečetla ještě někdy znovu.... celý text
Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru
2012,
Suzanne Collins
Jsem bohužel jedna z těch, kteří nejprve viděli filmy, ale přesto jsem nadšená. Jediné, co se mi nelíbilo, je styl vyprávění - moc mi nesedí knihy v přítomném čase, a taky Katnissina nezaujatost prakticky pro cokoli byla trochu frustrující a depresivní, ale i tak jsem si knížky užila. Perfektně tam vysvětlí to, co běžný divák nepochopí.... celý text
