woita
přečtené 440
Druuna 3
2018,
Paolo Eleuteri Serpieri
S Druunou jsou občas potíže. Navazování nového sešitu na ten předchozí je někdy tristní. Ale co naplat, už jsem si na to musel zvyknout. Říká se, že dvakrát do téže řeky nevstoupíš. S Druunou 2 se to povedlo a ještě snad lépe než v jedničce. Však potřetí už to tak slavné není. Pokud jsem místy u předchozího dílu nevěděl, co se děje, bylo to tak schválně. Příběh měl spád a nuance, které jsem chápal až s koncem. Příběh trojky je bez hloubky a jen takovou procházkovou četbou při které pozorujeme Druunu při průzkumu a pak útěku před obyvateli planety. Nebudu ale tak zlý, abych tomu nepřisoudil jistou snahu pomrknout po filmech jako Vetřelec a Blade Runner, které si zřejmě autor mohl vzít za vzor. Děj a postavy a události v něm toho mnoho naznačují, ale nikdy otevřeně nepotvrdí, a to zejména zda daná planeta je tou domovskou, ze které kdysi odletěl lid Druuny. Druuna není samozřejmě oddechová četba, tedy pokud vás křivky Druuny nenechávají chladným. Jenže jakmile došlo na věc sexu, jako by se tvůrce zapomněl, kde dříve skončil, a vrátil se spíše ke kořenům. Kde byla ona odvaha, kterou předvedl na konci druhého sešitu, odhalit dosud neviděné? Zdálo se, že i toho sexu ubylo, a namísto toho Druuna dostala více prostoru k oduševnělým monologům. Jako by se Serpieri snažil své ilustrované ženě vdechnout duši, ukázat ji v jiném světle a ne jen jako cíl mužských sexuálních tužeb. Konec série byl neuspokojivý a podobně stavěný a otevřený jako v prvním díle, ve které je Druuně slibovano lepší místo ležící kdesi za obzorem. Pokud jde o bonusovou episodu, nebyla zlá a klidně ji lze považovat za požadovaný konec. Inspirace biblickým Edenem byl nepřehlédnutelný a vcelku tomu sedl. Za jistých okolností by bylo zajímavá výzva, kdyby celá Druuna byla "napsána" němým způsobem.... celý text
Druuna 2
2016,
Paolo Eleuteri Serpieri
Druuna se ocitla po událostech v prvním díle na palubě jiného lidského vesmírného korábu. Najednou se zdálo, že události z předchozího dílu se opakují a já nabyl dojmu, že Serpieri neumí napsat lepšího scénáře, než ve kterém zkrátka potřebuje mutantní monstra. Oh, jak já nevěřící hluboko padl! Příběh první části zvané Masožroutka byla, když zůstanu u příměru k filmu z prvního dílu, taková obdoba Horizontu událostí a Věci, s dosti netypickým prvkem pohrávající si s časovým sledem události. Byl jsem z tohon krapet nervózní a nemohou ani říci, že bych plně pochopil jejich souslednost, přesto jsem příběh a jeho zvrat ocenil. Tentokrát příběh exceloval nad erotikou. Ve dvou zbývajících kapitolách jsme se ponořili do nejhlubších útrob povznesené entity Lewis-Schastar, která infiltrovala hlavní lodní počítač CP-1. Byla to pouť navýsost schizofrenická plná sexuální zhýralosti, násilí a různorodých kreatur, neboť nákaza z Města napadla kosmoplán na kterém byla Druuna zachráněna. S Druuninou cestou jsem sledoval jistý posun a odvahu ve vykreslení explicitních scén. Příchodem třetí části toho mnohého přibylo. Nyní nebyly ústředním motivem mnoha sexualit jen plnost ženského poprsí, pevné hýždě, vyzývavé pozice a lascivní monology. Serpieri svou paletu rozšířil o zobrazení ženského lůna a mužského ohanbí, která povětšinou zůstávala mistrně skrytá za bujným pohlavním porostem či zakrytá části lidského těla, vstupující náhodně do obrazu. Příběh Druuny je zvláštním počinem, který by v knižní podobě prostého textu nevyzněla jako v té komiksové. Jde zejména o ty části, které dělají z těchto sešitů, tak vyhledávané, jedinečné a možná i krapet kontroverzní dílo: sex a monstra. Opomíjet nelze ani trochu komplikovaný příběh, který nečinily silným charaktery ani hluboka sdělení. Bráno komplexně, jde o zážitek na mnoha úrovních.... celý text
Druuna
2015,
Paolo Eleuteri Serpieri
Wow! Uúúúúú! Slint! Asi takových citoslovců bych mohl vyluzovat při pohledu na fyzickou dokonalost těla hlavní představitelky. Její plné křivky byly v naprostém kontrastu se vším ve světě Města, její domovinou. Mutanti mnoha tvarů, nedostatek potravin a léků, bída a perzekuce ze strany vládnoucího řádu. Byl jsem z toho znechucený a jen Druuna a jisté dějové zvláštnosti mě přiměly pokračovat v četbě. Při cestě skrze rozpadlé koridory Města jsem jsem poznával hloubku mutantního zamoření a pravdu o vládnoucí elitě držící přeživší v područí. Sci-fi složka příběhu byla lákavá a připomínala místy film Symptom Pandorum.... celý text
Skrýš
2018,
Masasumi Kakizaki
Manga má počátek pomalý až nenapadný, jenže stačí chvíle a obyčejnost všedních dní manželů se mění na zběsilý shon o vlastní život. Vstupem do jeskyně se jsem byl vystaven naprostému obrazu šílenství. Nebylo to jenom klaustrofobickým a temným prostředím podzemní sluje, zejména jeho obyvatelstvem. Celým svým naturalistickým zobrazením to vtahovalo do děje. Může za to zejména precizní malba. Mnohá statická okna měla nádech pohybu. Ale k čemu by byla nejlepší kresba, pokud by to nebylo i dobře napsáno, aby tak příběh gradoval ke svému strašnému konci. Horor jak se patří. A co říci na situaci, ve které se Seičiro ocitnul? Nevím sám jak bych se rozhodl v jeho postavení, ani jestli bych to ustál nebo se nezbláznil....... celý text
Poslední německá mise do Japonska - Tajemství ponorky U-234
2004,
Joseph Mark Scalia
Je až zarážející kolik fundovaných a jedinečných informací se v této knižní publikaci vyskytuje o parametrech různorodých druhoválečných strojů, informace ze zákulisí války a rozbor řady takticko-strategických situací. Na začátku se lze dočíst o srovnání vojenské doktríny Němců s Japonců, stejně jaké to mělo dopady na ekonomiku obou stran na počátku i konci války. Následuje náhled do vzájemných "obchodních" vztahů partnerů Osy. Také tu je k nalezení popis historie vzniku ubootu typu XB, mezi které U-234 patřila, a minonosnych ponorek. Dalé se autor zaobírá detaily kolem klíčových postav z paluby ponorky, jež vnesli spojencům vhled do německého a japonského válečného úsilí. Setkáváme se tak s hrdiným kapitánem z (korzárského) německého pomocného křižníku Atlantis, generálem Kessslerem a dvojicí civilních inženýrů. Výpovědi těchto lidí mi rozšířilo povědomí o německém pokroku na technickém poli i dala náhled na japonskou válečnou indoktrinaci s názorem o svém neomylnosti a nadřezenosti. Nejzajímavější a nejzáhadnější část o nákladu z U-234 si autor šibalsky nechal na samý závěr. Informace o uranu na palubě ponorky dle mnoha rozporuplných výpovědi, náznaků a dokumentů lze vyložit si jako jasný důkaz o rozvinutem nacistickém jaderného programu, ale i jako důkaz opaku. Autor předkládá vskutku stručný leč vyčerpávající přehled, tak aby si každý mohl učinit vlastní závěr, kde oxid uranu skončil (... jeskyně v Kansasu s archou úmluvy? - kdo četl pochopí narážku ;-). Koho vskutku zajímá doba druhé světové války a detaily ze spolupráce Japonců a Němců, stejně jako zprávy od insideru z různých odvětví a hodností, si v této publikaci přijdou na své.... celý text
Kybersex
2016,
Přemysl Krejčík
Nebýt ohromné slevy v jednom knihupectví, tento titul by se ztěží dostal do mých rukou. Už to zde bylo zmíněno a musím daný fakt potvrdit: povídky různého rozsahu dosahují rovněž různé kvality. Bohužel mi nijak zásadně neutkvěly v paměti a dokonce mě kniha začala nudit. Byl jsem bohužel nucen titul odložit ad acta ...... celý text
Tajný vesmírný program v Antarktidě
2021,
David Hatcher Childress
Jde o velké shrnutí všeho možného, co lze nabalit na konspiraci kolem nacistů a Antarktidy. Nejde tedy jen o údajnou základnu 211, operaci High Jump, nebo u-boaty operující ještě řadu týdnů a měsíců po skončení druhé světové války. Zmíněný jsou i taková téma jako UFO, teorie o duté zemi, MJ-12, projekt bombardér Amerika, výpravy nacistů do Tibetu a Jižní Ameriky. Tyto údaje dává do kontextu i s mnoha význačnými osobností té doby, jako Rudolf Hess, polárník Byrd či ministr námořnictva Forrestal. Kniha předkládá takový mix informací až se z toho oči protáčí. Ale jen trochu znalému tématu a dalších historických souvislostí dojde po začtení, že kniha i přes svou tloušťku spíše klouže po povrchu a pouze místy rozvíjí detaily. V několika případech kniha vůbec nic kloudného ani nesděluje, např. v publikaci lze najít i fotografické dokumentace jako Byrduv Snow Cruiser (obrovské polární vozidlo s hydroplánem), ale souvislosti daného prostředku s tématem knihy nulové (autor se zřejmě snažil u neznalého čtenáře vyvolat dojem, že daný vůz byl součástí operace High Jump, což nebyl!) Je až s podivem kolikrát autor cituje jiné spisovatelé zaobírající se stejným tématem, stejně tak Wikipedii, jako plnohodnotný zdroj, a podobně považuje řadu seriálů a filmů, ve kterých se objevují tajné základny nacistů, např Indiana Jones s archa úmluvy, za regulérní ilustraci takové báze. Na to z kolika zdrojů kniha čerpá, cituje a inspiruje se, je téměř nemožné narazit na ucelenější závěry či stanovisko samotného autora. V pouze několika výjimečných momentech, kterých by se dalo započítat na prstech jedné ruky, zaznívá z úst autora pohrdání s výroky jiných lidí a předkládá smysluplnější vysvětlení nebudící pokus šokovat. Ke konci knihy se do popředí dostávají zkazky z posledních let o dění na Antarktidě. Slyšíme o tajných amerických základnách, pohřbených vesmírných korábech a až milióny let starých stavbách. Vše to zní jako z filmu Věc (Thing), ve kterém výzkumníci našli ztroskotanou mimozemaskou loď. Není nezajímavé, že právě v této části autor projevuje největší pýli vyvrátit zprávy od insaideru, jako by torpédoval své vlastní dosavadní úsilí na předchozích téměř 400 stranách nás přesvědčit o opaku. Skoro to znělo jako by se chtěl vyhnout závěru o pravdivosti mýtů a nechat vše na čtenáři. Proto čím déle jsem to četl, tím více se mi zdálo, že se vzdaluji skutečnosti a pohybuji se ve vyfabulovaném světě, ve kterém nacisté obývali své skryté základny na pólech, v Tibetu a Jižní Americe ještě v počátcích 60. let. Nacisté měli být těmi, kdo stáli za vzestupem studenoválečného napětí, ti, jež vystupovali v pozadí jako šedá eminence na světovém dění a byli to i údajně také oni, jež následně stáli za koncem studené války, když se k moci dostala nová generace v čele Čtvrté mocnosti. Autor vskutku vyniká v kombinatorice neslučitelného, že kdyby se snad rozhodl na základě tohoto sepsat sci-fi román s trochou konspirace a politického thrilleru, tak tu máme zajímavé brakové čtení nepodobné Ledozem Hauneebu. Knihu lze doporučit jen ztěží a jen tomu, kdo o UFO na jižním pólu ve spojení s nacisty, ztracenými ponorkami a operaci High Jump nikdy neslyšel a chtěl by o tom něco více vědět. Přitom nemá přehled a ponětí o dalších přidružených tématech z oblasti raketové vědy, UFO, historie i politiky, které se k tématu mohou vztahovat. Pro znalé mohu knihu doporučit jen jako kostru na kterou lze nabalit znaslosti z jiných "fundovanějšich" a komplexnějších publikacích ze stejného okruhu.... celý text
Konečná teorie
2010,
Mark Alpert
Unitární teorie, či známější jako Teorie Všeho, fascinuje každého jen letmo políbeneho teorii relativity, kvantovou fyzikou, strunovou teorií a dalšími podobnými. Představa, že Einstein došel závěrem svého života poznání a naplnění toho, co lze považovat za svatý grál vědy, je fascinující. Přestože jde o vědeckou fikci, dozvídá se čtenář prostřednictvím knihy a postavy Davida Swifta něco málo o podstatě jednotící teorie, jak ji mohl Einstein zamýšlet i jak je koncipována dnes. Honba Davida za pravdou a očištěním svého jména je úžasný brak hodný filmového zpracování. Hlavní postavy, David a Monika, jsou obyčejní maníci (s vysokoškolským diplomem a tituly) a jejích protivníci jsou ruský nájemný vrah, tajemný milionář a vláda USA v čele s agenty FBI, proto bylo mnohdy zatěžko k uvěřeni kolikrát jen tak tak vyhnuli se zajmutí a smrti. Zápletka je vcelku plytka, dějové zvraty průhledné na míle daleko a akční scény sotva uvěřitelné, přesto je to svižné a zábavné čtení. Kniha nebazíruje na detailech, zbytečně děj nenatahuje, ba naopak tempo a napětí je dobře vyvážené a mílovými kroky zdárně míří k výbušnému závěrečnému antré. Kniha je to skvělá. ... celý text
Maximum Ride 1
2011,
James Patterson
Je zatěžko uvěřit, že tohle je nejaponská manga. Vyznačuje se solidním příběhem, atmosférou a malbou. Hnedle z úvodu jsme jako čtenař společně s Maxi a jejím "hejnem" hozeni do zběsilého úprku před neznámými vlkodlačími mutanty s cílem jejich polapení. Tato akce je tématem většiny kapitol, přičemž během toho byli nuceni se členové Maxiiny rodiny často rozdělit, aby záhy našli opětovně k sobě cestu. Až ke koncem se dozvídáme o existenci tajemné školy a jisté úlohy Maxim na záchraně světa... Jak bylo praveno, je to skvělé počtení s několika krásnými melancholickými momenty (viz ošetření Maxiina střeleného zranění či let Tesáka a Brepty s jestřáby). Malé bezvýznamné mínus vidím v absenci většího úvodu a ve vykreslení Maxi jako čtrnáctileté dívky, která spíše působí o několik let starší.... celý text
Adolf Hitler a tajemství svatého kopí
2019,
William Bernhardt
Vypovězení příběhu zbraně, jež proklala Ježíše, a jejího osudu mě na knize nezaujalo natolik jako prvotně téma několika údajných expedic Nacistů do Antarktidy. Postačí jen zmínit plavbu lodi Neuschwabenland v r.1938 a cesty německých druhoválečných ponorek U-977 a U-530, které se objevily v Argentinském Mar der Plato až řadu týdnů po konci války. Za zmínku stojí i údajný let bývalých německých vojáků na jižní pól roku 1979. Kniha může ještě zaujmout pár informacemi o smrtí Reinharda Heidricha a údaji o dalších bývalých německých pohlavárech. Knihu lze přelouskat relativně za krátkou dobu, to zejména pro jistý druh umění zaujmout a relativně toho moc nezmínit. Řadu informací z této knihy lze najít v jiných obdobných publikacích v detailnější formě, přesto nelze zcela tvrdit, že by se autoři nesnažili přispět i trochou svým do mlýna. Bohužel kniha postrádá místy ucelenost a jako by místy přeskakovala, což se relativně projevuje i na délce jednotlivých kapitol. Pokud jde o uvěřitelnost předestřeneho, asi bych se raději zdržel komentu, protože jde o jeden z těch větších paskvilu, který jsem mohl na toto téma číst, ale jež se opravdu dobře čte oproti jiným. Zaujmout tedy zaručeně umí a už jen proto bych ho doporučil. PS: Bylo by možná opravdu zajímavé ověřit všechny detaily stojící za cestou několika ex-nacistu do Antarktidy na konci sedmdesátých let, které kniha zmiňuje, včetně existence pohřbené jeskyně zapečetěnou pancéřovými dveřmi, ukrývající poklad Třetí říše v hodnotě miliard dolarů. Netvrdím, že podle uvedených indicií bych snad jako Indiana Jones pátral pojeskyní kdesi v Zemi královny Maud, ale rád bych nachytal autory při lži :)... celý text
Coffee Shop
2019,
Karla Díaz
Coffee shop je zvláštní typ podniku, který kombinuje VIP club, maid kavárnu a lehký dům. Jejich služby zahrnují blízké seznámení hosta s konkrétní pracovníci obdařenou komunikačními schopnostmi a krásou. Každý muž je zprvu v jejich blízkosti nervózní, i jak jde čas, ledy povolují a dochází k intimnějšímu seznámení zahrnující osobní návštěvu na pokoji... Tak nějak ve zkratce vypadá postupné seznamování ostýchavého Ramira s líbeznou Lucií. Oba jsou obdařeni jedinečnou krásou, kterážto je u každého jinde. Ta Ramirova spočívá v hloubce jeho citů, které svírá jeho hruď. Luciina krása je naopak vnějšího charakterů. Jak se nicméně prohlubuje jejích vztah, začíná docházet k prohozeni jejích osobností. Ramiro v očích Lucie nabývá mužnějších rysů. Ona se pro změnu proměňuje v citlivého jedince, který se potácí mezi rozumem a láskou. Této manze neasijskeho původu musím přiznat čtivost a zaujetí. Příběh má odpich, který pohltí natolik, že vnímáte téměř hmatatelně frustraci, sympatie a pocity obou charakterů. Komiks se pyšní skvělou kresbou jak od pravého mangaky se všemi typickými odbočkami v malbě. Jako bonus vnímám konec mající až pohádkový závěr a zároveň jako vysvětlení stojící za existencí Coffee shopu.... celý text
Šílená ze Sacré-Coeur
2018,
Alejandro Jodorowsky
Slovo 'šílené' nevystihuje popis tohoto literárního díla zcela, jelikož krom toho se jako přívlastek může užít i slov 'sexy' a 'božské' (to božské berte jako nadsázku). Bylo opravdu podivuhodné se začíst do něčeho, co bylo na počátku tak trochu divné (Alainova filosofie), leč obyčejné (chtíč starého muže po mladší ženě). Pak se do tohoto začalo nenápadně vkrádat náboženství, které z tohoto rázem udělalo crazy road-movie. Najednou byl Zachariáš a Elizabeth na útěku před spravedlností po únosu spojeném s vraždou společně s další /svatou/ dvojicí, která vstoupila do jejích společnosti /církve/. Opravdu šílenější to nemohlo už být. Nebo snad ano? Pokud ne šílené, tak zaručeně komické. Ve druhé kapitole jsem se smál situacím, do kterých byl Alain uvrtán, a zvláště jeho průpovídkam a neustále potřebě na velkou. Konec této kapitoly bylo absolutno absurdum a vše co se mohlo stát se stalo jen čistou náhodou (slovy Elizabeth: zásahem božím), tudíž nebylo výjimkou únos, ponorka, stíhačky, vrtulníky, rakety, vojenská komanda a nájemni vrazi. Děj byl překotný i po přetočení do kapitoly třetí. Postupně se to běsnění kolem začalo uklidňovat a být postupem více osvícenější. Alain podstoupil duchovní i fyzickou očistu a stal se otcem. Alain jako vyměněny se změnil v usazeného, spořádaného občana a Elizabeth jeho vroucně milující ženou, kteří společně na svět přivedli hodného a inteligentního chlapce, na jehož zrodu ovšem nebylo nic obyčejné... Při četbě prošel děj řadou proměn, které budily zpočátku rozpaky, následované vzrušením až nakonec zavládl smích a uvolnění. Tenhle komiks - mnou považovány za "jen erotický", se ukázal být mnohem více literárním dílem než pornografii. Možná jsem při jeho četbě nedošel osvícení jako Alain, však zaručeně jsem se nenudil. O kresbě mohu říct, že mi prvními lehčími okamžiky připominala tu od Mila Manary, což i vlastně celé zasazení. Jak valná italova tvorba, tak tento komiks se odehrávají v minulosti - zde tedy v první polovině 90.let, kdy ženský klín byl bujný (rozuměj zarostlý jak Boubínský prales) a umožnil tak kreslířům vymalovat Venušin pahorek decentní formou aniž by muselo být šahnuto po detailnějším znázornění. Těch několik erotických scén mělo svůj půvab a sexuální nádech. Alainova touha byla hmatatelná, jeho chlípnost viditelná a samotný akt s mladými dívkami přirozený. Sex nehrál však nikdy hlavní roli, přestože má v příběhu své jasné místo, a bylo mu při porovnání s celkovou velikostí obrazového materiálu věnováno jen několik oken. Nebylo nemožné si nevšimnout jak se kresba postupem letitého vydávání proměňovala. Jasné řezané rysy mnohdy i s řadou detailu přešly časem v uvolněnou formu, která si více hrála s barvami a jednoduchostí, aniž by trpěla kvalita.... celý text
Rouhání
2009,
Douglas Preston
První okamžiky spuštění Isabelly byly vzrušující jako při podobné činnosti v knize Gravitace, jež jsem četl před časem. Možná vzduchem nelétalo tolik vědeckých termínů, jako u zmíněné knihy, ale nechybělo tomu vzrušení, když tým Isabella překročil hranice neznámá a obdržel vzkaz zpoza sfér. Potom to vzrušujícím úvodu mě čekal příjezd do výzkumného centra ministerstva energetiky. Znalci prvního dílu hry Half-Life při první zmínce názvu stolové hory (Red Mesa) museli vrnět blahem, jelikož název i účel připomínal nepodobné vědecké zařízení v této hře (Black Mesa). Bunkr v Red Mesa byl možná menší, nicméně svou důležitosti se dokázal vyrovnat tomu hernímu. První zprávy vzešlé z SNula, ze středu samotného urychlovače, zněly jako slova hnutí NewAge a bylo k nim přistupováno s nedůvěrou. Koho by napadlo přirovnat uvědomělou činnost člověka k nahodilému procesu bouřky, a ještě je stavět do stejné roviny (na obranu těchto slov musím říci, že dané přirovnání mělo z filosofického hlediska něco do sebe)? Pozornost celého vědeckého týmu si entita, jež se honorovala označením "bůh", získala, když podala důkaz o své vševědoucnosti. Tu mou získala vyjevením cesty člověka k něčemu, co bych pojal jako nanebevzetí či povznesení, formou vědeckého vývoje namísto očištěním ducha jako stávající věrouky. Tento samozvaný bůh pasoval vědu za nové náboženství, které vynese lidstvo k všudypřítomnému vědomí, dosáhne jednoty s vesmírem a přispěje k jeho záchraně. Boží zvěstování se shodovalo s mým viděním světa, že bych snad byl i ochoten nastoupit pouť Hledání (takto je v knize víra ve vědu označena) za osvětou lidstva, tedy až do momentu, než změnil hlas vycházející z SNula svůj tón... Kdyby byla kniha jen o odhalování pravdy skrytou za zprávou, zřejmě by to nebylo o nic méně zajímavé, ale ne už tolik žhavé, když do toho zapletete náboženství, provolávání soudného dne a hrozba exploze celého zařízení. Rozpor věda vs bůh je nedílnou součástí americké svébytnosti. Možná se mi pak nelze divit, když povím, že konečné vyústění bylo opravdu překvapující, ale vcelku i zklamáním. Kniha slibovala velké věci a možná se i velké věci děly, ale šlo spíše o takový politický manifest. Ze slibného téma zůstalo jen u slov okořeněné výbuchy a masakrem. Možná jsem byl obětí svých předsudků, ale uvěřitelnost konce knihy bylo dle mého na hranici možného a spíše přáním autora. PS: Kdo by chtěl z knihy to nejlepší, nechť si otočí na posledních několik stran, kde autor neznámo proč uvedl opětovně dialog vědců a "boha". Jde o inspirativní čtení k zamyšlení a podáno takto vcelku působí zajímavě.... celý text
