woodward přečtené 1237

Synové světla a synové tmy: Svědectví nejstarších biblických rukopisů 1970, Stanislav Segert

Kniha Stanislava Segerta, duchovního a vědce, je zvláštním skloubením historie objevu tzv. kumránských rukopisů s vyprávěním o dějinách náboženského společenství esejců, o jejich učení a zvycích, i s úvahami o tom, jak se esejské učení promítlo do utváření prvních křesťanských společenství po Kristově ukřižování. Zpočátku se kniha čte téměř jako detektivní thriller. Čteme o prvních náhodných nálezech beduínských pastýřů. Sledujeme snahy vědců o shromáždění všech rukopisů, obtížnou práci restaurátorů a složité spory o správné časové zařazení a interpretaci textů. V závěrečných kapitolách nás potom autor seznámí s dějinami esejců, jejich zvyklostmi a pravidly života, učením a odkazem - existuje mnoho náznaků svědčících o jisté spřízněnosti s křesťanstvím - dalo by se možná říct, že doba byla "v očekávání", které Kristův příchod naplnil. Zajímavé je zjištění, že tato kniha vyšla v Československu v roce 1970, v době, kdy normalizace byla v plném proudu a kdy Stanislav Segert už napevno zakotvil jako profesor biblických studií a severozápadních semitských jazyků na Kalifornské univerzitě v L.A.. Opravdu stojí za přečtení. Pět hvězd!... celý text

Léta létání 1979, Jaromír Strejček

Agatha Raisinová a výletníci z Dembley 2014, M. C. Beaton (p)

Ve čtvrtém díle Agatha poprvé operuje mimo svoji domovskou obec - koneckonců, bylo načase. Další vražda v tom zapadákově, to už by probudilo ze spánku i statistický úřad. Tentokrát se do toho pustí i s Jamesem Laceym a seržant Wong je kupodivu ani nenabádá, aby se od vraždy drželi dál. A když se příběh završí a vrah je odhalen /pozor spoiler!/ začne se neprodleně splétat předivo dalšího zločinu. Série o Agátě Raisinové fakt není velká literatura, dokonce ani nijak mimořádný počin v daném žánru - ale baví mě to!... celý text

Agatha Raisinová a vražedná setba 2013, M. C. Beaton (p)

Nejenom Agatha, ale i její příběhy jsou plné rozporů. Ona je chvíli mazaná, světem protřelá bývalá manažerka, schopná vymyslet cokoliv a usadit kohokoliv, a chvíli zase rozklepaný trdlo, když se pokouší sbalit souseda, jako patnáctka zblázněná do svého učitele. A vyprávění M.C. Beatonové je na tom stejně - na jedné straně pohodová víska, kam se Agátě přes všechny její úlety podařilo dobře zapadnout, na druhé straně neutuchající pokušení Londýna které přinášejí bývalí kolegové když se ji snaží zlákat zpátky k profesi, kterou pověsila na hřebík. A ona, při vší své znalosti světa a lidských povah si neuvědomuje ani to, že ji lidé v Cotswolds neodvolatelně přijali mezi sebe, ani to, že zájem bývalých spolupracovníků se s přátelstvím cotswoldských nedá srovnávat. Zkrátka, autorka i nadále zápasí s backgroundem - ale její detektivky jsou živé čtivé a zábavné. Uvidíme, jak to bude dál.... celý text

Rozprava o metodě 1992, René Descartes

Kratičké pojednání o tom, jak správně používat rozum a hledat pravdu, může budit zdání, že neobsahuje nic, co by naše postmoderní realita už dávno nevstřebala. Záleží na tom, jakou realitu máme na mysli. A některé věci jsou živé v dnešní době právě tak, jako byly v sedmnáctém století. Když Descartes píše: ...pokládal jsem za nejužitečnější řídit se podle těch, s nimiž budu musit žít; a abych znal, jaké jsou po pravdě jejich názory, pokládal jsem za nutné všímat si spíše toho, co činí, než toho, co mluví; nejen proto, že při zkaženosti našich mravů je málo lidí, kteří by řekli vše, co si myslí, nýbrž i proto, že mnozí sami to nevědí; neboť činnost duševní, jíž věříme v nějakou věc, liší se od té, jíž poznáváme; že v ni věříme, a vyskytují se často jedna bez druhé.., nezní jeho myšlenka příliš zastarale, i když slova znějí poněkud obstarožně. Navzdory starožitným vyjadřovacím prostředkům a bez ohledu na občasné nejasnosti, dané dobovými okolnostmi (v tomto ohledu se člověk může spolehnout na poznámkový aparát), je Rozprava o metodě dílkem velmi živým a jakýkoliv shovívavý nadhled z pozice "moderního člověka" rozhodně není na místě.... celý text

Velký anglicko-český slovník II. N-Z 1997, Břetislav Hodek

Pánové Hodek a Hais (jakož i Webster a Google) mi věrně stáli po boku v mnoha překladatelských bitvách. Budiž jim čest a chvála.

Zimní válka 1996, Eloise Engle

Je to kniha o válce, o které se jinde než ve Finsku moc nemluví. Rusové neradi vzpomínají na to, že ve válce obra s trpaslíkem ztratili milion mužů. Pro západní velmoci je ta vzpomínka nepříjemná, protože jejich projevy "podpory a účasti" na adresu zoufale bojujících Finů se nijak nepromítly do konkrétních činů. O Finsku sice nebyla uzavřena žádná Mnichovská dohoda, ale výsledek byl podobný. U nás se samozřejmě o téhle válce dlouho nemluvilo skoro vůbec, protože je to příběh, v němž Sovětský svaz, jeden čas "náš vzor a přítel nejvěrnější", vystupoval v roli sprostého agresora, který navíc v zimní válce názorně předvedl, kam vede šlendrián a neschopnost. Už vůbec by nebylo myslitelné prezentovat tehdejší československé veřejnosti některé "úlety" sovětských vládců, rozzuřených tvrdým odporem finských obránců, jak na ně ve svých pamětech vzpomíná třeba v knize citovaný Nikita Chruščov: Stalin se na vedení armády a Vorošilova vztekal...Jednou se Stalin velmi rozzuřil a začal Vorošilovovi nadávat. I Vorošilovovi tekly nervy. Vyhoupnul se z křesla a odsekl Stalinovi: "Vy sám za to můžete! Vy jste nechal pozabíjet naše nejlepší generály!" Stalin ho vykázal a Vorošilov se chopil podnosu s pečeným seletem a mrštil jím o stůl. Kromě toho se v té útlé knížce člověk dozví i některé zajímavé drobnosti - například to, že výraz "molotovův koktejl" vymysleli finští vojáci. Říkali tak zápalným lahvím, které produkoval "Alkohooliliike" - finský státní lihový monopol. Původní recept na molotovovův koktejl je jednoduchý: surový kerosin, benzín a dehet.... celý text

Dlouhý, Široký a Krátkozraký 2000, Zdeněk Svěrák

Tohle byla moje první zkušenost s Divadlem Járy Cimrmana "naživo" - do té doby jsem všechno znal jen z uchrchlaných, stokrát přetočených magnetofonových nahrávek. Kromě strhujícího divu jevištní techniky, kdy se muž Zlatovláska (Petr Brukner) přímo na jevišti proměnil v princeznu Zlatovlásku (Petr Brukner), až mu praskly balónky, jsem tak měl možnost zhlédnout i pěknou kreaci - na zvukových nosičích vynechanou -, s jejíž pomocí si děd Vševěd (Jaroslav Weigel) s využitím hezoučkých, údajně vlastnoručně vyrobených rekvizit "vynutil" účast na závěrečné hostině. Pět hvězd. Víc to nejde.... celý text

Býk přichází z moře 2009, Mary Challans Renault

Král musí zemřít 1994, Mary Challans Renault

Dvoudílný román o Théseovi (druhý díl se jmenuje Býk přichází z moře) je vcelku pěkné vyprávění, jež starobylou pověst nahlíží očima moderního člověka (ať už si pod tímto pojmem představujeme cokoliv). Byla to jeden čas taková móda. Podobně i Robert Graves geniálně převedl legendu o Zlatém rounu do střízlivých výrazových prostředků literatury moderního věku. Filosoficky je mi pohrdavé shlížení na starodávné pověsti trochu proti mysli - nemám rád nadutost v žádné podobě a historické romány jsou žánrem, kde se nafoukanost současnosti ve vztahu k minulosti (často zcela neopodstatněná) dost přehání. Ale Mary Challans Renault napsala svůj román dobře, se znalostí věci, a její vidění nadpřirozených či nepřirozených aspektů příběhu z pozice "reality" (kdoví, co se myslí pod tímto pojmem, že?) nepůsobí nadutým ani urážlivým dojmem.... celý text

Lovci na Aligátoří řece 1969, Keith Willey

Dnešní přecitlivělá doba by už tuhle knihu pomalu dala na index, protože se v ní loví krokodýli - no fuj! Já jsem si ji tenkrát se zájmem přečetl jednak proto, že se v ní loví krokodýli, což samo o sobě bylo zajímavé, a hlavně proto, že se v ní člověk dočte spoustu zajímavých věcí o australských severních teritoriích a o tamních domorodcích.... celý text

Sedm dní v Bílém domě 1982, Fletcher Knebel

Jeden z dávných, skoro zapomenutých thrillerů, které soudruzi rádi vydávali, protože podle jejich mínění, jak praví klasik, nastavovaly zrcadlo. Nedali jsme se znechutit, je to thriller jak má být. Velká polízanice vyhlížející z nepatrných náznaků v úředních lejstrech. Na dnešní dobu asi málo katastrofické a krvavé, ale má to kvalitu a má to grády.... celý text

Heretikové 1948, Gilbert Keith Chesterton

V téhle knize se pan Chesterton vypořádal se vším, co mu v tomto světě připadalo falešné, hloupé, nelogické. Vzal to z gruntu, začal u oponentů, které počítal mezi své přátele, pak probral ty ostatní a vůbec všechno, co v tomto světě „falíruje“. Hledá pravdu a nebere si servítky. A jaksi mimochodem trousí zábavné paradoxy. „Pravda samozřejmě musí nutně být podivnější než fikce, protože fikci jsme si vytvořili sami tak, aby nám vyhovovala.“ Je to chytré, náročné na koncentraci, je to bojovné, se spoustou humoru, příměrů a přirovnání a logických dedukcí třeskných jako bič. Člověk má pocit, že ta záplava slov se sama od sebe řadí do odstavců; zapadnou na své místo a vytvoří jednolitý povrch jako mramorové dlaždice v katedrále. Zdravý rozum, víra v Boha a obdiv ke všem obyčejným, každodenním věcem, jež jsou součástí běhu světa, odvěkého uspořádání, to jsou hlavní charakteristiky bouřného proudu autorovy výmluvnosti. Nikdy nezapomene poukázat na nevšední krásu všedních věcí a velmi ostře vystupuje proti doktrínám a úvahám, které pod praporem rozumářství a vědeckých metod vnášejí do života stres a potlačují všechno radostné a přirozené. „Vadou všech těch doktorských řečí je to, že spojují představu zdraví s představou péče a opatrnosti. Co má zdraví společného s opatrností? Zdraví je bezstarostné. Ve zvláštních, výjimečných případech je třeba poskytnout péči. Je-li naše zdraví výrazně oslabeno, může nastat nutnost být opatrný, abychom se uzdravili. Ale i pak se snažíme uzdravit jen proto, abychom mohli být bezstarostní… všechny základní životní funkce člověka by měly být vykonávány radostně a pro radost; rozhodně ne opatrně či z opatrnosti. Člověk by měl jíst proto, že má zdravou chuť k jídlu; ne proto, aby udržoval své tělo v chodu. Měl by se věnovat tělesným cvičením, protože rád šermuje nebo má v oblibě koně či vysoké hory – a má všechny ty věci rád pro ně samotné. A muž by se měl oženit, protože se zamiloval; určitě ne proto, že je třeba zalidňovat svět.“ Kdykoliv čtu Chestertona, vzpomenu si, jak o něm Jiří Suchý zpívá, že „…rozsvítil mou hlavu jako lampu na plyn…“ To fakt sedí.... celý text

Sedm sloupů moudrosti: Historie jednoho triumfu 1998, Thomas Edward Lawrence

Je to dost poučné čtení. Jednak se člověk dozví, jak to tenkrát bylo, když první světová válka připravovala rozpad Osmanské říše a následné dělení jejího dědictví, a díky tomu porozumí spoustě věcí, které přišly mnohem později. A jednak celý ten příběh o "probuzení Arabů" vypráví vcelku bezelstně člověk, vědec, jedinec hodně odtržený od světa, který se vrhl po hlavě do plnění úkolu, jehož možné politické souvislosti a důsledky tušil jenom velmi mlhavě. A o tom, jak se taková politika dělá doopravdy, neměl ani tušení. Stojí to za přečtení. Ovšem překlad je spíš slabší.... celý text

Reagan a říše zla: Vývoj americké zahraniční politiky a vztahů mezi supervelmocemi v letech 1981–1989 2004, Petr Suchý

Vláda prezidenta Ronalda Reagana znamenala výrazný obrat politiky Spojených států ve vztahu k Sovětskému svazu. Úvod knihy je věnován období tzv. politiky „détente“, jejíž základy položili Richard Nixon a Henry Kissinger a jejíž neúspěšnost byla vcelku zjevná za prezidenta Cartera už nějaký čas předtím, než v prosinci roku 1979 jakékoliv další „uvolňování“ zmrazil ruský vpád do Afghánistánu. Za rok po tomto fiasku Reagan převzal prezidentský úřad. Z českého pohledu je zajímavé, že první direktiva Reaganovy administrativy pro národní bezpečnost stanovila jako primární dlouhodobý cíl ve východní Evropě usnadnění případného opětovného začlenění sovětských satelitů – tehdejších členů Varšavské smlouvy – mezi demokratické evropské země. Kniha Petra Suchého vyžaduje soustředění a rozhodně se nedá zhltnout za večer. Ale pokud čtenář něco málo ví o dějinách studené války, pomohou mu jednotlivé kapitoly „rozklíčovat“ některá rozhodnutí a výroky, které tehdy zaznívaly z médií. Zvlášť těm, kdo tehdy žili za dráty železné opony, pomůže toto pojednání mnohé objasnit. Pokud jde o politiku détente, vzpomínám si na tu dobu, která opravdu nebyla nejveselejší. Petr Suchý o tom píše: Výsledky snah jednotlivých administrativ o proměnu vztahů se Sovětským svazem byly v konečném důsledku pro Spojené státy spíše negativní. Nenaplnilo se totiž očekávání, že Sovětský svaz výrazně promění svoje jednání. A mám jednu osobní vzpomínku, vlastně historku: Moje máma měla tehdy prima šéfa – doktora práv a elektroinženýra - který po promoci na právech jako nesocialistický živel musel „do výroby“ resp. několik let jezdil v maringotce s partou montérů po republice opravovat stožáry vysokého napětí. Později se mu povedlo při práci vystudovat ještě ČVUT a pracoval pak v nějakém ústavu pro technický rozvoj. Ale s těmi montéry se dál pravidelně scházel u piva a jednou v době té nešťastné politiky détente si jim stěžoval, že se mu tak zdá, že ti Rusáci ve studené válce vyhrávají. Jeden z nich mu na to řekl: „To jsi doktor? To jsi u mě vůl!“ Vyprávěl mámě, jak mu připadalo zábavné, že zatímco „nesocialistický živel“ tady prorokuje, byť rozmrzele, vítězství revoluce, „vládnoucí“ dělnická třída setrvala ve svém přesvědčení neochvějně na straně imperialistů.... celý text

Na plechárně 2002, John Steinbeck

Je to fakt koncert. Jednou jsem si zkusil umíchat "mléčný koktejl s pivem" podle doktorova receptu. Souhlasím, že to nebylo zas až tak špatné. Ale sedmnáct let bych to pít nechtěl... A zaujala mě větička o tom, že akcionáři konzerváren by byli nejradši, kdyby se sardinky daly konzervovat účetní knihou - tuhle "moudrost" někteří dnešní podnikatelé posunuli k dokonalosti a pokoušejí se dokázat, že jakékoliv podnikání může žít jenom z marketingových keců, pokud se chrlí do světa v dostatečném množství a dost hlasitě.... celý text

Královské vraždění 1990, S. S. Van Dine

Je to starožitná klasika, krvavý příběh z dob, kdy komorníci prokurátorům a policii nedůtklivě sdělovali, že "pan profesor nikoho nepřijímá", a vyšetřovatelé se (někdy) snažili postupovat tak, aby svými otázkami příliš nerozrušili mladou slečnu. Velký detektiv disponuje intelektem ostrým jako břitva a je to skutečný polyhistor, ovládající vědy přírodní i společenské a hovořící několika cizími jazyky. Zkrátka: je to všechno tak roztomile nepatřičné a neamericky intelektuálské, až srdce usedá. Detektivka má být pohádkou pro dospělé - zrovna nedávno jsem zjistil, že téhož názoru byl i Jan Zábrana, ale na mou duši, já na to přišel docela sám - a Královské vraždění toto poslání naplňuje do puntíku. Pět hvězd.... celý text

Slavné příběhy anglických dějin 2009, Robert Lacey

Určitě to není kniha určená těm, kdo se chtějí rychle naučit anglickým dějinám, jak tu někdo napsal. Ale tomu, kdo má všeobecný přehled, pomůže dohledat některé detaily a odhalit historky, které se sice tradují, ale do historie nepatří. Asi nejvíc mě pobavilo vyprávění o Robinu Hoodovi, který se nejspíš jmenoval trochu jinak, byl to zloděj a pytlák a do folklóru nadlouho vstoupil jako humpolácká, spíš komická postava zloděje v příbězích předváděných o lidových veselicích. Uhlazeného ochránce nebohých z něj udělalo až romantické šestnácté století. V závěrečných kapitolách si autor trochu přihřívá polívčičku se svými politickými názory, tak mu dám jen čtyři hvězdičky, ale jinak dobrý.... celý text

Od vědy k Bohu 2008, Peter Russell

Vše prostupující vědomí, Bůh ve všem, Bůh v nás; opravdu zajímavý pohled na vesmír a svět, ve kterém žijeme. Světlo jako fyzikální jev stojící mimo prostor a čas, světlo jako zdroj nebo nosič, a taky hlavní (jediná) charakteristika vědomí. Vědomí předmětem vědeckého zkoumání, které přivede vědu zpátky k Bohu. Musím říct, že mi pan Russel hodně zamotal hlavu a potrvá nějaký čas, než to všechno strávím, i když je to knížečka zvíci pouhých 108 stran.... celý text

Útok z moře 2014, Douglas Reeman