woodward
přečtené 1237
Mrtví v Badger’s Drift
2003,
Caroline Graham
Caroline Grahamová je jednou ze zástupu zoufalých obdivovatelek nesmrtelné paní Agathy. Obdivují Agathu Christie, protože jako autorka detektivek byla skvělá. Zoufalé jsou proto, že psát tak dobře jako ona neumějí a nikdy to umět nebudou. Caroline Grahamová své detektivky zahajuje náhledem do venkovského života; zaplaví čtenáře spoustou běžných každodenností a banálních řečí - očividně proto, že podobný úvod mívají i mnohé detektivní příběhy velikého vzoru, paní A. Jenže zatímco Hercule Poirot nebo slečna Marplová tuhle snůšku nezáživných informací beze zbytku využijí k logické konstrukci - či spíš rekonstrukci toho, co se událo a k odhalení pachatele, příběhy Caroline Grahamové jsou s logikou na štíru a oplývají balastem, který při pátrání po vrahovi nemá nejmenší důležitost. Příběhy o šéfinspektoru Barnabym jsou výjimkou potvrzující pravidlo: Televizní seriál natočený podle předloh C. Grahamové svou kvalitou předstihl literární předlohu o mnoho koňských délek, což se stává opravdu málokdy. Dávám jednu hvězdu za to, že tahle nešťastná literární série dala vzniknout vcelku povedenému dílu televiznímu.... celý text
Kvalitní vražda
1971,
John le Carré (p)
Anglická detektivka se vším všudy, kupodivu od autora špionážních klasik. O místy až přehnané posedlosti Angličanů tradicí se toho už napsalo a namluvilo habaděj. Ale když člověk čte hloupé a zkostnatělé žvásty pánů profesorů a jejich zlomyslných manželek, skoro se nechce věřit, že to všechno byla realita počátku šedesátých let. Že všechnu tu jalovou nadutost nespláchly ani dvě velké války. Nicméně postava nenápadného, obtloustlého vysloužilého špióna Smileyho pátrajícího po vrahovi se autorovi velmi povedla. Pět hvězd.... celý text
Dny pod psa
2009,
Alicia Giménez-Bartlett
Vzdělaná inspektorka Delicado a její parťák Fermín Garzón, postarší tlustej policajt, co se vypracoval "od píky", jsou postavy vybavené příjemnou lidskostí. Jsou každý jiný, ale vcelku dobře spolu vycházejí, myslí jim to, ale nejsou neomylní, jejich soukromé životy se jim občas pletou do práce, ale zvládají to. Není na nich vůbec nic zvláštního - nejsou to geniální mistři dedukcí, ani ranaři, co se nebojí ani čerta. Prostě jsou skrznaskrz obyčejní - a jedineční, jako většina lidských bytostí. Jako kdyby je autorka jen tak sebrala z barcelonských ulic a vložila je do svých příběhů. A případ, kterým se v této knize zabývají, je takový jako oni. Těžko ho charakterizovat a přijít na kloub tomu, v čem vlastně spočívá. Někdo surově zmlátil neznámého muže, který později na svá zranění zemřel. Od začátku je jasné, že je tu souvislost s nějakou lumpárnou, ovšem nikdo neví s jakou... Alícia Giménez-Bartlett svou detektivku vypráví lehce, neokázale, civilně. Je to příjemné vyprávění, napínavé, ale nijak ponuré, a prodchnuté člověčinou - stejně jako postavy hlavních protagonistů.... celý text
Ve chvíli, kdy se Jindřich VIII. rozhodl zapudit Kateřinu Aragonskou, zadělal si na problém, a popravou Anny Boleynové ho rozhodně nevyřešil. Série jeho manželských kotrmelců vyplynula z jeho povahy a neochoty podřídit svůj soukromý život povinnostem vladaře, a do dějin se zapsal jako popudlivý surovec. Jeho dcera Alžběta po něm zdědila tu popudlivost a nějaká ta krev jí na rukou ulpěla také - i když asi méně než bylo u panovníků té doby obvyklé. V jednom však svého otce překonala. Celý svůj život a všechno úsilí podřídila jedinému záměru: vládnout své zemi - a vládnout jí úspěšně. Právě Jindřichovo soukromí, jež mělo vždy přednost před politikou a státními zájmy, přivádělo krále do situací, které vyústily v roztržku Anglie s Římem a které mu u jeho poddaných vysloužily pověst zlostného tyrana. Životopis královny Alžběty I. od Susan Kayové vypráví o ženě, která se z chyb a zločinů svého otce poučila, dokázala svou zemi zchudlou válkami povznést mezi přední mocnosti Evropy, uchránit její nezávislost na Vatikánu a nakonec i porazit Španělsko - jež tehdy bylo opravdovou světovou velmocí. Zaplatila za to krutě tím, že svůj soukromý život na rozdíl od svého otce zatlačila na poslední, nejnižší příčku svých priorit. Autorka si s tímhle životopisem "dobré královny Bess", jak jí Angličané dodnes nazývají, dala velkou práci a dokonale se jí podařilo skloubit příběh o složité, nebezpečné době anglických dějin s vyprávěním o složité duši inteligentní, silné, obdivuhodné panovnice.... celý text
Magyk
2005,
Angie Sage
Přečetl jsem zatím čtyři díly vyprávění o Septimu Heapovi a musím říct, že pro všechny "absolventy" sedmiletého studia v Bradavicích je to naprosto nová, velmi osvěžující zkušenost. Čarodějové v podání Angie Sageové se příliš neliší od obyčejných jedinců. Pravda, umějí čarovat, ale do vznešené neomylnosti Albuse Brumbála či profesorky McGonagallové mají hodně daleko. V téhle knize jsou čáry a kouzla nezkrotným živlem, o jehož jakés-takés zvládnutí čarodějové usilují s jakýmis-takýmis výsledky. Nikdy nic nedopadne tak, jak je to naplánované, a za každým rohem na hrdiny číhá nějaké to překvapení. Většinou prostě proto, že se pořádně nedomluvili, že někdo neposlouchal, co se mu říká, nebo že někdo na něco zapomněl - v podstatě tak jako ve skutečném životě. Jestli je pravda, jak tu někteří komentátoři poznamenávají, že jde o příběhy určené spíš menším dětem, je taky na místě konstatovat, že autorka své malé čtenáře připravuje na opravdový život mezi skutečnými lidmi. Protože v našem nekouzelnickém světě člověk na každém kroku zakopne o popleteného flinka, který je ale v jádru dobrák, jako Silas Heap, nebo natrefí na trochu nafrněnou "expertku", která každou chvíli vyvede nějakou pitomost, ale nakonec vždycky, když dojde na lámání chleba, dokáže udělat to, co je správné, jako Marcia Overstrandová. Opět se zde prokazuje, že anglická literatura určená dětem patří ke světové špičce.... celý text
Budování státu III.
1991,
Ferdinand Peroutka
Na to, s jak malým časovým odstupem popisuje události té doby, zplodil autor veliké dílo. Nakladatelství Lidové noviny si už tak dobře nevedlo. Neměl jsem v ruce jiná vydání než to první polistopadové, a musím konstatovat, že tu jednoznačně chybí rejstřík. Je to škoda.... celý text
Trampoty pana Humbla
1967,
Vladimír Neff
Je to poučná kniha a pro každého, kdo ji četl za starých zlých časů, kdy světýlko na konci tunelu bylo ještě v nedohlednu, byla též velmi deprimující.
Srážka titánů - Námořní bitvy 2. světové války
2001,
Walter J. Boyne
Je to suché, podrobné a pokud člověk o námořních bojích ve druhé světové válce přečetl něco od Hubáčka, případně od britských autorů, tady se nic moc nového nedozví. Snad jen to - zejména v té části knihy, kde se mluví o válce s Japonskem - že všechny stereotypy amerického pohledu na věc jsou zřejmě pro americké autory posvátné a neměnné. Tři hvězdy. Walter J. Boyne ví o čem píše, ale ke čtení to moc není.... celý text
Korán
2000,
neznámý - neuveden
Hloupostí a nesnášenlivostí tahle stránka komentářů vyloženě kypí. Korán je poezie. O tom, co ty verše znamenají, se zástupy muslimských učenců přou celá staletí a zjevně je to baví, protože na téma výkladu Koránu byly sepsány asi stejně velké stohy knih jako o tématech biblických - i když možná, že muslimové toho napsali víc, protože oni nemají papežskou kurii ani koncily, které by určovaly jak a čemu se má věřit. Někteří o Mohamedovi říkají že si to náboženství vymyslel. Jako obchodník cestoval daleko za hranice Arabského poloostrova a přicházel do styku s židy i křesťany, kterým muslimové říkají "lidé knihy". Vypůjčil si tedy jejich boha a aplikoval jeho zákony na poměry mezi kočovníky z Arabského poloostrova. Neblahé zkušenosti z dětství a mládí ho vedly ke zjištění, že arabský svět se zpronevěřil dávným tradicím a zásadám slušného soužití, jež po staletí platily mezi kočovníky a zakládaly se především na pevných zákonitostech daných rodinnými vztahy. Mekka bylo bohaté město a jako všude na světě, jakmile se venkovští usadili ve městě, zapomněli na tradice i na slušné vychování. Kromě toho po celém poloostrově zuřily nekonečné krevní msty skoro všech rodů proti všem. A tak dal Mohamed Arabům náboženství, které je nabádalo dodržovat tradice rodinného života, chránit vdovy a sirotky, obdarovávat chudé a vůbec se chovat k sobě navzájem slušně. Zakazovalo i zabíjet jiné věřící, ale aby jim nebylo líto, že přijdou o povyražení z nájezdů na sousedy, ujistil je, že všichni, kdo půjdou do světa šířit islám ohněm a mečem, dočkají se jako vítězové veliké kořisti a jako padlí v bitvě hurisek v ráji. Ze všech tří monoteistických náboženství vzešlých z Blízkého východu je islám nejmladší. Židovské náboženství je moudrost sama, jeho učení, obsažené v Talmudu se vlastně nijak "cíleně" nevyvíjí, jen je postupně obohacováno o další a další poznatky, úvahy a soudy rabínů, tak jak je život přináší. Křesťané na svých koncilech čas od času rokují o různých aspektech své víry a postupně, i když jen velmi pomalu, se snaží přizpůsobit měnícímu se světu. Rozštěpení křesťanské církve omezilo platnost některých pozdějších rozhodnutí jen na katolickou obec, ovšem ta je také nejpočetnější a nejrozšířenější. Muslimové, jak již bylo řečeno, vedou mnoho disputací, ale oproti židům jim prostě chybí onen moudrý nadhled - koneckonců, křesťané na tom nejsou o moc líp - a na rozdíl od křesťanů nemají žádnou významnou nebo dokonce ústřední instituci, která by pečovala o vývoj, či modernizaci přístupu k víře a pohledu věřících na měnící se svět. Dalo by se diskutovat o tom, zda dávná roztržka mezi šíity a sunnity, přetrvávající do dnešních časů, je důsledkem nebo příčinou této absence nějaké významné, případně nejvyšší autority v muslimském světě. V každém případě však je nesmysl označovat islám za náboženství nenávisti a vinit jej z toho, že frustrace některých obyvatel muslimských zemí, vyvolaná nespokojeností s tím, jak žijí, kde žijí, kdo jim vládne, bývá zneužívána fanatiky. Protože fanatici, vždy připravení využít k dosažení svých cílů nespokojenců všeho druhu, oněch mnohokrát citovaných "užitečných idiotů", tedy fanatici existují všude. Rozpoutali bolševickou revoluci i druhou světovou válku. V Německu, v Irsku, v Baskicku, v Itálii vybuchovaly bomby teroristů dlouho předtím, než se v myslích některých lidí slovo terorista stalo synonymem slova muslim.... celý text
Zasadil dědek řepu
2012,
František Hrubín
Bije čtvrt, bije půl, bábo, dědek sebou hnul. Bije jedna, bije druhá, bábo, dědek sebou trhá. Bije třetí, bim, bam, bim, dědek letí, honem s ním! Tma a ticho v okolí, tma a jenom svíčka bliká, na políčku, na poli roste řepa převeliká... Tohle byl můj první thriller, bylo mi asi pět.... celý text
Hvězdná dvojčata
2003,
Robert A. Heinlein
Tohle je vyloženě roztomilá starožitnost, space opera jak má být. A nic bych za to nedal, že Eva a Ivo Pelantovi patří k Heinleinovým fanouškům. Kudrnovic babička z Ranče u zelené sedmy totiž jako by z oka vypadla Stoneovic babičce Hazel, i když neumí řídit kosmická plavidla.... celý text
Umění odejít - Z případů inspektora Alvareze
2005,
Jeffrey Ashford
Český název je poněkud zavádějící, ale jinak je to docela dobrá a slušně přeložená detektivka. "Rozostřený" závěr, kde není vůbec jasné, jestli se odhaleného pachatele podaří někdy usvědčit, není na závadu; řešení je jasné, logické, psychologicky i fakticky zdůvodněné. A náhledy do života obyčejných Mallorčanů jsou velmi osvěžující. Už se těším na další případ inspektora Alvareze.... celý text
Zátiší
2014,
Louise Penny
Tahle knížka mi udělala radost, Konečně zase jednou někdo napsal detektivku, kde všechno není hnusný, černý a surový. Detektiv je chytrej, stejně jako konečné řešení záhady, postavy jsou zajímavý - včetně té potroublé policejní nešťastnice, která si každou chvíli ukopne palec, ale i ty její kopance posouvají případ k vyřešení. A jestli kanadskej venkov vypadá takhle, líbilo by se mi tam.... celý text
