woodward
přečtené 1237
Angličan, který vylezl na kopec, ale slezl z hory
1996,
Christopher Monger
Nádherný příběh. Drsná země, legrace, romantika i smutek. Mám pocit, že skandinávští autoři (zejména ti současní) by měli povinně jezdit do Walesu na ozdravné pobyty, aby ty svoje úhledné, civilizované zemičky přestali prezentovat v tak temných barvách. Přečetl jsem kdysi Zimu v horách, v některých případech bratra Cadfaela se o Walesu taky hodně mluví a začíná mě to ponoukat, abych se tam aspoň jednou zajel podívat.... celý text
Diamantový trůn
1994,
David Eddings
Není to špatné (myslím celé Elenium, nebudu komentovat každý díl zvlášť), některé postavy jsou sympatické, ale všechny ty spletité konstrukce týkající se náboženství jednotlivých národů jsou jakoby odfláknuté, nedotažené, autorovi očividně scházela základní erudice o takových věcech. Když už se pokusil o takové vyprávění, v jehož středu jsou bohové, vztahy mezi nimi a náboženské spory mezi lidmi, měl si o takových věcech něco přečíst.... celý text
Sběratel kostí
1998,
Jeffery Deaver
Přečetl jsem celou sérii o Lincolnu Rhymeovi; jsou to celkem dobré detektivky, bohužel nepříliš kvalitně přeložené. Konstrukce některých motivů, skrývajících se za sériemi vyšetřovaných zločinů, jsou občas až překombinované, ale dá se to snést a "nastavovaná" několikastupňová rozuzlení jsou velmi atraktivní. "Zázemí" vyšetřovatelů v Lincolnově domě je dobře vymyšlené a vykreslené, stejně jako postavy "základní party" vyšetřovatelů. Za celou sérii dávám čtyři hvězdy.... celý text
Poslední teorém
2009,
Arthur Charles Clarke
Nemám moc rád knihy, které Arthur C. Clarke napsal ve spolupráci s jinými autory, ovšem když tím jiným autorem je Frederik Pohl, to je jiná. Je to sci-fi jako řemen, příběh košatý i napínavý, bez zbytečných ponurostí a surovostí, v němž všechna zdánlivá naivita řešení, jež přináší osvobození od nepříjemných odvěkých "daností" lidské nátury, bere za své s mefistofelským úšklebkem v poslední větě.... celý text
Poslední velmistr
2007,
Matilde Asensi
Krásné vyprávění a navíc pravá pochoutka pro všechny filology a překladatele. Člověku se chce říct všem americkým blábolistům, že právě takhle má vypadat "thriller" o pátrání po starých církevních tajemstvích. Žádné honičky, žádné mrtvoly, jen spousta intelektuálních cvičení prokládaných napínavým blouděním v podzemních labyrintech. A poněkud naivní závěr o svatém společenství, jakožto protikladu skrznaskrz zkažených církví, to k tomu nakonec patří a tvoří uspokojivé vyvrcholení příběhu. Pět hvězd.... celý text
Amulet Samarkandu
2005,
Jonathan Stroud
Já bych toho parchanta mrňavýho zabil!. Ale jinak je to nádherný vyprávění a Bartimeus nemá chybu. Pět hvězd a těším se na další díly.
Legenda
1997,
David Gemmell
Legenda se mi líbila, Král za branou už míň a po Hledání ztracených hrdinů jsem si řekl, že Drenajskou ságu nechám být - aspoň prozatím. Vyprávění o Drussovi je hrdinský příběh se vším všudy a kdyby to tak skončilo, nedalo by se autorovi nic vytknout, jenže on se rozhodl napsat ještě stoh dalších dílů; no jo, každej se nějak musíme živit, ale já to nemusím číst. Za legendu dávám pět hvězd. Mimochodem, ty hvězdy jsou pro autora. Překlad je HROZNEJ.... celý text
Štěstí ve stínech
2011,
Lynn Flewelling
První díl ságy o Nočních běžcích se mi líbil, ale skoro bych řekl, že by to mělo stačit. Druhý díl jsem začal a už ho asi nedokončím; očividně jde o kasaštyk, který se bude rozvíjet donekonečna, dokud paní autorce nevypadne z ruky pero (nebo myš) nebo dokud nakladatelé neztratí zájem, podle toho, co nastane dřív. Navíc se ve druhém dílu z obou špionů stali teplí bratří a to mě fakt nebaví. Nicméně za Štěstí ve stínech dávám plný počet hvězd. Je to pěkná fantasy bondovka z dávných časů, se spoustou nápadů.... celý text
Revír bez hranic
1971,
Rudolf Luskač
Byl to komundíra, ale o lese, o zvířatech, o lovech na medvědy, losy a dvoumetrové štiky, uměl psát nádherně. Bohužel se občas pokoušel i o "romány" v kterých to bylo samej špión a nepřítel socialismu. Ale Revír bez hranic zůstal z větší části těchto excesů ušetřen, a jako kluk jsem ty jeho historky (nepochybně po myslivecku a po rybářsku vydatně přibarvené) hltal s očima navrch hlavy.... celý text
Údolí Sedmi trav
1962,
Leonid Platov (p)
Jako kluk jsem to nejdřív poslouchal na pokračování v rádiu, pak jsem dostal knížku pod stromeček a tenkrát se mi moc líbila. Pak jsem ji někde na chvíli dostal do ruky po letech a málem mi naskákaly pupínky. Spousta sovětských keců, vrchní padouch, šamanka Chytyndo, drží všechny v šachu s pomocí strašidelného ptáka, kterým je, jak se nakonec ukáže, razítko na kusu sčítacího formuláře s carským znakem dvouhlavého orla. No fuj. Kvůli starým časům dám tři hvězdy.... celý text