wooloong přečtené 1068

Později 2021, Stephen King

Autor umí psát zajímavě a čtivě, děj rychle a plynule ubíhá, ale žádný horor, kdy se budete bát v noci na záchod, rozhodně nečekejte.

Vetřelec 2023, Kristýna Trpková

Třetí díl trilogie nebyl špatný. Bavila mě hlavně linka kriminální, všechna ta všednodenní vyšetřovatelská práce. To autorka zvládá dobře a je vidět, že se radí s kriminalisty. Tentokrát ale autorka porušila hned dvě pravidla pro psaní detektivek podle pátera Knoxe (první a čtvrté) a odepřela čtenáři možnost luštit případ společně s pardubickou mordpartou. Ta druhá linka - romantická - je hotová tragédie, a to nejen díky závěru. Adam měl prostě smůlu na ženskou. Laura ho díky své aroganci a sebestřednosti nejdříve připravila o dítě a o možnost vytvořit s ní rodinu, a nakonec (neuposlechla rozkaz svého nadřízeného, protože ona je úplně nejchytřejší ze všech, a navíc přehlédla varování s vypnutým alarmem) i o život. Takovou partnerku do nepohody aby jeden pohledal. No a nakonec to úplně zazdila svým neuváženým činem. Navíc jsem mezi Adamem a Laurou necítila žádnou chemii a všechny ty vtípky, házení kuliček z papíru, otírání majonézy a kečupu ze zapatlaného obličeje mi přišly úplně mimo. Kdosi tady připomínal podobnost s Michaelou Klevisovou a její psychologií postav. Hlavní rozdíl je především v tom, že paní Klevisová se věnuje především psychologii obětí a pachatelů, čímž detektivní příběh pozvedává a posouvá kupředu (postavy vyšetřovatelů mají svůj osobní život i vývoj, ale nijak ho nerozpitvává). Kristýna Trpková se naopak věnuje především psychologii a vývoji hlavních vyšetřovatelů, čímž rozbíjí a zpomaluje hlavní detektivní příběh, takže mu chybí gradace. Měla by se především rozhodnout, jestli chce psát spíš detektivku nebo milostnou romanci. Obojí dohromady nefunguje dobře. A ještě poznámka k tomu, že Laura je líná jezdit MHD a radši se nechává vozit Adamovým autem (tak jasně, chápu záměr autorky). Moje osobní zkušenost - MHD v Pardubicích má poměrně dobrou obslužnost, zatímco projet autem město ve špičce je doslova horor. Pokud se autorka příště pustí do nějaké zajímavé dobře promyšlené detektivky, tak si ji určitě ráda přečtu. Milostná romance není můj šálek.... celý text

Vesnice 2022, Kristýna Trpková

Příliš mnoho času věnuje autorka osobnímu příběhu Laury, a to dokonce i ve chvílích, kdy detektivní část nabírá na obrátkách. Zatímco vyšetřování graduje, objevují se nové a nové indicie a policie spěje ke konečnému odhalení, druhá linie příběhu se hnípe v Lauřiných, Danielových a Adamových pocitech a výčitkách. Možná by to mohlo být i zajímavé, kdyby Laura nebyla tak moc arogantní krasavice a kdyby si autorka neodporovala v tom, co o postavách říká, a jak se pak chovají. Jeden příklad za všechny. Adam je líčen jako docela prase, co se pořád cpe a všude nechává závěje drobků a haldy politých a umaštěných papírů, a když ho Laura navštíví, čeká ji dokonalá domácnost s napulírovanou a naleštěnou kuchyní bez jediného smítka. Neustále je zdůrazňována jejich profesionalita a policajtský instinkt, aby se vzápětí chovali jak trubky a sloni v porcelánu. Dost mě na konci zaskočilo, že dva příběhy chlapců se vyřešily, ale u toho třetího ani náznak, co se vlastně tehdy stalo.... celý text

Stvůra 2021, Kristýna Trpková

Autorka má dobře promyšlenou zápletku i všechny falešné stopy, ale indicie naservíruje tak okatě, že je čtenář nemůže minout, a pak mu už tápání kriminalistů připadá jako prostá fušeřina. Navíc osobní linka Laury a Beneše je nejslabší částí knihy. Beneš je dost pako nejen po lidské ale i profesní stránce a Laura taková nemastná neslaná. Jejich interakce by se hodily k žákům na střední škole a ne ke dvěma zralým lidem se zodpovědným a náročným povoláním. Líbí se mi umístění příběhu do reálných lokalit. V Pardubicích jsem kousek od místa Adamova bydliště žila spoustu let. Autorka ještě není vypsaná, ale určitě se mezi českými autory neztratí.... celý text

Škvíra 2023, C. J. Tudor

Nebyla to žádná pecka, která by mě dostala do kolen, ale pár dobrých povídek by se našlo.

Jessie a Morgiana 2021, Alexandr Grin (p)

Podle zdejších komentářů jsem čekala opravdový literární skvost. No, nevím. Když se ta "hodná a krásná" Jessie u snídaně bláznivě rozesměje nad vajíčkem, které mohlo být kuřátkem, dost mě to vyděsilo. Některé motivy úplně vyšuměly, třeba ten s Jessiinou dvojnicí. Vlastně se mi mnohem víc než konflikt dvou sester, krásy a ošklivosti, dobra a zla, líbilo to prázdné rádoby chytré anglické tlachání, společenské kličky a lehká ironie jak z pera Jane Austin.... celý text

Poupátka 2021, Hana Lehečková

Čtivě napsaná knížka o velmi znepokojivém tématu. Jen mi přišla místy přehnaná. Uvědomila jsem si to třeba při scéně ze školní jídelny. Chodím do školních jídelen přes 50 let (jako žákyně i jako učitelka) a někdy to bývá opravdu masakr, zvlášť v exponovaných časech, ale takový horor zase ne. Stejně jako popis aktivit sídlištních dětí, drsné mluvy prepubertální mládeže, chaty na Orlíku, vztahů v rodině, ale popisu slizouna Mirka naprosto věřím.... celý text

Blues: Blues pro bláznivou holku 1995, Václav Hrabě

Žil příliš rychle a odešel příliš brzy... "Bude to jako dnes (Anebo jako loni) Kdekdo se usměje zamává za rekruty Kleknu si na dlažbu a sáhnu si jak voní Čas není zlý Je přísný spíš než krutý Noc padne do roka jak dukát do fontány A najdeš ve schránce můj lístek načmáraný"... celý text

Zen žen: Jednou se tomu zasmějem 2022, Lenka Geislerová

Perfektní kresby a trefné postřehy ze života. Myslím, že každý z nás se tam najde alespoň na jedné stránce. Jednu hvězdu ubírám za často špatně rozluštitelné texty v bublinách.... celý text

Zítřek ti nikdo neslíbil 2020, Kateřina Karolová

Knížka se zajímavým námětem. První, záhadná část, mě bavila víc, ta vysvětlovací už méně, ale za pět hvězd to vidím na obě dvě.

365 + 1 příběh strážníků z Přerova 2021, Miroslav Komínek

Pan Komínek je úžasný hráč se slovy, člověk s velkým kulturním přehledem a ojedinělým smyslem pro humor. Ty historky se sice trochu opakují, ale ruku na srdce, 365+1 příběh podle skutečnosti ze života městských strážníků, tedy především zvedání opilců do vertikální polohy, hledání zaběhnutých dvounožců i čtyřnožců, pomoc občanům, nějaká ta drobná krádež, těžko může mít každý z nich punc originality.... celý text

Dolores Claibornová 1996, Stephen King

Tohle nemělo chybu.

Alois Nebel 2006, Jaroslav Rudiš

Můj třetí komiks v životě, předcházel mu akorát Čtyřlístek a Rychlé šípy. Vizuál výborný, jednotlivé příběhy taky, ale nějak jsem se ztrácela v hlavní linii příběhu. Buď nejsem dost pozorná nebo to autoři trochu moc zašmoulili.... celý text

Lístky ze šumavské epopeje 1983, Karel Klostermann

Musela jsem ocenit autorův styl, cit pro vykreslení krajiny i lidských charakterů, smysl pro humor a láskyplnou shovívavost k lidským slabostem. Vůbec bych se nedivila, kdyby si vzal Hašek pro svého Švejka inspiraci z Vojty Kudrny (Šupák). Zajímavý byl i exkurs do historie a porovnání se současností. Překvapilo mě, kolik Šumavanů odcházelo do světa za prací, a to nejen po Evropě, ale i za oceán. Útlou knížkou jsem se prokousávala několik dní, přeci jen nejsem příliš zběhlá v přechodnících a dalších úskalích sto let staré literatury v původním znění a ještě okořeněné šumavským dialektem. Taky mě překvapil pravopis některých slov, například místo rameny ramenouma.... celý text

Věž vlaštovky 2003, Andrzej Sapkowski

Banda pubertálních Potkanů to už začíná dost přehánět. Ke všem předchozím výstřelkům přidali ještě tetování a šňupání bílého prášku, a tak přichází trest. V našem světě by se to asi odbylo výčitkami od maminky, ráznějším řešením od tatínka a nějakým tím zarachem. Ve světě Zaklínače to není tak snadné. Potkani se ve vsi Žárlivost utkají s lovcem lidí a sadistou Bonhartem a nedopadne to vůbec dobře. Nikdo z Potkanů nepřežije, kromě Ciri, kterou Bonhart týrá a nutí ji bojovat v aréně. Mezitím po Cirille pátrá kde kdo a díky vnímačce Joanně, která se Ciri snaží přečíst myšlenky, získá Ciri znovu svou čarodějnou moc a podaří se jí utéci navzdory vážnému zranění. Tuto část příběhu vypráví Ciri v poustevně zneuznaného filosofa a nyní poustevníka Vysogota, který ji, těžce zraněnou, našel v bažinách a vyléčil. Mezitím po Ciri pátrá také pasovaný rytíř Geralt z Rivie se svou partou (Cahir, Milwa, Marigold a Regis), poté, co se jim podaří dezertovat z vojska královny Meve. Hledají druidy, kteří by jim mohli poradit, kde se Ciri nachází. Jejich pátrání je sice vcelku dobrodružné, napínavé a zábavné, nicméně dost zmatené. Od Geralta, kterému Lvice z Cintry svěřila svou jedinou vnučku, bych čekala víc systematičnosti, prozíravosti a kompetence. Geraltova skupina do svých řad přibírá drzou a zemitou dívku Angouleme, do jejich putování se připletou ještě trpaslíci, jeden hodně zlý půlelf, banditi, chodící stromy a již jmenovaní druidi, kteří se s rasami, co se nechovají zrovna moc ekologicky, rozhodně nemažou. Ani Yennefer není při hledání Ciri zrovna úspěšná, i když pro ni obětuje téměř vše, a její akce se na rozdíl od Geraltova bloudění jeví jako mnohem promyšlenější a účinnější. Nakonec si musí Ciri pomoci sama. Na černé klisně Kelpii se vydává promrzlou zimní krajinou k Věži vlaštovky, která je druhým koncem portálu Věže racka, a doufá, že se dostane zpět na Thanned. Stíhá ji skupina pronásledovatelů v čele s Bonhartem, Riencem a Skellenem. Díky mlze na zamrzlém jezeře a svému umění bruslit získává Ciri značnou převahu a postupně vyřídí jednotlivé pronásledovatele. Obzvlášť Rience to pěkně schytal. Musím přiznat, že jsem si to fakt užila. Bonhart ovšem přišel jen o svou pýchu a Skellen si uhnal pořádné nachlazení. Navzdory tomu, že na místě Věže vlaštovky jsou jen ruiny, Ciri se podaří otevřít portál a ocitá se v jarní krajině a mezi Elfy. Podle posledních událostí je jasné, že se všechny nitky příběhu sbíhají k jedné jediné osobě - čaroději Vilgefortzovi.... celý text

Křest ohněm 2022, Andrzej Sapkowski

Každý z nás si holt musel projít pubertou. Někdo si na to od tatínka půjčil krabičku cigaret, někdo se pořádně opil a zvracel do roští za místním kulturákem, někdo si koupil za peníze z brigády motorku a balil na ni slečny ... princezna Cirilla alias Lvíče z Cintry alias Falka to vzala pěkně od podlahy a s bandou Potkanů loupí, pere se, občas někoho bez výčitek zabije a patřičně se věnuje své šikovné víc než kamarádce Mistle. Yennefer se přidává do lóže čarodějek, kterou založila Fillippa Eilhart. Nejde o nic víc než o udržení vlivu magie na lidská království. A taky o Ciri. Geralt si pořád léčí nějaké ty zlomeniny v Brokilonu, ale poté, co se dozvídá, že Ciri byla unesena do Nilfgaardu, se vydává za ní, aby ji zachránil před potencionálním sňatkem s císařem Emhyrem (a tedy potencionálním životě v krajkách, saténu, u prostřených stolů, z náruče nejmocnějšího muže světa). Geralt je prostě taťka, kterému není žádný chlapec pro jeho dcerušku dost dobrý. Ale čtenář (stejně jako Emhyr) moc dobře ví, že do Nilfgaardu dorazila falešná Ciri. Geralt tedy excituje svůj meč a svou jankovitou Klepnu a vydává se do nepřátelského Nilfgaardu přes země, kde zuří válka. Přidává se k němu slavný básník, minnesenger, žvanil, věrný přítel a trochu fňukálek Marigold a taky lučištnice Milwa alias Maria. Na své cestě se setkávají s hromadami mrtvých, s utrpením a zoufalstvím, ale také s lidskou (a především trpasličí) soudržností a solidaritou. Geralt, Marigold a Milwa se nejprve přidávají k trpasličí tlupě Zoltana Chivaye, která ochraňuje i několik žen a dětí, pak se k nim přidává tajemný bylinkář a felčar Regis a na milost vzatý stalker a nilfgaardský dezertér Cahir, muž (tedy spíš ještě chlapec) s okřídlenou helmicí z Ciriiných nočních můr. Geralt by nejprve nejradši celou tu smečku setřásl a putoval sám, ale nakonec musí i on, osamělý vlk, uznat, že ve smečce se loví a žije mnohem líp. Křest ohněm končí na mostě přes Jarugu, kde se Geralt a Cahir přimotají k bitvě mezi Nilfgaardem a Rivií. Geralt musí opustit svou filosofii neutrality a Cahir si musí vybrat strany. Oba srážku dvou vojsk zdárně přežijí a Geralt je Meve - královnou Rivie, pasován (tedy spíše pafován, protože královna přišla při bitvě o přední zuby) na - Geralta z Rivie. Navzdory okolnostem dokázal autor do knihy vložit i humorné a satirické prvky. Scéna s čarodějnicí, černým kocourem a pomateným knězem je jak vystřižená z Monty Pythonů a historka, proč se z Regise stal doživotní abstinent, je prostě kouzelná. "Zpřeráželi mi všechny kosti v těle, uřízli mi hlavu, pokropili mne svěcenou vodou a zakopali. Dovedete si představit, jak jsem se cítil po vystřízlivění?"... celý text

Čas opovržení 1998, Andrzej Sapkowski

Yennefer by ráda poslala Ciri do školy čarodějek na Arethusu, ale okolnosti se poněkud vymknou kontrole. Čarodějnický ples začíná jako nudný banket pro snobské čaroděje a končí pořádným průšvihem. Geralt dostane na budku od Vilgefortze a nezbyde mu než si jít léčit rány do Brokilonu a Ciri prchá magickým portálem na Tor Lara. To se ukáže jako dost špatný nápad, protože se octne na poušti, kde jí hrozí jednak dehydratace, jednak úžeh, jednak smrt hladem a jednak to, že se stane potravou bytostí, které připomínají obřího mravkolva. Část cesty ji doprovází hříbě jednorožce a svým chováním naprosto vyvrací pověst o jednorožcích a pannách. Zato umí na poušti vyčenichat vodu, a to není k zahození. Když je hříbě zraněno, Ciri nemá jinou možnost než použít magii ohně pro jeho záchranu. Hodně nebezpečná zkušenost. Po dlouhé cestě do takzvané civilizace ji na pokraji smrti najde partička banditů, kteří sice mají vodu a jídlo, ale taky dost špatné vychování. A moc dobře vědí, kdo Ciri je, a jak velkou odměnu za ni mohou získat. Nakonec se jí společně s Kayleighem, zajatým Potkanem, podaří uprchnout. Tak poznává smečku dětí, pro okolí nebezpečných vrahů a zlodějů, kterým ale nikdo nedal možnost volby, protože válka jim vzala všechny blízké a možnost normálního života. Docela mě trápí, kam zmizelo hříbě jednorožce, a jestli se v příběhu ještě objeví. Dost jsem si ho oblíbila.... celý text

Krev elfů 2011, Andrzej Sapkowski

V první části se Ciri cvičí v boji na Kaer Morhen a učí se být čarodějkou a také ženou pod vedením Triss Ranuncul. Ve druhé části se zdokonaluje zvládat Moc pod vedením Yennefer v klášteře Melitelé. Jenže Ciri je důležitou figurkou na šachovnici světa, a tak po ní pátrá kde kdo, včetně tajemného, krutého a urputného Rience.... celý text

Odbočka v lesích 2022, Kateřina Karolová

Tak tohle byla jízda. Pro mě opravdu horor, protože, ač jsem spala v lese pod širákem mnohokrát, před nočním lesem mám respekt. Mnohem víc než duchové, příšery, hřbitovy a spousty krve mě vyděsí takové ty nenápadné odchylky od normálu, zastavené hodiny, tachometr, co se přetáčí pozpátku, mikina vlající na stromě, kterou tam nikdo nepověsil. Tyhle hororové prvky mi připomněly Trhlinu. Vypravěčský styl mi připomněl Blair Witch s působivou amatérskou kamerou. Autorčin vypravěčský styl je zdánlivě jednoduchý, ať už se týče dialogů, popisu postav, používání vtipů, které jsou notoricky známé jako meme na sociálních sítích, ale přesto drží čtenáře pod krkem, stupňuje napětí a nutí ho číst dál a dál. I konec byl v pohodě. To podstatné se vysvětlilo, pár otazníků zůstalo, ale to mi vůbec nevadilo, naopak. Výborný byl taky dobře zvolený prolog a epilog.... celý text

Jeho a její 2023, Alice Feeney

Hodně čtivé, pohledy do minulosti, kde se postupně odhaluje příběh a motivace vraha, napínavé, promyšlená zápletka. Lepší než Kámen, nůžky, papír, který byl hodně na sílu.... celý text