Zajda
přečtené 435
Láska v době globálních klimatických změn
2017,
Josef Pánek
Můj čtenářský pohled byl vždycky obrácen do minulosti. K románům, které prověřil čas. Ke knihám, které tvořily dějiny. V současné době nemůže být stvořeno nic, co by se rovnalo mistrům uplynulých dob. Kafkovi, Hemingwayovi, Salingerovi a to jsem zůstal jen ve 20. století. Dnešní doba totiž spisovatelům nepřeje. Spisovatelé již nejsou a nejspíš nikdy nebudou těmi společenskými influencery, inženýry lidských duší ani svědomím národů. Současná literatura je společensky bezvýznamná, nehraje ve veřejném mínění žádnou roli. Samozřejmě, tak jako vždy, jsem se ve svém úsudku mýlil. Sám velký Kundera říká: "Dějiny románu nemohou nikdy skončit." A Pánek svým textem, byť naprosto bezděky, Kunderův výrok absolutně potvrzuje. Pánkův text je svěží. Nekonvenční. Vzpouzí se všem snahám o žánrovém zařazení. Šuplíkování zde nefunguje. Boha, ten text je natolik pohlcující, že jsem se do něho nořil, i když jsem měl na posteli vedle sebe dívku v rouchu Evině. A přitom tahle podmaňující síla Pánkova textu nevyvěrá z napínavosti příběhu. Ne. Text je strhující svým tvarem. Formou. Způsobem vyprávění. Tím, že si vypůjčuje postupy básnické a přirozeně je roubuje do prozaického útvaru. Rytmus, tahle próza má hlavně rytmus, rytmus proudu nekonečných ale nikoliv neuchopitelných vět, jež vás ponesou celou dobu četby a sežvýkané vás vyplivnou v Bangalore nebo v Reykjaviku. Je to zoufale skvělé.... celý text
