ZajDa37 přečtené 88

Richard II. 2003, William Shakespeare

Je to aktuální. Ano, je to aktuální, stejně jako většina Shakespearových her. Ale taky je to neobyčejně básnivé. Zřejmě nejlepší je pasáž, kdy Richard II. popisuje Anglii. I ta jeho postava je zvláštní. Ze začátku ho naprosto nenávidíte, abyste ho pak na konci litovali. Ale na Ríšu III. to stejně nemá.... celý text

Král Richard III. / King Richard III. 2006, William Shakespeare

Ještě před Richardem III. něco bylo. Několik dílů Jindřicha VI., kdy se řeší konec války ve Francii a průběh války růží. Je zajímavé, že ve škole mne tohle téma nikdy nezajímalo. Ale když přišel Shakespeare, tak to téma uchopil, přidal mu plastické hrdiny, rozdělil to do tří dílů a udělal z toho nesmrtelný příběh. A ten zakončil opravdu monumentálně. Richard III. je totiž opravdu fantastickým a více než důstojným zakončením toho období historie. A co na tom, že si ho William "trochu" přibarvil. Vždyť vy ho máte rádi i přes to. Nemůžete mu odolat, když s ďábelským pohledem v očích svádí lady Annu, když se tváří ctnostně při nabízení koruny a když volá zdrcený na bojišti po koni. Čím to je? Myslím, že tím, že Richard má v sobě nějaké zvláštní charisma. Něco neotřelého, čím vás zhypnotizuje. A to proto, že si z vás všech dělá srandu. Nepokrytě se vám vysmívá tím, že vám předem prozradí, co udělá a pak se mu to bez uzardění daří. Vidíte, jak stoupá ke koruně i když všem lže, podvádí je, vraždí, ale vás to tak morbidně baví, protože vám nejdřív řekne co udělá a všechno se mu podaří. Geniální.... celý text

Konec dobrý, všechno dobré / All's Well That Ends Well 2000, William Shakespeare

Shakespeare se snaží. Shakespeare se vážně snaží a prokládá ten divný příběh na motivy: "Jak chudá dívka ke štěstí díky malé lsti přišla", různými vedlejšími liniemi (Parol nebo Šaškovy glosy), ale už to není ono. Jde prostě vidět, že Willovi už to moc nejde a že to období komedií už má za sebou. Avšak nám to vůbec nemusí vadit, jinak bychom totiž neměli ty úžasné tragédie.... celý text

Něco za něco 2006, William Shakespeare

Přijde mi, že tahle hra je neprávem opomíjená. Má krásné filozofické pasáže a označil bych ji i za jednu z prvních a raných antiutopií. Je to jedna z Williamových hořkých komedií. Humor je krutý, černý, cynický, a je jasné, že pro Shakespeara zmizel ten optimismus ve Snu... Pro milovníky černého a sexuálního humoru je to dobrá volba, protože se tu zblízka přiblíží k prostitutkám a kuplířkám. Ale konec skrývá ještě jedno překvapení. Takovou první verzi Hraběte Monte Cristo. Vždyť jako co jiného byste označili ten velký soud na konci?... celý text

Troilus a Kressida / Troilus and Cressida 2002, William Shakespeare

Slabé, slabé, aspoň na Shakespeara... Za řeč stojí zmínit alespoň filozofické rozhovory v táboře Řeků, (ještě předtím, než se začali hádat). Ale jinak nic moc... Na jedné straně naivní Troilus, co věří na lásku až do smrti a na druhé Kressida, co ho sice "miluje", ale podvede ho s prvním, kdo se namane. Trochu nepoměr? Nad tím ještě ke všemu bdí praotec všech kuplířů, Pandarus.... celý text

Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete 2005, William Shakespeare

Opakuji už to, co jsem řekl u Jak se vám líbí, je to přihlouplé, ale hezky přihlouplé. A navíc ta "lest" na puntičkáře Malvolia. To je asi to nejhezčí, co ta hra nabízí, zvlášť to odposlouchávání. Jinak převleky žen za muže, jsou už tradičním prvkem Willových komedií, takže nepřekvapí. Ale ty zmatky... A dvojčata... A voda... A božská lady Viola... A k tomu ta slavná věta: "Žije-li láska z hudby, hrajte dál."... celý text

Jak se vám líbí 1999, William Shakespeare

Asi moje nejoblíbenější Shakespearova komedie. A to kvůli dvěma postavám. Žakovi a Šaškovi. Kdyby tam ti dva nebyli, tak nevím... Ano, je to naivní, je to trochu přihlouplé, ale přihlouplé tím správným způsobem, vyváženým, kdy víte, že se nesmějete úplné kravině. Protože v žádné kravině nejsou tak úžasné hříčky se slovy, pobíhání po lese a dokonalé převleky ženy za muže. A k tomu je tady ještě jedna z nejslavnějších vět v historii literatury: "Celý svět je jeviště..." Tomu nejde nedat pět hvězd.... celý text

Mnoho povyku pro nic / Much Ado About Nothing 2000, William Shakespeare

Taková mírnější forma Zkrocení zlé ženy. Ta jemná slovní válka mezi Benedickem a Beatricí opravdu připomene Kateřinu a Petruchia. I Puškorec se Štovíčkem jsou tak strašně roztomilí a geniální ve své přihlouplosti. Ale...Claudio a Héró...tam se nedá nic napsat. Romantická verze Othella se šťastným koncem. Vynuceně šťastným koncem, co připomíná některé romance. Kdyby tam nebyla veselé slovíčkaření, tak nevím, jak by to dopadlo. A ještě jedna postava stojí za vypíchnutí. Don John, který je zlý, protože je zlý. To je jeden z nejúžasnějších Shakespearových padouchů. Jinak ale solidní 4*.... celý text

Veselé paničky windsorské 2000, William Shakespeare

Veselé paničky... Jediná Shakespearova komedii z anglických luhů a hájů. A jako by při té cestě z všech těch pobřeží Středozemního moře něco odešlo. Nějaký ten burleskní slovní humor italských, španělských a řeckých pánů a klaunů a bylo to vyměněno za ten škodolibý suchý anglický humor, se kterým se paní Pažoutová a paní Brouzdalová vysmívají Falstaffovi. Ale ta lovestory, co se tam přichomýtla, byla celkem navíc. Navíc, tohle je takový první spin-off. Shakespeare sem totiž převedl hned tři postavy z Jindřicha IV. A s jakou kvalitou.... celý text

Kupec benátský 2007, William Shakespeare

"Jedna z nejslavnějších knih W. S. je Kupec benátský, příběh židovského lichváře Šajloka." Tuhle větu jsem jednou zaslechl na hodině literatury. A kdo z nás nevinných žáků by si tehdy pomyslel, že ten kupec benátský z názvu není Šajlok, ale kupec Antonio. Důležitá je však otázka: kdo je tady v právu? Antonio, i přesto, že nesplnil dané podmínky? Šajlok, ačkoliv je dozajista nehumánní požadovat po člověka libru masa z těla? Shakespeare se nás ptá, ale nedává nám odpovědi, pokládá před nás naprosto nečernobílý pohled na hlavní aktéry, kdy na jedné straně stojí léta ponižovaný lichvář, který má možnost se konečně pomstít, a na straně druhé kupec Antonio, který se sice tváří ctnostně, avšak nestydí se Žida klidně urážet. Kdo je tedy vinný? Mstitel, nebo původce a zároveň oběť? A slova, která pronáší Šajlok na otázku proč chce libru masa, by se měla tesat do kamene. "Nemá Žid...?"... celý text

Sen noci svatojánské 1994, William Shakespeare

Kdybyste chtěli srovnat tuhle hru s některými pasážemi z Willových svátečních komedií, tak by Sen noci svatojánské zřejmě prohrál. Tady se však neptáme po tom, co je tu z obvyklého slovního humoru, kterým nás Shakespeare obyčejně častuje, avšak za prvé kolik milostných zmatků do té komedie vložil a také jak dokázal propojit náš svět se světem nadpřirozených elfů, šotků, skřítků a oslích hlav. A jen tam mimochodem Sen noci svatojánské zní mnohem lépe než Sen čarovné noci. I když o ten sen tam jde především. Neboť kdo z vás si troufne říct, že to co zažila Hermie, Lysandr, Helena, Demetrius a athénští řemeslníci, nebyl jen výplod fantazie? Nádherný výplod fantazie, díky kterému jste se přenesli do rozmarů elfských králů, královen, kouzel, lektvarů a šťastných konců. A taky do svět divadelního představení s dírou ve zdi. Navíc se v knize dozvíte jak probíhaly divadelní zkoušky ochotnických řemeslníků a to se hodí vždycky :)... celý text

Marná lásky snaha 1999, William Shakespeare

Marná lásky snaha. Tolik lidí tuhle hru slyšelo, a přitom tak málo ví o čem skutečně je. jen tak mimo řeč, je to jedna ze tří Shakespearových her u kterých nevíme její literární původ, spolu se Snem... a Bouří. Tady není děj ani tak moc důležitý. Vlastně není vůbec důležitý. Podstatné je, čím Shakespeare ten příběh okořenil. Že v téhle hře je asi největší hustota slovních hříček na centimetr čtverečný. A nejsou to jenom slovní hříčky, ale i Shakespearovo umění karikatury, když si utahuje ze všech mužských postav, co tady jsou. Když se vysmívá zamilovaným španělským pánům, aby nám dokázal, že láska si vás najde všude, nebo celý příběh venkovana Kotrby a jeho namlouvání si Žakenety. Nejvíc to myslím vystihuje prof. Martin Hilský: "Tahle hra připomene největší Mozartovy konverzační komedie." "Tak se z lásky staňte mou polovinou." "Být polovinou svého ctitele? Takže tele?" "Půlíte slova?" "Vy je chcete celé? Když od ctitele je tele půl, tak celý ctitel mohl by být vůl." "Ve jménu světla světlo světlem vraždit a navždy bloudit dlouhou tmou."... celý text

Komedie omylů 2008, William Shakespeare

Taková Charleyova teta z renesanční doby. Ne, že byste tady našli Charleyho a jeho tetu z Brazílie, pravlasti opic, hned vedle Peru, ale zmatků (tedy spíše omylů) je tu požehnaně. Ono vlastně muselo být ohromně těžké hrát tu hru bez jakékoliv změny. Je i tak dost náročné sehnat pro nějakou kulturní akci nějaká dvojčata, a to ještě s hereckým nadáním. A tady jsou navíc páry dvojčat dva. Je to fraška, ale je to vážně jenom fraška. Nenajdete tu žádné oslňující příběh, spíš takové milé pousmání. Takový malý důkaz toho, že i Shakespearovy hry se hodí pro běžného čtenáře.... celý text

Zkrocení zlé ženy 2011, William Shakespeare

Zkrocení zlé ženy je notoricky známý příběh zkrocení zlé ženy, ale jenom málo lidí ví, že ten celý příběh Kateřiny a Petruchia je naroubován na mnohem neslavnější příběh dráteníka Kryštofa Šikulky. Slyšeli jste o něm? Že ne? A přitom však znáte to špičkování mezi hlavní dvojící.¨ Příběh Biancy a jejích nápadníků je jenom vedlejší větví, co zapadne vedle té velké války Kateřiny s Petruchiem. Shakespeare je totiž přetvořil v takovou hlavní dvojici klaunů, co hledají před slovní hříčky vzájemné urážení. Albee tu určitě bral inspiraci pro Kdo se bojí Virginie Woolfové? A taky si jednu věc musíme přiznat, kdyby se Petruchio nesnížil k podpásovkám jako týrání hlady, tak by na plné čáře vyhrála Kateřina. Dovolme si takovou hypotetickou poznámku: kdyby byly v 16. století feministky, pravděpodobně by Shakespeara upálily. A to by byla velká škoda. Mimochodem, fandil jsem Kateřině. "Když vás to mohlo napadnout, můžete zase hezky vypadnout."... celý text

Dílo 2011, William Shakespeare

Znáte ten pocit, sedíte v restauraci a čekáte až vám přinesou dlouho očekávané jídlo. Zatímco ostatní nedočkavě hltají nebo nechávají zbytky, tak já v poklidu sedím a pomalu vychutnávám delikatesu před sebou. Každé sousto v puse trpělivě a s chutí přežvýkám. Tak přesně takhle jsem se cítil při čtení této knihy. Zatímco ostatní knihy skoro hltají, tak já pomalu pročítám každý nádherný verš. A že jich je (sváděl už někdo někdy takhle ženu, Richard III. / buďte si jist, že se pojistím, abych si mohl být jist, Kupec benátský/ žije-li láska z hudby, hrajte dál, Večer tříkrálový) Shakespeara máme všichni zřejmě zafixovaného jako toho, co napsal Romea a Julii, ale on psal i skvělé komedie. Nemůžu se rozhodnout, která byla nejlepší, ale mými favority jsou Jak se vám líbí, Kupec benátský a Sen noci svatojánské. Z historických her je samozřejmě (aspoň pro mne) nejlepší Richard III., ale na záda (nebo na hrb) mu šlape Jindřich IV., především kvůli Falstaffovi. Zvláštní že ve Veselých paničkách... mne tolik nenadchnul. Zřejmě nejgeniálnější Shakespearovou hrou je pak Hamlet. Ty jeho zdánlivě šílené odpovědi vůbec nejsou šílené. Jsou pro ostatní postavy jenom podivné tím, že jdou na dřeň (ne, že by jedl, spíše je pojídán; Hamlet na otázku, kde je Polonius). Ale podle mě je stejně naprosto geniální Shakespearovou tragédií apokalyptický Král Lear, s tolika významy. Jedno z největších překvapení u Shakespeara pro mne představoval Coriolanus. Hra, která popírá demokracii, nebo-li slovy Coriolana: moc tupé lůzy. Ono to zní hezky, problémem je, že takhle se dostávají k moci diktátoři. Romance pak beru jako průměrnější Shakespearovy hry, snad kromě Bouře a Zimní pohádky, možná i Cymbelína. A jednou z nejkrásnějších částí Díla, básně. Venuše a Adonis, Znásilnění Lukrécie jsou jenom nádherným předvojem před ještě muzikálnějšími Sonety. Po šesti měsících dočteno, a závěr? Shakespeare je prostě geniální autor. Ne všechny jeho díla se mu povedly (Perikles, Jindřich VIII.) , ale ty ostatní jsou geniální. Shakespeara jsem nedočetl. Shakespeara nejde dočíst. On pokračuje dál, pokračuje v nás. A jeho příběhy nikdy nekončí. Pořád tu jsou totiž ty příběhy z jeho her a ty vlastnosti. Othellova žárlivost, Macbethova ctižádost, láska Romea a Julie, neváhavost Hamleta, humor Šašků, války Kateřiny a Petruchia a rasová nesnášenlivost vůči Šajlokovi. Všechno je to v nás. Will je prostě génius. Génius jazyka, příběhu i postav.... celý text

Dva kavalíři z Verony 1987, William Shakespeare

(Čteno v překladu Martina Hilského) Dva páni z Verony je Shakespearova první hra. Už to samo o sobě říká mnohé. Ten kdo tuhle hru začne číst, nemůže počítat s tím, že se mu dostane onoho vrcholného stylu Hamleta nebo Večera tříkrálového. Ale něčeho se mu přece jenom dostane. Bude se moct pobavit jedinečnou řečí klaunů Břinka a Říze a jejich her se slovy, které vás načapají (stejně jako v dalších komediích) vždy u kořene slov a zapojí vaše šedé buňky mozkové, abyste se nechali unášet na vlně slovní komiky. "Když je pán na sluhu pes, je to pro kočku." Ostatní věci využil Shakespeare už v pozdějších hrách. Převlek ženy za muže, prostředí lesa, mileneckou dvojici. Dva páni z Verony by mohla být dobrá hra, jenom pokud by Will změnil ten konec. Konec, kdy se nejdřív (spoiler) vyhrožuje znásilněním, pak se odpouští, pak se s ženami smlouvá jako na trhu a pak se nakonec všichni zamilují do všech. Nakonec ale silných 70 %.... celý text

Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I. 1982, Miguel de Cervantes y Saavedra

Popravdě, ani nevím co k této knize napsat :) . Ano, don Quijote je blázen (sem tam), ale není to bláznovství krásné? Není šlechetné? Ta idea, skoro až utopie, pomáhat vdovám, dívkám, potřebným a uraženým je sice naivní, ale krásná. Uznávám, že někdy to bylo vážně na hraně, skoro až za hranou (osvobození trestanců), ale na druhou stranu si přiznejme, že kdyby každý byl jako don Quijote, tak by byl svět lepším místem (i když plným bláznů). První díl mi upřímně přišel trochu slabší, ale druhý to naprosto spravil. Přišlo mi totiž, že má už nějakou tu hlubší myšlenku a není pouhou parodií rytířských románů. Takže 4 hvězdy.... celý text

Snídaně u Tiffanyho 2014, Truman Capote

Shodou okolností jsem v poslední době četl dvě knihy, které jsou na zdejší databázi celkem haněny. Babičku (viz můj komentář) a tuto Snídani u Tiffanyho. Na to že má hodnocení 74 procent, jsem tu našel docela dost komentářů, které si stěžují jaký je to průměr. Takže já se vás ptám: Co vám vadí? Hlavní hrdinka? To byl autorův zájem. Buď ji milujete nebo nenávidíte. Pochopte, že Holly je ikona své doby ať se vám to líbí nebo ne. Mimochodem jsem se po dočtení zkoušel podívat na film a nic moc. Z mé představy romantického spisovatele se stal typický playboy, celá kniha zpřeházena. Jediné dva světlé body: vynikající Audrey a hudba.... celý text

Babička 1971, Božena Němcová

Nuž, hleďte, vy, co této knize dáváte odpad a posíláte ji do pekel, vy, kteří jí vyháníte ze školy, kteří láte Boženě Němcové, za to že toto dílo napsala a házíte ho zpátky, do propadliště dějin! Hleďte vy všichni, (slovy Michaila Bulgakova: "Čtenáři, za mnou."), já Babičku přečetl. A líbila se mi. Ano, uznávám, že, tato povídka ve své podstat nemá děj a jde jen o popis toho, co se událo na malém venkovském stavení, za dobu co tam bydlela babička. Ale, jaký je to popis. Kdo z vás by nechtěl, alespoň v koutku duše, v malinké skulince, babičku, o jaké Božena Němcová psala? Hodnou, mírnou, laskavou a chápající. Vyčítáte jí, že dětem vše zakazovala a do všeho se pletla. Vaše babičky to nedělají? Babička je symbol. Nejen českého venkova, ale i rodiny a nad vším bdící dobré stařenky. Tím končím svou obhajobu.... celý text

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Je strašná škoda, že jsem znal konec ještě před přečtením, protože jsem se tím připravil o krásné, dojemné a tím pádem i smutné vyvrcholení. Ten příběh je vlastně celý takový. Já vlastně Curleyovu ženu chápu. Nebo se o to aspoň snažím. Rozhodně je to možné. Steinbeck se nemusí rozepisovat na mnoho stránek, i když i to mu jde (Na východ od ráje, Hrozny hněvu), aby výborně vytvořil nesmrtelný příběh. "Povídej, Georgi, dál."... celý text