zazvorek
přečtené 584
Mandolína kapitána Corelliho
2002,
Louis De Bernières
Kniha o tom, proč by nemělo být žádné "potom". Krásné, zábavné, dojemné, drsné, sladké, voňavé, sžíravé. Bernières!
I na kovbojky občas padne smutek
2003,
Tom Robbins
Bláznivější než Parfém bláznivého tance. "Doktore, promiňte mi to, ale mám takovej dojem, že jste taky tak trošičku případ pro psychiatra." "Chce to blázna, aby rozuměl druhému bláznovi," odvětil dr. Robbins. Autorův originální a zábavný jazyk někdy bohužel přechází ve zbytečnou slovní exhibici, někdy je tu taky až moc těch " anticivilizačních mouder" a trochu nudí, jenže pak na vás vytáhne zapáchající vertikální úsměvy kovbojek, zfetované jeřáby, gigantické palce, náruživého Číňáka a zpíjejícího se psychiatra a už jste zase jeho! :-)... celý text
Neználkovy příhody
1996,
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Neználkův rým "kytka - lopata" se u nás doma stal reakcí na občasné zatmění mozku... A je Neználek hloupoučký ňouma, nebo neodhalený génius a zneuznaný umělec? :-)... celý text
Hon na ovci
2016,
Haruki Murakami
Přečetla jsem si po letech knihu znovu, abych si osvěžila příběh před nově přeloženým pokračováním Tancuj, tancuj, tancuj. A nadávkem jsem zjistila, že Ovce je stejně už třetím volným pokračováním příběhů o Myšákovi. Nu dobrá... Hrdina je klasicky murakamiovský - mladý zoufalec, co se cítí starý, žije nudný život a neví, co se sebou. A vnějšími okolnostmi je dotlačen k akci. Vzhledem k tomu, jak často se tam opakovalo, že je šíleně průměrný, měla jsem při prvním čtení pocit, že mu celý hon na magickou ovci přichystali přátelé, aby měl alespoň nějaké to povyražení. Ale kdeže. Kniha je (až na úvodní kapitoly) napínavá celá, ale od chvíle, kdy se vyprávění přenese na ostrov Hokkaidó, začíná tak skvěle hutná atmosféra, že jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Při setkání v chatě jsem se tím nechala strhnout dokonce natolik, že jsem málem zapomněla vystoupit z vlaku. Zajímalo by mě, zda má v Japonsku Ovčí mužík nějakou symboliku (jejich bůžků a strašidel je tolik!), nebo zda to je skutečně jen poděs navlečený v ovčí kůži. To se ale stejně jako plno jiných věcí v knize nedozvíme....... celý text
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
2015,
Haruki Murakami
Murakamiho díla na mě vždy působí takovým zvláštně tísnivým dojmem. Jako by v nich byl přítomen nějaký temný proud, zlý duch, o jakém se píše i v Cukurovi. Ukazuje ze sebe jen stín, co vám stojí za zády, ale nezpůsobí deprese a naopak je většinou poražen nabídkou východiska, přijatelného konce (pokud konec není otevřený, jak to Murakami ostatně taky má rád...), nebo vysvobození protagonisty z jeho vlivu. I kdyby se Murakami stokrát opakoval, za budování téhle atmosféry mu budu vždycky tleskat.... celý text