Přes 700 stran na pomezí reality a snu, naděje a bezradnosti, aktivity i letargie. Vše se prolíná nejen v osobě Tóru Okady, ale i těch zdánlivě epizodních postavách, co se objeví, zmizí a nějakým magnetem z temných koutů mysli jsou vtaženy zpět do příběhu, aby ho buď ještě více zamotaly, nebo naopak objasnily.
U málokterého autora mívám pocit, že si opravdu dokážu představit situaci, prostředí, náladu.... jaké popisuje. I kdyby ty situace byly sebešílenější.Murakami je v tomhle mistr. A navíc ve vás ten pocit zanechá i ve chvílích, kdy zrovna nečtete. Jako by se ten sen přenesl i do vaší reality.
Ano, je to rozvleklé. Ano, objeví se tam i hlušší místa. Popravdě i ty tolik opěvované válečné pasáže mě zpočátku nudily, než vygradovaly v něco nečekaného. Jenomže všechno tam má smysl. Dokonalý smysl!... celý text