Kdysi na gymplu jsem si myslela, že čtu Želary, a ona to byla Jozova Hanule. Pak jsem pochopila, že se o postavách mohu dozvědět víc, ale trvalo to nějakých 15 let, než si ke mně Želary našly cestu. A je to krásný zážitek! Autorka psala dost specifickým, úsporným a zároveň všeříkajícím stylem, někdy jen naznačí, aby člověk pochopil o desítky stránek dál, jindy neúprosně vpálí realitu do první věty. Žádný sentiment, přesto pochopení pro ty nešťastníky z Beskyd. Jen bych si ty příbuzenské a vztahové propletence měla příště psát, vyznat se v nich je opravdu oříšek...... celý text