zdennyrakky přečtené 118

Největší z Pierotů 2002, František Kožík

Smíšené dojmy. Občas strhující či neuvěřitelně dojemné. Občas nuda, místy k ukousání. Opravdu nevím, jestli jde o geniálně vystavěné dílo, nebo o propracovanou spekulaci s pocity čtenářů (a s vyprávěným příběhem, samozřejmě) a krasomluvu. Připomíná mi to Pucciniho opery s těmi velkými áriemi, při nichž jedno oko nezůstane suché a po nichž následují nekonečné aplausy (jako tady :-)). Geniální kýč, řekl bych. Věřím ale tomu, že zdejší patos není falešný, že to autor psal v roce 1939 opravdu ze srdce. P. S. Možná jsem jen neměl předtím číst Vzpomínky staré paruky, které jsou námětem tak podobné, ale zpracováním a vyzněním tak odlišné.... celý text

Hovno hoří 2005, Petr Šabach

Putování mořského koně 2003, Petr Šabach

Vzpomínky staré paruky 1966, Johan Fabricius

Absolutně nechápu, že jsem první, kdo tu hodnotí tuhle fantastickou knihu. Pravda, ani mně se nechtělo do životopisu dramatika 18. století. Zběžné prolistování ale dávalo tušit, že to nebude suchopárné čtení. A realita je taková, že jde o strhující příběh, neobyčejně životně vylíčený, a navíc zábavnější než leckterá "humoristická" kniha. (Tím se ostatně jen znovu potvrzuje, že nejlepší humor vzniká jako vedlejší produkt vážně míněného vyprávění.) Krátká ukázka: "Řekni mi alespoň, koho máš ráda: mě, nebo jeho?" "Tebe! Tebe! Nikoho jiného než tebe!" V ráži tohoto ohnivého argumentu prudce rozhrnula župánek a uchopila vášnivě jeden z prsů, jako by se ho dovolávala za svědka, že mluví pravdu. Bojoval jsem těžký boj. Prostě Goldoniho realita se neustále mísí s jeho divadelnictvím. A plno dalšího. Postavy jeho tatínka, maminky, Tonie, Nicoletty..., které si nemůžeš nezamilovat. Úroda životní moudrosti. Všudypřítomný italský temperament. Zkrátka "Bravo, Goldoni!" Respektive "Bravo, Fabricie a Olgo Krijtová."... celý text

Bez zpátečního lístku 1996, Didier van Cauwelaert

Fakt nevím, co si o tom myslet - jestli je to moderně pojatý dojemný příběh s pozitivním poselstvím, nebo tendenční slátanina. A takové momenty jako ten, kdy průvodkyně Valerie opustila zájezd a plynule přešla "k nám", anebo vůbec úloha sexu v celém příběhu (včetně "modlitby" za Jean-Pierra v podobě sexu Azize s Valerií) mi to vůbec neusnadňují. Nejvíc mi ale vadil pocit, že jsem knihou k čemusi vychováván, ba snad že vznikla přímo na nějakou politickou objednávku. Ocenění tou slavnou cenou mi smrdí tím samým. Opravdu nic proti výchově k toleranci, taky jsem v podstatě sluníčkář, ale knížku jsem si půjčil kvůli tomu, abych si početl, a ne abych se poddal nějaké edukaci jako při četbě školní čítanky. Ale koneckonců početl jsem si taky, tak aspoň ty tři hvězdy.... celý text

Královny nemají nohy 2000, Vladimír Neff

Příjemné čtení, zajímavé reálie, živoucí postavy a vtipný jazyk - toť pro mne vše. Zkrátka žádný zázrak, který jsem čekal podle komentářů. Nicméně chtěl jsem dát 4 hvězdy. Když se ale Petr stal vládcem Stramby, tak jsem začal mít pocit, že čtu úplně jinou knihu. On sám strašlivě zhloupl, začal se chovat a mluvit s prominutím jako kretén, a zároveň s tím pro mě neúnosně zhloupla i kniha. Opravdu ten bystrý mladík uvěřil, že papež je veselá kopa a jemu u něj všechno projde? Opravdu bylo nutné, aby se pokoušel ve Strambě realizovat utopistický komunismus? Opravdu bylo nutné, aby prosazoval materialistický světový názor a bojoval proti křesťanskému tmářství? Chápu, kniha je z doby nejtvrdší normalizace, ale teď, 30 let po listopadu, asi nemám úplně zapotřebí číst nějaké agitky. Chtěl jsem se pustit do druhého dílu triologie, ale ten závěr mi Petra dost znechutil... P.S. Všimli jste si, kolik je v knize nenápadných prasečinek a krutostí?... celý text

Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky) 2013, J. R. R. Tolkien

Pro mě bez nějakého hlubšího obsahu, prostě pohádka. Občas mě zamrazilo z různých krutostí ve jménu "dobra". Každopádně parádní prázdninové čtení. A prima český překlad.... celý text

Mudrc, surfař a byznysmenka 2011, Robin S. Sharma

Kniha nabitá neobyčejně inspirativními myšlenkami. Jedna z nejlepších "motivačních" knih, které jsem kdy četl. A vše vlastně docela příjemně zabaleno do "příběhu", samozřejmě se skutečnou beletrií to nemá nic společného, např. "dialogy" jsou otřesné. Ale kvůli tomu se tahle kniha rozhodně nečte, takže nemám problém hodnotit ji jednoznačně pozitivně.... celý text

Veteráni 1981, Eric Lambert

Překvapivě drsná válečná kniha, zřejmě proto, že autor podobné masakry sám zažil. Tedy nesmírně autentická, bravurně napsaná (v českém vydání jistě i zásluhou překladatele), občas hluboká a silná, občas poněkud "výchovná" (otec - šmelinář, který nakonec "prozře"). Autorovo "levičáctví", zmiňované v některých předchozích komentářích, mi tu fakt nevadí. Každopádně velmi doporučuju.... celý text

Dětství ve Slezsku 1979, Ilja Hurník

Prostě Ilja Hurník. Pro mě mnohem větší spisovatel než skladatel. Knížka je plná úžasných vzpomínek a jedinečných reálií zmizelého meziválečného Ostravska. A hlavně plná hurníkovské poezie. Bez přehánění - jedna z nejkrásnějších knížek, které jsem kdy četl. (A pro mě navíc inspirativní, i co se týká hudby, mám k tomuto světu dost blízko...)... celý text

Dobře utajené housle 2005, Miroslav Horníček

Některé texty neuvěřitelně vtipné (právě o těch utajených houslích, o balení umyvadla aj.), jiné se musejí trochu vydržet nebo přeskočit. Nicméně pro mě zásadní kniha. Vždycky když my s tátou (25-30 let zpátky) už jsme dávno čekali před domem, máma si dávala na čas a táta vždycky říkal, že "hraje na housle". Už vím naprosto přesně, jak to myslel :-)... celý text

Nezbedné pověsti 2000, Václav Čtvrtek (p)

Sprosťárničky. Ale i tak typický Václav Čtvrtek: příběhy příšerné, ale vyprávěné tak nádherným a vtipným jazykem s tak neuvěřitelnou slovní zásobou, že za to Čtvrtka musíš milovat. "A když dopočítal, z radničního komína pšouklo, jako když si andělíček zapomene vzadu postavit vartu." No prostě Čtvrtek :-)... celý text

Terapie 1996, David Lodge

Omlouvám se všem nadšeným, ale podle mě blábol. Jistě, místy i velmi vtipný (příprava na operaci), místy dojemný, ale jinak - podle mě - vychrlený jako jedna z mnoha autorových knih, podivně smontovaný (ty příběhy psané jakoby jinými postavami napsal, jak se nakonec ukáže, sám Balda, což absolutně nedává smysl - kde mohl tento omezenec vzít jejich zcela odlišné verze příběhů?), rádoby hluboký (ta věc s Kierkegaardem a s cestou do vlastní minulosti - celé je to ale naprosto scestné, co se psychologie a psychoterapie týká, je autor úplně mimo). Ještě víc sexu než v jiných "lodžovkách", obávám se, že se v tom pán poněkud vyžívá. Tak nějak mi připomíná našeho Viewega. I tím, jak do knih efektně (což nemyslím lichotivě, myslím prvoplánově pro efekt) promítá svou literárně vědnou erudici. I, nutno přiznat, mimořádnou čtivostí (mimo některé rádobyfilosofické tirády a citace), během nemoci jsem to slupnul jako malinu. Ale nezůstane z toho ve mně mnoho. Samostatnou kapitolou je české vydání. Do háje, to nakladatelství nemá redaktory? Nekonečně překlepů, chyb, mě/mně v polovině případů špatně, čárky ve větách umisťovány zcela nahodile, stylistické prasárny, spousta zbytečně explicitních či jinak nevhodně volených výrazů apod. Velká škoda, protože nebýt těchto nedostatků byl by český překlad prima - široká slovní zásoba, spousta vyloženě vtipných českých obratů... No, nakonec jsem měkkej jako vždycky, dávám 3 hvězdy...... celý text

Na jih od hranic, na západ od slunce 2008, Haruki Murakami

Občas možná malinko na hranici červené knihovny, každopádně perfektní knížka. Přeloženo do skvěle čtivé češtiny. Stylisticky ne úplně dokonalé věty rád odpustím, co mi vadilo trochu víc, byly většinou špatně umisťované čárky ve větách. To nemá sakra slavný Odeon redaktory ovládající pravopis?... celý text

Veselice aneb Kostlivec ve skříni 1975, William Somerset Maugham

Kolega Marvan00 píše, že Driffildovým předobrazem byl evidentně Thomas Hardy. Myslela si to asi už spousta lidí dřív, protože autor to v předmluvě dosti výmluvně vyvrací. Což samozřejmě neznamená, že to tak není :-D Nicméně pro mě ta kniha není ani tak o nějakém mrtvém spisovateli, jako hlavně o živoucích lidech kolem něj a nejvíc o Růžence. Ostatně komu jinému patří závěr knihy než právě jí? Našel jsem tuhle věcičku ve sběru a vzal si ji s sebou do tramvaje, protože jsem neměl zrovna nic jiného ke čtení. Nesympatická předmluva, nic moc začátek knihy a její nízké hodnocení zde mě pak nijak memotivovaly, abych ve čtení pokračoval, leč učinil jsem a dobře jsem udělal, od prázdnin v Blackstablu mě to začalo obrovsky bavit (chytla mě atmosféra anglického pobřeží) a bavilo mě to pak čím dál víc až do konce. Absolutně jsem neměl v úmyslu dát tomu 5 hvězd, protože nejvyšší hodnocení si šetřím na ty úplně top knihy, ale prostě nemůžu jinak, i tahle si je zaslouží - je neuvěřitelně poanglicku zábavná (kdo to tu psal, že autor humorem šetřil??), inteligentní, moudrá, hřejivě lidská... A dalších 5 * za vynikající češtinu, do níž byla převedena!... celý text

Neviditelný 2006, Jaroslav Havlíček

Nečtu, poslouchám jako rozhlasovou inscenaci. Neuvěřitelné!!!!!!!!!

Můj strýček Oswald 2002, Roald Dahl

Největší prasárna, jakou jsem kdy četl. Velké překvapení, že Dahl napsal něco takového - že byl ochoten zajít ještě o dost dál než třeba ve slavné Velké rošádě. Když ale přistoupíš na to, o čem ta kniha je, a dohodneš se sám se sebou, že ti to nevadí, fantasticky se pobavíš. Pravda, je tam i dost primitivních vtípků, vlastně úplně obyčejných dvojsmyslů; převažuje ale velmi inteligentní humor, zvláště v té části knihy, kde Yasmin naštěvuje jednoho génia za druhým. Jako člověka, který studoval hudební vědu, mě asi úplně nejvíc pobavilo jméno Arnolda Schönberga na seznamu zamýšlených "dárců" semene; škoda, že tahle návštěva nakonec popsána nebyla. Taky epizoda s Puccinim byla hodně vtipná (jediný nepotřeboval puchýřníka :-)). Rozhodně nejvíc na knize oceňuju, jak ji Dahl dokázal vygradovat. Jedna historka za druhou, ale ani vteřina nudy, pořád se dělo něco zajímavého. Jo, a ještě jeden pozoruhodný moment - úcta k velikánům: když Yasmin odchází od Renoira či Moneta, je to téměř dojemné. (Proust, Shaw a někteří další "šašci" ovšem dopadli trochu hůř :-D). Ještě krátce k překladu. Převedeno do perfektního vyprávění v češtině, podle mě na úrovni Jaroslava Kořána, nechce se mi věřit, že jinak ten člověk překládá skoro samé blbosti typu Batmana. Jen mohl přitlumit některé výrazy - "píchat" apod., to tam být nemuselo, kniha v těch místech pozbyla typické dahlovské elegance, se kterou dokázal psát i čuňárny. Naopak práce redaktora, byl-li vůbec nějaký (mám na mysli vydání z 90. let), mizerná, nechal tam mraky chyb všeho druhu. Škoda, ale za to Dahl nemůže. Samozřejmě je škoda číst takovouhle literaturu doma, ale cesty metrem s ní ubíhaly nanejvýš příjemně. Jako odpočinkovou knížku naprosto doporučuji.... celý text

Diogenés v sudu a dalších dvacet známých příběhů z doby dávné a nejdávnější 1985, Hana Doskočilová

Jedna z mých nej dětských knížek - přečtena milionkrát a leccos, co v ní je, dodnes vím jen díky ní.

Smích ve tmě 1993, Vladimir Nabokov

Nabokov, stejně jako Kundera, mi není ani trochu lidsky sympatický, ale MUSÍM uznat, že byl opravdu mistr pera, kniha je výborně napsaná (přitom - pokud se nepletu - v rámci Nabokovovy tvorby jde o relativně nevýznamné dílečko). Naprosto nesouhlasím s autorkou komentáře, že postavy nejsou psychologicky propracované. A nesouhlasím ani s tím, že je to temná kniha bez naděje. Prostor pro ni tu podle mě je, záleží ovšem na čtenáři. A konečně, i sympatické postavy by tu byly, co třeba Paul? Na druhou stranu, nevím, jak trvalé dojmy ve mně z té knihy zůstanou, jestli jsem si z ní něco podstatného vzal...... celý text

Zázračný úklid v hlavě – Kouzlo nehrocení 2017, Sarah Knight

Stačilo mi nalistovat kapitolku KDY JE NA MÍSTĚ RANIT NĚČÍ CITY a přečíst si radu, co říct člověku ve Starbucks ve frontě před sebou, který si nedokáže rychle vybrat, zatímco já regulérně pospíchám: "Hele, jste snad krátkozraký? atd." Jiné rady nejsou o mnoho lepší. Kniha vysloveně učí, jak se stát buranem, hovadem. Jak si vygumovat mozek z hlavy. A říká tomu "zázračný úklid v hlavě, kouzlo nehrození." Podle mě absolutní odpad.... celý text