Zet_55
přečtené 18
Vlasy dryád
2018,
Renata Štulcová
Střežte se! Neboť další řádky obsahují vyzrazení děje knihy. Na chyby všeho druhu jsem si u Maitrey již zvykla (hřbet, pravopis, chybějící uvozovky, překlepy), přesto mě pátý díl jakožto zarytého fandu krapet zklamal. Dal se číst, to jo, ale obávám se, že jiným čtenářům taková nepřehledná slaďárna nebude stačit. Občas by to chtělo připomenout, že méně je více. Méně stránek, méně Marinina milostného života, který je rozepsaný na 400 stran, přes které se musíte dostat, než se začne teprve objevovat zápletka dílu, totiž tajemný duch a Egerie (což mimochodem bylo dost průhledné). Proti Rowanovi, Marinině novému nápadníkovi, sice nic nemám, ale jestli si v dalším díle najde Marina nového amanta, tak za sebe neručím. Navíc mi přijde, že o Marininy vztahy se daleko více zajímají dospělí členové její rodiny (Aine, Diana, pan Fialka, Nios...) než ona sama, což neleze na nervy jen jí. Teď k Rowanovi. Ano, určitě je strašně pohledný, ale musejí mít všechny mužské postavy v knize dlouhé a husté vlasy? Cožpak elementálové, kteří neustále gůglí na svých mobilech, neznají kadeřníka? A jak se mohl naučit tak rychle česky? Jediné, co se mi na něm jak takž zalíbilo, byl jeho občasný humor a oslovování Sleeping Beauty, u něhož měl zůstat, přechod na Mar a Ro to totiž pohřbil. Zápletka s Atlantidou je zatím zajímavá, pokud se ale nakonec ukáže, že Marina s Rowanem jsou Mani a Adhiraj, půjde to s největší pravděpodobností do kytek. Líbí se mi, že se Marina už nechová jako dítě, ale docela rozumně na svůj věk, na druhou stranu mě ale už nudí klišé, kdy Marina všechno vyhraje, přestože sama sobě nevěří, načež ji poté starší závistivé dívky šikanují. Ve druhém díle to šlo, ale teď už bych to nechala být. A teď k ději. Připadá mi, že autorka se pokaždé rozepíše, díky čemuž se začátek roku natáhne a zbytek je shrnut v rychlosti na konci, což je škoda. Místo cukrování na začátku se mohl prodloužit konec, například Marinino nezlomitelné prokletí v břízu, které bylo vyřešeno na několika stranách podle motivu Šípkové Růženky, shledání Egerie s jejím milým a následně s matkou, na něž jsem se tolik těšila, Marinin tolik zdůrazňovaný výcvik, který nakonec spočíval v tom, že 3 dny spala v úplné tmě, či pátrání v průběhu knihy. Vždyť všechny odpovědi záhadně našel Rowan jako lusknutím prstů. Také mi vadí, že v Rafaelově škole je daleko méně školy, většina děje se odehrává o letních prázdninách a na podzim, od zimy je to všechno shrnuto do několika málo kapitol. Také bych ráda podotkla, že Řím je sice krásný, ale já bych se radši po předchozích dvou dílech vrátila zpět do Česka. Pátá kniha taky zvládla z Plantefolieho a Arthose udělat naprosté hulváty, snad proto aby Rowan oproti nim vypadal jako hrdina. Taky přestávám chápat elementálskou politiku, to vážně by kentauři zabili jedinou dědičku vílí královny jenom proto, že s ní král kentaurů flirtoval? A co ta směšná etiketa, kterou musí Marina s Rowanem dodržovat? Tak se mi spíše zdá, že si to Aine přikrášlila, aby si pojistila dceřinu nevinnost. Abych však jen nekritizovala, přestože to není vše, co bych mohla napsat, přejdu tedy k tomu pozitivnímu. Jak jsem zmínila, Marina se chová rozumněji. Taky musím vyzdvihnout vtípky Vildy a Buližníka, které mě stále ještě neomrzely. Pak tu jsou ještě tři další věci: Zaprvé děkuji za citáty Václava Hraběte u kapitol. Zadruhé se mi líbili motivy Šípkové Růženky. A zatřetí jsem ráda za zmínku o Pachelbelově kánonu D-dur, mám ho v oblibě :) Doufám, že další díl bude zase trochu více kvalitnější fantasy než jen dívčí román s nekonečnem nových postav a míst. Rafaelova škola si vytvořila jakési zázemí, mělo by se využít :)... celý text
