Zlord Antiježíš
přečtené 1101
Satanská Bible
1991,
Anton Szandor LaVey (p)
Uznávám že první část se dá považovat za ideologicko-filosofické dílo, které se neomezuje pouze (ačkoli převážně) na překrucování, potažmo přesný opak ideologie křesťanství a nutí k jistému stupni zamyšlení. Pokud bych to k něčemu ale měl přirovnat, pak možná k neméně zajímavým a převratným ideologiím - nacionalismu nebo komunismu. Tedy ideologiím utopickým a nebezpečným. Krásná nosná LaVeyova myšlénka "nenechat si nic líbit" totiž kolabuje v okamžiku kdy se podle ní začne řídit dostatečný počet lidí. Dá-li ti někdo facku, oplať mu dvonásob. OK, pokud ten druhý nebude zastávat stejnou vizi. Pokud bude, ocitáme se na krvavé sicílii a stálým dvojitým násobením odplaty se dostáváme k Vendettě. Pokud se zamyslím konkrétně nad tímto vymezením-se učení Ježíšově, tedy křesťanství, vyhrává křesťanství, tedy "pokud ti někdo dá facku, nastav mu druhou tvář". Toto není o slaboštví, ale o schopnosti dát druhou šanci. Morálně je pro mě na mnohem vyšší úrovni člověk, který dokáže dát druhou šanci, než ten, kdo vždy okamžitě oplácí stejnou mincí. Myslím, že tenhle příklad jako důvod toho, proč Satanskou bibli nežeru docela stačí. Podobných paradoxů je v ní totiž spousta. Neobhajuju tu křesťanství, které má na svědomí spoustu zla, mnohem více než LaVeyův satanismus, ale uvádím příklad k zamyšlení - každý chléb má totiž dvě kůrky a pokud LaVey vykládá bibli a vymezuje se vůči ní, můžete to přijmout, ale můžete se také zamyslet jestli to vysvětlení je správné, jestli to nejde chápat i jinak. První část této knihy bych k přečtení i doporučil, právě coby podnět k přemýšlení. Druhou část, která je jakýmsi úvodem do satanských kuřbuřtských onanií postavených na nesmyslném základu (který nevychází ani z historických "čarodějnických" nebo "inkvizicí postihovaných" rituálů nebo způsobu života, ani není postaven na uctívání přírody nebo soužití s ní) už rozhodně nedoporučuju. Jde o opravdovou snůšku blábolů, která se dá považovat jen a pouze...za snůšku blábolů.... celý text
Chaos - vznik nové vědy
1996,
James Gleick
Úplný základ teorie chaosu podaný velice stravitelnou - snadno pochopitelnou a čtivou formou. Zdařilý exemplář populárně naučné literatury. Teorie chaosu, pokud ji neznáte, vás překvapí tím, že není pouze fyzikální, či matematickou teorií, je zároveň tak trochu filosofií, protože popisuje svět ve kterém žijeme, složitosti všedního života. Jako taková se nás nutně dotýká mnohem bezprostředněji, než starší "laboratorní" teorie jejichž častým nešvarem je například zanedbání proměnné veličiny, aby šla teorie vůbec použít. S teorií chaosu jsem přišel do styku již před mnoha lety, dodnes mě ale udivuje, na co všechno se dá použít. Vřele doporučuji, každé zvídavé duši, která by se chtěla seznámit s tímto pohledem na svět, právě knihu Chaos.... celý text
