Zorka přečtené 851

Život vidláka 2009, Mája Štěrbová

Humor Máji Štěrbové mě při čtení první knihy oslovil, u té druhé už mi ale přišel "opakovaným vtipem". Byť mi byl příběh svým námětem blízký (rovněž bydlíme v domě, kde by člověk pravý úhel jen těžko hledal), nemůžu říct, že by ve mně knížka zanechala nějaký hluboký dojem. Svou útlostí spíš k odpolední kávě, stylem psaní takový rozsáhlejší fejetonek.... celý text

Bylo mi dvanáct let... 1994, Nathalie Schweighoffer

"Můžeme si začít tykat, můj čtenáři. Prokousal ses až se, líbíš se mi, vybral sis tvrdou literaturu, žádné příjemné počtení.......... protože se o mě trošinku zajímáš. Kdyby se všichni chovali jako ty, nebyly by na světě týrané, pošpiňované a zneužívané děti..... Pomoz mi. Pokaždé, když potkáš dítě, dobře si ho prohlédni a měj ho rád. Pomoz mu, když k tobě vztáhne ustrašenou ruku,...." (s. 116) Dost tvrdá realita, nicméně realita. Stále si myslím, že zavírat před takovými příběhy oči je špatné. Tím je ze světa nesmažeme. Naopak - jejich čtení nám může rozšifrovat některé signály, které možná nyní nevidíme, možná, že nám dokážou otevřít oči a získat odvahu pomoci. Autorka popisuje svoje obranné mechanismy (kouření, pití alkoholu, snaha se otci zošklivit), vysvětluje, proč zneužívané děti většinou mlčí, popisuje pocit spoluviny, kterou zneužívané dítě cítí, přestože spoluviníkem není, napovídá, čeho si máme všímat. Oslovuje, ba přímo vyzývá čtenáře ke spolupráci, pochopení. A zároveň poukazuje na nízké tresty pro člověka, který svým počínáním totálně zničí život i budoucnost dítěte...... celý text

Helimadoe 1940, Jaroslav Havlíček

"Lidé rychleji jezdí, rychleji žijí, rychleji stárnou, zuřivěji se nenávidí a ubíjejí bez výčitek svědomí nejen jednotlivce, ale i celé národy." (s. 294) Jako by to Havlíček psal dnes. Kritika společnosti, která byla sice jiná než ta dnešní, přitom ale v podstatě "stejná". Pohled do nitra člověka, který plave proti proudu (ať už je to podivínský doktor Hanzelín nebo jeho jeho dcera Dora, která měla odvahu jít vlastní, ač nejistou, cestou). Pohled do nitra dospívajícího mladíka, "rozervance", který pohlíží zpět, ale dnešek ho trošku děsí. Velmi zajímavá studie hlavních postav, které nejsou černo-bílé, naopak mají své klady i zápory.... celý text

Už se stalo... 1999, Renate Rubinstein

"Titul, který držíte v rukou, vypravuje o nemoci a o mně. Člověk nemůže jedno od druhého oddělovat. Je to knížka egocentrická, plná dobrých rad - rad pro mě." (s.5) Bohužel jsem si naivně myslela, že i já najdu v knize nějaké rady nebo že mi knížka pomůže pochopit lidi s touto nemocí, neboť máme RS v rodině. Bylo jich ale minimum. Možná je kniha příliš útlá, možná mi nesedl autorčin styl, možná jsem nepochopila záměr (viz výše). Některé myšlenky mě zaujaly, ale že bych si z knihy odnášela mnoho, říct nemohu. Nicméně obdivuji každého, kdo se kvůli nemoci neuzavře do sebe a dokáže se soustředit na to, "co ještě může", nikoli na to, co už nemůže. Samostatnou kapitolou je naprosto šílená obálka - titul spojený s fotografií naprosto nekoresponduje s tématem knihy, naopak je spojení obojího dost zavádějící.... celý text

Metamor(d)fóza 2011, Mája Štěrbová

Sice jednoduše stavěné příběhy, nicméně knížka se mi líbila. Obsahuje dvě povídky, z níž jedna popisuje zkušenost s plastickou operací - liposukcí podbradku, a druhá líčí pobyt ve Španělsku u internetové "kamarádky". Autorčin smysl pro humor i umění nadsázky (nevěřím, že příběh Corrida, corrida nadsazen nebyl), je mi velice blízký. Pobavila jsem se, malinko zamyslela, a to byl zřejmě smysl celého příběhu. Žádné skryté významy v něm hledat nemusíte. Odpočinková četba.... celý text

Dítě zvané „To“ 2007, Dave Pelzer

Knihu Dítě zvané To by si měl povinně přečíst každý! Jedině pak se budeme cítit spoluzodpovědní za to, co se možná odehrává za dveřmi našich sousedů, spoluobčanů, nedejbože přátel. Pokaždé, když podobnou knihu čtu, si říkám - PROČ? Těch proč je hned několik, nicméně to, které nechápu ze všeho nejvíc, je, proč trvá tak dlouho, než na problém někdo upozorní. Obdivuji autora za to, jakým směrem vede svůj život, i za to, že dokáže nadále pomáhat dětem, které jsou týrány, popřípadě šířit osvětu mezi veřejností, aby k týrání nedocházelo ani v jejich okolí. Co se týče knihy jako takové, možná to není literární skvost z hlediska stavby textu a jazykových prostředků, což ale není v tomto případě bezúčelné. Kniha je díky své jednoduchosti přístupná a srozumitelná širokým masám i věkovým kategoriím, a to je podle mého autorův záměr. Odborník ocení i tu trochu retrospekce a epilog přibližující autorův život po ukončení dějové linie knihy.... celý text

Lingvistické pohádky 2006, Petr Nikl

Pro knihu jsem si musela skočit do dětského oddělení, nicméně se domnívám, že jen hrstka dnešních dětí ji dokáže ocenit. Zato pro dospělé s citem pro jazyk a s trochu dětskou duší je toto dílko skvostem. Pohádky se zdrobnělinkami nebo "ozzákovská" pohádka pro drsoně, pohádky založené na zvuku, hrátky se slovy, to jsou Lingvistické pohádky Petra Nikla. Popletenou pohádku se zaměněnými písmeny jsem využila jako zpestření výuky, tedy autorovi vřelé díky ...... celý text

Román o Tristanovi a Isoldě 1996, Joseph Bédier

Klasika, která rozhodně neurazí. Velmi čtivě zpracovaný příběh zrekonstruovaný z dochovaných pramenů. Pokud se k němu tedy dostanete přes poněkud "ukecanou" předmluvu paní Evy Uhlířové (vydání z roku 1959, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění), která je místy přínosná a místy už zbytečně zdlouhavá. Ještě se mi nestalo, že by vlastní příběh začínal až na straně 45 :-). Jinak samozřejmě znalost základní linie příběhu považuji za součást všeobecného přehledu, který by asi neměl chybět žádnému z nás.... celý text

Nebe nemá dno 2010, Hana Andronikova

Nemůžu autorce upřít bohatý slovník, umění pracovat s metaforou, personifikací a dalšími básnickými prostředky, taky s asociací a představou. Nicméně mám raději knihy nikoli s jednoduchým, ale s příběhem. Knížka Nebe nemá dno je spíše lyricko-epickým útvarem, který člověk čte a přitom spíše cítí, než že by věděl, co se přesně děje. Pak narazí na kousek epiky a opět zabředne do lyriky. Často se mi stávalo, že jsem se musela vracet, protože lyrické pasáže odváděly mé myšlenky jejich vlastním směrem. Nicméně i tak pro mě byla kniha zajímavou literární zkušeností.... celý text

Treblinka, slovo jak z dětské říkanky 1994, Richard Glazar

Otřesné svědectví o hrůzách vyhlazovacího tábora Treblinka. Vězeňský slang je trošičku složitější na čtení, nicméně německé fráze jsou v textu přeloženy a kniha je srozumitelná. O její historické cennosti určitě není potřeba mluvit.... celý text

Bylo mi dvanáct, sedla jsem na kolo a jela do školy... 2005, Sabine Dardenne

Čtu tady několikrát - čekal/a jsem víc. Já ne. Knížka obsahovala všechno, co by obsahovat měla, tedy pocity malé dívky, která byla unesena a zneužívána pedofilem. Obsahovala touhu přežít, naivitu dítěte, které uvěřilo, že jí její trýznitel chrání, popis toho, jak těžké bylo vypořádat se s tlakem veřejnosti po záchraně a obavami rodičů, pokud se měla následně sama někam vydat. Obsahovala popis soudního procesu. Jediné, co bylo v knize vynecháno, byly sexuální praktiky a detailní popis zneužívání. Zneužívání malého děvčátka. Oddychla jsem si, že právě tyto popisy v knize nebyly. I tak je kniha dost hrůzná vzhledem k tomu, že se jedná o skutečnou událost. Klobouk dolů před autorkou, že se dokázala z takového zážitku dostat bez pomoci psychologů a že dokáže žít plnohodnotný život! Bohužel jsem si zároveň uvědomila, že 100%ní ochrana dítěte před podobnými zvrhlíky není možná, to by pak dítě nesmělo nikam. Vždyť Sabine zas tak moc nepochybila...... celý text

Dračice a mazánek 2009, Torey L. Hayden (p)

Opět kniha, která chytne za srdce. Citlivý přístup psychoterapeutky k dětem s psychickými traumaty je pro mě jakousi školou toho, jak reagovat obecně při práci s dětmi. Přestože knihy Torrey Hayden jsou většinou případy zneužitých nebo jinak těžce traumatizovaných dětí, nejsou brutální, jsou naopak cestou k tomu, jak dětskou dušičku uzdravit.... celý text

Kdo chce být miliardářem (Milionář z chatrče) 2006, Vikas Swarup

Musím se přiznat, že jsem na základě komentářů čekala od knihy víc. Stavba textu, kdy hlavní hrdina líčí retrospektivně své obhájkyni, jak dospěl k jednotlivým odpovědím, je zajímavá, v polovině knihy mě ale spíš začala nudit, stala se stereotypní záležitostí. Závěr pak trošku nabral na dynamice, nicméně i tak je to pro mě spíš průměrné dílo.... celý text

Na dně: Příběh jedné anorexie a bulimie 1998, Marya Hornbacher

Knížku by si rozhodně měly přečíst všechny dospívající dívky, jejich ideálem jsou vyhublé modelky na předních stránkách módních časopisů. Autobiografický příběh popisuje, kam až může dojít strach z "tuku", zároveň odkrývá i ty aspekty anorexie a bulimie, které nejsou až tak známé (např. častá promiskuita bulimiček). ... celý text

Srdce temnoty 2010, Joseph Conrad

Musím souhlasit s Verou Silent. Kniha měla zajímavé téma, díky kterému jsem si ji přiklikla do seznamu svých knih k přečtení. Přestože nelze Conradovi upírat literární význam, nebyla to kniha, kterou bych mohla nebo chtěla doporučit. Až příliš složitá stavba vět, příliš metaforické vyjadřování zaměřené více na atmosféru než na příběh mi nevyhovovala. Pořád jsem čekala ten strhující psychologický rozklad osobnosti pana Kurtze, v knize je to ale tak étericky zamlžené, že jsem se o hlavním hrdinovi spíše domnívala než dověděla. Už dlouho jsem nebyla z žádné knížky tak "unavená" kvůli tomu, jak moc vyžadovala soustředění. Rozhodně to není četba pro každého, jsem přesvědčená o tom, že mnoho lidí knížku, byť je útlá, vzdalo už po pár stránkách.... celý text

Týraná 2012, Dianne Schwartz

Pokud znáte osobně někoho, kdo je psychicky nebo fyzicky týrán, najdete v knize mnoho pravdy ... Pravdy o tom, proč týrané ženy zůstávají se svými tyrany, jak na sebe přebírají část viny, viníka omlouvají, dělají to "kvůli dětem" a obecně hledají důvody, proč to nejde tyrana opustit. Tuto knihu bych jim vřele doporučila. Najdou tam totiž "pravdu" o sobě a možná i návod, naději...... celý text

Jaká budu umírat? 2013, Christine Bryden

Tuto knížku by si měl určitě přečíst každý, kdo má ve svém okolí člověka s diagnózou Alzheimerovy choroby. Autorka vysvětluje obtíže nemocných lidí zejména v raných stádiích nemoci a snaží se objasnit s nimi spojené chování, které může na veřejnosti působit "zvláštně", a pokouší se vyvrátit mylné spojení Alzheimerovy choroby s "blázněním" - A. choroba není psychiatrické onemocnění, je to postupná atrofie mozku. Vzhledem k tomu, že různé typy demence jsou v současném světě s prodlužujícím se věkem stále častější, určitě není od věci nahlédnout pod pokličku tohoto tématu. Pro mě trošku nadhodnocena úloha víry při zpomalení průběhu nemoci, nicméně beru to spíše jako odhodlání nevzdat se - a motivací může být každému něco jiného.... celý text

V melounovém cukru 1986, Richard Brautigan

Tolik absurdity, skrytých významů, až dadaistických hříček s jazykem v jen tak nějaké knížce nenajdete. Zdánlivě jednoduchý příběh působí chvílemi skoro pohádkově (pár hlavních hrdinů žijících ve vesničce z melounového cukru, dětsky působící kresby, velmi krátké kapitoly), nicméně skrývá hluboké myšlenky smyslu lidského bytí anebo nebytí, žití anebo přežívání, citů anebo necitlivosti, dobra a zla. Nic pro ty, kteří mají rádi dějové knihy se spoustou přímé řeči.... celý text

Životopis hladu 2012, Amélie Nothomb

Knížka je spíše "pocitová" než nějak výrazně dějová. Pocity hladu po vědění, životě, umírání, Japonsku, hlad na hlad a na žízeň prostupuje útržkovitými vzpomínkami na pobyt v různých zemích, kde byl autorčin otec diplomatem nebo vyslancem (Japonsko, Čína, New York, Bangladéš...). Autobiografické prvky dávají nahlédnout do autorčiny osobnosti,která je minimálně zvláštní, výjimečná, nikoli však ve všech směrech obdivuhodná (požívání alkoholu od dětských let, v podstatě dobrovolná anorexie apod.), spíše se mi chce říct, že byla vždycky "divná". Když se ale podívám na spektrum významných autorů, ti opravdu výjimeční většinou nebyli úplně normální. Možná v tom spočívá právě ta výjimečnost.... celý text

Ztraceni v ghettu 2011, Theodore Dalrymple

Sociologická studie života v anglických ghettech by pro nás mohla být jakýmsi varováním, kam může vést přehnaná liberálnost, příliš štědrý sociální systém, davové přizpůsobování se průměrnosti až podprůměrnosti, tendence napodobovat až příliš svobodomyslné, lhostejnost k tomu, co se děje kolem nás, nebo tolerance násilí. Občas jsem měla pocit, že i my jdeme pomalu, ale jistě, cestičkou vedoucí do Anglie...... celý text