Básník "se sekerou a lyrou"

recenze

Na básně Hanse Børliho mě upozornil uživatel "mirektrubak". A jsem mu za objev sbírky básní Cesta lesy skutečně vděčná.

Hans Børli je přezdíván jako „muž se sekerou a lyrou“. Vyrůstal na norském venkově, v kraji Hedmark, blízko švédsko-norských hranic. První setkání s lidmi mimo rodinu tam zažil až v pěti letech. Vzdělání nad rámec povinné školní docházky bylo v jeho kraji vzácné. Na Hanse však byla uspořádána finanční sbírka, díky které mohl vystudovat šestiletou obchodní školu. Ve druhé světové válce bojoval na frontě a pak se vrátil do rodného městečka Eidskog. Pracoval tam nejdřív jako učitel a pak jako lesní dělník. Celý život pracoval a žil ve svém rodném kraji, u kostela v Eidskog je pohřben. Prvním čtenářem, kritikem a oporou mu byla jeho manželka Magnhild. Navzdory tvrdé práci a nepochopení okolí jsou jeho básně pozitivní – z pohledu člověka, který žije v souladu s přírodou a ctí tradice. Jeho básně jsou stručné a krátké, ale plné překvapivých obrazů norské přírody i hlubokých křesťanských myšlenek.

Překladatel sbírky, Petr Uhlíř, si byl vědom toho, že není jednoduché přeložit básně z norštiny. I proto je vydání dvojjazyčné – na levé straně je otištěn originál, na pravé straně český překlad. K překladu básní Petr Uhlíř ve své poznámce nabízí velice zajímavou úvahu:
To, co způsobilo zmatení jazyků, nebyla prostá touha dotknout se nebes. Příčinou, proč se to stalo, byla lidská pýcha, nezměrná touha člověka po moci a bohatství. A lidé se od té doby příliš, nebo skoro vůbec nezměnili. A tak hradby jazyků, strachu a nepochopení trvají po celé dlouhé věky. Každý překlad beletrie či poezie je právě pro tyto hradby zatížen chybou. Není možné přenést vše ve stejném tvaru, formě i obsahu díla tak, jak to autor vtiskl originálu. Každý překlad je tedy kompromisem. Přesto by nebylo dobré, abychom se vstříc jazykovým bariérám zalekli, abychom podlehli pochybnostem a proměnili krásu a její vnímání v debatu o dokonalosti projevu, která by nutně vyústila v „dokonalé ticho mlčení“. Ano, jsou slova, která mají zůstat nevyřčena. Neplatí to však o slovech Hanse Børliho.
Přijměte tedy tuto knihu překladů jako možnost nahlédnout a s Hansem Børlim poznávat svět a život, který přes všechnu svou zemskou tíhu a strasti byl, je a bude krásný.

Kniha je doprovozena ilustracemi výtvarníka jménem Krisans. Jeho malby by se mi samostatně asi příliš nelíbily, ale k básním Hanse Børliho se dobře hodí.

A teď už jen zbývá dát prostor Hansi Børlimu. Takto vidí událost v Getsemanech, kde se Ježíš modlil, zatímco tři z jeho učedníků usnuli:
Getsemany

Noc v Getsemanech –
Tři muži spí,
když noc
prchá před ránem.

Jen jeden nespí.
Modlí se
za celou zem, za spící,
květy chvějí se
silou touhy jeho
a Kedron šeptá své věštby.

Takový boj,
boj v Getsemanech,
v temnotách noci, na kolenou
každý muž svádí.
A ten vítězí –
kdo potem pokřtěn,
pochybnostmi,
klid rozdává.

Vyhnanec noci,
bloudící v oblacích,
v sladkém šepotu lesů,
ztracen v propastech země
sám v síních bez konce,
tiše se ptá:
Šimone, ty spíš?

A ten hlas je hlasem lidským.

Hans Borli a jeho básně jsou pro nás, české čtenáře, v mnohém objevné. Přináší severskou obraznost, zprostředkovávanou v následných překladech tradičním konzervativním lexikem.Ve výsledku se tu tak pozornost nepoutá k pouhé jazyko... více

Komentáře (0)