Vyhledávání v diskuzi
Co byste raději:
Dřevěný, má to největší kouzlo.
Dovolená typu válení u vody nebo chození po horách, památkách a okolí? - Zobrazit vlákno diskuze
14. Kniha z prostředí Vaší poslední dovolené:
Česká urban fantasy pro dívky od Petry Martíškové s názvem Tajemství obsidiánu má výlet do Třeboně a po pražských památkách a krátký výlet do Londýna
https://www.databazeknih.cz/serie/tajemstvi-obsidianu-11132 - Zobrazit vlákno diskuze
Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Hledané místo, památka Světového dědictví UNESCO, se honosí několika nej: nejstarší, nejhlubší, a také šesté největší na světě. Je to místo vnitrozemské, ale místní mu říkají oprávněně jinak, a tak se také jmenuje i hledaná kniha našeho turisty-cestovatele, který jej navštívil víckrát. Někdy s bruslemi, jindy s kajakem, a o obém napsal po jedné knize. - Zobrazit vlákno diskuze
Co všechno používáte jako záložku?:
Loni v Třebíči jsem si koupila pexeso s památkami, rozstříhala na proužky a používám jako záložky. - Zobrazit vlákno diskuze
Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Zatím žádné tipy, tak je tu malá nápověda: hledaná země se nachází v Evropě, rádi tam jezdíme za kulturními památkami i k moři, hledaný region dané země asi nepatří mezi tolik navštěvovaná místa - je to hornatý, chudý kraj, kterému se nevyhnulo ani zemětřesení. - Zobrazit vlákno diskuze
Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Jedno chudé hrabství, kde se odehrává náš příběh, je znám svou pustou krajinou, památkami z doby kamenné, vřsovišti a obklopen mořem. Vzhledem tomu, že zde autorka žila a odehrává se tu více jejích knih, postačí ta nejznámější. - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
U mě je to spíš na principu:
Bez čeho bys nedala den?
Co by sis vzala na pustý ostrov?
Nedokážu si představit, že ráno nepustím Drť a Prď, když je volno, a že na cestě do/z práce nemám sluchátka. Pár let zpátky jsem četla hezký zamyšlení, proč dnešní mladé lidi kolik nezajímá poezie jako dřív. Důvod? Muzika. A je to pravda. Protože některý texty jsou jako číst si básnickou sbírku, když místo knihy otevřete booklet. (Naivně věřím, že ještě dost lidí jede ve fyzických kopiích z toho důvodu, že to je stejné jako rozdíl mezi knihou a ebookem, já si čuchnu i k tomuhle.) Nepohybuju se samozřejmě v textech na rýmu láska/páska a podobných :D ale uznávám, co já beru jako muziku, jiný bere jako když spadnou seskládaný hrnce z kuchyňské linky na zem...
Ale je taky dost kapel, který už napsali album podle knihy. Dá se to počítat do povinný četby?! :D
1. Muzika
Bohužel poslední rok byl velkej zmatek. Nebýt jeho teď bych na druhé místo psala kino. Miluju chození do kina. Jsou věci, které si doma neužijete. Třeba Gravitace. Doma to byla nuda!!!! V kině jsem se s 3D na začátku málem poblinkala :/ takže teď sem nenapíšu kino, ale seriály. Kurnik, už by mohli přijít knihy, ne? :D A nedá se říct, že já spadla do kategorie "Sedíme rok doma na zadku, pořídíme si Netflix.". To fakt ne. Ale může za to situace...takže pokud se to zase nepo... bude tam rozhodně prohoz.
2. Seriály a filmy doma
Á teď to zásadní. Dokážu si představit, že každý den do ruky nevezmu knihu? Jo. Už byl i týden. Ale vždy den poté velká úleva, že to už jde. Ale asi nemá důvod se vykecát zrovna u tohohle, že jsem trochu magor je vidět na mojich komentářích. Jo, občas to trochu přepísknu, ale emoce jsou potvora, no...
Tak raději dál :)
3. Knihy
A teď kategorie, kterou vyměním s dvojkou, až dostaneme to svinstvo trochu pod kontrolu. Já jsem totiž už úplně nedočkavá. Za týden na první film do kina!!! Si pamatuju, jak jsem si dělala srandu, když jsme vyšli z kina po Tenetu a já řekla: "Už je mi to jedno. Ať si to zase zavřou, já mám co jsem potřebovala.". A pak nám to zase zavřeli :D ale už se těším. Jsem zvyklá alespoň jednou za měsíc jít do kina. Jednou dokonce to vyšlo tak dobře na každý týden v měsíci. To bylo skvělý. A i s výletem. Protože film Ad Astra u nás dávali v jednu odpoledne v sobotu. Jenom :D skvělej biják :)
Protože některý věci musíte vidět v kině. Třeba The Tomorrow War. Ještě jsem neviděla, ale už podle traileru (a recenze nemluví jinak) materiál do kina. Škoda :(
4. Kino
Zbytek jde bohužel kolem mě asi kilometr. Nesnáším muzikály, leč jsme muzikálová velmoc. Divadelní představení moc nemusím. Paradoxně doma v televizi občas hodně můžu. Asi mi vadí, že na sebe člověk musí natáhnout ty hrozný hadry. Jsem kulturní i módní barbar za cenu jednoho :D ale prostě džíny, triko a kecky nic netrumfne ;) umění nerozumím, teda spíš nechápu, to je lepší, na větu: "Už jsi to několikrát zkusila a nic jsi v tom neviděla, ale zkusila jsi to, jsi vlastně hrdina." A když se jede na nějakej zámek, tak mě baví koukat na ty starý věci, ale za pět minut nevím, co tam bylo řečeno, ale moc se těším na zameckej park nebo zahrady. Nikdy nezapomenu na tu situaci. Stojím před Koloseem. Z venčí toho bylo vidět docela dost. Vstupný drsně drahý, fronta otřesná, navíc v tý době to opravovali. Tak jsme vylezli uličkou do kopce nad Koloseum a koukali na něj z kavárny :D a stejně se mi z toho výletu v Itálii po památkách nejvíc líbil výstup na Vesuv. To bylo samý: "To jsou panoramata." Česká reakce, co? :D Prostě nádhera. A německý parchanti votráveně čuměly do mobilů :D - Zobrazit vlákno diskuze
Mnichovská zrada:
Na přání Alekis se pokusím částečně navrátit k původnímu tématu , a to prostřednictvím všemi oblíbeného sobotního historického okénka!
Na Pražském hradě se v jeho víc než tisícileté historii vystřídalo nepřeberně kněžen, královen i prvních dam. Dokonce byly i české kněžny a královny, které jej navštívily pouze jednou – našli bychom dokonce i takové, které Prahu nenavštívily vůbec. To v žádném případě neplatí u manželky prezidenta Ludvíka Svobody (†83) Ireny (†79), která byla naopak u hradního personálu neobvykle oblíbená.
Zatímco dnes je takřka nemožné představit si Pražský hrad bez davů turistů i Pražanů, po většinu 20. století tomu tak zdaleka nebylo. Nesmělo se třeba vůbec do Jeleního příkopu, Jižních zahrad nebo do Královské zahrady, která přináleží k letohrádku královny Anny, tzv. Belvederu. První krůčky k tomu, aby to bylo jinak, učinila až šestá první dáma v pořadí – Irena Svobodová.
Ne pevnost, ale památka
Když se v roce 1968 stal Ludvík Svoboda po „vynucené“ rezignaci Antonína Novotného (†70) prezidentem, nastěhoval se se svou rodinou – tak jak bylo zvykem, na Pražský hrad. Všichni komunističtí prezidenti, počínaje Klementem Gottwaldem (†56), obývali tzv. prezidentský domek, který je k nalezení v severním areálu Hradu nad Jelením příkopem. Jednalo se pochopitelně o rezidenci, která v celém Československu jen těžko hledala druhou rovnou, jak co do prestiže, tak i komfortu.
Proto může udivit tvrzení publicisty Pavla Kosatíka, že když se Svoboda stal prezidentem, Irena Svobodova „zpočátku ani nechtěla na Hrad“, píše ve své knize Manželky prezidentů: Deset žen z Hradu. Jako důvod uvádí její souvislou činorodost a pracovitost, která jí – dceři mlynáře z Cvrčovic – byla vlastní. Zásadně se například zasloužila o budování JZD v Hroznatíně, Svobodovu rodišti. Z postu první dámy se zase úpěnlivě zasazovala o vznik SOS vesniček.
„Její vztah k Hradu byl uctivý,“ píše Kosatík. „Vnímala ho ne jako místo vytvořené k bydlení a práci, ale hlavně jako kulturněhistorickou památku, za Svobodových předchůdců příliš izolovanou od ostatního světa. První, o čem Svobodovi po příchodu na Hrad rozhodli, bylo zbourání plotů mezi Belvederem a Královskou zahradou.“ Tím tak padla jedna z prvních mnoha bariér, které na Hradě začal stavět Gottwald, který například nechal zdi kolem zahrad Hradu navýšit, a zabednit mřížoví plotů, aby nebylo vidět dovnitř. I tohle však za éry Svobodových na Hradě vzalo rychle za své.
Zdaleka se nejednalo o jediné změny, které Irena Svobodová na Hradě učinila. Zasloužila se například o to, aby se opravil a zrenovoval starý nábytek z éry prezidenta Masaryka. „První prezident byl pro ni autoritou: často se ptala, jak věci na Hradě vypadaly za jeho »vlády,« a snažila se je napodobit, vrátit do původního stavu.“ Tak se stalo, že se do interiérů Hradu vrátil původní masarykovský nábytek, který nahradil „modernější” kousky z éry prezidenta Novotného.
Hradní hospodářka a zahradnice
„Hradní personál si Irenu oblíbil, protože na rozdíl od své předchůdkyně (Boženy Novotné – pozn. redakce) prý řešila problémy v klidu. Ačkoliv měla za sebou těžký život, dokázala si uchovat vřelost a přirozenost v chování i smysl pro humor,“ líčí Kosatík. Na rozdíl od svých předchůdců prý také Svobodovi žili na Hradě relativně „skromně a bez pompy.“
Nejpozoruhodnější přitom je, že na Hrad zvala co nejvíce lidí to šlo. „Jen přijďte, ukážu vám, jak to tam vypadá,“ měla podle Kosatíka s oblibou říkat. „Šlo jí o to, aby co nejvíc lidí vidělo Hrad zevnitř.“
Její velkou vášní pak bylo zahradničení. „Irena ráda navštěvovala skleníky na Hradě, radost měla třeba ze sklizně citronů, kterých si jednou natrhala celý košík,“ popisuje Kosatík. Údajně se dokonce měla vyslovit pro to, aby na Hradě vznikl celý skleník s citronovníky. Teprve po upozornění zahradníků, že je levnější dovážet citrony z ciziny, uznala, že to není nejlepší nápad. V zásadě ji ale do puntíku vystihuje. „Hospodářská správa z jejího příkazu přestala bezplatně zásobovat domácnost hlavy státu a prezident si u ní otevřel účet,“ - v té době něco docela nevídaného.
Ztráta nejbližších
Irena Svobodová se narodila 10. ledna 1901 ve Cvrčovicích, v malé vesničce u Kroměříže. Byly to přitom právě tzv. »Hanácké Athény,« kde se ve svých 22 letech seznámila s tehdejším kapitánem a veteránem z první světové války Ludvíkem Svobodou. Ke svatbě došlo v roce 1923, přičemž manželství trvalo šťastně až do konce Svobodových dnů, a to navzdory četným krizím a hrůzám, které spolu manželé prožili.
V roce 1942 byl nacisty po brutálním mučení v koncentračním táboře Mauthausen zavražděn jediný syn manželů Svobodových – Miroslav. Nebylo mu ještě ani 18 let. „Svoboda v pamětech píše, že jeho syn zemřel na injekci do srdce,“ upozorňuje Kosatík. Nacisté také nechali popravit její bratry a strýce a zrovna tak maminku, která se konce války nedožila o pouhý měsíc. Před gestapem se Svobodová musela skrývat po celou válku, ač byla aktivně zapojena do odboje, zrovna tak jako její manžel, který coby armádní důstojník osnoval plány na osvobození Československa v zahraničí.
Dýka do zad
Po válce se Svobodovi stali respektovaným párem, tím spíše že se Ludvík stal ministrem obrany a v zásadě i národním hrdinou. O to více manžele zaskočila 50. léta pod taktovkou zhůvěřilých komunistů, jako byl například Klement Gottwald. Ten se na jedné slavnosti na Hradě měl v opilosti přimotat ke Svobodovi a pronést nahlas tak, aby to lidé včetně Ireny slyšeli, že „ať si nikdo nemyslí, že ho zásluhy zachrání.“ Co se tím mělo na mysli, je nasnadě. - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
U nás 10 st. po směhu ani památka, zatím? - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
Eicherik: Tak to je od šéfa moc hezké, takového šéfa bych taky brala. :)
Ke čtení na dovolené, tak já vždycky obdivuji, jak toho někteří přečtou hodně, já na dovolené čtu hodně málo. Ono není kdy, protože si užívám čas s rodinou a hlavně většinou míváme akční dovolenou, kdy jezdíme po památkách, objevujeme hezká místa a večer buď jsme v bazénu (když ho máme k dispozici) nebo hrajeme hry nebo cokoliv jiného. Takže pak čtu jen chvíli před spaním nebo ráno, když se vzbudím brzy.
Ale doma otho přečtu hodně, sednu si po práci na balkon a užívám si odpoledne s knížkou. :) - Zobrazit vlákno diskuze
Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Český autor, především historických příběhů, zasadil děj jednoho z nich do malebného českého podhradí. V blízkosti, dnes už zříceniny, stojí památka pojmenovaná po významné osobnosti, která toto misto ale nikdy nenavštívila.
Název knihy nese jméno tehdejšího hradu. - Zobrazit vlákno diskuze
Dopisování:
Preji vsem zucastnenim krasne pozdnejsi odpoledne. Na tomto portale casto dohledavam informace ke kniham a autorum. Kdyz me dnes buh vi jak napadl napad najit cloveka, ktery v dnesnim svete neni blazen, ale letadlo... A rad by nasel spriznene letadelko, ktere by si rado vymenovalo rucne psane dopisy o kazdodenostech, delilo se o sve radosti a treba i starosti nebo pohledy z vyletu. A neco vice o me nez pouha informace co jsem? Jsem zena mlada tak akorat. Alfou meho zivota je kocina Lizzi a k ni omegou pesan Roy. My zbojnici zijeme pohyblivym svatkem. S Royiskem jezdivame na vylety po vlastech jihoceskych. Do prirody za prirodnimi pamatkami, do lesu, po filmovych mistech, na zidovske hrbitovy, za historii na hradech, zriceninach a zamcich. Kazdy mame svuj uhel pohledu. Ten muj je jako pres hledacek fotoaparatu a tak jej i zachycuji. Na nasi planetce B612 radi sledujeme ceske filmy, pocinaje cernobilymi filmy az po soucasne. Mam rada filmy dle skutecnych udalosti (zivotopisne a o druhe svetove valce), na motivy kniznich predloh, dokumenty o prirode, o 2 sv.v., o osudech hercu. Po vecerech hackuji plysaky nebo ctu knihy. Zijeme prostym zivotem a i kdyz nemame vse co si prejeme, kazdy den jsme vdecni za to co mame. Budu tise cekat a doufat, ze jsem nekoho oslovila natolik, ze odpovi - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
newtory: to je báječně zábavná představa (myslím to opevnění před památkáři) :-)
Eicherik: lenochu!
Sarah: a tady jsi byla? http://www.brezinka.cz/ - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
S tvrzí je ten problém, že do jejího zprovozňování budou bez výjimky pindat památkáři, i kdyby měla spadnout, bez jejich požehnání se nesmí ani podepřít shnilý trám...
Ale až se rozhoupete, dejte vědět - pomůžu vám dovybavit knihovnu a naučím péct chleba ;-) - Zobrazit vlákno diskuze
Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Antická památka, v devatenáctém století důkladně restaurovaná, dala jméno hospodě, kam jednoho dne (podle autorova vyprávění) přijel na koni bývalý námořník přestrojený za duchovního.
Uhádnout máte jméno hospody, které dalo název i jedné kapitole románu. Ten román máte uhádnout taky. - Zobrazit vlákno diskuze
Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Rozsáhlé dílo o střetu dvou kultur (titul máte uhádnout) začíná autor jaksi "zprostředka", kapitolou o veliké vítězné bitvě, jejíž památka se dlouho výrazně promítala do úvah, uměleckých děl, či prostých zmínek ze strany vítězů o jejich soupeřích, jakkoliv samozřejmě to vítězství nebylo vítězstvím konečným, protože v tom střetu žádné konečné vítězství není možné. Jako důkaz, že vzpomínky na ten dávný úspěch přežily staletí, autor cituje úryvek básně svého krajana, pojmenované po místě, kde byla bitva svedena (to máte taky uhádnout). Jsou to tyto verše:
...
Sever je samý traktát spletitý, má unavené oči,
nezná už spravedlivý hněv, úžas ho nezaskočí.
Křesťan tam v těsné, prašné kobce křesťana zamorduje,
bojí se Krista s novou tváří, kterážto zatracuje,
a nenávidí Marii, již v Galileji líbal Bůh...
Avšak don Juan d’Austria vyplouvá ven, na mořský vzduch.
Don Juan volá, do tmy a rachotu
hlaholí trubka, trubka jeho rtů.
Ta trubka křičí, ha!
Domino gloria! - Zobrazit vlákno diskuze
Nono (aneb štrikovna):
srovnání vánočních projevů Havla a Zemana
Havel: "Zvlášť rád bych poděkoval těm, kdo na půdě různých nevládních organizací či občanských iniciativ mapují stav respektu k lidským právům v naší zemi, respektu k přírodě, ke krajině, k památkám, k živým tvorům … a samozřejmě těm, kdo v různých nadacích či občanských sdruženích nenápadně a solidárně pomáhají svým bližním a přispívají tak ke vzniku skutečné občanské společnosti. Náš dík patří novinářům, kteří slouží pravdě, jakož i všem politikům, kteří se snaží … sloužit odpovědně svým spoluobčanům v souladu s prapůvodním smyslem politiky jako péče o věci obecné."
Zeman: "Lepšolidé jsou ti, kteří se považují za něco lepšího než my ostatní a kteří nám neustále radí, co máme dělat a kteří své názory považují za nadřazené názorům těm druhých. Když se ovšem na strukturu lepšolidí podíváme, nu tak vidíme, že například sdělovací prostředky jsou mnohdy složeny z komentátorů, kteří každý den píší o něčem jiném, a přitom pořádně ničemu nerozumí, a tito lidí nám chtějí radit a totéž se samozřejmě týká i neúspěšných politiků."
prostě hradní žumpa na vánoce zabublala a vypustila střevní plyny. Stáří je smutné, zvlášť když se z člověka stane takto odporný zlobný dědek - Zobrazit vlákno diskuze
Knižní šifra - pomůže někdo?:
Text u bonusu pro úspěšné luštitele
MÁME DÁREK PRO ÚSPĚŠNÉ LUŠTITELE KNIŽNÍ ŠIFRY!
Při příležitosti Poslední Knižní šifry jsme pro tebe připravili překvapení na závěr! Pojmenovali jsme jej Mapa Knižní šifry, protože mapuje její čtyři ročníky a rozkládá se právě jako mapa :-)
Čekají na tebe informace ze zákulisí i omalovánky na dlouhé zimní večery. Tato památka určitě udělá radost každému fanouškovi Šifry, a tak jsme se rozhodli, že ji rozdáme zadarmo všem, kteří najdou v aktuálním obrazu 64 ukrytých knih! - Zobrazit vlákno diskuze
Knihy, po kterých pátrám - poraďte:
Kompletuju si seznam Přečtených a jelikož skleróza je mocná čarodějka, nejsem schopna si vybavit jména či autory některých knih, ani je nemůžu dohledat na internetu. Prosím proto všechny o pomoc a samozřejmě můžete se i sami na své sklerózní čtenářské zážitky dotazovat. Uvedu pár pofidérním definic, které si o knize pamatuju, a kdo by věděl, nechť se o vědomost podělí. Moc děkuju!
PRVNÍ: Historický román českého autora, vydaná někdy koncem 90. let. Pojednává hlavně o jednom z knížat Velké Moravy. Zvláštní znamení: Místo jména Rostislav autor používá tvar Rastic. Kniha byla docela tlustá, cca 450-500 stran.
DRUHÁ: Historická literatura faktu od českého autora, vydaná asi Knižním klubem opět někdy koncem 90. let. Zabývá se roztříděním šlechtických titulů zejména v českých zemích. Kniha byla tenká, necelých 200 stran.
TŘETÍ: Severské báje a pověsti, vydané Knižním klubem, překvapivě opět někdy koncem 90. let. Přebal byl nejspíš tmavě zelený (tuším že se stromem). Rozsah cca 250 stran.
ČTVRTÁ: Literatura faktu, v podstatě možno použít i jako turistický průvodce po britských megalitických památkách (dolmenech, menhirech...). A teď nevím jestli konkrétně Anglie nebo Skotsko. Rozsah cca 200-250 stran. Menší formát. - Zobrazit vlákno diskuze
Knihy vs. zvířata:
Papírové přebaly mích dětských knížek mají hezké vlnkované okraje, to je památka na moji andulku, kterou jsem mívala jako dítě. A pak jsem si ještě vzpomněla na jednoho z našich jezevčíků, který nikdy, žádnou knihu nezničil, ale zato důsledně "studoval" předvolební letáky, které nám přistály ve schránce. Musím mu přičíst k dobru, že politicky byl absolutně nestraný a všechny letáky po jeho prozkoumání dopadly úplně stejně.... - Zobrazit vlákno diskuze
Nejlepší knihy, které jste přečetli v roce 2017:
Šlo zejména o
detektivky.
https://www.databazeknih.cz/knihy/trikrat-napoleon-bonaparte-102959
https://www.databazeknih.cz/knihy/trikrat-zivot-a-skutky-soudce-ti-22484
https://www.databazeknih.cz/knihy/pripady-bratra-cadfaela-zazrak-svate-winifredy-43182
https://www.databazeknih.cz/knihy/letopisy-kralovske-komory-letopisy-kralovske-komory-i-89514
https://www.databazeknih.cz/knihy/hrisni-lide-kralovstvi-ceskeho-dyka-s-hadem-2400
knížky humoristické,
https://www.databazeknih.cz/knihy/saturnin-1615
https://www.databazeknih.cz/knihy/tri-muzi-ve-clunu-o-psu-nemluve-13151
https://www.databazeknih.cz/knihy/pan-kaplan-ma-tridu-rad-22603
mistrovské překlady,
https://www.databazeknih.cz/knihy/pan-kaplan-ma-tridu-rad-22603
dětskou literaturu,
https://www.databazeknih.cz/knihy/boj-o-ostrov-8628
https://www.databazeknih.cz/knihy/dva-divosi-40823
https://www.databazeknih.cz/knihy/fiorella-fiorella-a-bratrstvo-kristalu-37806
knížky o zvířatech, přírodě, i o pobytu v přírodě
https://www.databazeknih.cz/knihy/dva-divosi-40823
https://www.databazeknih.cz/knihy/vazani-uzlu-348308
https://www.databazeknih.cz/knihy/o-me-rodine-a-jine-zvirene-359
https://www.databazeknih.cz/knihy/zverolekar-to-by-se-zverolekari-stat-nemelo-22769
sociální tematiku,
https://www.databazeknih.cz/knihy/havirska-balada-26569
i téma národního obrození.
https://www.databazeknih.cz/knihy/zapadli-vlastenci-249214
Samozřejmě je mně blízká i tematika turistických průvodců, věnovaných pěší turistice na území ČSR v rozsahu 1.republiky včetně nejblžšího okolí,(konkrétní příklad zde neuvádím) s důrazem na její počátky z přelomu 19. a 20. století.
(Uvedu zde naopak knížku věnovanou starším církevním památkám, které se mohou stát právě těmi zajímavými turistickými cíli, za kterými se vypravím,a které mohou být inspirací i pro vás.)
https://www.databazeknih.cz/knihy/romanske-kostely-cech-195017
Za důležité považuji poznání všeho druhu, které lze nejlépe charakterizovat odkazem na edici Kolumbus. Odkazy na její pokračovatele je možné nalézt zde v diskuzi.
https://www.databazeknih.cz/edice/kolumbus-45/strana-1
https://www.databazeknih.cz/diskuze/volna-diskuze-5/a-einstein-popularizace-vedy-a-naucna-literatura-1953/str-1
Velmi zajímavé je i seznámení s jinými etniky, tentokráte na poli detektivním.
https://www.databazeknih.cz/knihy/trikrat-napoleon-bonaparte-102959
Co naopak bylo pro mne do jisté míry objevem byly tituly věnované dokumentaci prostředí ve kterém jsme vyrůstali, zejména tomu, jak tato nám důvěrně známá místa vypadala v době, kdy jsme ještě nebyli na světě.
https://www.databazeknih.cz/knihy/hradcany-a-mala-strana-92654
https://www.databazeknih.cz/knihy/tramvaje-a-tramvajove-trate-1-dil-historicke-centrum-a-holesovice-62329
https://www.databazeknih.cz/knihy/toulky-prahou-7-64192
Začínám se věnovat poznávání slovenské literární scény napříč žánry i časem, ale jsem si vědom, že se jedná o běh na dlouhou trať. Vybírám detektivku.
https://www.databazeknih.cz/knihy/kapitan-stein-a-notar-barbaric-ohnive-znamenie-195781
Podobně jsem se pokusil o první nesmělé krůčky v poznání polské literární scény. Uvedu zde dětskou knížku, která mi byla doporučena a moc se mi líbila.
https://www.databazeknih.cz/knihy/felix-net-i-nika-gang-neviditelnych-87716
Potěšila mne i knížka věnovaná souhrnu základních informací o židovském etniku.
https://www.databazeknih.cz/knihy/zide-dejiny-a-kultura-346206
Mám rád historické detektivky pana Gulika, a díky tomu jsem v minulých letech nakonec objevil knížky pana Vondrušky, a mohu říci, že jsem se zamiloval.
V průběhu loňského roku jsem začal hledat podobně zaměřené autory. V tomto směru mne potěšila na české literární scéně Naďa Horáková s knihou Brněnské nevěstky, na slovenské pak Juraj Červenák s knihou Ohnivé znamenie.
https://www.databazeknih.cz/knihy/mocni-a-ubozi-markrabstvi-moravskeho-brnenske-nevestky-127664
https://www.databazeknih.cz/knihy/kapitan-stein-a-notar-barbaric-ohnive-znamenie-195781
Potěšily mne i detektivní povídky paní James(ové)
https://www.databazeknih.cz/knihy/vanocni-vrazda-a-jine-povidky-318908
Detektivních autorů, a především autorek, bych mohl pravděpodobně uvést hned celou desítku. Protože by si to ale vyžadovalo širší časově náročnou analýzu, neboť celkový dojem z nich do určité míry splývá, raději zde konkrétní tituly ani jména neuvádím.
Vždy mne zajímala tematika zaměřená na jevy stojící na samém okraji našeho poznání. Samozřejmě ne vždy a všemu je možné věřit. Faktem naopak je ale to, že jeho rozšíření je možné pouze za jeho současné hranice. Jsem spíše skeptikem, přesto se rád s podobnými informacemi seznamuji. Jako příklad bych uvedl:
https://www.databazeknih.cz/knihy/telepatie-mezi-blizkymi-vyzkum-zacina-u-dvojcat-346599
Velkým objevem a překvapením pro mne byla tenounká knížečka pana Zelenky, která se dokázala trošku jinak podívat na nedávnou dobu temna, v tomto případě konkrétně na totální nasazení.
https://www.databazeknih.cz/knihy/capitolky-ze-zivota-meho-319959
Ještě na závěr. Velice mne rozesmála nádherná povídka Dušana Mitanu Zásnuby, kterou bych ale já sám pravděpodobně nazval Autogram, a kterou mohu každému z vás, především ale mladým, sice začínajícím, ale již úspěšným autorům jen vřele doporučit.
„Mitanova kniha obsahuje deväť prozaických textov, z ktorých prinajmenšom dva sú dopracovanými verziami poviedok uverejnených v šesťdesiatych rokoch a tretia dokonca samostatným pokračovaním nesporne najslávnejšej Mitanovej poviedky (V električke).“
„Autor sa vracia tematicky do šesťdesiatych rokov, pokračuje a rozvíja dej slávnej poviedky V električke, kde dej posúva až do dnešných dní.“
https://www.databazeknih.cz/knihy/krst-ohnom-44051 - Zobrazit vlákno diskuze
Berete si knihy na dovolenou?:
Vždy, když jsem si je vzal, trpěly osaměním. Nebo přišly k úhoně na cestách... Jen párkrát jsem si vzal knihu s sebou a dostalo se na čtení. Buď na chalupě v noci namísto televize, či někde, kde se nedalo po večeru nic moc dělat a všichni, co byli se mnou, už spali. Mám rád dovolené, které dávají vzpomínky a zážitky jiné, než z papírových stránek knih. Není snad lepší dovolená, která vám poskytne to, co byste sami na papírové stránky napsali?
Perfektní "dovolenou s knihou" si představuji buď s průvodcem, či mapou na cestách za památkami a místy našeho světa. - Zobrazit vlákno diskuze
Pod květy skořicovníku:
SBOHEM A ŠÁTEČEK
Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host
Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec
Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám
Polibek kapesník siréna lodní zvonec
tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám
Sbohem a kdybychom si neřekli už více
ať po nás zůstane maličká památka
vzdušná jak kapesník prostá jak pohlednice
a trochu marnivá jak vůně pozlátka
A jestli viděl jsem co neviděli jiní
tím lépe vlaštovko jež hledáš rodný chlév
Ukázalas mi jih kde máš své hnízdo v skříni
Tvým osudem je let mým osudem je zpěv
Sbohem a bylo-li to všechno naposledy
tím hůř mé naděje nic vám už nezbude
Chcem-li se setkati nelučme se radš tedy
Sbohem a šáteček Vyplň se osude!
Vítězslav Nezval - Sb. Sbohem a šáteček - Zobrazit vlákno diskuze
Hudba pre náladu:
V TV pořadu Kamera na cestách na ČT1 v neděli dopoledne bývá vkládána z mého pohledu rušivá hudba. Chvíli nic, pak brnkání na klavír atp., chvíli slabě a pak silněji. Primární jsou komentáře k památkám atp. A ty jsou rušeny pomatenými a chaotickými hudebními doprovody.
To je teď moderní trend? Podle mého názoru je to výraz debility tvůrce pořadu. - Zobrazit vlákno diskuze
Klub velkého fanboye knih:
Ze všech 4 knih teď nemám k dispozici ani jednu. První dvě znám.
Tajuplný ostrov byla jednou z oblíbených knih mého otce.
Je to verneovka, která tak trochu vybočuje z řady. Autor ji umístil na ostrov, který by byl pro trosečníky svými zdroji po mnoha stránkách ideální. Nakonec se tam dalo vyrobit a vypěstovat téměř vše potřebné. Kniha je byť jen nepatrně provázána nejméně se dvěma dalšími knihami ze série, s příběhem Ayrtona - jak se kniha jmenuje si již nepamatuji, (mohly by to snad být Děti kapitána Granta), a s příběhem kapitána Nema z Dvacetitisíc mil pod mořem, a možná i s některou další.
Vejce a já je zase oblíbená kniha mé matky. Knihu jsme schraňovali mezi rodinnými památkami, v knihovně, jaksi pro jistotu, nikdy nebyla. Mám pocit, že za ""socialismu"", dlouho nevycházela.
Ještě k dalším dvěma, od Asimova jsem četl v dávných letech snad všechno co vyšlo, ale o existenci vlastního životopisu jsem nikdy neslyšel, každopádně moc rád si ho přečtu.
K.S.Robinsona bohužel neznám a pravděpodobně jsem od něj dosud nic nečetl. Podívám se po něm, a zkusím, snad se zadaří.
V každém případě se mi tento nápad moc líbí, a pokud to bude jen trochu možné něco k tomu napíšu.
Takže dohodnuto. Debata o knihách přímo u knih, návrhy na listopad v tomto vlákně.
Na listopad bych navrhoval Feynmana - To nemyslíte vážně, pane Feynmane!
http://www.databazeknih.cz/knihy/to-nemyslite-vazne-pane-feynmane-29004 - Zobrazit vlákno diskuze
Práve čítaný príbeh - čo v ňom nájdeme?:
Čtu Třetí přání od Roberta Fulghuma - u tohoto autora nezvykle nejde o povídky, ale o román. Jeden z hrdinů navštíví Krétu, cestuje tam po památkách, baví se s lidmi, kdysi i pracoval na vykopávkách. A u toho vzpomíná na staré řecké mýty.
Mám rozečteno několik knih, jednou z nich je encyklopedie Zvíře (ta mi vydrží na hodně dlouho). Takže ať pokračuje čtenář, v jehož knize je jakékoli zvíře důležitou součástí příběhu, - Zobrazit vlákno diskuze
Hádejte autory:):
Autorka s nápadným pseudonymem se spíše než literární tvorbou (zajímala se o pověsti a folklór) proslavila svou osvětovou činností a nasazením. Jako jediná žena mohla navštěvovat přednášky na Karlově univerzitě. Zasloužila se o rozvoj jednoho hnutí, i díky ní se z jednoho místa v Praze stala národní kulturní památka. - Zobrazit vlákno diskuze
Neliterární umělecké dílo jako inspirace pro spisovatele:
Mne napadla jen zahraniční záležitost - a to Pilíře země od Kena Folleta, točící se kolem stavby katedrály... Pokud tedy zadání chápu také dobře. Ale může se jednat třeba i obraz či sochu, ne? Zkusím si ještě polámat hlavu. Teď jde o to, jestli ona památka má být česká nebo stačí třeba jen český autor. A má jít o beletrii? - Zobrazit vlákno diskuze
Hádejte autory:):
Cestovatel, geograf a historik, který proslul jako autor možná prvního podrobného a přesného průvodce po jedné důležité zemi a jejích památkách pro běžné cestovatele. - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
Ellbereth -absolutně s celého srdce nesouhlasím., Vaše vývody jsou typický ba starobylý rasismus, mnohokrát vyvrácený, bílý vzdělaný sáhib a hlupák kafr... to je prostě strašné, jak tyto nesmysly ulpívají. slyšela jste někdy o starých afrických říších? o Timbuktu, o stavebních památkách v pralese?
Ráda bych vám připomněla, že tam někde, na stromě života nás všech je někdo, podle vás s nízkým IQ, který si pořídil pořádnou kupu dětí, neboť v jeho době přežívaly jen některé aniž by myslel na to, zda a jak je dobře uživí, Kdyby tomu tak nebylo, nikdy bychom nepřišli na svět, protože by naše rodinné větve o rozumném počtu 1-3 děti vymřely už dávno. stejná zkušenost vede i je - ale díky medicině ty děti přežívají a jejich populace prudce roste.
Podobné žvásty o rozdílném intelektu těch nebo oněch byly vyvraceny tak často, že je skoro otrava jim stálle odporovat, Nezapomeňte, že i ženy byly podobně měřeny a někde stále jsou - nejsou dost inteligentní, nemohou vlastnit a hospodařit se svým (u nás ještě za první republiky), nemohou hodnověrně svědčit a řídí se hlasem hormonů a menstruačního cyklu, proto jsou neschopny vést, tvořit....a kdo to všechno tvrdil? mnoho žen a také muži, o jejichž podlehnutí hormonům - i když to není estrogen- tedy ne jejich - můžeme mnohé z nás mnohé vyprávět.
Kdybny tam, v těch zemích byla netáhla, těžko by tam civilizovaně i když jinak než my, přežili do té doby, než ti "inteligentní" běloši dorazili.
Dnes nemá smysl už uvažovat, co provedli běloši a speciálně bílý západní anglosaský muž jim v historii, protože to je nevratné zlo a není důvod, abychom my, ve střední Evroipě ale ani potomci těch kolonizátorů za to platili. My nejsme lepší, jen jsme si v loterii života vytáhli lepší místo k narození a žijeme z díla našich předkůl, k němuž samozřejmě přidáváme. Proto nechceme, aby toto dílo jiní rozbili, mi kdyby to byli to, jejichž předci byli masově vybíjeni, i kdyby z nějakého vyššího mravního principu na to měli i právo. Pokud chceme přežít, nedovolíme to.
ale to neznamená, že jsme lepší ba dokonce to ani neznamená, že na tom budeme lépe pořád. - Zobrazit vlákno diskuze