Thomas Bernhard

Přidat do oblíbených Koupit knihy

rakouská, 1931 - 1989

Populární knihy

/ všech 38 knih
Vápenka
Vápenka
Mráz
Mráz
Vyhlazení
Vyhlazení
Ztroskotanec
Ztroskotanec

Nové komentáře u knih Thomas Bernhard

Staří mistři Staří mistři

„„… nejsem vášnivě zaujatý lidstvem, ale lidmi. Mne zajímali vždycky jen lidé, řekl, protože z přírody jsem byl vypuzen, já nejsem ničím víc tak silně přitahován jako lidmi, a současně ničím tak důkladně odpuzován jako lidmi.“ Kniha ma naučila oceniť krásu, eleganciu a predovšetkým praktickosť odsekov a kapitol. Žiadne totiž nemala. Bola som nútená čítať ďalej a ďalej, nebolo totiž kde prestať. Ale text plynie veľmi rytmicky, vety sa opakujú v nových a nových obmenách, možno si autor skúšal, ktorá vyznie najlepšie a nakoniec tam nechal všetky. Ani dej to veľmi nemá, Atzbacher pozoruje sarkastiského a umelecky vzdelaného kverulanta Regera v múzeu a opakuje si v mysli ich rozhovory. Atzbacher podíde k Regerovi. Koniec. „… čtoucí člověk je stejně jako člověk masožravý tím nejodpornějším způsobem nenasytný a ničí si, podobně jako člověk masožravý, svůj žaludek, a vůbec zdraví, svoji hlavu a celou duševní existenci.“ Bolo to skvelé!“... celý text
— kurama45

Velký, nepochopitelný hlad Velký, nepochopitelný hlad

„Náměty povídek jsou dobré, ale jejich zpracování provází jistá bezradnost. Postavy nemají sílu vzbudit emoce.“
— Lenka4

Konzumenti levných jídel Konzumenti levných jídel

„Snad poprvé jsem se u Bernharda vyloženě dusil smíchy, konkrétně u pasáže popisující opření berlí o stěnu Vídeňské veřejné jídelny a u Kollerových stížností na Boží oko. Je to tedy hodně černohumorné, ale co už. :D“... celý text
— gimli35

Mýcení Mýcení

„Bernhardovi knihy se ti buď líbí, nebo nelíbí. Nic mezi asi není. Pak je buď čteš, nebo nečteš. Bernhardovi knihy určitě nejsou pro všechny, stejně jako knihy i jiných autorů. Jsou ovšem i knihy, které pro "všechny", nebo alespoň většinu jsou a ty pak mají patřičné hodnocení. Předpokládám, že vysoké % hodnocení vzniká buď tím, že je čte početná skupina čtenářů a té se samozřejmě líbí (jinak by je asi nečetla), ánebo je čte malá skupinka čtenářů (nebo třeba jen jeden uživatel DK) a těm se taky móc líbí. Takže teď už víme, proč má tato kniha tak vysoké hodnocení. Neznamená to nic jiného, než že knihu vyhledávají a čtou převážně ti, kteří tohoto autora číst chtějí. Ovšem, co do počtu jich samozřejmě není tolik, jak tomu je například u knihy Jindry Hrnčíře, která má nepoměrně obsáhlejší základnu čtenářů a proto je v žebříčku hodnocení někde jinde. Nebo není? Tímto určitě nenarážím na to, jak to zde s hodnocením na Databázi je, ale do jisté míry by se to tak říct dalo a leckoho to může trošičku zmást, obzvlášť toho, kdo se řídí jen a pouze % hodnocením (to je to co je v modrém, nebo červeném poli pod názvem knihy). Nakonec jsem vlastně chtěl říct jen to, že jsem si tuto knihu velice užil, stejně jako si užívám i jiné knihy jiných autorů a připojuji se jako 68 čtenář, který tuto knihu přečetl a určitě zvedl i její % hodnocení. Je to strašná p---vina co jsem tady teď napsal a nejen tady, ale stále dokola v hodnocení uživatelů čtu.. "Kniha má takové vysoké hodnocení a je to přitom taková... víme zaznělo již dříve"“... celý text
— Gnomo

Hry I Hry I

„Byť jsem nikdy žádnou hru z tohoto prvního svazku neviděl živě, už při prvních stránkách mi četba navodila pocity, které jsem kdysi prožíval při častých večerech trávených v pražském divadle Komedie. Bylo to v dobách, kdy tam dělal ředitele Dušan David Pařízek a uměleckého šéfa David Jařab. Večery, díky nimž jsem se dostal k pro mě do té doby neznámé literatuře. Thomas Bernhard mě nezaujal ani tak kritikou společnosti pro jeho divadelní hry a prózu typickou, ale spíše melancholickou, depresivní atmosférou úpadku, samoty, stesku po starých časech, a také postavami nějakým způsobem vytrženými z hlavního proudu, nepochopením, dlouhodobým bojem s nemocí či postižením, nevyrovnaností ve stáří. To vše najdete i tady. Ať už je to vysloužilý herec Minneti vyprávějící v ošuntělém hotelu v Ostende na pobřeží Atlantiku o svých dřívějších vystoupeních v roli krále Leara nebo dosluhující soudní prezident Rudolf Hőller s láskou vzpomínající na časy, kdy býval důstojníkem SS v koncentračním táboře a každoročně (mnoho let po válce) pořádající malou zvrácenou rodinnou oslavu Himmlerových narozenin, on v nažehlené SS uniformě, jedna z jeho dvou sester (kvůli americkému náletu postižená) ve vězeňském mundúru či šéf rodinného divadla Bruscon připravující se v zatuchlém hostinci v Utzbachu na večerní představení své monumentální hry shrnující dějiny lidstva, sál je esteticky nevyhovující, na zdi visí dávno zapomenutý obraz Hitlera, zvenčí se do místnosti line pach z nedalekého vepřína, v době krmení i hlasitý kvíkot prasat a skrze postavu Bruscona na vás Bernhard plive myšlenky, že dnešní svět už nezná krásu, dnes je vše jen ošklivé. Pro mě jeden z největších divadelních autorů!“... celý text
— Mijagi

Přejít na knížky autora