hannah2000
diskuze
SONET O PŮLNOCI
O půlnoci na zvonici
zvoník půlí noc
celá noc je na dvě půlky
noc je celá na půl noc
Černá tma
nočnímu strachu
porodila ticho
Třpyt měsíce na rybníce
náměsíčná svatozář
než ulehne v nebi k spánku
zbytečný je snář
Tma a Strach a Ticho
všichni mají na kahánku
z nebe svítí odvrácená tvář
Svatopluk Řičánek, sb. O čem voní víno
SKLEPNÍ BLUES
Až prochutnám celý sklep
tam
a zase zpátky
jako vždycky dostane mě
ryzlink vlašský
na lopatky
Žiju abych chutnal
někdy nevím
kdy mám dost
aby srdce bilo s chutí
duši pro radost
Až opustí mě žízeň
kopejte mi hrob
chci kámen vinný
koštýř, sklenku
na náhrobku bez ozdob
DÁVNA 2.
Kočárovů cestů
jezdívali páni
o tej mojí velké lásce
neměl nikdo zdání
Tam co stával starý hrad
Bože, čí to vina
tam kde stával starý hrad
je dnes zřícenina
Svatopluk Řičánek, sb. O čem voní víno
Tento týden jsem doposlouchala další audioknihu od Jussi Adlera-Olsena Zabijáci s Karlem Morckem a oddělením Q a mohu ji doporučit jako velmi vydařené zpracování. Kniha je opět načtená dokonalým Igorem Barešem, tak jako Žena v kleci a Vzkaz v láhvi. Nyní již čekám, až dorazí další díl - Složka 64 :-) .
Den se v růži skryl
a z růže vůni bral,
tím jsi dlouho žil
a kráse přísahal.
Mám už v tváři sníh,
to léta můžou být,
s prázdnem slůvek Tvých
chci sotva v písních znít.
To víš, že zůstanou,
jak loukám tváře kvést.
Dál v knihách všech zázraků,
mou písní zníš dál.
To víš, že půjdem k nám,
jak cestám zbývá jít.
Též dveřím, co vzývají,
jak náruč toužení,
já dlaň Tvou stále znám.
To víš sny zůstanou
a možná může nás hřát
zas dál pár slůvek Tvých,
když poznáš stůl a nůž.
S příliš krásnou lží
se loučit náleží,
vítej k nám, vítej k nám,
ten stůl tu máš.
Už náruč znáš,
jak chutná prázdná číš,
přijď zas k nám, ať sám už víš,
jak ve dvou dá se žít,
až přijdeš zpátky k nám.
Český text: Zbyšek Malý, zpěv: Věra Špinarová
Takovéto počítání přečtených knih je trochu nanic. Jako letitý čtenář můžu říct, že bylo období, kdy jsem přečetla megatlustou knížku za noc a do týdne jsem dala takovéto knihy i tři. Začala jsem odpoledne nebo navečer a četla do 4 do rána. Pak jsem si 3 hoďky schrupla a běžela do školy. To, pokud nebyla žádná zkouška na obzoru, šlo. Pak, když se narodily děti, jsem snad 4 roky četla jen pohádky dětem před spaním. Pak jsem začala dojíždět vlakem do práce a tu 1 hodinu jízdy denně jsem vyplnila čtením. Protože jsem potřebovala něco, co se vejde do kabelky spolu s nutným nákupem, začala jsem číst Harlequinky a různá jiná sešitová vydání. A tak jsem za týden přečetla i pět "knih". Kusově jich bylo sice víc, než na škole, ale jinak se to nedalo srovnávat. Já Harlequinkám říkám jednohubky, člověk si počte, něco je lepší něco horší a po dočtení zapomene. Takové knížky plní hlavně účel zabavit a vypadnout z reality, ale bez dlouhodobějšího dojmu. A pak jsem se postupně vrátila ke čtení klasických knih, ale pouze o dovolené, při nemoci a o svátkách. Po večerech čtu knížku klidně i měsíc, přece jen člověk musí kromě čtení chodit také do práce (a tam už to nejde odsedět s kruhy pod očima z nevyspání :-) ) a něco doma udělat. Z toho důvodu mám v oblibě audioknihy, ty mi oživují nudné domácí práce. Takže i s nimi nyní čtu tak cca 30 kousků za rok. Ale v důchodě se zase určitě zlepším :-D.
NEVIDOMÁ DÍVKA
V zahradě za cihlovou zídkou
popsanou v slavných výročích
sedává na podzim na trávě před besídkou
děvčátko s páskou na očích
Pohádku o mluvícím ptáku
nechá si přečíst z notesu
Pak pošle polibek po chmýří na bodláku
na vymyšlenou adresu
Prosím vás nechte ji ach nechte ji
tu nevidomou dívku
prosím vás nechte ji si hrát
Vždyť' možná hraje si
na slunce s nebesy
jež nikdy neuvidí
ač ji bude hřát
Pohádku o mluvícím ptáku
a o třech zlatých jabloních
a taky o lásce již v černých květech máku
přivezou jezdci na koních
Pohádku o kouzelném slůvku
jež vzbudí všechny zakleté.
Pohádku o duze jež spává na ostrůvku
na kterém poklad najdete
Prosím vás nechte ji ach nechte ji
tu nevidomou dívku
prosím vás nechte ji si hrát
Vždyť možná hraje si
na slunce s nebesy
jež nikdy neuvidí
ač ji bude hřát
V zahradě za cihlovou zídkou
popsanou v slavných výročích
sedává na podzim na trávě před besídkou
děvčátko s páskou na očích
Rukama dotýká se květů
a neruší ji motýli
Jen tiše hraje si s řetízkem amuletu
jen na chvíli
Prosím vás nechte ji ach nechte ji
tu nevidomou dívku
prosím vás nechte ji si hrát
Vždyť' možná hraje si
na slunce s nebesy
jež nikdy neuvidí
ač ji bude hřát
Karel Kryl, sb. Kníška Karla Kryla
Já se pokoušela vést evidenci v exelu, ale mám asi slabou vůli nebo málo času nebo chuti, tak se to evidování zase pomalu vytratilo :-D. Zkrátka, co si koupím, to si pamatuju a 2x mám pouze jednu knihu, což mě sice mrzí, mohla jsem mít nějakou další, ale jsou horší věci na světě. Ale podařilo se mi koupit 2x stejnou knihu jako dárek a to mě mrzelo víc. Od té doby využívám seznamy tady na DBK. Osvědčily se, není třeba někam něco zapisovat, pouze stačí zde u knihy označit zařazení do příslušného seznamu.
Já za nejlepší díl považuji 2. Díky druhému dílu ve filmovém provedení jsem obdivovatelkou HP. První díl jsem brala jen jako fantasy pro děti a nevěnovala jsem mu pozornost. Druhý díl je nabitý dějem a jako všechny díly HP i neskutečně dobře propracovaný. Nejslabší mi nejdřív připadal Fénixův řád, ale po dočtení celé série jsem změnila názor. V 5 díle se totiž příběh dějově mění - skrytá válka se stoupenci Voldemorta postupně přechází v otevřený boj a zároveň se zde vytratil takový ten zábavný a dětský svět. Ona celá série HP je neuvěřitelně propracovaná, děj se vyvíjí a mění s tím, jak hlavní postavy stárnou.
Tak to já měla naopak, ten horor v tom příběhu jsem si úplně realisticky uvědomila až při sledování filmu, a protože jsem nevěřila, že je to i v knize vážně tak surově podané, tak jsme vzali knihu a porovnávali s filmem. A je to doslova a do písmene.
To ano, ale protože Erben to samotné vyprávění zabalil do melodických a rytmických veršů, tak čtenáři nasadil růžové brýle a ten pak tu hororovost tak moc nevnímal. :-)
A pro zajímavost jenom uvedu něco z toho, co vyčetl. Karel Jaromír Erben se vlastně narodil jenom jako Karel Erben, jméno Jaromír si vložil doprostřed proto, že byl vlastenec a jméno Jaromír se v té době považovalo za velmi vlastenecké jméno.
Ale zase můj syn se díky tomu filmu stal také obdivovatelem Erbena, nastudoval o jeho díle a životě vše a hrozně si chtěl vytáhnout Erbena u maturity. Zkrátka mladá generace bere vše jinak, i tu klasiku. :-D
Tak tohle, kdyby T.G.M. slyšel, tak se asi v hrobě obrátí :-D. Takové hororové podání :-). Ale ta klasika v tom schovaná je.
To mi připomíná film Kytice. To také z klasiky udělali horor. Moje mamka se na ten film hrozně těšila, protože Kytice je její nejoblíbenější knížka a zaujímá čestné místo v její knihovně (má takové staré vydání vázané v tmavě modrém plátně se zlatými písmenky). No a film po 1/3 vypnula a neměla slov. A přitom to natočili přesně s těmi slovy, které jsou v knize.
Kdysi jsme sháněli pro syna do školy knížku Dědeček automobil a nalezli ji až v jednom zapadlým antikvariátu, kde vás cigaretový kouř praštil do nosu, už když se otevřely dveře. A knížka smrděla kouřem tak, že se nedala číst, jinak ale byla ve velmi zachovalém stavu. Zkrátka dřevo a papír přejímají pachy. Ale někde jsem našla radu, že tento cigaretový pach odstraňuje mráz, tak šla knížka na asi 14 dnů, zabalená v igelitu, do mrazáku. A opravdu to pomohlo :-)
Doporučuji: http://www.databazeknih.cz/knihy/zkouska-duvery-1080 také vyšlo pod názvem Andělské vodopády
reader.007: U nás se to čtení ve školním věku vyvíjelo podobně jako u vás. A impulsem pro čtení byly mimo jiné i filmy pro děti třeba ten Harry Potter :-) Do knížky se totiž vejde víc a zůstává prostor pro fantazii. :-)
Hanka_Bohmova: Svou odpovědí na můj příspěvek jste vlastně potvrdila první i druhou část mé odpovědi. Tedy to, že aby člověka čtení chytilo, musí začít číst to, co ho baví. To je to nejpodstatnější v jakémkoliv věku. Také potvrzujete to, že se čtením je dobré začít už v dětském věku, protože někde tam se vytváří ta závislost na čtení a ta potřeba dozvědět se a zažít něco nového a zajímavého.
A ještě musím doplnit proč já zvolila zrovna Broučky. Protože jsem je jako dítě zbožňovala. Mamka mi je ale nečetla, protože jí nezbývalo moc času, tak mi je pouštěla z gramodesky. Takže vlastně taková audiokniha :-). A dcera má geny po mně, tak ji zkrátka Broučci taky zaujali a syn v tom věku spíš vnímal jen melodičnost toho vyprávění a můj hlas. :-) A on třeba preferuje audioknihy z jednoho prostého důvodu. V první třídě se zjistilo, že je dyslektik a s písmenky a se čtením se hrozně trápil. Ale to ho neodradilo od knížek, jen šel jinou cestou, přes poslech audioknih a čtení komixů. Zkrátka preferoval co nejvíc informací v co nejmenším počtu písmen.
Takže i s tím čtením u dětí se musí postupovat hlavně s citem. V popředí musí být jejich zájem se něco dozvědět a to čtení jde hned za tím. A na nás dospělých je, je občas nenuceně trochu popostrčit správným směrem a něco doporučit.
1) Čtete často? - Čtu večer před spaním a vždy když si chci odpočinout a nebo se zabavit.
2) Proč čtete? - Je to pro mě relax, odpočinek od hektické reality, jindy vyplnění a oživení volného času.
3) Kterou knihu by jste člověku doporučil/a, aby si čtení zamiloval? - Na tuhle otázku je dle mého názoru nemožné odpovědět, protože každého chytne něco jiného. Ale napadá mě jiná otázka. Jak začít číst, aby si člověk čtení zamiloval? Tady bych dala radu. Začít u úplně malých človíčků a ukázat jim tu ohromnou zajímavost příběhů schovaných v knížkách. Tak z nich jednou vyrostou dospělí, kteří budou čtení milovat.
Sama mám vlastní dobrou zkušenost. Když se mi narodilo druhé dítko, byly tomu staršímu necelé tři roky a já zavedla takový večerní rituál (plnil hned několik účelů - já si na chvíli po celém dnu vydáchla, ta starší nebudila toho mladšího a obě dítka se zklidnila a bez problému usnula). Zkrátka po vykoupání jsem miminko zabalila do deky, vzala na ruku, starší dcerku nacpala po bradu pod peřinu, vzala knížku - Broučky - a začala číst. A obě děti poslouchaly. Akorát jsem na přání dcerky musela každý den začít od "Bylo ráno a maminka už byla v kuchyni ....." a za pár dní už mě opravovala, pokud jsem něco přeskočila. A dnes čtou oba, tedy dcera preferuje knihy a syn audioknihy. Takže já bych asi na původní otázku doporučila Broučky od Jana Karafiáta.
Začala jsem číst http://www.databazeknih.cz/knihy/pohadky-15854 od Hermanna Hesse, a jsem mile překvapená, jak dobře se kniha čte. Takže doporučuji.