Koka
diskuze
Na téma oceňovaní a leckdy přeceňovaní autoři si sem dovoluji vložit seznam dosavadních laureátů NC. Možná to o něčem vypovídá.
Nobelova cena udělovaná každoročně od 1901 z nadace Alfreda B. Nobela. Laureáti z oblasti literatury:
1901 – Sully PRUDHOMME (Francie)
1902 – Christian Matthias Theodor MOMMSEN (Německo)
1903 – Bjőrnstjerne Martinius BJŐRNSON (Norsko)
1904 – Frédéric MISTRAL (Francie)
José Echegaray y EIZAGUIRRE (Španělsko)
1905 – Henryk SIENKIEWICZ (Polsko)
1906 – Giosuè CARDUCCI (Itálie)
1907 – Joseph Rudyard KIPLING (Velká Británie)
1908 – Rudolf Christoph EUCKEN (Německo)
1909 – Selma Ottilia Lovisa LAGERLŐFOVÁ (Švédsko)
1910 – Paul Johann Ludwig HEYSE (Německo)
1911 – Maurice MAETERLINCK (Belgie)
1912 – Gerhart Johann Robert HAUPTMANN (Německo)
1913 – Rabíndranáth THÁKUR (Indie)
1915 – Romain ROLLAND (Francie)
1916 – Carl Gustaf Verner von HEIDENSTAM (Švédsko)
1917 – Karl Adolph GJELLERUP (Dánsko)
Henrik PONTOPPIDAN (Dánsko)
1919 – Carl Friedrich Georg SPITTELER (Švýcarsko)
1920 – Knut HAMSUN (Norsko)
1921 – Anatole FRANCE (Francie)
1922 – Jacinto BENAVENTE (Španělsko)
1923 – William Butler YEATS (Irsko)
1924 – Wladyslaw Stanislaw REYMONT (Polsko)
1925 – George Bernard SHAW (Velká Británie)
1926 – Grazia DELEDDOVÁ (Itálie)
1927 – Henri-Louis BERGSON (Francie)
1928 – Sigrid UNDSETOVÁ (Norsko)
1929 – Thomas MANN (Německo)
1930 – Harry Sinclair LEWIS (USA)
1931 – Erik Axel KARLFELDT (Švédsko)
1932 – John GALSWORTHY (Velká Británie)
1933 – Ivan Alexejevič BUNIN (bez státní příslušnosti)
1934 – Luigi PIRANDELLO (Itálie)
1936 – Eugene Gladstone O´NEIL (USA)
1937 – Roger MARTIN du GARD (Francie)
1938 – Pearl BUCKOVÁ (USA)
1939 – Frans Eemil SILLANPÄÄ (Finsko)
1944 – Johannes Vilhelm JENSEN (Dánsko)
1945 – Gabriela MISTRALOVÁ (Chile)
1946 – Hermann HESSE (Německo)
1947 – André Paul Guillame GIDE (Francie)
1948 – Thomas Stearns ELIOT (Velká Británie)
1949 – William Harrison FAULKNER (USA)
1950 – Earl (Bertrand Arthur William) RUSSELL (Velká Británie)
1951 – Pär Fabian LAGERKVIST (Švédsko)
1952 – François MAURIAC (Francie)
1953 – Winston Leonard Spencer CHURCHILL (Velká Británie)
1954 – Ernest HEMINGWAY (USA)
1955 – Halldór Kiljan LAXNESS (Island)
1956 – Juan Ramón JIMÉNEZ (Španělsko)
1957 – Albert CAMUS (Francie)
1958 – Boris Leonidovič PASTERNAK (Sovětský svaz)
1959 – Salvatore QUASIMODO (Itálie)
1960 – Saint-John PERSE (Francie)
1961 – Ivo ANDRIČ (Jugoslávie)
1962 – John STEINBECK (USA)
1963 – Jiorgos SEFERIS (Řecko)
1964 – Jean-Paul SARTRE (Francie)
1965 – Michail ŠOLOCHOV (Sovětský svaz)
1966 – Šmuel Jozef AGNON (Izrael)
Nelly SACHSOVÁ (Německo)
1967 – Miguel Angel ASTURIAS (Guatemala)
1968 – Jasunari KAWABATA (Japonsko)
1969 – Samuel BECKETT (Irsko)
1970 – Alexandr SOLŽENICYN (Sovětský svaz)
1971 – Pablo NERUDA (Chile)
1972 – Heinrich BÖLL (Německo)
1973 – Patrick WHITE (Austrálie)
1974 – Eyvind JOHNSON a Harry MARTINSON (Švédsko)
1975 – Eugenio MONTALE (Itálie)
1976 – Saul BELLOW (USA)
1977 – Vicente ALEIXANDRE (Španělsko)
1978 – Isaac Bashevis SINGER (USA)
1979 – Odyseas ELITIS (Řecko)
1980 – Czeslaw MILOSZ (Polsko/USA)
1981 – Elias CANETTI (Velká Británie)
1982 – Gabriel García MÁRQUEZ (Kolumbia)
1983 – William GOLDING (Velká Británie)
1984 – Jaroslav SEIFERT (Československo)
1985 – Claude SIMON (Francie)
1986 – Wole SOYINKA (Nigérie)
1987 – Josif BRODSKIJ (Sovětský svaz / USA)
1988 – Nadžíb MAHFÚZ (Egypt)
1989 – Camilo José CELA (Španělsko)
1990 – Octavio PAZ (Mexiko)
1991 – Nadine GORDIMEROVÁ (Jihoafrická republika)
1992 – Derek WALCOTT (Trinidad)
1993 – Toni MORRISONOVÁ (USA)
1994 – Kenzaburó ÓE (Japonsko)
1995 – Seamus HEANEY (Irsko)
1996 – Wislawa SZYMBORSKA (Polsko)
1997 – Dario FO (Itálie)
1998 – José SARAMAGO (Portugalsko)
1999 – Gűnter GRASS (Německo)
2000 – Kao SING-ŤIEN (Čína)
2001 – Vidiadhar Surajprassad NAIPAUL (Trinidad a Tobago)
2002 – Imre KERTÉSZ (Maďarsko)
2003 – John Maxwell COETZEE (Jižní Afrika)
2004 – Elfriede JELINEK (Rakousko)
2005 – Harold PINTER (Velká Británie)
2006 – Orhan PAMUK (Turecko)
2007 – Doris LESSINGOVÁ (Velká Británie)
2008 – Jean-Marie Gustave Le CLÉZIO (Francie)
2009 - Herta MÜLLEROVÁ (Německo)
2010 - Mario Vargas LLOSA (Peru)
2011 - Tomas TRANSTRÖMER (Švédsko)
2012 - Mo Jen (Čína)
Poznámka: V letech 1914, 1918, 1935 a 1940 – 1943 cena nebyla udělená.
Čistě podle nápověd a údajů v DK dedikuji, že by to mohla být Coelhova Veronika, která se rozhodla zemřít.
K té knize se ani v DK nikdo moc nehlásí, protože to svého času byla nejkradenější kniha z knihoven. Co kdyby ty knihovny teď začaly vymáhat penále? Také jsem o ní přišla a bezpečně si jí "půjčili" stěhováci.
Radosti, tos nás ale nachytala! Dávám hodně palců :-)
Teda, ta dnešní výuka literatury je fakt vydatná! Už jsem si začínala číst Upanišady; co já sa tady všechno dozvím ?! :-)
Nighlybirde, prosím, jako kompenzaci, něco snadného ( i když Ferda už byl, ale Malý Bobeš ještě ne, tak třeba ...)
Východněji je už jenom Li Po, a ten je pro mne vzdálenější než Limpopo :-)
Došla jsem jenom k Rabíndranáthovi Thákurovi, dál na Východ už nejedu!
No, nevím. Zní to jak Vrchlického Rytíř Smil převyprávěný do verze mládeži přístupné. Ale to asi nebude ono, že? Takže nějaká renesance - asi tě inspiroval ten můj "bard". Nebo že by Villon?
No jasně!
Upřesním: úryvek je z písně "Dopis chovanců psychiatrické léčebny, co se tam říká U Kanatčikova, do redakce pořadu Neuvěřitelné skutečnosti", citované z knihy Pravda a lež v překladu Milana Dvořáka.
Další, prosím! Udělej nám něčím hezkým RADOST :-)
V příspěvku Grossberg1 je nějaká logická nesrovnalost - díla přeceňovaných autorů přece nepropadají, ale naopak - jsou neoprávněně vyzvedávaná do nebes, ne?
Jinak, v této databázi jsou četná díla, která v době svého vzniku propadla, a dnes čtenáři nenacházejí kromě "výkřiků" slova obdivu.
Čas Odcházení i jiných Havlových děl ještě přijde a až vymřou generace jeho politických obdivovatelů i zatracovatelů, začne se konečně číst jako AUTOR, SPISOVATEL, DRAMATIK - pak se ukáže.
kní, moc děkuji za toleranci a také za smeč, který si mi nahrála, abych mohla vložit nápovědu, když se nikdo nechytá:
Autor nebyl žádný spisovatel, ale přesto byl nazýván bardem svého lidu a při jeho pohřbu se městem táhla 7-kilometrová fronta lidí, kteří mu chtěli poděkovat a vzdát hold za to, že je bavil i rozesmutňoval v době temna a nehybnosti. Ukázka je z rozverné části jeho jinak velmi niterné a poetické tvorby.
Ano. A uvedu i autora: Ray Bradbury.
mhutani, a teď nám ty "zatop" nějakým hezkým úryvkem.
Co už teď, když jsem to sem dala?! Spálit to nejde, když je to v compu, tam to tady nechám, ať se to škvaří, snad se najde někdo, kdo má nějaký hasící přístroj a udusá to.
(ostružiny - ty já ráda!)
Agi, obávám sa, že si mi uhádnutie priklepla priskoro :-). Tým svojím príspevkom som hlavne chcela akože našeptávať (napovídat) hádačom, akým smerom by sa mali uberať pri pátraní. No a toto - vykľula sa z toho trefa.
Lenže ja bojujem aj na druhom fronte, tak neviem, či môžem hádať v oboch vláknach.Kým mi to niekto zarazí, tak sem vkladám túto hádanku, z ktorej postačí uhádnuť aapoň MENO AUTORA:
Naše milá televize, / na léčebně vznikla krize / v sobotu, jen z klubovny se / zvuky znělky rozlehly. / Místo injekcí a střiků / cvoci se v tom okamžiku / všichni kromě neurotiků / k aparátu seběhli. / Jistej chlap tam dělal drama / z populární besedy / o tom, jak si s Bermudama / vědci rady nevědí. / „Z toho by byl jeden blázen.“ / jeden blázen podřek se. / Ošetřovatelé rázem / začli píchat injekce. /
Milej pane redaktore, / dejte něco o traktorech, / o jadernejch reaktorech, / jenom ne ty Bermudy! / Nemáte snad jiný téma / nežli pořád strašit těma / lítacíma talířem / nebo myslet na zrůdy? / My už taky lecos víme, / talířem třískáme / bez toho z nich kočky jíme / jestli nás čuch neklame.
…….
Milí páni profesoři, / tak se k lidu nehovoří. / řeči o záhadách v moři / způsobujou paniku. / Nás si vemte za lektory. / Na Bermudy, na potvory, / stačej jen duševně chorý, / povíme to publiku./ Nic se tomu nechechtejte, / my to hravě dokážem. / Jenom nám to vyjednejte / u neřáda primáře. / Ve vší úctě, díky předem, / a když se to nezdaří, / pošlem stížnost štandopede / až na hlavní nádraží.
To nie je bohvieaká indícia :-). Dnes je súčasťou viacdielneho súboru skoro každá kniha, z ktorej sa predá toľko výtlačkov prvého dielu, že sa oplatí napísať a vydať aj druhý, tretí, ... siedmy diel.
Že by to bola Sue Townsend? Nie je to niečo z Adriana Mola?
Kní - jsem na tom podobně, znám jenom jednu Daisy, kromě té Gatsbyho, ještě tu slečnu, co měla tak slavného šoféra že z toho vznikl úžasný film Řidič slečny Daisy. Já myslím, že v Gatsbyho dobách nebyla ještě osobní váha přirozenou součástí vybavení kupelny a sotva se američtí spoluobčané Gatsbyho zajímali o datum narozenin královny. Já bych v případě této ukázky spíše lovila v britských, ne v amerických vodách.
Kulhal mezi troskami domu, chytal se za poraněnou nohu, když zůstávala vzadu, mluvil, kňučel a řval na ni rozkazy, proklínal jí a handrkoval se s ní, aby pro něho pracovala, když to teď bylo životně důležité. V temnotě uslyšel volání několika lidí a výkřiky. Dostal se na zadní dvorek a do uličky za domem. Beatty, myslil si, teď už nejsi problém. Vždycky si říkal, nezkoušejte problémy rozluštit, spalte je. A vidíš, teď jsem udělal obojí. Sbohem, kapitáne.
Ano! Skvělá, rychlá a správná odpověď. Vítám Agi mezi hráčemi (resp. spíše hráčkami) a prosím o další ukázku.
....... zúfalo hútala, ako vybŕdnuť z nepríjemného položenia, zvíťaziť nad zbojníkmi a zachrániť dcéru pred hanebným sobášom. Jedinú nádej vkladala do grófa Nyáryho, no len čo postrehla na jeho ľahostajnej tvári ironický úškrn, svitlo jej v hlave, že to všetko vlastne on narafičil. Kvôli tomuto hral s ňou komédiu a tým sa dajú vysvetliť jeho tajomné šepoty s Eržikou.
– Podliak! – okríkla ho, ale on si nevšimol urážku, len sa víťazoslávne usmial na šťastnú dvojicu.
Pani sa vrhla medzi nich ako jastrab.
– Rozkazujem ti, Eržika, odstúp od toho človeka! – drapla ju za ruku. Tvár mala od výbuchu hnevu, zlosti a nenávisti takú, že Eržika sa striasla ako mrazom opŕhlená. Cítila, že matkine nechty sa vrývajú do bielučkej pokožky jej ramena. Predsa odvetila s najväčšou rozhodnosťou:
– Nie, nikdy od neho neustúpim!
Matkine nechty sa jej zaborili do ramena ako dravčie pazúry, až osŕkla od bolesti a snehobiely rukávec sa sfarbil krvou.
– Pobehlica! – zasyčala na ňu, pustila jej rameno a zahnala sa, aby ju udrela.
Vtom k nej skočil ako blesk Vavro, chytil ju za ramená, nadvihol ju dovysoka ani vrece, ktoré si chce prehodiť cez plecia, a sotil ju do prázdnej panskej lavice. Vrela v nej krv, rozzurovala sa, ale pri pohľade na Vavrove mocné zaťaté päste, hotové zmlátiť ju ako cepmi, zmocnil sa jej úžas a zdalo sa jej, že jeho vycerené zuby sa zaseknú do nej ako vlčie trháky.
– Tu seď ticho ako kvočka, ak ti je život milý! – pohrozil jej Vavro. Videla, že beda jej, ak neposlúchne.