SteveP1 diskuze u knih

Knihu je nyní možno koupit v prodejnách Levných knih za pár korun...

Doporučuji filmové zpracování románu z r.2016 s vynikajícími Michaelem Fassbenderem a Alicií Vikander v hlavních rolích. Mladá talentovaná švédská herečka a držitelka Oscara opět prokazuje, že její famózní herecký výkon v "Dánské divce" opravdu nebyl náhodný...

Jen malá poznámka k zamyšlení:
Překvapuje mě, kolik lidí dnes podléhá takovým komerčním energetickým zasvěcením typu Reiki, Shamballa apod., aniž by si alespoň zjistili, ověřili nebo věděli, do čeho jdou. Mě je podezřelé už jen to, že tzv. Mistři Reiki a Shambally, ohánějící se duchovnem na každém kroku se sami zachovají tak neeticky a za zasvěcení a snahu duchovně Vás posunout si nechávají platit penězi.
A ona to opravdu není žádná legrace, těmito akty zasvěcování se totiž zasahuje hluboko do multi-dimenzní anatomie a energie člověka, o kterém mnoho lidí nemá ani tušení.
Autorka v knize popisuje a odtajňuje proces zasvěcení a zveřejňuje posvátné symboly, které se přitom používají a přidala k nim také jejich moderní (re)verze, tedy nepůvodní tvary. Pomocí nich je člověk na něco navázán, čehož energetickou podstatu však nezná. Všechno prý zprostředkovávají nějaké "bytosti světla a lásky". O jejich původu, totožnosti a záměrech se však nic neví. Takže zasvěcovaná oběť opravdu neví, do čeho ji kdo zaháčkuje, na co a případně koho (člověka, neznámou vyšší entitu, egregor) je energeticky napojena a jaké to pro ni může mít důsledky. Takže doporučuji "zasvěceným" zeptat se svého Mistra, jestli se z toho dá také "odsvětit" (odstranit implanty) a sledujte jeho reakci. Jen tak pro zajímavost.
Podrobněji se o tomto komerčním zasvěcení dočtete také zde:
https://aluska.org/co-ve-skutecnosti-delaji-lecive-symboly-1-dil-prvotni-koreny-obrovskeho-problemu/

Další zmínku najdete např. i v materiálu Tajemství Amenti 2, str. 60-61. (na netu dostupné v pdf)

čtenář kalache píše: " ...četl jsem o Servazovi,ale v hlavě se objevoval J.Reno…"

P r o b o h a !!! Chudák Jean Reno musel dostat škytavku !

1 06.02.2020

Kniha nyní k dostání v prodejnách Levné knihy.

Kniha je nyní dostupná v prodejnách LEVNÉ KNIHY.

1 07.06.2019

Doporučuji velmi dobrou filmovou verzi z roku 1997 natočenou v citlivé režii Adriana Lyneho, kde v hlavní roli exceluje výborně vybraná mladičká, tehdy 17letá Dominique Swain, která si s Humbertem (bezchybný Jeremy Irons) zkušeně pohrává jako kočka s myší....

Kniha nyní v prodejnách LEVNÉ KNIHY.

30.03.2019

Kniha nyní v prodejnách LEVNÉ KNIHY.

Kniha nyní v prodejnách LEVNÉ KNIHY.

30.03.2019

Knížku jsem zatím nečetl, ale film je moc hezký a je ke stažení na uložto. Tak neváhejte !

To je krááásná obálka, ta slovenská 2017 !!!

Film určitě doporučuji, je moc hezký. Herecké výkony Daniela Day-Lewise a Michelle Pfeiffer jsou prostě úžasné....

Jen potvrzuji že film je opravdu hezký a Al Pacino jako vždy fantastický.

13.07.2018

Dle jednoho čtenáře je prý tahle kniha velmi, ale velmi podobná knize Smrtící nahota od J.D.Robb, liší se prý jen místem děje a dobou, kdy se příběh odehrává. Zajímavé. Ze by mohutná "inspirace" ?
Smrtící nahota byla totiž napsána o 20 let dřív.....

to Pampalini (komentář):
Keď ste tak dlho bojovali s túto knihou, tak sa nabudúce netrápte s takýmito autormi a čítajte len knihy co Vás skutočně zaujímajú, jsou úmerné Vášmu veku a čitatelskej vyspelosti. Toto nieje kniha pre teens. Nič ve zlom, každý máme právo na názor, ale Váš komentár ku knihe je bombastický a hlúpy blábol...Ale hlavně že dovediete rozpoznať už vo svojom veku čo je to velká literatura a čo nieje…

Knihu jsem zatím nečetl, tak nemohu srovnávat, ale když už tu padla zmínka o filmovém zpracování, tak film je moc hezký a ústřední dvojice Saoirse Ronan a Emory Cohen (mě do té doby neznámý) předvádějí excelentní herecké výkony. Doporučuji vřele.

Ten člověk z MF Dnes co napsal na obálku tohoto veledíla, že by se za ně nemusel stydět ani Stephen King, má buďto nevšední smysl pro humor, nebo měl při psaní 4 promile v krvi....

14.05.2018

to pankaplan :

Vy jste to přesně vystihl...

Z životopisu autora : "Momentálne žije, so svojím slovenským manželom Jánom...."

Aha, tak už máme jasno....

Z životopisu autora: "Momentálne žije, so svojím slovenským manželom Jánom...."

Aha, tak už máme jasno....

Na knihu jsem dnes narazil v prodejně Neoluxor ve Zlíně, tak jsem ji vzal do rukou a jen nevěřícně zíral, je-li vůbec něco takového možné. Pár minut mi trvalo, než jsem skutečně uvěřil tomu, že autorem "Saturnina" je Miroslav Macek. Opravdu SÍLA !
Asi napíšu Vinnetou se vrací.....

Neuvěřitelná a úplně zbytečně nááátahovaná slátanina. Pro zvídavé a nechápající - podrobnosti naleznete v mém komentáři z 12.dubna.

04.10.2017

Ke knize jsem napsal celkem obsáhlý komentář někdy začátkem ledna, a někteří zklamaní čtenáři mi již děkovali, že jsem napsal naplno a bez obalu názor, který zastávají také a že jsem přesně vystihl, o co tu kráčí a že jde v podstatě o umně napsaný kýč. A když čtu ty jednoduché komentáře typu : "Krásné". nebo "Poetický styl" nebo "Geniální", "Konec jsem probrečela", "5hvězd nestačí" apod. tak mě, věřte přátelé, berou čerti a je mi z toho tak trochu smutno. Vždyť v té knize žádné přirozené emoce nejsou !!! Před Zlodějkou jsem četl skvělý Dům duchů a tak když jsem pak vzal do ruky Zlodějku, na kterou jsem se hodně těšil, úplně jsem se zděsil, co to čtu za "bestseller". Tak slabý, rozvleklý a přitom vykalkulovaný příběh jsem opravdu snad ještě neměl v ruce, a tak mě to otrávilo, že jsem měl jsem chuť s ní seknout. Bohužel, ač jsem se snažil, jak jsem chtěl, tomuto vyprávění jsem od začátku nevěřil, prostě to nešlo. Co jsem ještě ve svém komentáři knihy nezmínil je skutečnost, že v závěru knihy Zusak tak tlačí na pilu "emocí", až je to trapné a směšné, ta jeho křečovitá a urputná snaha zapůsobit a rozplakat čtenáře stůj co stůj, a přitom mu to nejde a nejde a nejde.
Kromě toho jsou v knize dle mého mínění i události, které by se nikdy nestaly ani náhodou. Mimochodem vztah Liesel a Maxe je krajně nepravděpodobný, v tom smyslu, že by k němu nějak vůbec citově přilnula. Malá dívka v cizí výchově, v cizím městě a bez rodičů by měla úplně jiné starosti, vůbec se s tím nějak psychicky srovnat, včetně školy, než kamarádit s nějakým židem ukrývaným doma ve sklepě. Žila by jistě intenzivním vnitřním životem a vzpomínkami na minulost, rodiče a skutečný domov. A její hledání Maxe kdesi v průvodu Židů je už úplně přitažené za vlasy a nereálné, prostě kalkul. Ono ostatně už poskytnutí azylu Maxovi je naprostý nesmysl, toto by si ve válce a dané situaci NIKDO netroufl. A v knize je takových nepravděpodobných a nelogických míst více. Z celého psaní je cítit, že to psal mladý kluk, který o válce slyšel pouze z vyprávění a že chce jen napsat předojímavý příběh, kterým vydělá velké penízky. Jeho styl psaní je přitom nenápadně podbízivý a rádoby "kreativní". Namátkou jeho výrazy "chlapec s citronově žlutými vlasy" nebo "čokoládová obloha"...co to proboha jako má být ??? Je jasné, že Zusak dobře odhadl, že většina mládeže nemá nic pořádného (a z tématu II.světové války většinou vůbec nic) načteno, je značně naivní a tak i snadno tvárná, manipulovatelná a ovlivnitelná reklamou a tak vsadil vše na jednu kartu a na tuto skupinu čtenářů se svou knihou zaměřil především. A vyplatilo se...
Co se týká filmu - hodně lidí píše, že film je špatný. Ale co proboha čekali, že režisér s tak slabou a jalovou předlohou udělá ???

1 19.09.2017

Daphne du Maurier tentokrát balancuje na samé hraně věrohodnosti a pravděpodobnosti…

O co jde ? Dva muži - jeden Angličan, druhý Francouz, podobní si jako vejce vejci, ovšem s naprosto odlišnými povahovými rysy a životními zásadami, se setkávají náhodou na jednom provinčním vlakového nádraží a jsou ohromeni, že jsou si tak podobní, že by mohli snadno nahradit jeden druhého. John je povoláním profesor, je to klidný, vzdělaný starý mládenec a milovník Francie, Jean je impulzívní, cynický a lehkomyslný hrabě, který touží alespoň na čas uniknout ze svého života na zámku od své rodiny a být aspoň na chvíli někým jiným. A tak se stane, že po společném večeru stráveném pitím v místní putyce a posléze i hotelovém pokoji Johna, se druhý den ráno budí Angličan bez své identity - tedy přesněji řečeno bez svého oblečení, dokladů,peněz a auta a spolu s nimi je pryč I jeho včerejší francouzský přítel Jean. Protože John ovládá perfektně francouzštinu a vlastně nemá ani jinou možnost, než hrát nedobrovolně Jeanovu roli, přijímá ji tedy dočasně a jako jeho dvojník se vrací na francouzské panství, aby Jeana zastoupil a zapadl do dusivé atmosféry chátrajícího zámku mezi početné členy rodinného klanu. Zde musí rychle rozpoznat kdo je kdo, citlivě vnímat a rozpoznávat komplikované vztahy jednotlivých členů rodiny, aniž by vzbudil podezření, že není tak docela tím, za koho ho mají, což není vůbec snadné a kolikrát má již namále, že se vše provalí a on bude odhalen. Neznalý prostředí a poměrů,v nichž se najednou ocitá,dopouští se přirozeně řady chyb a omylů a zaplétá se do lží. Jakmile získává alespoň trochu půdu pod nohama, postupně odhaluje nejedno rodinné tajemství a záhadu a ve finále se pokusí i o jakousi nápravu věcí.Víc už prozrazovat nebudu, děj je plný zvratů a překvapení a o ty nechci čtenáře ani náznakem ochuzovat.. Snad jen pár doplňujících poznámek, proč knihu číst. Už jen proto, že příběh samotný je originální a velmi neobvyklý, a i když samotný je přirozeně nepravděpodobný (domyslíme-li vše do důsledků) číst ho je velmi zábavné. Autorka je zde totiž opět ve vrcholné formě a předvádí nám svou dovednost a svůj vyjímečný talent v míře vrchovaté. Co mě zaujalo a zaujme snad každého vnímavého čtenáře:
1. Charaktery postav - precizně a brilantně vykreslené spolu s psychologií jednotlivých postav, jejich nálad, pocitů, vnímání, způsobů uvažování, myšlení, včetně náhledů do jejich duší. Je pro mě téměř k neuvěření, jak žena, autorka, dokázala vykreslit, znát a bravurně popsat mužskou psychiku a způsob mužského uvažování.Tohle mi blesklo hlavou mimochodem i při čtení “Domu na pobřeží” - nechtělo se mi věřit, že tuto knihu napsala žena….
2. Dialogy - ty jsou jako vždy excelentní, jsou skutečné, přirozené, opravdové, pravděpodobné, zajímavé. Čili žádná nuda, plytkost, povrchnost nebo tlachání o ničem, kdy autor pořádně neví,co chce vlastně psát a jak,nebo to dokonce ani neumí. Nic takového. Styl psaní du Maurier je prostě podmanivý a kouzelný, její jazyk je bohatý, vytříbený a krásný.
3. Atmosféra - postupně a pečlivě budovaná, gradující a houstnoucí, sugestivní a pohlcující. Vše se odehrává celkem ve značném tempu, autorka neztrácí dech ani na chvíli. Vše tradičně doplněno důkladným popisem exteriérů, interiéru sidla, a především přírody a francouzského venkova. Tyto mají až lyrický nádech a půvab.

Pokud jste tedy ochotni přivřít oči nad značnou nepravděpodobností samotného příběhu, která je zřejmá, a chcete se především dobře pobavit a dobře si počíst, případně jste si styl psaní du Maurier oblíbili jako já, pak neváhejte a dejte se do čtení. Nudit se nebudete ani vteřinu.

1 28.01.2016