1984
George Orwell (p)
Jedno z najznámejších diel svetovej literatúry nášho storočia spája v sebe prvky spoločensko-politického a vedecko-fantastického románu. Je obžalobou komunistickej diktatúry, ktorá v roku 1984 ovládla všetko, vrátane ľudského myslenia. V centre románu sú osudy čestného, citlivého a uvažujúceho jedinca (Winstona Smitha), ktorý sa vzoprie systému, za čo platí krutú daň. Orwell touto knihou už v roku 1948 ponúkol svetu víziu, ktorá sa neskôr stala realitou. Podobne ako v ostatných krajinách nášho regiónu, ani u nás sa anglický spisovateľ George Orwell dlhé roky nesmel vydávať z ideologických dôvodov. Po novele Zvieracia farma má slovenský čitateľ konečne možnosť zoznámiť sa aj s Orwellovým vrcholným dielom, románom Tisíc deväťsto osemdesiatštyri. Komunistická diktatúra v roku 1984 ovládla všetko, vrátane ľudského myslenia. V centre románu, ako v celom diele tohto spisovateľa, sú osudy čestného jednotlivca (volá sa Winston Smith), ktorý sa spoločnosti vzoprie, za čo zaplatí krutú daň. Dielo je pochmúrnym, aj keď doslova vizionárskym obrazom odľudštenej spoločnosti, pod čo sa podpísal aj zdravotný stav autora, ktorý v čase, keď ho písal, umieral na tuberkulózu. Keďže slovenský čitateľ pozná z vlastnej skúsenosti spoločnosť, ktorú Orwell opisuje, bude jeho stretnutie s ňou nepochybne o to zaujímavejšie. George Orwell, vlastným menom Eric Arthur Blair (1903-1950) sa narodil v Indii a do Anglicka sa jeho rodina presťahovala, keď mal štyri roky. Prvé verše uverejnil v miestnej tlači už v roku 1914, knižne debutoval v roku 1933 dielom Bez peňazí a nádeje v Londýne a Paríži, v ktorom umelecky i dokumentárne opísal svoje zážitky zo života medzi nezamestnanými, žobrákmi, tulákmi a bezdomovcami. Aj keď vyšiel z prostredia, ktoré ho predurčovalo skôr k pravicovým ideám, hlásil sa k ľavici a pokladal sa za demokratického socialistu. Neskôr jeho doslova bytostný odpor k totalitným praktikám urobil z neho jedného z najväčších a najúdernejších kritikov komunistického režimu. Je autorom niekoľkých románov, početných zbierok esejí i reportáží. Za vrchol jeho umeleckej tvorby sa považuje novela Zvieracia farma (1945, v slovenčine v rámci edície MM v roku 1998) a najmä román Tisíc deväťsto osemdesiatštyri (1949).... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , Slovart (SK)Originální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Jak to, že se mi tohle vyhýbalo tak dlouho? A nakonec jsem to ani nečet ....ale POSLOUCHAL! Většinou v autě a byl šťastný, že jsem měl dlouhá cestování. Je "neuvřitelný", že tohle napsal Orwell před více než 60 lety. Není to jen paralela pouze k autoritářským režimům, vnímám dost silně tu podobnost se třemi velkými mocenskými uskupeními současnosti...
Od gymplu jsem začínal chápat, že komunismus je nebezpečná ideologie. A ve stejné době jsem četl tuto knihu. Po přečtení jsem si byl jist, že totalitní systémy s komunismem zvlášť jsou zrůdná a zločinná myšlení.
99%
My, tí dole, knihu vieme oceniť, tí hore ju zatracujú a dajú jej tri hviezdičky, takisto ako tí, ktorí jej nerozumejú. Pritom nie sme veľmi ďaleko od rozdelenia sveta na superštáty. Dúfam, že sa to nikdy nestane. P.S.: Miestností 101 je aj dnes na svete ako maku. Popisované metódy mučenia sú rozvinuté k dokonalosti a sú každodenne prítomné a používané. A nie, kniha nie je varovaním proti komunizmu, ale proti hocijakému totalitnému zriadeniu.
Při čtení této knihy mi několikrát přeběhl mráz po zádech. Opravdu skvěle napsaná kniha, s ponurým, ale v mnohém poučným dějem. Doufám, že nikdy taková totalita, jakou v této knize Orwell popisuje, svět neovládne.
Skvělá... Děsivá tím, jak se její obsah začíná stávat skutečností a tím, jak autor výborně vystihl nejen podstatu doby, ve které byla napsána, ale i doby příští....
* * * * *
Jedno je jasné. Do dneška jsem nečetl žádnou lepší knihu a bojím se, že asi už ani číst nebudu. Je to úplně děsivé, víc dodávat nebudu, je to zde napsané už tisíckrát. Fakt super, autor je genius.
Velký Bratr tě vidí......mě je to celkem vuřt.Raději krysy,než číst tuhle knihu ještě jednou.50%.
Absolutně jsem nevěděla do čeho jdu, takže jsme si užívala postupné odhalování příběhu a seznamování s hlavní postavou. Šlo o plynulý proces. Kniha vás donutí přemýšlet a dojde vám, že se vlastně vůbec nemáme v dnešním světě, respektive v naší republice, špatně. Ano, touha po nadvládě a moci existuje, ale pohlížím na to jako obyčejný člověk, který má teplou vodu, dostatek potravy a je svobodný. (I když i tyto věci nejsou všude samozřejmostí. To už by však byla trošku jiná kapitola... Zatímco pro nás jsou to věci běžné, pro jiné jsou nemožné, neuvěřitelné, neskutečné).
Přesto mi přišly některé pasáže zdlouhavé a kniha mě nezasáhla tak, jako jiné, kterým se většinou nemůžu ubránit dát plný počet hvězd. Zkracování, spojování slov na mě působilo trochu dětinsky. Ale dobře, šlo to ruku v ruce s autorovými hlavními myšlenkami.
Přestože dnešní postmoderní svět popsali lépe jiní (hlavně Huxley), vize totální vlády nad lidskou myslí je dědictvím, kvůli němuž tato proslulá antiutopie nikdy nepřestane být čtena. Postapokalyptické obrazy rozpadajícího se Londýna a všeobecný nedostatek spíše odráží zkušenost autora z raných poválečných let, stejně jako předpověď „studené“ války mezi světovými velmocemi. Největší síla knihy ale spočívá ve velice promyšleném a důkladném popisu mechanismu, kterým může kterákoli (!) totalita získat moc nad lidmi. A nejde zdaleka jen o fyzické násilí a policejní dohled, ale daleko spíše vyvolávání negativních emocí jako strach, nenávist, nedůvěra až stihomam, a naopak drsném potlačování individuálního myšlení, soukromí, paměti a obecně všech pozitivních lidských emocí v čele s láskou k partnerovi i dětem, rodinným životem a sexualitou: „Sexuální neukojenost vyvolává hysterii, která se hodí, protože se dá přeměnit ve válečnou horečku a adoraci vůdce.“ Klíčovými prvky ovládání mysli jsou doublethink (dipsych), newspeak (neolekt) a neustálé přepisování minulosti – v tom spočívá největší genialita Orwellovy vize, že lidi nelze ovládat jen zvnějšku, nýbrž je třeba potlačit, ba až zlikvidovat jejich vnitřní myšlenkový svět. To je ostatně vidět i v závěrečné části knihy, kde nejde jen o trest, nýbrž o hlubokou ideovou převýchovu: „Každý se dříve či později uzdraví. A nakonec ho zastřelíme.“ Hesly angsocu, svoboda je otroctví a nevědomost je síla! I poslední pilíř této ideologie je důmyslný – podstata války tkví v destrukci, a to nejen životů, ale i výsledků lidské práce, které by jinak „mohly posloužit tomu, aby se lid domohl přílišného pohodlí, a tak posléze i přílišné inteligence“. A proto je válka mír! Doporučuji zejména krásné nové vydání s ilustracemi Jaroslava Róny.
Četla jsem shodou okolností přímo v roce 1984 ale domnívám se, že je tato kniha bohužel aktuální i dnes.
Četla jsem to dvakrát, jednou v patnácti a podruhé teď, v jednadvaceti. Těžko říct, kdy se mi z ní svíralo hrdlo víc. Doporučuju všem a vždycky, já si dám zas za pár let určitě repete.
Nemám slov... nejhorší na tom všem je že chybělo málo a v takovým světě jsme opravdu žili a pár milionů lidí v podobném světě dokonce dnes žije. Jedna z nejlepších knih co jsem četl, sice 2. část mi chvílemi i nudila ale celkový výsledek je opravdu geniální.
Přečtení tétéo knihy mi způsobilo dosti velký šok, bravurně napsané. Jen pořád musím myslet na to, co kdyby tahle hrůza někdy nastala....aspoň užale nemám noční můry.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
2000 | Farma zvířat |
2021 | 1984 |
2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
2007 | Válečný deník |
2015 | Hold Katalánsku |
Skvělá kniha od začátku až do konce.