1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472517/bmid_devatenact-set-osmdesat-ctyri-YWr-472517.jpg
5
11920
11920
WINSTON SMITH provede v dubnu 1984 něco nepřípustného. Ve válečných podmínkách Oceánie drcené krutovládou jedné Strany si začne psát deník, kterému svěřuje pochyby, jež ho už léta mučí. Úředník londýnského Ministerstva pravdy, kde se retušují, falšují či přímo likvidují dějiny, však ve svých zápiscích obtížně hledá srovnání s dřívějšími normálními časy, jejichž útržky doluje ze zasutých vzpomínek, dennodenně atakovaných přívalem propagandistických žvástů. Je snad jediný, kdo si v téhle zemi zachoval zdravý rozum a paměť? Opravdu kdysi zahlédl něco, co představuje zásadní trhlinu ve fazoně Velkého bratra, z jehož všeobjímající náruče není úniku? Ve zrůdném, avšak svým způsobem dokonalém totalitním režimu je Winstonova touha po špetce nezávislosti možná předem odsouzena ke zmaru… Zcela nový český překlad nejslavnější antiutopie míří ke generaci, jež už krutý a posléze groteskní komunistický útlak nezažila. Kniha, již autor dokončil v roce 1948, ukazuje s prorockou jasnozřivostí smrtelné nebezpečí ideologie zaštiťující se všeobecným dobrem, když žádá, aby se s ní lidé zcela ztotožnili. Fanatici a mocichtiví oligarchové stále číhají na příležitost. Stačí, když na chvíli přestaneme dávat pozor.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
Leda
Originální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Místy jsem měla husinu, z tohohle jsme utekli, jen jsme si toho lízli a stačilo mi to. Myslela jsem na KLDR, tam tomu jsou asi nejblíž.
Huxleyho Brave New World je pořád špičkou žánru, ale Orwell se mu osmdesátčtyřkou hodně přiblížil. Je to hodně tvrdé a temné, ale člověk na to potřebuje trošku víc intelektu a reálného povědomí o zákonitostech světa, které zážitek z knihy tísnivě násobí. Goldsteinova kniha patří k těm nejlepším kapitolám, co jsem kdy četl. Jde o obrovské, žel masami nepochopené varování pro dnešní dobu a mám pocit, že se Orwell sekl jen o čtyřicet let. Prolétům dneška stačí stáhnout si film, proklikat obsah a říct, že "to četli" (proto aby byli "in" v těch lepších kruzích) a demagogicky dodat verdikt o tom jaká je to nudná blbost (obvyklý trik nastartování neplodné diskuze sporem, z kteréžto vyjde prolét s dobrým pocitem toho, že zapadl bez práce mezi ty, kteří obětují desítky hodin poctivému studiu vážného problému). Kromě absolutního monopolu násilí, viděl Orwell správně jako jeden z hlavních a mnohem důležitějších prostředků k nastolení totality omezení výrazových prostředků jazyka a omezení výměny informací. V časech Orwella se pálením knih a potlačováním výměny informací intenzivně zabýval jeden slavný kníratý rakouský malíř a známá totalitární partička aktivistů neruského původu okolo spolku "žít sovětský svaz" ":D. Před nimi to byla skoro 1000 let katolická církev a dnes je to islám, který v evropských zemích dokáže natolik narušit vzdělávací proces, že lze hovořit o systémovému vychovávání zabedněných fanatiků. Co jiného lze říci o skutečnosti, kdy se muslimské děti za podpory svých neandrtálských rodičů odmítají učit, jelikož vše, co je potřeba znát k životu je přece v Koránu. Doktrína nastupujícího jediného nositele informace, Koránu, a její násilné šíření je jen analogií procesů, které se odehrávaly okolo umělých úprav někdejšího nositele informace, Bible ve středověku, což vyústilo v intelektuální refromační úprk za oceán a definici dnešního civilizovaného světa. Tehdejší hlavní dozorce, papež, ještě neměl technické prostředky, jak tomu celému exodu neposlušných oveček zabránit a riziko naprosté totality tím na několik století lokálně pominulo (jako demonstraci vlastní nezávislosti na tehdejším Goldsteinovi američané hrdě vyhodili do moře jeden ze základních kamenů Washingtonského obelisku, který byl poslán Vatikánem). Wahábistický Islám, jakožto nástroj a vypilovaná nástupnická doktrína totální kontroly populace má s dnešními technickými prostředky velmi dobře nakročeno dosáhnout starých cílů v novém kabátě, před čímž již tentokráte nebude úniku. Neziskovky usilující o dovoz nových voličů jsou jen zametačem cest. Islám není našemu tzv. křesťanskému světu organizačně zase tak vzdálený, jak si myslíme. Ekumenické hnutí, jehož je islám nedílnou součástí, je způsobem jeho legitimizace v zemích se vzdělaným obyvatelstvem, kde mohamedánský prozelytismus zatím selhává. Vzdělaný člověk totiž dokáže pochopit, jaké důsledky dominantní implementace islámu přináší. A ekumenismus je doublethink v té nejnázornější podobě (Papežovo poselství lásky vs. paralelní legitimizace rozkladu rodiny jakožto svazku muže a ženy s dětmi, svěcení kanónů atd.). -Určitě si knihu přečtěte, Orwell trefně popsal cílový stav a pro pochopení cesty k němu zkuste třeba Waltera Veitha.
Já nevím, mně to prostě přišlo jako blbost, a to mi v době čtení bylo patnáct. Kdyby bylo 1984 žánrově horror, mělo by to i potenciál jakožto víc psychologicky zaměřený Saw, ale Orwellova zoufalá potřeba udělat to všechno hrozně Hluboké a O Politice (diktatura je špatná, kdo by to býval řekl!) z knihy činí nudnou, těžkopádnou, "poučnou" a docela i nesmyslnou knihu. Kdyby se postava O'Briana pojala víc abstraktně a nebyl z něj udělanej blbej egoistickej záporák s divnou nedořčenou motivací a papírově tenkým pohledem na život a kdyby Winston nebyl absolutní kretén (buď ještě blbější nebo naopak mnohem použitelnější), mohlo by to dopadnout jinak. Kdyby byl autor šikovný, nadčasový či postmoderní, udělal by z toho schizofrenickou fantasmagořinu, která by byla alespoň ke čtení zábavná. Ten svět taky moc nefunguje, příliš realistických popisů, moc informací a detailů, prostě boi, Orwelle, to se ti fakt nepovedlo. Ne že by se ti něco někdy nějak extra povedlo, no.
Jednu hvězdičku za to, že jsem na 1984 četla docela dobrou erotickou fanfikci.
Skvělá kniha, která mě naprosto uchvátila.. doslova jsem jí zhltla během několika dní. Nachází se zde spoustu věcí, které člověka nutí k zamyšlení a taková má podle mě kniha být... kniha, ze které si člověk něco odnese.
Jedna z nejlepších věcí, kterou jsem kdy četl. Strhující příběh vyvolávající úzkost z pouhé myšlenky, že by se tato utopie mohla stát skutečností.
ájdeme tu toľko desivých námetov, že by nám na dlhé storočia mali byť varovaním, že vždy sa tu nájde niekto, komu by takýto systém vyhovoval. Vonkoncom o podobný systém sa pár ľudí aj pokúsilo. Napr. Nacistické Nemecko, Stalinov Sovietsky zväz a v súčasnosti Severná Kórea. Štát, ktorý chce mať totálnu kontrolu. Ktorý vidí všetko a vie všetko. Veľký brat ťa pozoruje. Systém, ktorý sa snaží eliminovať nielen súkromie človeka, ale aj súkromie jeho mysle. Systém, ktorý je neomylný a je jedinou realitou. Nie je alternatíva. Vojna je mier. Sloboda je otroctvo. Nevedomosť je sila. Nič iné ako tento systém neexistuje. Žiadna iná moc neexistuje. Preto môže byť dva a dva päť.
Minulosť rovnako ako podstata človeka sa dá meniť. Je tvarovateľná. A v rukách Štátu.
Dlouho, až moc dlouho jsem si knihu nechával nepřečtenou. A dobře jsem dělal. Neustále jsem si tak oddaloval to potěšení. A teď závidím všem, kteří si knihu stále nepřečetli a kteří se na ni chystají. Určitě to tu padlo několikrát, ale je strašidelné, že kniha vyšla vlastně krátce po válce...
Dokonalá kniha, Orwellův nadčasový genius je neskutečný. V knize je zobrazen perfektní a extrémně efektivní totalitní systém. Tedy má pouze jednu chybu... Byl vyprojektován člověkem, co byl proti totalitě. Kdyby takového ducha měl například Stalin, tak by Rusko hořelo v pekle mnohem více než dnes.
Na knize mne fascinuje nejen genialita toho systému, ale líbí se mi obecně filosofování. Toto všechno je ztělesněné v osobě O'Briena. Kdybych měl parafrázovat geniální citát, tak bych napsal „Ten, kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost, kde vlastně existuje minulost? Minulost je pouze ve vzpomínkách, nikde jinde. Ten, kdo ovládá vzpomínky, ovládá budoucnost. Ten, kdo ovládá lidskou mysl ovládá budoucnost, minulost i přítomnost. Kdyby Strana chtěla, tak by voda tekla nahoru.“
Dále je tu extrémně fascinující myšlenka toho, že člověk myslí ve slovech. Vzpomeňte si na jakoukoliv věc. Co se vám vybaví? Slova. Samozřejmě, nikdo nemyslí nad rámec slov, slova jsou mysl. Jak zabránit myšlení? Zničíte slovník. Eliminujete mnohoznačnost a rozmanitost slov, potažmo myšlení. Zprimitivizujete myšlení. Všechnu možnou inteligenci vyzabíjíte.
Kniha je hrozivá, ale uklidňující v tom, že už byla napsána a že je tu nějaká skupina lidí, která je připravena.
Čekala jsem asi od toho více... První část mě moc neuchvátila a spíše mě nudila, ale postupně od druhé části knihy jsem se začetla a šlo to samo.... Je neuvěřitelné jakou sílu může mít někdo k tomu aby ostatní ovládnul a změnil jejich názor.
Pane jo, pěkně strašidelná představa fungování totalitního světa..
Až při čtení určitých pasážích mrazí..
A že byl hlavní hrdina lehce naivní? No, v takové osamocené době by se každý upínal k jakémukoliv náznaku vzpoury a až pozdě přišel na to, že změnit běh věcí prostě nejde..
Každý by si měl přečíst, už proto, kam se momentálně ubírá naše politika..
Překvapivá kniha, ve které si myslíte, že víte, co bude zrovna následovat, ale nakonec to stejně dopadne úplně jinak, než jste čekali. Strhávám hvězdičku za místy nudné úryvky, které jsem musela přeskočit.
Když jsem se ke knížce dostal, tak trochu jsem očekával příběh o jedinci, který se postaví proti všemu, co považuje za morálně špatné (což vlastně v téhle knížce znamenalo celou společnost) a něčeho dost podobného jsem se i dočkal. Celou dobu šel z příběhu cítit takový jakoby náznak naděje, takže mě konec nasáklý porážkou, ze kterého vystupovala snad jen beznaděj docela vyděsil.
Je mnohem víc... znepokojivá, než působí v literárních rozborech. Další z mnoha důkazů, že klasiky je třeba poznat, ne o nich jen číst.
Velmi dlouho jsem otálel ani ne tak s hodnocením knihy, ani jsem neuvažoval o jiném, ale spíše o tom, co ke knize napsat. Orwellovo dílo mám rád, ač zcela nesouzním s jeho světonázorem, a tohle byla jeho první kniha, která se ke mně dostala. Po dočtení mi bylo jasné, že Orwella si prostě musím přečíst celého. Odkazy na 1984 jsem poté přidával do většiny svých středoškolských a vysokoškolských prací, protože odstrašující prvky Orwellovy knihy jsou stále velmi aktuální. S moderní informační společností možná více než kdy jindy.
Winston Smith... od doby prvního přečtení je pro mě ikonickou postavou antiutopických děl. Orwell neuvěřitelně popsal, jak se i silný charakter rozpadne pod nátlakem neutuchající propagandy a hlavně - fyzického mučení. Žít v tomto Londýně 1984 znamená nejen to, že je člověk pod neustálým dohledem, znamená také to, že děti udávají vlastní rodiče, že kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost a dějiny jsou tak jen nástrojem moci vládnoucí garnitury, že jakékoli myšlení na víc než na věci denní potřeby je nežádoucí, že permanentní válka je skálopevnou oporou totalitní moci a že člověk neznamená pro totalitní režim nic víc, než pracovní nebo bojovou jednotku.
Úděsné, přesto ne tak vzdálené od reality. Některé z prvků totalitního Angsocu byly společné totalitám dvacátého století, některé byly hnané až do extrému, kterým by se ale snadno mohly stát (udávání rodičů vlastními dětmi v KLDR, permanentní válka ve jménu nacionalismu v Rusku, zamýšlený stálý dohled kamer v Číně a další a další)... a když se zkombinují všechny v jednom státě, je konec. Postupné ukrajování liberální demokracie ústí právě ve zvrácený Orwellův totalitní stát.
Vztyčený varovný prst pro všechny, kdo si váží své svobody. Tleskám.
Skvělý popis totality, ale příliš zdlouhavé pasáže popisujíci to samé stále dokolečka.
Přelouskáno, chvílemi mě knížka nebavila, přestože myšlenka, jak by vypadal svět ovládnutý Velkým bratrem, je geniální. Psychologicky výborně propracované postavy, na druhé straně pro mě nudné dlouhé pasáže..
Nadšeně jsem si knihu donesla domů a začetla se... velké zklamání. Nevím, co se na tom komu líbí. Naprosto děsivá scéna mučení s krysami... knihu jsem dočetla obstranu jen z principu.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Špička světové literatury. Děsivě blízká realitě. Krutě podrobné popisy, úplně se mi svíralo hrdlo. Ale určitě doporučuji přečíst, protože pokud si neuvědomíme, jak absurdní jsou totalitní režimy, budeme nuceni si to doopravdy zažít. Díky pane Orwelle.