Český ráj
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390980/bmid_cesky-raj-DOM-390980.jpg
4
500
500
Parta chlapů se pravidelně schází ve staré sauně za městem. Potí svoje těla i duše. Nemají jména, jen staré indiánské přezdívky. Tady je nikdo neruší, tady se cítí svobodní a mohou být těmi, kým doopravdy jsou. Jejich sebestředný svět rámují tragikomické vzpomínky na minulost i nejistota z vlastní budoucnosti. Radost a smutek mezi kapkami vody. Novela o současných mužích, jejichž touhy a sny se soustředí na tajemný svět za vysokou zdí, který možná obývají ženy…... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od Rudiše a přiznám se, čekal jsem víc:-( Kecy vo ničem, bezútěšný život jak těch co jsou na začátku, tak těch na konci. Agresivita, kterou bych v sauně fakt nerad potkal. Zajímavá forma: postavy bez tváře a jména, charakterizované jedním atributem a typickou hláškou. Lyrická pasáž se zpívající saunařkou mi přišla křečovitá, nepatřičná.
Dám ještě Rudišovi šanci, jestli taky píše o něčem závažnějším. Tohle byla spíš oddychovka na dva koronavirové večery...
Byla jsem na scénickém čtení v rámci Listování a bylo to super, nasmála jsem se. I proto se mi knížka líbila. Je to jednoduchý román, který nás zavede do mužského světa plného testosteronového "chceš do držky" (pochopí asi jen ti, co četli :-DD). Co se povedlo, jsou přesně takovéto chlapské hlášky a rady - např. pít denně tři Plzně, které vyřeší všechny neduhy, pružit s velitelkami (jistě si domyslíte) atd. Zajímavě napsáno, originální.
Tak u tohoto výtvoru jsem se náramně bavil a nahlas se musel smát, ba co víc, manželce i některé pasáže předčítat :-) Nedalo mi to se nepodělit. Určitě vyzkouším další Rudišova díla ;-)
Naprosto obyčejná knížka, bez výrazné zápletky a přesto se četla lehce a skoro sama a těžko se odkládala. Vše bylo poměrně snadno uvěřitelné - že jsou muži schopni se takhle, jen mezi sebou, citově otevřít.
Mrzí mě, že jsem nestihla tuhle knížku v rámci Listování Lukáše Hejlíka, určitě to musela být pecka.
Příběh sám je zrovna tak banální, jak zní jeho anotace. Tragikomická pravidelná setkávání party mužů, které autor označuje slovními spojeními „ten, co mu umřela žena“ nebo „ten, co je z nás úplně nejmladší“ rozhodně nejsou ultra fascinujícím námětem. Autor do příběhu nicméně umně vplétá drobné záchvěvy emocí, jež bychom od tak stereotypně vykreslených chlapů možná nečekali. Rovněž prostředí sauny jako by byl samotný žijící organismus. Rudiš opakuje motivy, hlášky i situace a ono to nějakým podivným způsobem na tak malém prostoru skvěle funguje. Až jsem vlastně byla překvapená, jak elegantně, a přitom zcela jednoduše, se dá tak neoriginální námět zpracovat. Korunou celému dílu je rozhodně audioknižní zpracování v režii Michala Bureše, to prostě chcete slyšet. Petr Čtvrtníček perfektně zvládl vystihnout podstatu díla, jeho dialogy (které vede v podstatě sám se sebou, že) působí, jako byste opravdu seděli v té sauně a poslouchali rozhovor bandy mužských. Narace je intonačně dokonalá a s hudebními vložkami se šetřilo, což je tentokráte jen ku prospěchu věci.
Chlapíci jak z jiného světa. I když dojde na ostrou výměnu názorů, zase se poplácají po zádech a drží pospolu. Podobně jako hrabalovské postavičky ze Slavností sněženek. Dokázalo mě to vnitřně pohladit a pobavit. Opravdu mile napsané. Byla by to výborná divadelní hra.
90%
Mně se to hodně líbilo. Hvězdičku ubírám jen proto, že Konci punku v Helsinkách nebo Grandhotelu se tato kniha nevyrovná. Ale jinak dobrý, zejména: opakující se motivy, opakující se hlášky, typické pro jednotlivé postavy, střídání ročních období. V sauně jsem byla naposledy jako dítě a skoro nic si nepamatuji, ale tady jsem ji viděla jako "živou". A ti chlapi mi byli všichni tak nějak sympatičtí - na jednu stranu sice takoví ti "naši" Češi - pupky, plzně, depky, tu a tam xenofobie a česká "malost", na druhou stranu nám je autor představí tak, že je čtenář/ka musí mí chtě nechtě rád/a a mít pro ně pochopení (jak by ne, vždyť jsou "naši"). Moc by se mi líbilo být na chvilku chlapem a chodit s chlapy do sauny a vést podobné řeči, ale jsem fyzicky i psychicky žena, tak to nejde. Můžu říct jen to, že ženská setkání takto nikdy bohužel nevypadají. Chybí v nich ten nadhled, přímost a lakoničnost - "chceš do držky" ti nikdo neřekne, ale co se děje po tvém odchodu z ženské skupinky, to fakt raději nevědět.
Chlapské povídání v sauně se Rudišovi velmi trefně povedlo popsat, tak jak seprostě chlapi baví...
Pokud si to poslechnete jako audioknihu, budete se vyborně bavit. Čtvrtníček který to čte, je fakt borec..
Knížku jsem poznala na Listování - báječný. Hned jsem si jí koupila, ale dlouho ležela na polici. Je psaná zajímavě, jakoby žádný děj neměla, ale přitom je tam schováno tolik příběhů, popsáno tolik charakterů. Jak už tu někdo psal, v sauně si nikdo na nic nehraje. Také ráda chodím do sauny, ale ženský tam takovou komunitu nevytvoří - spíš pár partiček a pravda, chichotáme se.
Mně to vyhovovalo velice a tak jsem si to ještě pustila v audioverzi, jak to bude znít, až mi to bude Petr Čtvrtníček číst, protože žádný jiný chlap se k hlasité četbě neměl. Osobně mám za to, že za zdí, v ženské sauně, se odehrávalo v podstatě úplně totéž, jen se asi neservaly, zase se místo toho urazily, ale jsou samozřejmě i takové případy...tak holky jedem a ať nepřelakujem!
S velitelkou musíš pružit.
Chtěla jsem nahlédnout do mužského světa - a povedlo se. V knížce je mnoho trefných postřehů z každodenního života.
Parta chlapů se pravidelně schází ve staré sauně za městem... To stačí, aby bylo zaděláno na prózu, v níž hlavním hrdinou budou rozpravy oněch mužů v trikotu potu (počet nebude nakonec důležitý - asi kolem deseti). Uvádění postav na scénu vztažnou větou a nikoli občanským jménem kupodivu text nebrzdí, naopak zvyšuje napětí. Hltej, čtenáři, co vypouštíme z pusy! A právě skrze své rozpravy se postavy charakterizují a vybarvují, vzájemné špičkování a dohady o zdánlivě nepodstatných detailech sem neodmyslitelně patří a celkový obrázek těch výtečníků ještě zpřesňují. Vypravěč do děje zasahuje jen zřídka, v suchých konstatováních, uvádění přímých řečí a v počátcích a závěrech kapitol. Ve slovních přestřelkách si možná si brzy povšimnete, že už není podstatné, kdo co říká, neboť hrdinou se stává sám jazyk a jím tisíckrát kříšené kouzlo hospodské historky. Jen jsme zde v sauně (ačkoli na hospodu padne řeč nezřídka). Každou postavu lze nakonec identifikovat skrze jednu oblíbenou průpovídku, motiv nebo téma. Např. ten, co je doktorem přes ženské orgány, rád odpovídá větou: "Jsou takové případy", zatímco ten, co dělá taxikáře, zpravidla vztahovačně opakuje: "Chceš do držky?". Ten, co je v důchodu, lpí na hygieně a jeho refrénem je otázka: "Osprchoval ses?". Kniha se zdá být jednou dlouhou rozpravou, kterou si mezi sebe rozdělilo tucet potících se mužů. Ale Rudiš sem vetkl prvek tajemství, dalo by se říci až tabu. Za zdí se totiž nachází část sauny vyhrazený ženám. Ten je pro muže nevysloveným tabu, je neviditelný, zato je slyšitelný. Kdykoli muži umlknou ve svých rozpravách, ozývá se z druhé strany smích nespatřených žen, Muži nabývají dojmu, že se jim ženy posmívají. Ale proč? Nedovedou si to vysvětlit. Sama zeď je vysoká a kluzká (představuji si ji z bílých kachlů) a první nesmělé pokusy nahlédnout přes ni do zóny žen dopadnou velmi znepokojivě. Svět za zdí zůstává záhadou. A pak ten chichot. Ale netřeba teď a tady vyzrazovat jeho rozřešení... Samozřejmě lze tuto prózu číst jako důkladně a z mnoha úhlů kutý klíč k pochopení mužského světa - a proč ne. Pokud někdo ještě věří na stereotypy o pohlaví (přesahující zde z mužského světa až k nepřímému vylíčení české povahy), může si je s Rudišem ještě utvrdit. Ale přes ono zdánlivé plácání mužů o ničem a ono nezbytné dokazování prosvítá cosi lidského, směšného, vážného i soucitného, co čtenáři nedá spát, samozřejmě, chlapi se pustí do hromadné pranice pro nic, ale brzy přestanou, vždyť se ocitli na jedné lodi, která je navíc v ohrožení! Jejich oblíbenou saunu mají brzy zavřít, zbořit a postavit místo ní cosi výnosnějšího. Ovšem hlavní poslání podle mě leží na opačném konci: muži se budou dál vrhat za ženami, i kdyby je tisíckrát proklínali. Žádná zeď, žádné nebezpečí je nezastaví. A dokonce ani ten jejich Český ráj na půvabně upletený z nekonečných rozprav.
Chlapi, nebuďte hovada. Pružte, lakujte, ale nepřelakujte. Pozor, některé velitelky považují tři plzně za příliš. Jsou i takové přįpady. To vzkazuje ta, která četla tuhle knížku. Knihu, která vlastně skoro nemá děj a přitom obsahuje několik příběhů.
Napřed mě to nezajímalo. Prostě kydy. Odložila jsem to. Pak jsem se vrátila a začalo mě to bavit. Jasně, nicneříkající hlody, ale nějakým způsobem mě to prostě bavilo :)
Nic v tom nehledejte, prostě čtěte a kašlete na něčí jména.
To, že čtete o tom, co vyhrál stolní tenis a o tom, co je už v důchodě a o tom, co nevidí, vám musí stačit ne?
Rudiš mě baví. Sice tato kniha má daleko do Konce punku v Helsinkách, ale vystihl to trefně s těmi českými muži. A teď zase tápu nad určitým dvojsmyslem, stejně jako u Národní třídy: vyznívá to jako kritika české malosti, ale zároveň i jako shovívavé přijetí ve smyslu, no jo takoví jsme, stejně o nic jiného v tom životě nejde, tak co už. Je to hodně o skepsi, nicotě, neschopnosti být nějak v životě spokojen a tak si český muž našel svůj smysl ve žrádle, pivu a sexu. Závěr byl ale hodně bizarní, i když celé dílo mi vyznělo svým pojetím jako absurdní drama, i ty humorné hlášky byly humorné svou absurdností. Ještě mužům zbývá nakouknout do tajemného světa žen, jestli to tam třeba nemají ženy trochu lepší...
Štítky knihy
muži rozhovory česká literatura ze života sauny, saunování čeští spisovatelé Český ráj novely
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
...je to sice "o ničem", ale asi jsem zrovna tohle potřebovala. Velmi nenáročná, krátká, oddechovka.