Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415694/bmid_dedina-VtQ-415694.jpg
4
2606
2606
Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, příběh jedné současné vesnice vyprávěný očima jejích obyvatel. Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je potřeba toho tolik napravit na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění, které nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Kniha byla moc hezky napsaná. Zajímavé téma, ale kniha by šla klidně zkrátit o 2/3. Nicméně, díky spisovatelskemu talentu autorky, jsem knihu nakonec dočetla.
Dědina se mi četla příjemně. Měla jsem obavy z použitého nářečí, ale zbytečně. Nijak mě to nerušilo. Příběhy z denního života jedné vesnice psané v „ ich formě“ pohledem několika osob. Některé příběhy jsou úsměvné, jiné „takové normální“ a objeví se i smutné ...
Petra Dvořáková psát umí – není to na 5 hvězd, ale za přečtení kniha určitě stojí. Mně se líbila.
Kniha se mi četla dobře, jako oddechovku bych ji zřejmě mohla doporučit.
Ale něco mi tam chybělo. Kniha mi nedala žádný významnější podnět k přemýšlení, nic moc ve mě nezanechala...
Nářečí, kterým autorka psala mi kupodivu nevadilo - asi to souviselo s pěkným úvodním slovem, kde autorka použítý jazyk "ospravedlňuje".
Ale nelíbila se mi tvrdost knihy. Byla tam ve velké míře zastoupená nenávist, závist, dále pomluvy, nesnášenlivost... Podle mě by to lépe vyniklo v kontrastu s nějakým pěkným vztahem nebo s popisem krás venkova.
Těžké hodnocení. Po všech těch fajn knihách mě asi správně nechytla. Četla se dobře, líbí se mi výborná znalost lidských charakterů, ale nebylo žádné wow. Nenechala nic nad čím přemýšlet, což je v pořádku, některé knihy jsou prostě jen fajn, oddechové. No a zasmála jsem spíš hořce až u posledního příběhu, kdy pak lehla i babka, tak já nevím. A nebavilo mě moc to nářečí. Napsala, jak život na vsi často bývá, nepobavilo, asi fakt patřím do toho města :-)
Zajímavá kniha; šlo vidět, že autorka do příběhu vkládá určitou autenticitu, její pozorovací schopnosti jsou chvályhodné. Knihu bych zařadil k novodobému realistickému románu z moravského prostředí, tuto charakteristiku podtrhuje i fakt, že vypravěč využívá prvků moravského nářečí. V příběhu je krásně vykreslena "omezenost" myšlení lidí spjatých s určitým prostředím. Neschopnost vymanit se z tohoto uzavřeného kruhu determinovala hlavní postavy románu a postavila je do kontrastu k mladou generací (synů a dcer), kteří hledají i jiné hodnoty než je neustálá těžká práce (jak na poli, statku, tak v zaměstnání) a každodennost.
Těžké hodnocení. Prostředí vesnice, ani nářečí mi není vůbec blízké. Přesto se mi jazyk jakým je kniha psána líbil a vyvolával úsměv. To už se bohužel nedá říct o jednotlivých postavách a jejich příbězích. Hlavně ženské postavy jsou vyloženě nesympatické, zlé, závistivé a pomlouvačné. Chybělo mi vyvážení něčím pozitivním, milým. Škoda. Takto mi to přečtení zůstal jen nepříjemný pocit.
Dědina - současná vesnice. Čtyři příběhy vzájemně propletené.
S každou poustavou budete mít pocit, že právě ji znáte od Vás z vesnice. Zavzpomínáte, jaké to bylo s Vaší babičkou a s dědou.
Najdete zde právě Vašeho souseda.
Všechno je Vám tak blízké...
Drby na vesnici (hlavně v prodejně), vztahy v rodině, peníze a závist, láska i nevěra, humor i smutek.
Žádné velké dějové zvraty zde nečekejte. Ale je zde příjemné čtení, ve kterém se prostě najdete.
Kniha nikoho nesoudí, je to jen na Vás, jak se s tím "poperete"
A použitý jazyk, kdy spisovnou češtinu nehledejte, je už jen třešnička na dortu.
Oddychovka... mezilidské vztahy, majetek, křivdy z minulosti i zatvrzelost a pýcha. Každá z postav žije ve svém vlastním světě. Rozdělení kapitol i "ich" forma mi vyhovovala. Pohodové čtení.
Kniha se četla dobře. Takové to prostě bylo, je a bude. Pořád je to stejný :) Peníze a drby...
Skvěle napsáno, četlo se mi dobře, knížka mě bavila, všechny postavy jsou věrohodné, taky jsem v dětství trávila prázdniny na dědině, jako by mě to vrátilo v čase. Knížka se mi moc líbila.
Zloba, smilstvo, závist, lakota... Petra Dvořáková dokázala nekutečně vystihnout základní negativní lidské vlastnosti a charaktery různorodých postav, to vše na relativně omezeném prostoru necelých 250ti stran.
Ať muž či žena, mladý nebo starý, sedlák nebo chalupník, každého vystihla věrohodně a jinak.
Skvěle jsem se bavila!
Velmi dobře, zábavně a čtive popsaný život na vsi napříč všemi generacemi a snad všemi příbuzenskými vtahy. Kniha je vyprávěna z pohledu několika různých postav - některé mě bavily fakt hodně, některé o maličko míň. Každý čtenář si asi najde to svoje. Buď ve výprávění pozná sám sebe, nebo některého z příbuzných či sousedů.
Skvělá sonda do duše vesničana. Úžasná práce s jazykem. Dějově se nejedná o nic převratného, ale to myslím, nebyl ani záměr. Doporučuji, rozhodně pobaví - svým vlastním způsobem :).
Čekala jsem, že to bude junda. Proč? Ani nevím, asi jsem si přečetla úvodní větu anotace. Autorku jsem doposud neznala. A - jasně - hned šupajdí do oblíbených, i kdyby se mi nakrásně už nic dalšího nelíbilo. Anotace mmj. praví (a méně někdy bývá více, není - liž pravda?), něco o svižném vyprávění formanovského střihu. Zdání klame, Lásky jedné plavovlásky to nebyly, i když u nich taky tuhne smích na rtech. Tady to šlo víc na hloubku, víc se to zadíralo, víc se to ptalo, víc to nepříjemně upomínalo, obnažovalo a prozrazovalo, až se člověku dělal v hrudi chlupatej knedlík a stavěl se mu dech, co zas... Ale číst musel bez přestávky, dokud tohle mistrovský vyprávění úplně vyřízenej nedorazil. Mimořádná, úžasná knížka...
Vesnice se vším, co k ní patří. Propletené rodové vztahy, kde zpočátku vůbec nevíte, kdo ke komu patří. Neustálé mezigenerační taškařice. A malá venkovská tajemství... Škoda, že příběhy mnohých postav zůstávají otevřeny!
Nejvíc se mi líbil příběh starých manželů, kteří čím dál víc potřebují pomoc od mladých. Před rokem 1948 toto krásně upravoval v právní rovině tzv. výminek. Staří předali hospodářství a nárokovali si alespoň základní péči, mladí převzali hospodářství a poskytli péči. Fungovalo to po staletí, i když si nedělám iluze o ideálním soužití generací. Dneska je vše na domluvě, mladí zavaleni prací a stařečci na okraji zájmu. V knize je pro mě osobně popsáno přesně, jak to z lidského hlediska nemá být. A u nás v rodině velmi podobné... a ani nemusíme být přímo na dědině, že?
Velmi čtivá knížka, jen to nářečí mi sedí spíše na Hanou než na Vysočinu... originální počin. Je zajímavé, jak se autorka umí vcítit do nadrženého chlapa:).
V současné době, kdy za nás většinu věcí udělá někdo jiný a my si většinu koupíme, již nemusíme uživit svýma rukama rodinu, jsme trochu útlocitní a víc se matláme v citech, emocech, máme na to čas. Dříve, a pamatuji si ještě ze svého dětství takový zlomek, lidé museli dřít od rána do večera, aby nakrmili své děti a rodiče a věřili, že až budou nemohoucní, nebo staří, také se o ně někdo postará. Tak šel život a jen malá část z lidstva měla čas přemýšlet, zda svými slovy někomu neublíží a když jste stahaní jako kůň, nebudete nad takovými věcmi příliš bádat...Bolelo mně to číst, ale hrozně moc děkuji autorce za tu otevřenost a upřímnost!!!
Kniha se mi dost líbila. Možná také proto, że pocházím z matné vesničky a vidím, že paní spisovatelka má asi také zkušenosti s lidmi z vesnice. I když kniha působí jako vtipná, pro mě byla i tragická a takzvaně "psaná životem".
Pocházím z vesnice kde se mluvilo podobným nářečím ,takže to bylo jako vrátit se do dětství.
Zvláštní kniha...čekala jsem sice krapet něco jiného (po vynikajících Sítích jsem měla laťku hodně vysoko), ale určitě stojí za to si Dědinu přečíst. Autorka se umí dokonale dostat do hlavy jednotlivých protagonistů, až máte pocit,že jste v jejich kůži. A to nářečí se k tomu skvěle hodilo. Moc se toho v knize neděje,nečekejte provázanost mezi jednotlivými úseky a konec je takový doztracena.... Sítě zatím u mě vedou a jsem velmi zvědavá na Chirurga.