Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415694/bmid_dedina-VtQ-415694.jpg
4
2605
2605
Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, příběh jedné současné vesnice vyprávěný očima jejích obyvatel. Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je potřeba toho tolik napravit na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění, které nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Krásný jazyk, svižný text, nic podstatného nedrhlo. Přesto o jednu hvězdu méně, protože chybělo něco, abych si ten příběh pamatovala i za půl roku.
Moc dobře napsaná kniha. Chvílemi na mě padal smutek, hlavně v poslední kapitole. Ale jo, závist, klepy, malost patří k životu a na vesnici zvlášť, tam si lidi vidí víc do talíře.
To o co se Radka Třeštíková pokoušela ve Veselí (a nevyšlo jí to) se dokonale podařilo Petře Dvořákové v Dědině. Dílo opravdu vnímám jako beletristickou sondu do života dědiny na Vysočině. Nic nechybí, nic nepřebývá, všechny části se krásně propojují. Velká spokojenost. 5*
Až je mi skoro líto, že Dědinu opouštím :) Kniha jako lidi, někdy provokovala jindy hladila. Klobouček zvedám, za jazyk, kterým byla psána.
Moc doufám, že autorka bude v psaní knih pokračovat :-)
Musela jsem si zvyknout na jazyk a trochu pomalý rozjezd, ale nakonec jsem se začetla a život na vesnici mě oslovil. Pro mě zajímavě popsány příběhy obyčejných lidí a taky vnímání jedné události z více stran.
Na dědině sem sa narodila, vyrostla tam, vdala sa do jinej, pak znovu vdala eště do jinej, pokaždej menší a menší... tož ty poměry, co tam panujů, znám moc dobře. A táto knížka mňa chytla za srdce, protože hodně tych situací v ní je mně povědomých. Nemožu než dat pět hvězdiček. PS. Můj nářečím psaný komentář ber s rezervou, milý čtenáři... i právě díky němu se mi knížka PD tak líbila. :-)
Stejně tak, jak už to tady někdo napsal, na knížku jsem se moc těšila, přečetla jse, ale žádná velká sláva.
Podle recenzí jsem se na knížku moc těšila, ale bohužel mne zklamala svým dějem. Neříkám, že bych se při četbě vyloženě nudila, ale chvílemi to bylo zdlouhavé a příběhy možná až příliš obyčejné..
trapeni od zacatku do konce..nevadilo mi nareci, ani vesnicka tematika, ale dej? no hrozny..tohle se nepovedlo, podle komentaru a recenzi jsem cekala mnohem vic...rozhodne znovu neprectu.
Výborně napsaná kniha. I když autorka používá hovorový jazyk, tak se skvěle čte. V příbězích jsem často poznávala život na vesnici kolem sebe, vše je velmi věrohodné a skoro bohužel nic není přehnané. Tahání o dědictví, zabijačku i sedlačení znám z reality vesnice kolem sebe. Díky za knihu
Jako bych se ocitla zpátky v dětství u babičky a dědy... Jak ráda na to vzpomínám. Samozřejmě jsem jako dítě nevnímala všechny ty drby, rozmíšky a závistivé pohledy, ale byly tam. Ty registruju až teď, takže můžu s klidem zkonstatovat, že vlastnosti uvedené v knize se v dané dědině dědí z generace na generaci.
Takže co dodat ke knize? Jednoznačně je to pro mě TOP kniha tohoto roku, ne-li vůbec jedna z nejlepších. Připomněla mi totiž ty hezké věci, které jsem jako děcko u svých prarodičů tak milovala. Zabijačka, na kterou se slezla celá famílie. Chození s konvou pro vodu. Slepice, králíci a morky na dvoře. Pesánek Lesan. Babiččiny herteple se sádlem, buchty a višňová ščáva. Každý večer pohádky. Ach jo...
Znamenitá kniha, která podává obraz vesnice po světové válce a i po sametové revoluci. Vystihuje charaktery jednotlivých postav a jejích vzájemné konání. Znám takové poměry z vesnice a autorka je trochu humorným podtextem odhalila. Jako červená nit se projevuje nenávist, ta skutečně byla a i nadále je. Nejhorší vlastnost člověka
Na vesnici jsem nikdy nežila, ale aspoň už konečně chápu myšlenkové pochody některých mých příbuzných. Třeba, proč tchyni vadí, když dávám dětem na chalupu jenom oblečení "na lítačku" nebo proč nám pořád manželův děda strká peníze :D Skvěle napsané, postavy krásně vykreslené, úplně jsem v té dědině žila, když jsem ji četla. Knížka má jen jednu malinkatou chybu - je strašně krátká. Petro Dvořáková, pokud toto budete číst, tak děkuji za skvělý čtenářský zážitek!!! Pokračujte v psaní a nepřestávejte :)
Pěkná vzpomínka na mládí - novodobý vesnický román ???
A ono to vypadá, že se toho tak moc neměnilo - moje babička pocházela z Vysočiny...
Obraz je reálný - ale není kritický, tak to na vesnici opravdu vypadalo...
A řeč, kterou je kniha psána, je mi velmi blízká - a to je autorka o generaci mladší...
Jak píše Chesterton - tuto knihu musíte mít v sobě zažitou ... a já na ten vesnický život za mého dětství vzpomínám moc ráda..
Po pěti měsících jsem se konečně vrátila k závěrečné části této, pro mě naprosto dokonalé, knihy, kterou jsem nedočtenou půjčila své kamarádce do Chorvatska :o)
Petra je v ní syrově upřímná a naprosto nemilosrdná. Nikoho příliš nešetří. Dost podobný příběh jsme zažili před pěti lety s tchánem. Také na Vysočině.
Přesto v myšlenkách postav a nakonec i jejich činech vnímám světélka naděje.
Tahle kniha je tak zdařilá, že je k ní potřeba nejen dozrát, ale možná i dát šanci při opakovaném čtení.
Vřelé díky za vidění života, které nezůstává na povrchu☀️
Osobité a čtivé zachycení životů obyvatel menší vesnice, kde se všichni znají, jednotliví lidé a stejné situace jsou popsány různými členy sousedících rodin. Ti vyjadřují i své názory na rodinné soužití, způsob života, je tu často zmiňováno, že na vesnici se žije jinak než ve městě. Výpovědi jednotlivých lidí ukazují, že pravda není nikdy jen jedna. Kniha psaná místním jazykem je na počátku možná méně srozumitelná a někdy se v ní těžko orientuje. Co vás na začátku vtáhne, ke konci už trochu nudí.
Kniha mě neoslovila ani v nejmenším. Zhruba v půlce jsem ji odložila a pravděpodobně se k ní už nevrátím. V povídkách jsem se nevyznala, neudělala jsem si žádnou představu o postavách v knize, protože mi děj přišel příliš přelétavý. Za mě bohužel palec dolů.
Tento žánr knih moc nečtu, ale zaujala mě obálka i anotace tak jsem do ní šla a nelituji, kniha se mi líbila, nářečí mi vůbec nevadilo, povídky mi vyhovovali, pěkné, prostě ze života na vesnici.
Někdy si říkám, že lidé, kteří píší anotace, knihu vůbec nečetli. Humorné mi to nepřišlo ani trochu, na druhou stranu téma i nářečí je mi velice blízké. Jako bych slyšela svoji babičku. Kvalitní text byl. Nicméně nedošlo k žádné gradaci. Očekávala jsem, že všechno nějak pořádně zapadne dohromady. Místo toho jsme příběhy lidí z dědiny opustili stejným způsobem, jako jsme k nim přišli.
4,5* Knížky od Petry Dvořákové mám prostě ráda, už Sítě se mi líbily moc. Dědina je úplně jiná a přesto skvělá, kdybych měla vypíchnout, co je skvělé, tak je to strašně těžké, kniha vlastně nemá jakoby děj, nemá žádný závěr, je to popis a příběh lidí na jedné dědině na Vysočině, ale zároveň to je právě to skvělé :-) Mě právě moc sedí nářečí, které ke knize perfektně sedí (pro mě srozumitelné, jsem z Moravy). Dokonale jsou tam vykresleny mezigenerační rozdíly, rozpory a také tíhy předků daných rodin. Knížku určitě doporučuji (a jako bonus je krásná obálka i s mapkou dědiny od skvělé Lucie Zajíčkové).