Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415694/bmid_dedina-VtQ-415694.jpg
4
2604
2604
Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, příběh jedné současné vesnice vyprávěný očima jejích obyvatel. Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je potřeba toho tolik napravit na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění, které nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Skvěle napsané, veselé i smutné, zkrátka ze života jedné vesnice. Četlo se samo, ty lidi jsem úplně viděla.
Odpočinkové čtení lehce k pousmání, ale také trochu nahořklé. Skvělá sonda do mezilidských vztahů a života na dědině.
Kniha vypráví o životě na vesnici. Na vsi žiji celý život a už to dávno není tak jak se píše, vše se mění stěhováním lidí. Četla se mi hezky a člověk se pobaví takové lehké čtení které určitě neurazí. Autorka se mi velmi zalíbila jistě si přečtu i jiné její knihy. Doporučuji
Určitě zajímavá kniha, která ve mně vyvolala poněkud antagonistické pocity - více v mojí recenzi.
Není to žánr, který by mě oslovil. Proto jen 3 hvězdy. Nalákala mě obálka knihy. Při čtení druhé povídky jsem si stále říkala, že to nemohla napsat žena. Autorka má skutečně veliké nadání podat pohled ze strany muže i ženy. Co se týče stylu psaní, ten se mi moc líbil, jen ten námět moc ne :-(
Tož nevím, v anotaci je psané lehce humorný příběh, nějak jsem ten humor nepostřehla. Hodně mě mrazilo. Ale parádně napsané. Pořád jsem slyšela babičku, její výrazy a obraty. Jako by paní Dvořáková poslouchala za dveřmi. Díky.
Pořád váhám jak knihu hodnotit. Z kraje příběhu jsem byla zaražená a zklamaná, nechápala jsem co mi autorka chce sdělit. Kam příběh/y směřuje/í. Mám raději celistvé vyprávění, povídky jsou na mě moc krátké. Než si stihnu oblíbit nějakou postavu nebo si ji dokonale představit, už je konec. U této knihy to vypadalo na stejný problém, ale poslední povídka to zachránila. Nářečí mi v žádném případě nevadilo, ale některé výrazy ano. Nakonec hodnotím 4*. Postavy jsou vykresleny opravdu realisticky a dokonale.
Pokud bydlíte na dědině, tak víte,jak to chodí a budete číst prakticky o sobě a svých sousedech. Příběh muže středních let v trochu vulgárnějším stylu mě nebavil, neseděl mi styl sdělování. Nejlepší je poslední příběh starých manželů, kteří se ne/potřebují a taky o tom, jak je ne/potřebují jejich příbuzní. Závist, peníze, dávky od státu, statkách vs. domkař... Výborně jsou vystiženy kritické promluvy postav, většinou z více úhlů pohledu. Čím je hrdina starší. To potvrzuje jejich životní zkušenost. Nejdelší část knihy věnovaná manželům a jednomu nepovedenému a jednomu povedenému synovi, bych asi rozdělila do 3 samostatných částí a nedávala bych je dohromady. Ale chápu, jsou jedna rodina. Celkově povedená a velmi čtivá kniha.
Čtivé, vtipné, ze života, podání nářečí super. Autorka mě svým stylem psaní mile překvapila a její další knihy si s chutí přečtu.
Vím, že Petra Dvořáková je oblíbenou autorkou. Dědina mě rozhodně zaujala stylem, jakým je psaná. Nářečí mi vůbec nevadilo, celá kniha tak získala na autentičnosti. Dějově mi ale příběh úplně nesedl, rozhodně mě nebavil tolik jaké jiné knihy od českých autorek. Čte se ale docela dobře, takže přečteno jsem měla za chvilku.
Takovou knihu o ničem jsem přesně potřebovala. Kniha se četla jako po másle, skvěle odrážela mé vlastní zkušenosti, opravdu bravurní popis a výběr témat. S nářečím jsem problém neměla, i když ho vůbec neznám.
Dědina - to je obyčejná vesnice na Vysočině. Dědina je plná obyčejných vesnických osudů. Spisovatelka nám perfektně popsala takovou obyčejnou českou vesnici. To si myslím, že se ji povedlo krásně. Popsala ji v místním nářečí, i když mám nářečí ráda a většinou mi nevadí, tady mi místy vadilo. Celkový dojem z knihy mám takový nemastné neslaný příběh plný závisti, neporozumnění a drbů.
Knížka se hezky četla...bydlím na vesnici a můžu říct, že některé postavy by se dali najít i u nás. Jediné co mi vadilo, bylo nářečí, kterým byla knížka psaná.
Mno já nevím .... dám si tlačenku s cibulou , zapijó to mlíkem a dojdu za kravkou ....nářečí dobré .... ale pro mě nemastné,neslané .....
Hodně povedená sonda do života na malé vesnici na začátku tohoto tisíciletí, vyprávěná různými postavami. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, že se vypravěč tak často mění, ale pak jsem si to užíval. Jen ke konci už jsem měl v těch postavách trochu chaos. Ale jinak skvělé čtení - četlo se jediním dechem a to to vlastně pořádně nemá ani děj.
Asi jako ostatní velmi oceňuji, jak autorka vystihla tamní mluvu, propojenost postav a dobré vykreslení jejich charakterů na pár stranách.
Ač se na první pohled nezdá, jedná se o dobrou reflexi určité společnosti, která o mnohém vypovídá. Snad to bude odstrašujícím příkladem novým generacím, které by se už neměly toliko řídit tradicemi, nýbrž rozumem.
Skvělá sonda do vztahů na vesnici. Nic není popsáno přímočaře, avšak na daných situacích a momentech člověk cítí, jak vesnice tepe, jak žije, jakým způsobem se k sobě lidé mají apod. Žádné předstírání, vše na rovinu. Tvrdý život bez přehrávání. V podstatě jde z příběhů až smutek, jak jsou vztahy nerovné. Možná bych ocenila, kdyby se osudy lidí v jednotlivých povídkách více proplétaly a jednotlivé postavy se objevovaly častěji. Jinak doporučuji moc!
Mě se kniha líbila, moc. Možná proto, že Dvořáková popsala život takovej, jakej je, možná proto, že můj dědik s bábičkou takhle mluvívali a tak jsem nepotřebovala slovník. Možná proto, že v takové dědině žiju skoro celej život. Jen věřím, že v každym je i kósek dobra a že v té mojí dědině si lidi tak moc nezávidijou :)