Královna stínů
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542285/bmid_kralovna-stinu.jpg
5
2909
2909
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 4. díl >
Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc – musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , CooBooOriginální název:
Queen of Shadows, 2015
více info...
Přidat komentář
Do této série jsem se naprosto zabouchla. Po delší době jsem narazila na skvělé fantasy. Nemůžu se dočkat dalších dílů. Postavy jsou výborně propracované. Baví mě, jak se různá tajemství dostávají napovrch pomalu a postupně. Udržuje mě to v napětí. Líbí se mi častá akce, promyšlené plány.. Detaily.. Zkrátka velmi zábavné a napínavé čtení.
Zatím nejlepší díl série, spousta akce, plánů. Aelin konečně ukazuje, co v ní vlastně je a tím nemyslím jen oheň! :-)
A to jsem si myslela, že už to nemůže být lepší než dědička ohně a přece jen ano! Přečteno asi za pět dní ( je to fakt celkem bichle) a to jsem si ji hodně šetřila. Jediné, co polkulhávalo byly kapitoly s Elide, které podle mě byly absolutně nudné a zbytečné, ale všechno ostatní prostě bomba!
Super kniha ikdyž bylo trochu míň akce. Kniha se četla dobře a hodně jsem se u ní zasmála. Aelin jako vždy byla úžasná (protože je jedna z mých nejoblíbenější hlavních postava, mám ji prostě ráda :-) )
Určitě doporučuji ❤
Jsem vážně ráda, že jsem s tímhle dílem počkala a nejdřív jsem si přečetla Krvavé ostří, jinak by mi asi spousta věcí nedávala smysl.
Maasová je prostě vypravěčská bohyně. V Královně stínu byla spousta chyb (To, že byla tekoucí TEPLÁ voda v Tvrzi vrahů bych ještě možná nějak překousla, ale v bytě nad skladištěm? Ve středověku? Vážně? A to zdaleka není jediný nesmysl :D), ale autorka čtenáře svým vypravěčským stylem dokáže čtenáře donutit, aby si jich nevšímali a nadšeně hltali každou další kapitolu.
Co mi ještě přišlo trochu zvláštní byl vztah Aelin a Rowana. V jednu chvíli mezi nimi nic nebylo a najedou se tváří jako stáří manželé...
No a nakonec bylo prostě divný, jak rychle dokázaly potavy měnit strany. Chvíli byly popisované jako největší padouši a najednou se ukázalo, že všechno dělaly z ušlechtilých důvodů, které jen ostatní neviděli - a nebo se z nich naopak vyklubali záporáci. Lysandra, král, Aedion, Maeve, ...
I tak se mi ale knížka hrozně líbila :D
Tak tohle byla jízda. Je pravda, že se tato kniha setkala s velmi rozporuplnými názory. Někdo ji miluje, někoho nesmírně zklamala. Já tedy rozhodně patřím do té první skupiny. I když mám určité výhrady, pozitiva je vždy přebijí.
Tento díl je totiž neuvěřitelně pestrý. Na scéně se objevují nové postavy jako jsou například Lysandra, Elide či Nesryn. Celým příběhem se posupně dávkují akční pasáže spolu s překvapivými zvraty. Nechybí tu ani romantika, která tu byla z mého pohledu poněkud zbytečná, ale pro její milovníky jako dělaná.
Co mně ale vadilo byl samotný Chaol. V Půlnoční koruně byl (alespoň pro mě) naprosto skvělou postavou. Tady se ale ze začátku choval hrozně a mně to rvalo srdce. Ale zhruba v půlce jsem ho začala mít znovu ráda, což jsem nutně potřebovala.
Jinak mě ale tento díl velmi bavil a já si užívala každou stránku. Začátek se mi nejevil tak roztahaně jako v Dědičce ohně, což mě mile potěšilo.
Styl psaní byl opět skvělý, k tomu ovšem nemám co dodat. Je to zkrátka věc, kterou beru od této autorky jako samozřejmost.
Za mě rozhodně doporučuji a těším se na další díl.
Asi nejlepší díl z celé série, u kterého jsem četla s otevřenou pusou. Neuvěřitelná čtivost, spousta akce, i romantických a smutných pasáží - to všechno kniha obsahuje. A mnohem, mnohem víc.
Jako první musím říct, že jsem od tohoto dílu čekala mnohem víc. Jsem toho názoru, že kdyby kniha neměla tolik stran, byla by mnohem, mnohem lepší! Tím, že autorka všechno tak strašně natahovala, mě nudila. A scény, které byly akčnější a zasloužily by si více stran, shrnula do dvou. Zbytek byl jen okecávání pocitů hlavních hrdinů. Je určitě super dozvědět se, jak se určití lidé v daných momentech cítí a jak je prožívají, ale přestává to být zajímavé, když to čtete skoro v každé kapitole. Vážně mě hodně mrzí, že takto musím psát o knize od Sarah J. Maas, ale tento díl se mi prostě nelíbil. Ano, chvílemi tam byly pasáže, které byly celkem čtivé a člověk chvíli knihu nemohl odložit, ale vždy to bylo jen pár stránek a zase jsme se dostali do koloběhu pocitů, myšlenek apod.
A zase mi přijde, že se autorka do konce knihy snažila vecpat super akci, abychom se těšili na další díl. Ale já se ptám, proč ta akce nemohla být i na začátku nebo vprostřed? Proč až na konci na pár stránkách? Vždyť je to taková bichle, určitě by se dala udělat mnohem zajímavější.
Co na knize vyzvednu, i když to asi ani nebyl nějak extra velký záměr,tak že byla místy velmi vtipná. U některých pasáží jsem doslova vyprskla smíchy. Kdyby autorka tak precizně, jako to udělala u těchto vtipných momentů, vystihla i ostatní události v příběhu, byla by kniha opravdu skvělá.
Tak tato série zůstane nedočtena, protože čím další díl knihy, tím prakticky horší. První tři díly přečteny horko těžko, vždy jsem doufal, že už konečně ten další bude lepší, ale bohužel. Nevím zda je to překladem anebo v originále je to podobné, ale už mě začalo totálně nebavit broukání, vrčení (Aelin a Jeřáb prakticky nic jinýho ani nedělali), zacvrlikání, protáčení očí, ukázování obzvláště neslušných gest či obzvláště neslušné urážky. Prakticky celý děj naprosto o ničem, až ke konci začne být nějaká akce, ale jinak do té doby jen děj plný řečí. Další věc co nechápu, kde se v téhle době vzala lednička či elektřina, to král Adarlanu měl u Zlomuvalu vybudovanou elektrárnu? Tohle fantasy už opravdu nikdy.
Upřímně...nevím, co k tomu mám napsat. Skleněný trůn (první díl) jsem překousal během dvou dnů, a i když mě to ze začátku nebavilo, ke konci jsem se do toho dostal. Půlnoční koruna byla o chlup lepší hlavně kvůli Nehemii. Co se týče Dědičky ohně, zájem u mě zase poklesl. A s Královnou stínů jsem ztratil zájem úplně.
Tenhle díl jsem četl pomalu dva měsíce a jediné, co mě donutilo to dočíst, byl fakt, že nesnáším rozečtené knihy. Z Aelin se stala naprostá pipina, která jen přemýšlí o sexu s Jeřábem a o tom, jak je chudák celý život ublížená. Jediný zajímavý příběh v knize je ten Manonin...
Zkrátka to tu nebudu omýlat, má to být fantasy se vším všudy a jediné, co se z celé série dozvídáme je to, že Aelin je jen namachrovaná princeznička s temnou minulostí, za kterou můžou všichni...
Nečekal bych, že při čtení jedné knihu zažiju tolik různých emocí, možná všechy, které existují. Neskutečná kniha. Série se vyvíjí, roste, mění, putuje, stejně jako všichni hrdinové, noví i staří. Posledních asi sto stran patřilo k nejlepším fantasy příběhům, které jsem kdy četl. Ani vlastně nedokážu vyjádřit jak moc se mi to líbilo. Najednou, po lehce rozvleklém středu knihy, všeho nechat a jen se slepě začíst a prožívat a naprosto nic z reálného okolí nevnímat a permanentně cítit husí kůži a milion pocitů, jak mi putují po celém těle. S hrůzou a obrovským nadšeným očekáváním si říkám, co přinesou další dvě knihy. Pokud jsem naivně první knihu řadil k "teen holčičí fantasy literatuře", děkuji na výsost spisovatelce, kam celý příběh směřovala. Tak a jde se na další ...
Toto je díl ve kterém už jde doopravdy o dost pro naše hlavní postavy, rozhodně je to snad nejlépe napsaný díl série.
Čte se to skoro samo a vy si ani nepřejete, aby to skončilo.
Ještě, že když to pak skončí, tak máte k přečtení další díl :)
Kapitoly s Aelin mě sice bavily o trošku míň než v předchozím díle, ale ostatní postavy to dokonale nahrazují. Tím, že se Aelin přesune do Zlomuvalu, začne to tam být zajímavé u Doriana a Chaola. Dokonce mě bavily i kapitoly s Manon, které mě v minulém díle nudily. Postavy jsou dokonale propracované, vyvíjí se nové zajímavé vztahy mezi nimi a mají jedinečné charaktery. Opravdu moc se těším na další díl.
Nejlepší díl s celé série prostě pokud jste nečetli první díl tak tahle série vážně stojí za to úžasně napsané hrozně čtivé prostě za mě top :)
Zatím nejlepší díl z celé série. Spousta nových sympatických postav, hodně jsem si oblíbila Lysandru a celkem i Manon...
Rozhodla jsem se, že nebudu číst pátý díl dokud nevydají ten šestý (Věž úsvitu)... A i přesto, že díl vychází celkem brzy, k sobě musím být upřímná a přiznat si, že ZA ŽÁDNOU CENU čekat prostě a jednoduše NEZVLÁDNU! ❤
UKÁZKA Z KNIHY:
"Tvoje vlasy! Všechny sis ostříhal!... Když se teď proměníš, bude tvá jestřábí podoba oškubaná?"
"Nevím, jestli tě mám zaškrtit, nebo tě poplácat po zádech." "Mám dojem, že tuhle otázku řeší velká řada lidí."
"Jestli kvůli tobě umřu, vymlátím z tebe v pekle duši."
Sarah je opravdu skvělá autorka a touto knížkou mi opět dokázala, že si zamiluji snad vše, co napíše :D.
Tak musím říct, že tento díl mi přišel zatím nejlepší. A jsem zvědavá co bude dál. :)
Musím říct, že mě Královna stínů bavila mnohem více, než předešlý díl. Nepokládala bych to za nějaké zlepšení autorky, četla jsem ji nemocná, takže na ni bylo mnohem víc času a energie.
Jedná se o ten díl, kde malá skupinka lidí (většinou s mega-ultra-skvělými schopnostmi) bojuje proti celému světu a jejich plány vždycky vyjdou bez nějaké větší úhony. Což mě v celé knize iritovalo a já často koulela očima. Moment, kdy se něco zesere, je když jde Chaol milosrdně zabít Doriana (samo sebou naprosto nelogicky) a do cesty se našim povstalcům postaví čarodějnice, takže se tyhle dvě linie trochu propletou. Jen bohužel nuceně a nelogicky.
Slovo "nucenost" na celou knihu tak nějak hrdě pasuje, včetně vztahů, která je napsána jen pro publikum, protože celému příběhu to spíše ubírá než přidává. Tak například, Aelin a Jeřáb, kteří na sebe ve trojce skoro nepohlédli, ale po krevní přísaze, by na to hned chtěli skočit. Nejvíc mě ale dostal začínající vztah Mannon a Doriana, protože sakra, princ viděl naši čarodějnici jednou v životě, a hned by se navenek drala jeho lidská stránka. Jakože halo, větší klišé typu "zachránila jsem tě pomocí své lásky" by nebylo?
Celkově jsem si postavy oblíbila, přišly mi charismatické, ale tady jsem si říkala, že mají společného asi jen jméno. Téměř všichni jsou tu tuctoví hlupáci, kteří obdivují a klaní se Aelin. Třeba Jeřábův temperament je úplně zameten pod koberec, a z Aedona se stal děsný žárlivec, přestože mi ve trojce připadal celkem inteligentní. Jediný, kdo z povstalců netrpí chorobným opěvováním Aelin, je Chaol. Z něho se zase stal nadutý pitomec. Takže se mými favority staly Lysandra, která v tomhle opěvování nebyla zas tak otravná, Mannon a Dorian, jehož démonická linka byla fakt výborná.
Na tloušťce knihy a při čtení je znát, že Sarah J. Maas je už nějaké to jméno. Myslím si totiž, že kniha prošla jen korekturou pravopisu, ne kurekturou textu a děje. V knize je totiž spoustu nezajímavých pasáží, které jsem si celkem užívala, ale pro zrovna ne-milovníky jejího stylu to muselo být čiré utrpení. Přece jen je poznat, že autorka sází spíš na popisování nedůležitých věcí, než na popis věcí důležitých a nějaké té akce.
Kniha končí šťastně. Jakože tak, kdy se sice něco posere, ale hlavní hrdinka to všechno hezky napraví. Hlavní zloduch byl dopaden, v ten moment pro mě kniha skončila, protože mě upřímně moc nezajímá, co bylo dál. Takže nevím, jestli se mám pouštět do Říše bouří, eliminace těch menších nepřátel mě moc nebaví, a tady má jít právě o to. A nejspíš tam půjde i o ty vytoužené vztahy, které mě tolik štvaly. Ale tohle jsem přečetla za chvilku, tak se pokusím během čtení Říše bouří taky onemocnět, abych se do toho dostatečně ponořila.
Štítky knihy
pro dívky víly, rusalky pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Úžasné, miluju tuhle sérii. Víc k tomu říct nemůžu.