Laskavé bohyně
Jonathan Littell
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/1318/bmid_laskave-bohyne-Sbk-1318.jpg
4
500
500
Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano – francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna Šoa, je důkazem. Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, nás provede několika různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i do zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce; Aue se v nich neobhajuje (k otázkám svědomí se staví spíše s vlažným cynismem), nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Coby administrativní síla se podílí na likvidaci židovského obyvatelstva a nežádoucích živlů na Ukrajině a Kavkaze; zažije holocaust od takříkajíc amatérských začátků až po „průmyslové“ období plynových komor, jeho vzpomínky nás zavedou i do válečného Berlína a do hřbitovního inferna obklíčeného Stalingradu. Text, záměrně oproštěný od veškeré poetičnosti, je sice psán stejně suchopárným stylem, jakým Aue sepisuje svá hlášení pro Himmlera, ale zároveň z něj dýchá dojem neutuchajícího hnusu, román se valí jako temná řeka, pod jejíž zdánlivě nevzrušenou hladinou víří páchnoucí freudovské bahno, je až přehnaně dokumentárně přesný a nabitý fakty, ale jeho atmosféra je spíše hororová. Aue sám sebe prezentuje jako útlocitného intelektuála, který se minul povoláním (chtěl psát knihy, skončil jako právník), z jeho osobního příběhu, který se prolíná s nesmírně sugestivním líčením historických událostí, na nás nicméně hledí člověk sexuálně i morálně vyšinutý – nenápadný, seriózně působící psychopat, který koná zlo téměř se slzami v očích, jen a pouze s vědomím historické nevyhnutelnosti. Za svůj monumentální exkurz do duše malé ryby mezi válečnými zločinci (nebo jen obyčejného člověka ve vleku doby?) získal Jonathan Littell v říjnu 2006 Velkou cenu Francouzské akademie, v listopadu téhož roku pak prestižní Goncourtovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2008 , OdeonOriginální název:
Les Bienveillantes, 2006
více info...
Přidat komentář
Ohavnosti, nechutnosti, někdy až únavné pasáže o různých typech Židů, ale skutečně nádherný příběh, a nic tam nebylo zbytečné, ani ty ohavnosti, nechutnosti....ani ten kousanec do Hitlerova nosu :-)
Kniha má více jak osm set stran a z velké části se jedná o suchopárný popis faktů, nicméně odložit ji pouze kvůli těmto okolnostem by rozhodně byla škoda. Nejedná se totiž o žádné válečné hlášení, ale o hlubokou sondu do duše Maxe Aueho – sebestředného psychopata s absencí empatie, který válečné vraždění nevinných chápe jako rozkaz, jenž je nutné splnit. Mezi popisem faktů, který působí jako náhled do faktografických dokumentů, se tu a tam mihne svědectví o válečných zvěrstvech, jež působí ještě zrůdněji, neboť i ono je podáváno dokumentárním popisem bez špetky soucitu či špatného svědomí. Samozřejmě, že zde nechybí ani názory a myšlenky hlavní postavy, seznamujeme se s jeho profesním, ale i intimním životem. Aue se za nic nestydí, nic neskrývá a především se vůbec za nic neomlouvá. Vše dohromady tvoří ucelený obraz o válce, která není ničím jiným než vražděním, o životě samotném, v němž jen náhoda určuje, na které „straně pušky budete stát“, a o člověku, na kterém jen marně budete hledat jednu jedinou dobrou věc. Je to kniha, která na válku nahlíží jinak, než jak je u válečných próz zvykem. Postrádá hrdinství, velké činy či soucit s bližními – naopak, je to syrový popis bez příkras, bez lidskosti. O to naléhavěji však působí, o to větší dává podnět k přemýšlení. Miluju tu knihu!!!
Jedna z nej knih, co jsem kdy o tomhle tématu četl. I když je napsaná naprosto nečtivým způsobem, skoro bez odstavců a kapitol, tak ukazuje ten hnus a lidské neštěstí v celé jeho nahotě. Není pro slabší nátury, opravdu není. I když jako varování a poučení do budoucna fugovat může.
Originální myšlenka, se kterou je kniha psána (vyjevena hned na začátku) vede k hlubokému zamyšlení. Vůbec začátek knihy je velmi čtivý a za její vrchol pokládám - bohužel krátkou - epizodu ze Stalingradu. Druhá půlka knihy mi přišla už poměrně nudná a rozvleklá.
Po provních desítkách stánek jsem knihu odložil, po cca půl roce jsem to s válečnou tématikou po Slunečních hodinách zkusil znovu. Kniha se mi líbila i nelíbila, bez spamování se nevyjádřím, tak to nebudu rozepisovat. Při čtení jsem si párkrát vzpoměl na Merleho Smrt je mým řemeslem, kdo četl ať se připraví na to, že lze zacházení s lidmi popsat ještě děsivěji. Román je kompexní, má zajímavé popisné odbočky, občas děsivý, občas (na mne) nechutný. Stojí rozhodně za přečtení.
Dávám 85%.
O Laskavých bohyních mi řekla mamka, že by si je chtěla přečíst, a tak jsem jí tuhle knížku koupila k narozeninám. Vrhla jsem se na ní s obrovskou chutí se začíst, protože to téma je víc než lákavé. Bohužel jsem nedočetla... nepotřebuju ke čtení ty nejpromyšlenější zápletky, ani dojemné příběhy a nechutnosti mi vážně nevadí. I přesto mi to tak nějak nešlo.. Ale chci se k téhle knize vrátit a zkusit to znova a tak trochu se i těším, jak bude mé druhé setkání s J. Littellem vypadat.
Knihu čtu druhý týden a jsem na straně 95...Za dva týdny jindy přečtu dalších pět, šest knih. Teď nečtu radši nic, protože nemám ráda rozečtených více knih a k této se nedokážu přinutit, tedy vzdávám to. Když mě kniha nebaví, nebudu tak ztrácet svůj čas, kterého mám i tak málo a radši sáhnu po knihách, které mě baví a z kterých něco mám. Nemyslím ale, že by Laskavé bohyně byly špatnou literaturou. Jen mi tento styl psaní nesedí a nic mi to nedává.
Uffffts... popravdě jsem ráda, že mám četbu za sebou, brala jsem to jako svou výzvu..chvíli baví, chvíli jsem měla co dělat, abych knihu neodložila.. ale stejně jako se neodchází z divadla, jen v největší "nouzi" odkládám rozečtenou knihu.. jedná se o drsný popis průběhu druhé světové války z pohledu nacistického homesexuálního pohlavára - místy zbytečně táhlé a detailně popisující, přesto doporučuji jako zase trochu jiné podání z této doby
Velmi nevyrovnaná kniha. Precizně propracované pasáže jsou kombinované s lacinými zápletkami s někdy až parodickým nádechem (jako např. "sehraná dvojice policistů Ječný & Cígler" :-), kýčovitý dr. Mandelbrod apod.). Otravné jsou snové a fantazijní pasáže, které zejména na konci románu dosahují rozsahu téměř nesnesitelného. Hlavního hrdinu autor koncipoval tak, aby se s ním skutečně téměř nikdo nemohl ztotožnit, což je vposledku spíše na škodu, jelikož taková postava je stěží uvěřitelná. Co se ovšem autorovi velmi podařilo, byly pasáže, ve kterých přibližuje atmosféru v řadách německých služebníků genocidy a líčení hrůz s ní spojených. Rovněž historické osoby jsou údajně vykresleny bez větších připomínek věrně.
Kniha psaná z pohledu esesáka homosexuála obhajující svoje zrůdnosti. Místy hodně chytlavá, místy velmi nudná, na toto téma jsou lepší knihy. Hodně přecenovaná. Na Laskavé bohyně jsem se dle komentářů velice těšil, ale od Krymu jsem se začal neskutečně nudit a v polovině přestal, ztráta času. Číst vulgárnosti jak někdo pojídá hovna nebo si plní prdel spermatem fakt nemusím.(Schválně jsem nenapsal fekálie ani zadek, ale napsal to vulgárně jak spisovatel) A o zrůdnostech fašismu si přečtu v mnohem lépe napsaných knihách. Nedočteno.
Mně se tato kniha nelíbila. Nejde o líbení ve smyslu popisu příjemných věcí, ale o literární stránku. Bohužel jsem asi nepochopila, proč je to tak dlouhé. Jestli má kniha sloužit k připomenutí chyb, je to fajn, ale nevěřím, že by tento účel byl právě touto knihou zrovna moc posvěcen.
Moje recenze tu http://psaniocteni.blogspot.cz/2014/03/kdy-bohyne-byly-az-prilis-laskave.html
Něco tak působivého a hnusného jsem snad nečetl. Až autentický popis poprav, podrobné výčty událostí, emocí a hnusu jsem (ač fascinován) měl problém dočíst. Je to kniha provoněná smradem z hromadných poprav a popelem spálených těl. Už nikdy to číst nebudu. I přes vysoké hodnocení
Nejautentičtěji působící román o druhé světové válce, který jsem četla. Klobouk dolů před autorem a ohromným objemem studia, které musel zvládnout. Množství detailů je neuvěřitelné. Kniha opravdu působí jako paměti přímého účastníka. Román je velice obsáhlý, určitě to není čtení na dva večery, ale stojí rozhodně za to. Navíc nastoluje ne tak často zpracovávané otázky, především skutečnost, že i většina nacistů byli v podstatě lidé jako my, těch skutečných sadistů byla menšina, jen dostala mnohem více příležitostí se v té situaci "projevit". Ti běžní lidé se od nás ale zas tolik nelišili, jen neměli to štěstí jako my, kteří žijeme v celkem poklidné době, jež nás nenutí dělat věci, které je jejich doba dělat nutila.
Jak již bylo níže uvedeno "pokud dokážete překousnout hrdinovy sny..."... několik desítek stránek dlouhé popisy halucinací a snů hlavního hrdiny možná pomohlo vykreslit charakter hlavní postavy, ale pro mě byly již otravné. Ovšem označuji to za jedinou vadu tohoto románu. Potvrzuji, co říká titulek recenze z MF Dnes - Kniha, kterou přečtete s přestávkami na zvracení - nezvracela jsem, ale občas se mi chtělo až odvracet zrak jako u sledování filmu, protože krutost nacistického režimu je zde vykreslená velice naturalisticky. Výborná kniha, která si zaslouží svůj sukcés :)!
Geniální kniha! Při četbě knihy jsem si připadala jako muž na obraze "Čtenář Dostojevského". Na jednu stranu se mi z toho, co jsem v knize četla dělalo nevolno, na druhou stranu jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Na téma 2. světová válka a holocaust bylo napsáno nepřeberné množství knih, ale z historických románů podle mě tato knihy vyniká. Takže pokud máte dost silný žaludek, tak doporučuji, protože se musím přiznat, že řada scén mi vháněla slzy do očí.
Opravdu nechápu, co na téhle knížce všichni vidí. Podle mě je to pouze na devět set stran rozmazaný (slovní) průjem úchylného hlavního hrdiny, který mi ve výsledku nepřinesl nic jiného než naštvání, že jsem na čtení plýtvala svým časem. Obzvlášť po závěrečné scéně knihy... Pokud tohle považujete za drsný popis reality vyhlazování Židů, doporučuju přečíst si svědectví někoho, kdo tuto hrůzu prožil a přežil (např. Treblinka, slovo jak z dětské říkanky) nebo se podívat na desetihodinový dokument Šoa.
Úchvatná kniha. Čtu ji právě potřetí a stále narážím na velmi silné scény, které si vůbec nevybavuji. V té chvíli nechápu, jak je to možné, že mi něco takového neuvízlo v paměti.... Je to nejspíše tím, že Littell text napěchoval jednou událostí za druhou, i významné líčí bez takřka emocí, děj plyne jako mohutná řeka, takže čtenářově pozornosti může při prvním, ale i druhém čtení leccos uniknout.
Aue je dokonalým zosobněním člověka, který jako by se u všech událostí ocitl jaksi náhodou, bez vlastního přičinění, na rozkaz. V jeho vnitřních úvahách spatřujeme lehkou váhavost nad správností vlastního konání i německého počínání vůbec, ale nakonec koná vždy to, co se od něj očekává, a ještě přidá z vlastní iniciativy něco navíc. Pilná včelka, neúčastný pozorovatel, kolečko v soukolí, bez něhož by to nešlo. Ten tón mi silně připomněl autobiografii Rudolfa Hosse Velitelem v Osvětimi: já nic, já jen plním rozkazy, nevím, co mi máte za zlé, taková byla doba.
Nepochybně jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla.
Někteří kritici tuto knihu považují za jednu z nejlepších knih všech dob. Já také. Prvních sto stran ( krom úvodu, který je až zvrhle čtivý) bylo těžkých, ovšem poté vás to naprosto pohltí jako černá díra. Když se mě nějaký známý zeptá, jakou knihu bych mu doporučil, odpovím: "Laskavé bohyně". Není to sice téma pro každého, ale když dokážete překousnout hrdinovy sny a halucinace (které naprosto úchvatně formují složitou mysl hlavní postavy) nemůžete dát méně než 4 hvězdy. Není to obhajoba holokaustu ani nacistická bible, i přesto, že v knize jsou napsány velmi "odvážné" (lépe řečeno kontroverzní) myšlenky. Je to nadčasový román o 2. světové válce, který by neměl být zapomenut a dokážu si ho představit i k maturitní četbě...
Laskavé bohyně
Ještě se mi nestalo, abych byl v první třetině knihy nadšen, ve druhé rozčarován a ve třetí naprosto znechucen. Několik pasáží v knize je skvělých, obzvláště kavkazská část, ale odmítl jsem přijmout rámec, do kterého Littell téma holokaustu zasadil. Kombinovat sexuální perverze, vraždy, incest a podobné věci s holokaustem mi připadá nejen nevhodné, ale i laciné. A závěr knihy je literárním klišé opsaným z nepovedeného thrilleru. Přečíst jsem si tu knihu musel, protože když vás zajímá téma holokaustu, tak prostě musíte přečíst všechno...