Laskavé bohyně
Jonathan Littell
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/1318/bmid_laskave-bohyne-Sbk-1318.jpg
4
500
500
Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano – francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna Šoa, je důkazem. Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, nás provede několika různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i do zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce; Aue se v nich neobhajuje (k otázkám svědomí se staví spíše s vlažným cynismem), nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Coby administrativní síla se podílí na likvidaci židovského obyvatelstva a nežádoucích živlů na Ukrajině a Kavkaze; zažije holocaust od takříkajíc amatérských začátků až po „průmyslové“ období plynových komor, jeho vzpomínky nás zavedou i do válečného Berlína a do hřbitovního inferna obklíčeného Stalingradu. Text, záměrně oproštěný od veškeré poetičnosti, je sice psán stejně suchopárným stylem, jakým Aue sepisuje svá hlášení pro Himmlera, ale zároveň z něj dýchá dojem neutuchajícího hnusu, román se valí jako temná řeka, pod jejíž zdánlivě nevzrušenou hladinou víří páchnoucí freudovské bahno, je až přehnaně dokumentárně přesný a nabitý fakty, ale jeho atmosféra je spíše hororová. Aue sám sebe prezentuje jako útlocitného intelektuála, který se minul povoláním (chtěl psát knihy, skončil jako právník), z jeho osobního příběhu, který se prolíná s nesmírně sugestivním líčením historických událostí, na nás nicméně hledí člověk sexuálně i morálně vyšinutý – nenápadný, seriózně působící psychopat, který koná zlo téměř se slzami v očích, jen a pouze s vědomím historické nevyhnutelnosti. Za svůj monumentální exkurz do duše malé ryby mezi válečnými zločinci (nebo jen obyčejného člověka ve vleku doby?) získal Jonathan Littell v říjnu 2006 Velkou cenu Francouzské akademie, v listopadu téhož roku pak prestižní Goncourtovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2008 , OdeonOriginální název:
Les Bienveillantes, 2006
více info...
Přidat komentář
Je to určitě zajímavé, ale náročné čtení. Neustálé opakování dlouhých německých hodností a bezpočet jmen dokáže čtenáře slušně zmást. Ale jakmile začnete číst, musíte zjistit, jak to skončí. Hlavnímu hrdinovi vlastně fandíte, aniž byste chtěli (nejen, že je součástí nacistického režimu, ale celkově je to velmi rozháraná osobnost s bezpočtem psychických problémů), a myšlenky v knize nadhozené určitě nutí k zamyšlení. Drastické vyhlazovací metody jsou střídány vleklými popisy byrokratických postupů a vše je prostoupeno netradičními představami hlavního hrdiny. Souhlasím s ostatními, že jde o knihu, na kterou jen tak nezapomenete.
Popisování všech hrůz a zvěrstev druhé světové války očima slabého, amorálního člověka, bez jakéhokoli mravního kodexu, pouze vlečeného dějinnými událostmi a to i ve chvílích, kdy je sám v hierarchii zrůdné mašinérie na nějakém důležitém postu. Proboha, co mi takovýto příběh má dát? Bez jakékoli katarze a s přehnaně zdůrazňovanou homosexuální tematikou, zbytečně a samoúčelně podsouvanou většině postav, které náš „hrdina“ potkává. Příběh o člověku s nemocnou duší a jeho nihilistickém pohledu na svět. Pro mě naprosto zbytečná kniha. Alespoň dvě hvězdy uděluji proto, že pro člověka, který nic podobného dosud nečetl a hrůzy fašismu jsou pro něj jen pár polozapomenutých čísel a strohých fakt, může být snad, z hlediska informací, přínosem.
Dokonale složitá hlavní postava, která mě doopravdy donutila věřit jí a sympatizovat s ní. Víte, jaký byl otřes, když se z něho nakonec vyklubal psychopat?! Dokonalý příběh, na jehož 900 stránkách se dokáže nudit jenom málokdo.
Snad nikdy jsem nebyl tolik rád, že jsem už na konci. Místy jsem myslel, že se v tom bahně utopím. Protože většina příběhu je velice drsná, bezůtěšná a pesimistická. Lidský život má téměř zápornou hodnotu a u postav knihy si čtenář mohl vybírat jen mezi hajzlem a ještě větším hajzlem. Také požadavek autora, aby překlad knihy, se co nejvíce přibližoval němčině lehkému zvládnutí knihy moc nepomohl. Osobně mne velmi iritovalo použití pádů v rozporu s češtinou nebo německé rody u některých slov. Wehrmacht byl najednou ženského rodu, což působilo hodně nepřirozeně. Občas jsem se ztrácel ve zkratkách které představovaly německé instituce a SS nebo vládní oddíly.
Nejstrašidelnější bylo to, že měl nejspíše hlavní hrdina knihy pravdu a i já si myslím, že téměř každý, kdo by se ocitl v podobnédobě a situaci, by se zachoval, tak jako se chovali nacisté. Většina lidí jde snadno zmanipulovat, jak dokázaly například první prezidenstské volby a jejich výsledek.
Musím varovat potencionální čtenáře, že šoa je zde vylíčeno hodně drasticky a že nevím, zda nechutněji a depresivněji působí popisné líčení vyhlazovacích zásahů na Ukrajině nebo byrokratické pasáže o logisticko/politických aspektech KL a transportů do nich.
Ano, je to dobrá kniha ale ztratíte při její četbě veškeré iluze o lidské povaze a smyslu života či pokroku. Vždyť právě Darwinova evluční teorie vedla logicky a nevyhnutelně k Osvětimi a nacismu.
Velice zvláštní kniha.Ze začátku se čte špatně.Chvíli trvá než si čtenář zvykne na autorův styl psaní.Ale když vás jednou polapí, už vás nepustí.Pasáže plné zvráceností, ze kterých se zvedá žaludek se střídají z nudnými popisy a úvahami.Bylo to úsilí , dočíst knihu do konce.Ale nelituji.Je to kniha, na kterou se nezapomíná.
Asi první kniha, kterou když jsem četl, tak jsem jí musel zavřít na deset minut si sednout a v hlavě si srovnat co že to tam píše a jestli je možné, že se vůbec něco takového dělo. Je to kniha opravdu jen pro silné nátury, ale dal bych ji jako povinou četbu všem kteří dnes holdují fašismu, případně socialismu, protože jak v té knize pravil zajatý Rus, mezi praktikami těchto ideologií není rozdílu.
Na mě je tato kniha napsaná až moc vulgárně. Kapitola, kde hlavní hrdina obcuje ve svých fantaziích se sestrou a jí fekálie mi přišla zbytečná. Jinak, tato kniha se snaží dokázat, že život není černo-bílý ani v tom na první pohled nejjasnějším a odsouzeníhodnějším případě. Nutí člověka zamyslet se nad sebou samým v dané situaci a uvědomovat si, že vše je velice relevantní a to je ta část, která se mi líbila.
"...možná jste měli víc štěstí než já, ale nejste lepší...". Pravdivost věty z prvních stránek mně došla až po přečtení celé knihy. A že to byla fuška. Není špatně napsaná a už vůbec ne nudná. Přesně naopak. Vždy, když mně přešlo nutkání zvracet, tak jsem si uvědomil že rozhoduje to "na které straně pušky stojíte".
Druhá svetová vojna - znásilnená z každej strany. Obviňujúco a absurdne z filozofickej, podrobne a vyčerpávajúco z historických a politických zázemí a v konečnej miere, kruto zo strany príbehu. 5 rokov autorovho hrabania sa v jej útrobách vojny stálo za to a knižne som na tému vojny nič lepšie nečítal. Aj keď knihe boli homosexuálne a inak perverzné scény vyčítané, v porovnaní s opismi koncentračných táborov, lovu hitler Jungen, či priamych bojov v Stalingrade, však pôsobia neutrálne a (kto by to bol povedal) ľudsky. Istotne len pre náročných a pre čitateľov "dlhovýdržových"
Nedočetl jsem. Zřejmě proto, že mám doma malé dítě a číst podrobné popisy o tom, jak je někdo ve velkém vraždí, ve mě vzbuzovaly odpor. Nicméně kniha je to asi dobrá, ještě se k ní zřejmě vrátím.
Můj dosavadní největší knižní projekt. Trvalo mi dlouho než jsem se pročetl k závěru, ale kniha mne velice zaujala.
Nejkontraverznější kniha co jsem četl. Naprosto nudné pasáže se střídají přímo s šokujícím čtením popisu poprav a utrpení. Potom autor obrátí list a naservíruje třeba nějakou homosexuální scénu. Pak znova nějaká několik desítek stran nudná pasáž pojednávající o určení židovství nějakého odlehlého kmenu někde v horách. Pak opět porce takového utrpení, že se skoro nedá číst. Takhle si autor se mnou hrál celou knihu, sem tam to proložil schizofrenií, rádoby nostalgií nebo sexuální úchylkou. Někteří asi tuto knihu z různých důvodů nedočtou. Nakonec jsem byl rozpolcený jako hlavní postava knihy. Každopádně: Není to tuctová kniha!
Často jsem si říkal, že kdybych byl Němec, nikdy bych něco takového, co se dělo v letech 1933 - 1945, neudělal. A přitom jsem si ale zároveň kladl otázku: Opravdu? Po přečtení této knihy jsem si skoro jistý, že je velká pravděpodobnost toho, že bych to mohl udělat. Možná bych se zhroutil, možná bych spáchal sebevraždu, ale možná bych svědomitě odváděl svou práci, jako to dělali stovky a tisíce Němců. Prostě stejně jako v podstatě normální, vzdělaný hlavní hrdina Maxmilien Aue. Nedá se jednoduše říct, že já bych nikdy... To lze až teď s odstupem času, ale jak by kdokoliv z nás jednal v té dané chvíli, to nemůže říct nikdo, a pokud ano, nevěřil bych mu. Laskavé bohyně je docela výjimečná kniha, podávající obraz šílené mašinérie, kterou nacisté uvedli do chodu. I přes na první pohled těžkopádný "dlouhoodstavcový" styl je to kniha velmi čtivá, ač jsem se (i přes vysvětlivky) často ztráce v těch všemožných zkratkách a ***führerech. Všiml jsem si, že i korektorům to tam párkrát ujelo a Gruppenführer byl označen jako Reichsführer, což moc nechápu, narozdíl od Obersturmführera zaměněného za Obersturmbannführera (to je už pochopitelnější). Při čtení některých pasáží leze mráz po zádech. O lidech se zde jedná jako o jatečním dobytku. Ovšem celá část Air mi po chvíli začala lézt na nervy. Vůbec mi nevadilo, co se tam popisuje, nepohoršují mě nějaké sexuální výstřelky, ale ono mi to celé přišlo jako jakási autorova duševní masturbace. To, jak člověk propadne vnitřním démonům a jistému druhu šílenství, by se dalo napsat i jinak. Takhle z toho mám pocit, že si to Littel docela užíval a kdo ví, třeba si to při tom i párkrát udělal. Zkrátka tahle část fakt zavání samoúčelností. O duševních pochodech a závislostech Aueho si mohl čtenář udělat sdostatek představu i bez tohoto "výletu" na zámek. Také mi moc nesedělo autorovo popisování cest, lesů, řek, trosek atd. To mu moc nejde, ač se v tom docela vyžívá. To jsou ale jediné výtky k této knize, která musí zapůsobit na každého. Někdo ji možná ani nedokáže dočíst, s čímž autor ostatně už v úvodu počítá.
Snažila jsem se... ale asi v půlce knihy jsem usoudila, že nemusím číst knihy, které mě tolik děsí. Nemůžu říct, že ta kniha byla špatná. Jen si nechci způsobovat pro zábavu tak děsivé pocity...
Nejůděsněnjší kapitola lidských dějin zhutněná do 850 stran je tou nejpodmanivější a nejdepresivnější knihou jako jsem snad kdy četl. Katalogový seznam jedinců, tzv. "Obyčejných lidí", kteří jen a pouze plnily rozkazy. Samotný hrdina, sexuální hybrid doby, je neuvěřitelně živá a stále překvapující postava. Jeho procházka peklem mě na spoustu dlouhých večerů přikovala ke knize, ač je výčet postav občas nad rámec únosnosti, stále se ne a ne odtrhnout. Není to snadné čtení. Je to nechutné, šokující a tempo opravdu velice pomalé. Směs emocí, které vyvolává, jsem dosud snad nezažil. I ten humor se tam, i když pouze v jednom místě (a to stojí za to) objeví.
Po přečtení a i během něho,jsem měl chvilkami strašné pocity.Říkal jsem si,zda bylo něco,nebo spíš někdo,schopno vyprodukovat takové bezcitné šílenství a zlo,jak to popisoval příslušník SS,hlavní "hrdina" knihy.Je to silná kniha,jiný pohled na 2.světovou válku,strašný a brutální pohled,ale taková ta válka byla.Jedno vím jistě,a to, že v nacistickém Německu bych žít nemohl,ta mašinérie ovládající lidi a v mnoha případech z nich dělající stroje k zabíjení,jen aby nepřemýšleli,pouze poslouchali rozkazy.Velmi poučná knížka o hrůzách nacismu,o bezcitnosti příslušníků wehrmachtu,o utrpení jejich obětí,především Židů.Jedna z nejlepších,jaké jsem o 2.světové válce četl.
Laskavé bohyně
Skvělá kniha. Dějiny holokaustu, válka na východní frontě, pád Berlína, vyšetřování vraždy, incestní láska, temné sexuální fantazie, kavkazské národy, spleť nacistické byrokracie - je tu tolik zajímavých témat, že jsem vůbec nestihl nudit. V rozpacích jsem snad jen z několika momentů spisovatelské svévole, která překračuje hranice uvěřitelnosti.
Kromě toho je to ovšem také pěkně hnusná kniha. Při čtení jako by na mě vždycky padla tlustá deka. Ale zároveň jsem se pokaždé svým způsobem těšil na další dávku. Podobně jako hlavní protagonista Aue, i já jsem měl pocit, že při tom něco důležitého pochopím. Jak vůbec mohlo dojít k něčemu tak hroznému, jako byl holokaust? Jak mohlo pár tisíc členů Einzatzgruppen vyvraždit přes milion lidí, většinou žen a dětí, a po válce se zase začlenit do normálního života? Jakou vinu má národ, jehož státní mašinérie pracovala k tomuto cíli, a přece všichni bojovali za konečné vítězství s pocitem dobře splněné povinnosti?
Knížka nám neodpoví, jsou to přece paměti esesáka, který nechová výčitky svědomí. A přece můžeme pochopit mnohé, protože vidíme, jak tehdy lidé mysleli. Dokonce je to hotová encyklopedie postojů k takové, jak se říkalo, “Schweinerei”. Pokud ale od jejich vysvětlení nedokážete udržet odstup, strhnou vás do naprostého morálního bahna a z následující deprese se jen tak nevyhrabete. Trochu mi to připomíná Zločin a trest, tentokrát ovšem bez trestu. Vraždy, hrůza, horečky, blouznění, nakonec se tu mihne Soněčka, ale Raskolnikov se nezačne kát.
Možná je škoda, že Aue je znázorněn jako vyšinutý sexuální deviant, protože dost dobře by na jeho místě mohl být někdo “úplně normální”. V jistých historických situacích stačí, když se člověk prostě jen zapojí do systému. Krutá pravda je, že v podobné situaci by se zřejmě zachovala většina z nás stejně a dokud jí nemusíme čelit, můžeme se jen rozpačitě ptát, zda bychom nenalezli více odvahy.