Medveďovce

18.02.2019

Kniha se po mém zorientování v postavách velmi dobře četla. Ale byla to křivka. Mé nadšení šlo nahoru, urpostřed gradovalo a v závěru šlo jemně dolů. Bylo to trochu pro mě překombinované. V knize se vyskytuje moc vážných témat ze života, až to ve mně nevyvolalo takové cítění z příběhu, jak bylo autorem zamýšleno.
Autor perfektně vylíčil postavy, bylo to promyšlené a dobře vystavěné. Jednotlivé postavy byly skvělé, ale jako celek toho bylo moc.
Jinak je to dost dobrá kniha, která stojí za přečtení. Doporučuji.

17.02.2019

Príbeh o rodine, rodičovskej láske, priateľstve, morálke, loajalite, strachu. O ľuďoch, ktorí si myslia, že sú silní. A o ľuďoch, ktorí sa boja, že nie sú.

12.02.2019

Záznam ze zápasu - já vs Medvědín:
PRVNÍ TŘETINA:
Pomalý rozjezd, nejasná taktika. Beru to jako zahřívací a oťukávací část... Ke konci první třetiny se ale začínají věci dávat do pohybu a přichází ten pravý Backman. Ke konci první třetiny tuším, že mě Medvědín má šanci převálcovat...
DRUHÁ TŘETINA:
Wow, tak tohle je přesně, úplně přesně to, proč jsem se do toho pustila. Tady se nedá nic vytknout, všechno do sebe zapadá a perfektně klape. Jo, jo, už mě skoro maj, i pár slziček ukáplo...
TŘETÍ TŘETINA:
Po skvělém výkonu trochu propad. Přetaktizováno, už mi přišlo moc cílené na efekt. Jako by Backman cíleně šel po emocích druhé strany a přehnal to. Ke konci už žádné slzy, celé se to tak nějak rozplizlo a rozpadlo. S emocemi je potřeba zacházet jemně a krajinu srdeční zlehka lechtat, nikoli na ní útočit silou...
Bohužel, nakonec tedy plichta - pořádné položení na lopatky se tentokrát pro mě nekonalo. Nicméně rozhodně doporučuji všem, aby si sami vyzkoušeli, co s nimi medvědi z Medvědína provedou :-)

"V dospělosti prožíváme dny, kdy máme pocit, že meleme z posledního. Najednou nevíme, za co vlastně tak dlouho úporně bojujeme, jsme pohřbení ve skutečnosti a všednosti a ptáme se, jak dlouho to ještě vydržíme. Skvělé je, že všichni takových dnů ustojíme víc, než si myslíme. Děsivé je, že nikdo neví, kolik přesně." str. 64

"Jednoduchá pravda, stejně často opakovaná jako ignorovaná, zní, že ať už dítěti řeknete, že zvládne cokoli na světě, nebo že nezvládne vůbec nic, pravděpodobně budete mít pravdu." str. 83

06.02.2019

Po dočítaní poslednej strany som zostala so slzami v očiach a úsmevom na tvári. Medvědín bola tak krásna kniha, plná úžasných postáv, ľudskej nátury, lásky pre rodinu a smútku. Vyvolala vo mne obrovské množstvo pocitov. Všetky hviezdičky pre Frederika Backmana.

04.02.2019

Čo je hokej ? Pre niekoho absolútne prázdne miesto, ktoré nepotrebuje zaplniť ničím, či už teoretickou znalosťou aspoň základnými faktamio tomto športe, zvučnými menami legiend dávnej či súčasnej histórie. Pre niekoho je však hokej dôvodom ráno vstať z postele a existovať ! V tejto knihe si nájde to svoje každý, z oboch vyššie uvedených skupín. Pre nehokejových fanúšikov je tam dej z mestečka, kde sa pomaly schyľuje k niečomu, čo zmení život väčšine obyvateľov. Pre hokejových fanúšikov je tam všetko ostatné, okorené skvelým dramatickým a pútavo rozpísaným príbehom. Avšak, ak tam toho hokeja je pre niekoho príliš, nezachráni to ani kvalitne vyvážený dej "okolo". Pre mňa veľmi dobré čítanie, seversky kruté, priame, v správnych chvíľkach ľadové. Teším sa na pokračovanie.

28.01.2019

Tedy mě pan Backman nedostal. Medvědín mi přijde jako mistrovská ukázka spisovatelské manipulace, jako by pan Backman navštívil kurz tvůrčího psaní a z něj aplikoval veškeré metody působení na čtenáře, do toho přímíchal všechna sociální tabu-témata a okořenil to expresivními výrazy a "život-měnícími" povzdechy ... pro mě tedy velmi nepřirozeným a nepříjemným způsobem. Mám ráda Švédsko, mám ráda hokej, nemám ráda Medvědín. To se stává. PRÁSK!

27.01.2019

Knihu jsem si kupovala hlavně kvůli hokejové tématice, kterou člověk v literatuře najde málokdy, ale nakonec jsem dostala naservírován drsný, krásný, bolestivý a neuvěřitelně reálný příběh.

Medvědín je kniha, jenž Vám doslova hodí na hlavu miliony morálních otázek: donutí Vás se zamyslet nad tím, co je špatné a co ne, kde je pomyslná hranice dobra a zla, kolik toho je člověk ochoten obětovat,aby uspěl, zda můžeme být úspěšní a zároveň zůstat věrní tomu, kým jsme. Jaký je rozdíl mezi pomstou a spravedlností, zda je lepší trpět sám a nebo způsobit bolest i lidem kolem Vás, zda dokážete přijmout svou bolest a žít s ní dál, kniha nadhodí otázku důvěry a ptá se, zda není slepá loajalita také zlá vlastnost, zda splynout s davem, a nebo stát sám proti medvědům...a mohla bych pokračovat.

Autor nám podává knihu jako vcelku jednoduchý příběh, který ano, má nést a řešit těžší a závažná témata a ano, můžete jej vnímat jako příběh jednoduchý pokud chcete, ale pokud se rozhodnete hloubat a přemýšlet nad obsahem a stylem napsání, tak se bez problémů dá kniha označit jako kniha zaměřena velice morálně (vlastně nám pokládá morální otázky) a jako pohled na společnost jako celek.

Hlavní morální otázkou knihy je beze sporu: Je postavení vážně tak důležité? Dokáží peníze, sláva, talent, klub, ovlivnit to, jak nás ostatní vnímají? Je si v dnešní společnosti každý vážně roven?
Na tuto otázku si každý najde v knize vlastní odpověď...

Kniha je také plná metafor a ta hlavní je i na obalu knihy: nejedná se o hokejovou knihu, hokej je metafora. Metafora pro něco, co milujeme a obětujeme tomu život. Něco, co nás spojuje a může donutit ke slepé loajalitě. Hokej je v tomto případě skvělá metafora, ale na místo hokeje si můžete dosadit člověka, vlastnosti...a vše perfektně sedí. Pro každého je medvědínský "hokej" něco jiného.
A sám Medvědín je metafora. Metafora pro společnost. Pro rovnováhu mezi zlem a dobrem. Pro slepou loajalitu. Pro naše činy.

Styl psaní autora je skvělý. Každá změna pohledu, ze které příběh čteme perfektně sedí. Kniha je velmi emotivně silná, postavy skvěle napsané, každá se svými démony a jejich bojem s nimi. Kniha je drsná tím, jak realistická je. A v tom je její síla.

Už velice dlouho mě kniha nepřinutila tak moc se zamyslet nad vším ve svém životě: a bavilo mě o tom přemýšlet. Mohla bych o této knize mluvit hodiny, mohla bych polemizovat a přemýšlet, co vše je v knize schované za moudra a metafory.

Jsou knihy, po kterým máte aspoň trochu jiný pohled na svět/společnost/dané téma a tato kniha mezi ně jednoznačně patří. A to velice vysoko.

Děkuji za toto mistrovské dílo, Fredriku Backmane.

27.01.2019

Knihu jsem zrovna dočetla a je ve mne tolik emocí. Brečela jsem i usmívala se, a to i najednou :)
Naprosto skvělá kniha! Jedna z nejlepších, jakou jsem kdy četla a asi i z těch, co teprve číst budu. Už teď jsem zvědavá na pokračování.

27.01.2019

Nemám ráda knihy s předvídatelným dějem. Takové, kdy čtenář všechno rozlouskne třeba jen okamžik předtím, než se to stane. Ale Medvědín je jiný. Stránku za stránku jsem si přála, abych se pletla. Aby to bylo jinak. Jako v nějakém stupidním americkém filmu, kde na konci číhá happy end tak sladký, až se jednomu zkřiví pusa z přemíry cukru. Jenomže tohle nebyl příběh o zázracích, ale o životě. Ještě že i ten umí překvapit.

Hokej už nikdy nebude jen hokejem. A přesto, když se nad tím zamyslím, o sport tu vůbec nešlo.

26.01.2019

Pan Backman mě opět dostal. Ta kniha je síla. Občas se mi chtělo vzteky křičet, jindy plakat, emoce mnou cloumaly od první do poslední stránky. Je to kniha hlavně o hokeji, o tvrdých severských srdcích, o mateřské lásce. Je to o tom, že jeden kluk hraje dobře hokej a pro město je to nedotknutelný pánbůh. Protože město žije pouze a jen pro hokej, protože oni jsou Medvědi z Medvědína.

22.01.2019

Vůbec mě nezajímá hokej. Ovšem uchvátil mě styl psaní F. Backmana, tak jsem se pustila i to této knihy. Je o hokeji, je o životě na malém městě. Je ale hlavně o lidech - o jednotlivcích, o skupinách, o týmech. Pro mě velmi silný příběh, ve kterém se může najít asi každý. Dostane se vám pod kůži.

18.01.2019

Sakra, Fredriku, tak to jsi mě fakt dostal!!! :-). .. . .a že to na začátku nevypadalo. . !!.. Působilo to nevině a pomaloučku, polehoučku jsi přitápěl pod kotel!!! Po delší době dávám plnej počet a nepřemejšlím!!!
Úvodem bych jen chtěla napsat, že když někde vidím v televizi zkratku MS ME apod. týkající se sportu, tak selektuji a jde tohle opravdu mimo mě (tím nechci říct, že by mě sport nebavil, pohyb mám dost ráda :-))). .to jen pro ty, kdo jsou na tom podobně, aby se knihy nebáli :-))

Ona vlastně (kniha) není jen o sportu, je to o lidlech, vztazích, přátelství, zbabělosti, stádovosti, odvaze o lásce. Ať už se jedná o lásku rodičovskou nebo přátelskou.

Tento příběh se odehrává v menších vzorcích nejen v Medvědíně ve Švédsku, ale kdekoliv jinde, i zde v Čechách v různých větších Lhotách. . .:-(. .nemusí se jednat o hokej, je to o jakémkoliv jiném sportu. Je to rodičích, jejich nenaplněných ambicích, je to i dětech které mají své sny a chtějí je uplatnit možná jinde. . . A je to o té lásce, která bojuje se svědomím a spravedlností. . . . .je to o statečnosti a morálních hodnotách!!!!

Ten příběh se mi dostal pod kůži a jsem přesvědčena, že se zde každý najde (záleží v jakém věku to čteme :-))). . poznámka: já ve věku rodiče 16tileté dcery :-). . a fakt hustý!!!! :-). . tolik prostých a jednoduchých pravd zde bylo napsáno (jak jednoduché a prosté :-)))), ale dokázat to dát na papír, fakt dost dobrý, Fredriku!!!. . . .. .tenhle komentář píšu hned po přečtení, takže se omlouvám za zmatenost, ale je ve mě toho tolik. . . :-)!!!!. . .(ještě, že jsem manželovi i druhý díl :-))))!!!. . jdu to zase vstřebat a rozhodně to není poslední čtení téhle knížku. Určitě při každém další čtení objevíte stále něco nového, ať už je to úhel pohlednu, či myšlenky, možná i změníte názor na chování postav.. .. :-)

15.01.2019

Backman mě každou svou knihou dojme... K jeho knihám patří úsměv i slzy. Tak osobitý styl vyprávění, který prostě baví.

12.01.2019

Ač už ji měli všichni kolem mne přečtenou, já se k ní ne a ne dostat. Až jsem se odhodlala a vůbec nelituji. Skvěle vykreslené postavy, zajímavé, netradiční téma hokeje, který mne tolik nebere, ale stejně mě příběh moc bavil. Těším se na pokračování. A to autorovo nakusování budoucnosti...parádní!

10.01.2019

Ne, ne a ne... nelíbila se mi. Občas byly lepší momenty, kdy jsem četla s odhodláním.. ale většinu času jsem se do knihy musela nutit, abych ji dočetla. Čekala jsem něco uplně jiného... Za mě tedy zklamání

O hokej jsem se dříve nezajímal, po přečtení této knihy jsem ho začal hrát.. :)
Autor je neskutečný vypravěč, co dokáže smíchat všechny pocity do sebe jak guláš a nakonec z toho vznikne taková skvost, kterou by sám neudělal ani Zdenek Pohlreich...
Autor mě ukázal nejen problémy různých komunit, ale hlavně tu tenkou čáru dospívání a ochránění vlastních dětí, před krutým světem, zlých a mocných lidí.
Za mě 6 hvězdiček z 5

07.01.2019

Príjemné prekvapenie. Ale príliš predvídateľné a jednoduché...

07.01.2019

Sem velká hokejová fanynka, takže při přečtení anotace sem se na knihu moc těšila..ze začátku sem se knihou docela prokousávala, než sem se zorientovala, kdo je kdo a o co přesně v Medvědíně jde..potom co sem se do knihy více začetla mi docházelo, co se nejspíš dále stane, ale i přesto mě to nutilo číst dál a dál a nelituji toho..opravdu vynikající kniha a hned mě to donutilo číst další díl..navíc autor skvěle vystihl i to, že ve sportu politika a sponzoři zasahují do hodně věcí v klubu

07.01.2019

“Prásk, prásk - prásk, prásk, prásk” - citoslovcia, ktoré v tomto diele zaznievajú veľmi často. A postupom času, ako mi išli viac a viac na nervy, som si ich spájal nie s nárazmi puku na mantinel (celé je to o hokeji), ale s nárazom mojej päste do autorovej sánky. Najradšej by som totiž Backmanovi uštedril vý-PRÁSK!

Po milovanom “Mužovi menom Ove”, slabšej “Babičke, čo pozdravuje” a rozporuplnej “Britt-Mary” (viď moje komenty) som si povedal, že tento spisovateľ má talent a ja som sa len netrafil do nálad jeho diel, alebo mi nesadla určitá infantilnosť postáv. Dám mu ešte šancu...

Ja blbec! Načo som ho ospravedlňoval, keď ma zas kolosálne ojekabátil ako Britt-Mary so svojou jeblou sódou?! Alebo to bola jedlá sóda? To je fuk: Mal som nad ním (Backmanom) “zlomit hůl” hneď, lebo pri MEDVĚDÍNe by som na ňom najradšej zlomil hokejku.

Celú 1. tretinu to vyzeralo ako na zápase Slovana Bratislava: nič sa nedialo, postavy sa vozili po ľade, resp. po stránkach, a tréner/autor divákom/čitateľom opakoval stále to isté: “Počkajte, ono to príde a bude to veliké!” V 2. tretine to zas neustále hrozilo útokom, každý sa tam predvádzal, ale ani jedna poriadna akcia, len samé náznaky. Stále sa nič neudialo, a to sa diváci už zoznámili s každým hráčom, asistentom aj upratovačkou. Až na začiatku 3. tretiny padol gól z trestného strieľania, po obzvlášť brutálnom faule, a celý zápas sa už len dohrával a riešili sa vinníci a pomsta...

Takýto nemastný-neslaný pocit ako zo slovenskej hokejovej ligy som mal aj tu. Autor od prvej kapitoly predpovedal tragédiu a toľko ju omieľal, že keď prišla - stratila náboj. Tá neustála dramatizácia a umelé stupňovanie napätia boli priehľadné a násilné. Repetitívnosť hrozby aj slovných spojení neskôr už viac rušila než zvyšovala očakávania. Ale najsamviac mi vadil hyperbolizmus, ktorý autor už dlhšie v hojnej miere používal aj v predchádzajúcich dielach. Skoro každé konanie jeho hrdinov je fatálne a veští tragédiu. Často používa zásadné tvrdenia ako: Mira NIKDY V ŽIVOTE nedýchala tak nahlas, Peter bol na MAXIMÁLNE MOŽNÚ MIERU vytočený, Benji vložil do nárazu CELÚ SVOJU SILU A UDIERAL ZNOVU A ZNOVU ... takéto a podobne fatalistické tvrdenia sú na každej stránke. Celkovo je väčšina postáv preexponovaná či psychicky nevyrovnaná. Medvědín je proste mestečko fanatikov, a zďaleka nie len hokejových.

Na autorovu obranu musím napísať, že on sám takto odsúdil MEDVEĎOVCE od začiatku. Len keby to nerobil tak doslovne a niečo nechal aj na úsudok čitateľov ... Ale nie všetko je na prd: atmosféra hokejového ošiaľu či správanie sa tínedžerských komunít je popísaná vcelku uveriteľne. Dokonca niektoré postavy nekonajú šablónovito (Benji, Fatima), veď Backman nie je žiadny lúzer. Do tejto knihy o hokejovom mestečku primiešava prvýkrát zločin a na pozadí presvitá sociálno-spoločenská kritika na témy: korupcia a klientelizmus v športe, ultras, dysfunkčné rodiny, drogová či alkoholická závislosť, antisemitizmus, integrácia imigrantov, sociálne rozdiely, pohlavná nezrelosť mládeže, utajovaná homosexualita, nezamestnanosť, marginálnosť vidieka, regionálne rozdiely, ekonomická stagnácia, starnutie populácie a kopec iných nahryznutých tém... Otázkou zostáva, či také množstvo ingrediencií nepokazí výslednú chuť. Podľa hodnotení majú tunajší užívatelia severské gulášiky radi, no ja mám radšej jednoduchší steak. Po takto prekorenenom pokrme mi totiž odpálilo chuťové poháriky a na pokračovanie sa určite nechystám. Vám, ktorým Medvědín zachutil, však prajem dobrú chuť! Určite vám ju vylepší aj brilantný audiointerpret Pavel Soukup.

ODPORÚČAM:
jednoznačne prívržencom hokeja, lebo po fanatickej futbalovej babičke tu máme sfanatizované celé hokejové mestečko kdesi v severskom Prdelákove.
Na svoje si prídu aj priaznivci napätia: v Medvědíne/Medveďovcich je totiž aj bežná činnosť, akou je varenie, podaná ako v mysterióznom thrilleri a napätie možno krájať - najlepšie čepeľou korčule! Cieľovou skupinou môžu byť aj športové fanynky: román by ich mal vyviesť z omylu, že kolektívni športovci sú vlastne celkom fajn chalani. U mňa si to Medvědi nadobro pokašlali (rovnako aj Nedvědi) - jednu tretinu by som kľudne oželel, čiže 66,6%.