Medveďovce
Fredrik Backman
Medvědín / Medveďovce série
1. díl >
Štyridsiatnik Peter Andersson sa po skončení profesionálnej hokejovej kariéry v Kanade vracia do rodných Medveďoviec, malého mesta s veľkými snami, kde je len zima, tma a nezamestnanosť. Má v úmysle postaviť na nohy svoj materský klub, zložený z miestnych juniorov. Spolu s ním prichádza jeho manželka Mira, zmietajúca sa medzi túžbou po kariére úspešnej advokátky a pokojným životom manželky a matky v mestečku uprostred lesov, kde líšky dávajú dobrú noc. A napokon ich dve deti, dvanásťročný hokejový center Leo a o tri roky staršia Maya, ktorá miluje gitaru a nenávidí hokej.Mestečko bojuje o prežitie a budúce úspechy hokejového tímu mu majú prinavrátiť hrdosť a zašlú slávu. Na HC Medveďovce tak padá obrovské bremeno zodpovednosti.Aký význam má jeden jediný zápas pre upadajúce mestečko? V Medveďovciach obrovský, ten úplne najväčší. Preverí silu priateľstva a odhalí všeličo dovtedy skrývané a zatajované. Okrem iného aj to, čo sme schopní vykonať v záujme úspechu a ako ďaleko vieme zájsť, keď chránime svoje deti.... celý text
Přidat komentář
Jsem tady na Šumavě, v malém městě uprostřed lesů, takzvaná „náplava“. A co to znamená být naplaveninou, pochopí člověk na plné pecky až ve chvíli, kdy se aktivně zapojí do dění v městečku. Tehdy se najednou začnou objevovat jinak neviditelné temné proudy, které hýbou zdejším životem. Příběh Medvědína ve mně vyvolával vzpomínky. Člověk by se jim s chutí zasmál, jen kdyby nebyly na denním světle tak absurdně… smutné.
Backmana kdosi v recenzi nazval králem citových vyděračů. Ano, to sedí. Kniha z vás ždímá emoce až na dřeň. Chvílemi mi to vadilo. Ale na druhou stranu nutno říct, že to Backman dělá dobře. Není to upatlané, není to podbízivé, není to kostrbaté. Nemáte pocit, že vás podvedl. Ne. Ty emoce z vás vytáhne velmi dobrým příběhem, velmi dobře zpracovaným. Více méně ani nevadí, že většina těch situací (a témat) balancuje na hraně klišé. Všechno zachrání opravdu dobrý styl vyprávění. Na začátku příběhu se smějete, uprostřed pláčete, na konci si jen rezignovaně povzdechnete.
Nádherná kniha, příběh jednoho malého městečka, příběh o lidech, o tom jak dokážou ublížit, příběh o velkém přátelství. Autorův styl psaní je pro mně naprosto dokonalý a úplně mně pohltil, mé srdce plesá blahem.
První polovina knihy naprostá nuda, vyprávění autora, který o hokeji ví jen to, že se hraje na ledě. Druhá polovina knihy už ale upoutá a vyplatí se ji dočíst dokonce. Sám jsem po 100 stranách přemýšlel, že knihu odložím nakonec jsem i rád, že jsem knihu dočetl.
Príbeh o mestečku. O hokeji. Ale hlavne o ľuďoch. O všetkých typoch, ktoré môžete v priereze spoločnosťou nájsť. O tom, ako sa hľadajú výhovorky, o tom, aké je niekedy jednoduché len stáť a nič nerobiť a aké je zložité niečo urobiť. O tom, ako správne a nesprávne nie je vždy automaticky dobré a zlé.
Backman plne využíva štruktúru kapitol a údernosť vlastného jazyka, aby si získal čitateľov. Možno odhalíte tie vety, ktoré sú tam naschvál, aby ste čítali ďalej. Ale robí to dobre. A hovorí pravdu.
Krásný, silný příběh, i když smutný. Myslím, že je to jedna z těch knih, které si budete pamatovat ještě dlouho...
☆☆ dávám sedm hvězd za bezkonkurenčně nejlepší čtení a to přesto, že dávám přednost sci-fi nebo detektivkám. K téhle knize jsem se dostal jen proto, že je o hokeji. Název mě upřímně odrazoval. Myslel jsem, že to bude klasika jako že ve vesnici Medvědín hraje nejlepší superhráč který porazí všechny ..... je to o tom, co někteří lidi mají v sobě. Jak dokážeme odsuzovat a tím pádem i ubližovat. Ač někteří nevědomky.
Pro mě skvělé napsaná kniha.Dlouho jsem ji ještě vstřebávala.Četla jsem ji o dovolené a můj manžel , který až tak moc nečte ji doslova hltal.A druhý díl už má také přečtený.
Málokterá kniha v dnešní době ve mně umí vzbudit nějaké emoce... Tato to umí bezezbytku, jako většina Backmanových knížek. Doporučuji.
Bylo jednou jedno mestecko, ktere zilo hokejem. Trener mel svuj sen, hraci meli svuj sen, divky snily, mali kluci snili. A najednou se z toho stal zly sen. Zajimava sonda do lidskych vztahu. Skvele. No, uz se tesim na dalsi dil.
Dlouho jsem se této knize bránila, ačkoliv mi hodně lidí řeklo, že opravdu stojí za to.. Když jsem si totiž přečetla popis o čem má kniha být, říkala jsem si, co na ní jen může být tak dobré.. Popis mě nikterak nezaujal.. Ovšem již prvních několik stran mě přesvědčilo o opaku.. Byla jsem z každé další strany nadšená až dojatá.. Medvědín je napsaný opravdu neskutečně, postavy a jejich příběh miluju.. Nemůžu se dočkat, až zítra zajedu do knihkupectví a koupím si pokračování My proti Vám.. Nádhera..
....nemám slov....přesně takové knihy mi berou dech....bezmoc, procítěnost, pomstychtivost, tupost stáda ovcí.....a přitom uvěřitelný příběh dnešní doby (bohužel)
....má druhá kniha autora a rozhodně ne poslední
Backmanova výhoda tkví v tom, že si v ní čtenář jakéhokoliv věku najde to svoje. Právě jak se píše na zadní straně, on píše o nás všech. Perfektně si umí vcítit do kůže pubertálních outsiderů, králů střední školy, starostlivých rodičů, nebo v tomhle případě, dokonce do situace oběti. I přes množství postav nebudete vůbec řešit která je hlavní a vedlejší, protože osudy všech vás budou bavit stejně. I přes v podstatě ohrané rysy charakterů, které jsme už všichni viděli, je kniha neuvěřitelně čtivá a dokáže překvapit a to jak určitými dějovými zvraty, nebo silnými momenty, kde autor ukazuje to nejlepší a zároveň nejhorší z lidské povahy. Benji je dle mého názoru postava, o které bych si klidně přečetl samostatnou knihu.
[audiokniha]
Trochu ukecané, ale milé, i když o obtížném tématu. Věřím ale, že takhle by stigmatizace oběti v nějaké obci, kde jde "o všechno" mohla probíhat. Ráda bych knížku viděla zfilmovanou.
Medvědín je takové povídání o lidech, které si autor maluje, tak jak se mu líbí, a bohužel se neubránil stereotypům.
Další knihu od něj brzy číst nemusím, ale jsem ráda, že mě Medvědín neminul.
Upřímně, málo o které knize můžu říct, že mě rozebrala už uprostřed (nebo celkově rozebrala). Tenhle příběh to dokázal. Chtěla jsem plakat frustrací i zlostí nad tím, že je to všechno tak reálné. Od Backmana mívám vysoká očekávání pokaždé. Nikdy mě nezklamal a co víc, tady mě hodně překvapil. Příběh už od začátku gradoval. Autor si pohrál dokonale s emocemi i celým vykreslení. Tím, že na začátku oznámil, že se něco stane, donutil čtenáře celý příběh vyčkávat, jak se to stane i proč.
Upřímně si nejsem jistá, jak přesně tuhle knihu popsat, protože mi na tohle asi nestačí slova. Pro mě je nejlepší a zároveň nejděsivější knihou, kterou jsem od Backmana četla.
V celé knize jde o hokej a zároveň o něj vůbec nejde. Naprosto úžasná kniha. Četla jsem skoro všechno od Backmana a tohle se mi zatím líbilo nejvíc. Není tu žádný Ove, žádná Britt-Marie. Je tu celé městečko. Jde o každého obyvatele. Líbí se mi, jak Backman dokáže vyprávět příběh naprosto obyčejných lidí. Protože díky tomu z nich dělá někoho neobyčejného. Každý by si zasloužil, aby o něm byl vyprávěn příběh. Backman to dokazuje naprosto bravurně. Smekám.
Klobouk dolů. Zatím nejlepší knížka, kterou jsem od Backmana četla. A že mám doma všechny ????
Hned na začátku se přiznám, že nejsem obzvláštní fanynka hokeje, proto jsem se chvíli odhodlávala knihu otevřít. Musím však konstatovat, že Medvědín je skvělá kniha , protože přestože by si někdo z anotace mohl myslet, že příběh je hlavně o hokeji, není to pravda. Medvědín je o životě, o dnešní době, je to jako když se díváte do zrcadla a všimnete si detailů, které jinak v rychlosti přehlédnete. Backman nepřehlédl nic lidského, nic z toho, jaká je současná společnost jednotlivci s jejich city počínaje až po dění v širších spojitostech. Někdy jsem si říkala, že ta kniha je až neuvěřitelná...jak je skutečná. A navíc čtivá jedním dechem.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
2014 | Muž jménem Ove |
2017 | Medvědín |
2020 | Úzkosti a jejich lidé |
2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
2016 | Tady byla Britt-Marie |
Nádherná kniha. Všechny jeho knihy, ale tahle je pro mě top. Backman píše krásně, lidsky. Ať už to byl Ove se saabem, milovaná babička, nebo Britt-Marie posedlá uklízením.Ale z Medvědína mě srdce bolelo nejvíc. Na začátku pohoda, sranda, tak jak to umí, pak přišlo pravidelné vhrknutí slz do očí díky posledním větám na konci odstavců. Stažené útroby, kámen na hrudníku a strašná zlost a bezmoc. A závěr? Díky bohu za ty klišé, jinak by ta kniha bolela mnohem víc. I tak jsem usínala na mokrém polštáři.