Medveďovce
Fredrik Backman
Medvědín / Medveďovce série
1. díl >
Štyridsiatnik Peter Andersson sa po skončení profesionálnej hokejovej kariéry v Kanade vracia do rodných Medveďoviec, malého mesta s veľkými snami, kde je len zima, tma a nezamestnanosť. Má v úmysle postaviť na nohy svoj materský klub, zložený z miestnych juniorov. Spolu s ním prichádza jeho manželka Mira, zmietajúca sa medzi túžbou po kariére úspešnej advokátky a pokojným životom manželky a matky v mestečku uprostred lesov, kde líšky dávajú dobrú noc. A napokon ich dve deti, dvanásťročný hokejový center Leo a o tri roky staršia Maya, ktorá miluje gitaru a nenávidí hokej.Mestečko bojuje o prežitie a budúce úspechy hokejového tímu mu majú prinavrátiť hrdosť a zašlú slávu. Na HC Medveďovce tak padá obrovské bremeno zodpovednosti.Aký význam má jeden jediný zápas pre upadajúce mestečko? V Medveďovciach obrovský, ten úplne najväčší. Preverí silu priateľstva a odhalí všeličo dovtedy skrývané a zatajované. Okrem iného aj to, čo sme schopní vykonať v záujme úspechu a ako ďaleko vieme zájsť, keď chránime svoje deti.... celý text
Přidat komentář
Hned na začátku se přiznám, že nejsem obzvláštní fanynka hokeje, proto jsem se chvíli odhodlávala knihu otevřít. Musím však konstatovat, že Medvědín je skvělá kniha , protože přestože by si někdo z anotace mohl myslet, že příběh je hlavně o hokeji, není to pravda. Medvědín je o životě, o dnešní době, je to jako když se díváte do zrcadla a všimnete si detailů, které jinak v rychlosti přehlédnete. Backman nepřehlédl nic lidského, nic z toho, jaká je současná společnost jednotlivci s jejich city počínaje až po dění v širších spojitostech. Někdy jsem si říkala, že ta kniha je až neuvěřitelná...jak je skutečná. A navíc čtivá jedním dechem.
Typický Backmanův rukopis a přeci je to tentokrát trochu jiné...víc smutné, tížívé, syrové s hrdiny bežného života. #teamBenji
Už ty Backmanovy prohnané triky znám. Na nemalém počtu stran nastiňuje základní scénu a hlavní postavy tak detailně, že málem usínám. Pak se Něco stane, selanka skončí a já začínám nezadržitelně cítit s postavami, sledovat jejich pochody, chápat je, rozumět jim, mít je ráda, nesnášet je.... Backman mě má, kde mě chtěl mít. Tentokrát to Něco přichází se/před dnem "D", respektive zápasem "Z". Jak prosté. Hokejové městečko a přirozeně citově rozervaná mládež v prostředí citově uhlazených dospělých. Do určité chvíle. Nakonec city, rozehrané na maximum, ovládnou všechno a všechny. Zasáhnou vás stejně spolehlivě a stejně rychle, jako dobře namířený puk. Přátelství, loajalita, soucit, láska, strach, ambice, zklamání. A nenávist. Přestávám rozlišovat, které pole je nebezpečnější, zda to hokejové, nebo to Mědvědínské, a ze které strany přisviští rána pukem, či kdoví čím. Velcí zmetci dávají vyniknout velkým správňákům a víme zcela přesně, komu držet palce. I když ne vše je u Backamana čistě černobílé, což je dobře. Je jasné, že Backman dokáže dostat z jalové krávy tele. Zlaté tele. Vlastně spíš diamantové tele. A to hokej vlastně ani moc nesleduju :-).
kurecpalec.....to byla poslechová paráda /netuším, jak bych se do toho začetl..../ ale Pavel Soukup to zase položil o několik levelů výš .... ten opravdu umí uplést z h...a bič .................
100% + 321% za načtené
hned jdu na další - My proti Vám
Medvědín se od ostatních Backmanových knih trošku liší. Ve středu není žádný výrazný Ove, Babička, či Britt- Marie... jde o městečko a obyvatele. Městečko, které toho nemá moc - kromě lásky k hokeji, hokej je středobod všeho :-)
Ale nebyl by to Backman, aby nám do toho nezamotal ty jeho příkrasy... o přijetí, odpuštění, síle přátelství ….
Opět úžasně odvyprávěné a jsem ráda, že hned mohu navázat na pokračující "My proti vám"….
Pro mě nejméně stravitelná kniha od FB. Ostatní knihy jsem přečetla jedním dechem, tuto jsem dočetla víceméně silou vůle. Téma je zajímavé, prostředí také, ale kniha bohužel nemá spád.
Četl jsem všechny Backmanovy knihy, ... postupně jak je psal. Mám moc rád jeho způsob vyjadřování, píše strašně chytlavě a zábavně. Je velmi vtipný, nenásilně. Opravdu mě baví, ale Medvědín není zábavný, není vtipný. Ze všech knih mě bavil nejméně a vlastně jsem se nutil jej dočíst. Medvědín je dojemný, snad i pravdivý, ale není zábavný. Pokouší se být poučný, uvědomělý, ale je spíš literaturou pro děvčata... Fredriku, prosím zpět k OVEmu...
Knihu jsem sice zhltla jak malinu,ale jelikož jsem s četbou začala v tentýž den,co jsem dočetla Oveho,neubránila jsem se neustálému srovnávání. Backmanův Ove mě naprosto dostal,Medvědín mě také bavil,ale místy mi příběh tak hladce neplynul. Oceňuji zejména detailní popis povahových rysů postav a jejich pocitů a těším se na pokračování.
Tak tahle kniha mne docela zasáhla (myslím v pozitivním slova smyslu). Kniha, která zdaleka není o hokeji, ale o lidech, jejich vzájemných vztazích, touhách a taky o osudu. Prásk!
Jak často se stává, že jdete do knihy s jistým vysokým očekáváním a pak sice dostanete něco úplně jiného, ale mnohem lepšího?
Nečekejte, že poznáte tým outsiderů z lesa, kteří se nakonec probojují do hokejového finále a vyhrají první místo. O tom ta kniha není. Ale tým poznáte, stejně jako lidi z Medvědína. Některé si oblíbíte, jiné budete nesnášet, dalších se budete bát, a jednoho si zamilujete na začátku a postupně začnete nenávidět. A jednoho milujete - Benji, můj milovaný Benji, ten kluk se smutnýma očima a divokým srdcem, to bude moje láska až do konce života. Nevzpomínám si, že bych někdy četla knihu, ve které by byla tak perfektní postava. Ten kluk dělal v mých očích všechno správně. "Opravdu není jako on, ale ani jako lidé odsud. Benji se nepodobá vůbec nikomu. Jak se někdo takový dá nemilovat?" No nedá, prostě nedá.
Jen bych si přála, abychom nevěděli, co přesně se stalo mezi Kevinem a Mayou. Chtěla bych se sama dopracovat k tomu, jestli věřím jednomu nebo druhému. Zajímalo by mě, jestli bych byla tak tvrdohlavá jako zbytek města, a jak moc bych pak byl zklamaná sama ze sebe.
Bylo to perfektní, nemůžu se dočkat druhého dílu.
Já toho chlapa prostě miluju.
Ove byl naprosto geniální, Babička pohádková tak akorát, Brit-Marie otravná jen trošičku, Každé ráno krátké příliš a Co by měl můj syn vědět hřejivě vtipné až dost, ale Medvědín, ten je prostě rozcupoval na kousky úplně všechny.
Ale jestli mi ve druhém díle zabije Benjiho (vlastně krehýhokoliv z těch čtyř) - tak ať si mě nepřeje. (sakra já nechci znát budoucnost za deset let)
Už je to nějakou dobu, co jsem ji četl, ale děj si pořád docela vybavuju. Je totiž takový, pro sportovní nefandy, nijaký výrazný, ale přitom v jádru tak silný.
Kam až může dojít slepé následování jednoho velkého idolu a jeho protěžování na úkor ostatních, kteří dřou jako koně, aby dosáhli stejného výsledku? Co když nakonec ten idol vlastně není takový člověk, jak si ostatní mysleli? Je důležitější zachovat lidskost a morálku nebo porazit všechny ty tolik nenáviděné okolo? Není lepší raději porazit tu malost a zatuchlost v sobě? Kam až může vést touha jít za svým snem i přes všechny "drobné nepříjemnosti"?
Je to snad o všem, vlastně jen ne o hokeji. Jak selský rozum a morálka svádí (mnohdy marný) boj s davovou psychózou, jak se z těch zlých stávají v mžiku oka ti hodní a opačně, jak se bojíme dát najevo svá trápení, jen protože se bojíme následků, jak na nás, tak na okolí. Jestli je vlastně pravda důležitější než blaho všech, na kterých nám záleží a částečně i nezáleží.
Typický Backman, tak jak ho mám rád. Řekl bych, že jen on dokáže napsat knihu s daným nosným tématem, které je v průběhu víceméně upozaděné na úkor lidských starostí, radostí a vzájemných interakcí, které jsou navíc tak citlivě popsány, až má člověk pocit, že to sám zažívá.
I za mne 5 hvězd. Super kniha a fakt doporučuji k přečtení. Kam až může dojít fandovství a slepé následování jedné hvězdy. Jak může juniorský hokej ovládnout dospělé i děti, jedna hra, slepá víra ve vítězství a změnu, neochota ztratit svůj sen. V rámci knihy nepochopitelné, ale věřím, že zcela běžné v normálním životě.
Tolik silných příběhů v jedné malé knize. Je to o hokeji a není to o hokeji, je to o síle a o slabosti, o lidech a o těch co se za lidi jen vydávají ...Je to opět autorův dobře známý rukopis, tak jak ho všichni očekáváme a máme rádi.
PS: Bylo by fajn, kdyby se ti, co si to zaslouží, taky báli tmy.
Knížka se mi moc líbila. Mám přečtené všechny knížky od autora, které u nás zatím vyšly. Čekala jsem, že bude dobrá a je snad ještě lepší. Tolik moudrosti, ale také smutku, sociální témata, četla jsem ji rychle, byla jsem zvědavá, co kdo udělá nebo neudělá. Hodně závažná témata. Děkuji, kniha je výborná.
Tenhle autor je jedním z těch, kteří se najednou někde objevili a jedou.
Ani tentokrát nešetřil mé slzné kanálky...a celkem překvapil závažností tématu.
Opět spokojenost.
Ano, je to kniha o hokeji, která zároveň není úplně o hokeji. Sonda do životů mnoha obyvatel městečka Medvědín, pro které je hokej životem. Je zachován psychologický ráz Backmana. Často jsem měl pocit, že je tam až moc velká snaha balancovat obsah pro ženy (emoční pasáže ze života) a pro muže (obsah z čistě sportovního prostřední). Kniha se mi líbila, je čtivá a zápletka originální a k zamyšlení. Člověk se sportovním duchem ji možná ocení i trochu víc. Pokud jste však nečetli "Muž jménem Ove", tak doporučuji nejdříve přečíst ji, protože Medvědín ji dle mého názoru nepředčil.
Je to čtivé, má to grády, ale nemohla jsem se zbavit postupně sílícího pocitu, že autor to vyšperkoval až příliš. Jedno malé ospalé městečko a tolik osudů a srdcervoucích odhalení bylo na mě příliš. Jako když kuchař uvaří kvalitní vývar, ale bohužel ho přesolí... v mém případě autor bravurně nasměroval puk přímo do čtenářova srdce, ale nee!, bohužel trefil se mu do čela až z toho byl krapet bolehlav. Jsem laskavý čtenář, pro kterého málo je někdy více.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
2014 | Muž jménem Ove |
2017 | Medvědín |
2020 | Úzkosti a jejich lidé |
2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
2016 | Tady byla Britt-Marie |
Klobouk dolů. Zatím nejlepší knížka, kterou jsem od Backmana četla. A že mám doma všechny ????