Muž menom Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277237/bmid_muz-menom-ove-OQ6-277237.jpg
5
4589
4589
Ove dovŕšil päťdesiatdeväť rokov. Je to muž pevných zásad, neochvejných princípov a nemenných pravidiel – a večne nevrlý, zatrpknutý frfloš, v ktorom len ťažko odhalíte dobré srdce. Milovaná žena mu umrela, stal sa z neho samotár a pomaly stráca zmysel života. Kedysi býval predsedom spoločenstva vlastníkov domov, ale vystriedali ho už pred niekoľkými rokmi – čo on sám považuje za obyčajný puč. Rozhodne mu to však nezabránilo vykonávať funkciu strážcu poriadku. Samozvaného. Keď sa do domu naproti prisťahujú mladí hluční susedia a namiesto pozdravu sa im len tak mimochodom podarí nacúvať do Oveho poštovej schránky, a ešte k tomu japonským autom, spustí sa kolotoč nečakaných udalostí. Začína sa príbeh o prekvapujúcom priateľstve, túlavom kocúrovi a najmä o tom, ako sa ľuďom, ktorí sa s Ovem stretnú, zmení život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Nějak jsem se do knihy nemohla začíst, ale jsem šťastná, že jsem se začetla, krásný příběh, dojemný, citlivý, vtipný a na konci si řeknete, ne prosím ať ještě není konec.
Backman pomalu ale jistě začíná patřit do mého seznamu oblíbených autorů. Kniha s Ovem byla přesně taková jakou jsem čekal. Humorem obalené problémy ovdovělého pána. Po přečtení zjistíte jak důležitá je v životě rodina a přátelství. Ove je po smrti manželky nemilosrdně vtažen do moderní doby ( kde existují lidé kteří nejezdí Saabem) Kdo má rád knížky jako Stoletý stařík nebo Analfabetka tomu se Ove musí líbit.
Nevím, co napsat. Už jsem asi desetkrát začala komentář a zase ho smazala. Ke knize jsem se dostala náhodou a jsem za to moc vděčná. Opravdu mi vyrazila dech a řadím ji k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četla. Mistrovsky napsaná, rozhodně není odpočinková, spíš hodně k zamyšlení co nám život dává a bere, co od něj čekáme a co on na oplátku čeká on od nás...
Při čtení jsem se zasmála, hodněkrát jsem měla v očích slzy a na konec jsem přes ně téměř neviděla. Možná se taky Ove u mě objevil v pravý čas.
Rozhodně ji doporučím všem okolo a nejspíš si ji budu muset i koupit. :-)
Zábavná kniha, velmi čtivá, perfektní na odreagování. V určitých chvílích člověku ukápne i slza.
Přečteno a jsem nadšená. Trošku jsem teda bojovala s úvodními stranami, ale nakonec si mě Ove získal. Poprvé v názoru na vyznavače joggingu, kteří buď rychle chodí, nebo pomalu běhají a jsou vyhastrošení jako dvanáctiletý rumunský gymnasta. Dále pak mockrát při střetu s realitou, která by přece podle pravidel měla nějaká být, ale lidi (mameluci nebo bílé košile) si ty svoje životy drze žijí po svém. Trochu mě popuzovala vševědoucí Parvaneh, která už mezi dvěrmi pronikla Ovemu až do žaludku, naprosto všechno pochopila a začala mu ovládat a okupovat život.
Příběh se krásně rozvíjí, drobné detaily do sebe zapadají a celé je to protkané toužebně očekávaným odchodem.
Tak tahle útlá knížka se právě stala mou další srdcovkou. Krásný, neobyčejně obyčejný příběh, kde se smutek mistrovsky prolíná s humorem. Za mě 100%
Jsem jedna z těch, kterým se nelíbil Stoletý stařík a srovnání Muže jménem Ove s touto knihou mě odrazovalo. Přistupovala jsem k němu s nedůvěrou a chvilku mi trvalo, než jsem se začetla. Ale teď už vím, že jsem se obávala zbytečně a srovnání se "staříkem" mi nepřijde výstižné.
Muž jménem Ove je daleko pravdivější. Situace jsou sice trochu absurdní, ale kniha má srdce, je milá a shovívavá, vypráví o ztrátě milované osoby, o smutku a o hodnotách. Je v ní humor, ale také melancholie. Je o tom, že i po velké ztrátě se nám může podařit najít smysl života, i když je to těžké. Nejvíc mě dostávalo, jak Ovemu po smrti ženy chyběly zdánlivé maličkosti, které dělaly jejich život jedinečným - způsob, jak usínali, hádky a kompromisy, způsob vaření kávy a smích. A mnoho dalších. Myslím, že tak nějak to asi funguje...
Knihu doporučuji, bručouna Oveho si zamilujete.
OBSAHUJE SPOILERY!
Kniha mi trochu připomínala Stoletého staříka a další knihy od Jonassona. V knize je také nakupena spousta absurdních dílčích zápletek a podivných postav, jenže narozdíl od Stoletého staříka je Ove laděný více melancholicky. Děj byl tak překombinovaný a k neuvěření, že pro mne bylo opravdu těžké prokousat se prvními dvěma třetinami knihy. Ove mi svojí asociálností připomínal hodně slabý odvar Dr. Sheldona Coopera, který má navíc úplně na všechno neskutečnou smůlu a zároveň je to druhý Superman. Přijde o oba rodiče, vyhoří mu dům, při autonehodě přijde o nenarozené dítě, ochrne mu žena, žena mu umře na rakovinu, zachrání dítě z hořícího domu, zachrání muže co spadl na nádraží do kolejiště, pomáhá všem svým sousedům... A přitom nezapomene na všechno a všechny nadávat. Kniha je prostě jeden velký chaos a Backman se snaží ze čtenářů za každou cenu vymáčknout nějakou tu slzičku. Ať už smíchu, nebo smutku. Nicméně se Backmanovi výborně povedl závěr. Původně jsem knize chtěla dát maximálně 2 až 3 hvězdičky, ale kvůli závěru dávám 4*. Není to žádná převratná kniha, ale jako oddychovka to celkem funguje.
Kniha byla i zfilmována.
Prvnich 30 stranek jsem kroutila hlavou - prece nebudu cist o nejakym protivnym dedkovi, takovych lidi mam okolo sebe dost.
Nakonec to byla zabava, se “sněhulí, kočičtou i mamelukem”. Na konci jsem si pobrecela.
A tak to bylo... :)
Když odhlédnu od vtipností, mnohdy opakovaných, které mě neuvádějí do nadšení, musím konstatovat, že příběh byl pro mne velmi silný a užila jsem si ho. Za to jsem vděčná. Rozumím Oveho málomluvnosti a touze, aby si lidé uměli věci opravovat a vyrábět sami.
A naprosto souhlasím s autorovými tvrzeními, že:
Smrt je podivuhodná věc.
Smutek je podivuhodná věc.
Čas je vůbec podivuhodná věc.
Život je podivuhodná věc.
Jsem podobný hnidopich jako Ove (i když to Ove nazývá, že jde přeci především o princip), jen v jiných oblastech. Tak by mě třeba zajímalo, jestli opravdu kočky spí s otevřenou tlamičkou a chrápou. Nebo je pro mne nepochopitelné autorovo (nebo překladatelčino?) nejméně dvojí užití slova střemhlav v případě, kdy se nikdo neřítil hlavou dolů.
Taky je mi divné, že v tiráži této knihy prvního vydání z roku 2014 (dotisk 2016) je uveden počet stran 333, kdežto zde se píše pouze 327. Ale obojí se může někomu hodit do Čtenářské výzvy. Jen přemýšlím, co tedy vlastně určuje poslední stranu. Poslední slova příběhu? Poděkování? Obsah? Tiráž?
Hrozně dlouho jsem se bála začít číst. Slyšela jsem tolik kladných hodnocení. Moc jsem se bála, že nakonec budu zklamaná. Ale to se nestalo. Babičku jsem četla asi před půl rokem a líbila se mi. K Ovemu jsem se dostala až teď a jsem nadšená. Na mnoho stranách jsem se dokonce smála nahlas. Opravdu jednoznačný plný počet a doporučuji.
Téma starého nesnasenliveho chlapa, ze kterého se díky spravnemu přístupu stane příjemný děda již bylo několikrát zfilmováno i napsáno. Já osobně bych tolik trpělivosti jako Parvenah neměla a proste bych dědka poslala do háje. Nicméně jsem stejně na konci knihy bulela jako želva a ten neruda mi prirostl k srdci.
Nevěděla jsem co od knihy čekat, ale fakt mě dostala! Přečetla jsem ji ani ne za dva dny, co přečetla spíš zhltala!!! Doporučuji!
Na začátku jsem měla problém se do knihy začíst, ale cca od půlky jsem se do toho úplně položila a četla jedním dechem. Moc krásný příběh a na konci i slza ukápla.
Výborná audiokniha jako nenáročná kulisa k další činnosti. Milý příběh se spostou emocí a oceňuju skvělý nápad vyměnit pana Božského za starého protivného dědka.
Číst Oveho jako první knihu od Backmana, určitě by mě překvapila víc. Ale protože jsem prvně četla Babičku a Britt-Marii, bylo mi už od prvních stránek celkem jasné, kam a jak se bude celá kniha ubírat. Jenže mi to vůbec nevadilo. Občas prostě všichni potřebujeme milý a bezelstný příběh pro pohlazení po duši. A to, že z nás opět Backman tak trochu ždíme emoce, k němu prostě už asi patří.
O knihe som počula samé dobré ohlasy, preto som bola na ňu celkom natešená. Začiatok ma však sklamal a mala som chuť ju odložiť, úprimne som nechápala, čo na tom tí ľudia majú. Potom sa to, ale začalo a musím povedať, že najviac ma bavili spomienky Oveho než prítomná vsuvka. Celkovo ma kniha nadchla a pohltila. A preto každému odporúčam, to čo mne odporúčili ostatní, nevzdávajte to a uvidíte, že vás ta kniha dostane. :)
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Když mou milovanou knihu namluví svým dokonalým hlasem pak Vlasák, jsem rázem v sedmém nebi. Muž jménem Ove je člověkem staré školy, všechno si zařídí sám, účty platí včas, nikdy nezmeškal jediný pracovní den. Nadevše respektuje pravidla, řády a cedule. A moc rád provádí samozvané kontroly dodržování pravidel na cedulích ;). Je to zkrátka starý zapšklý morous a bručoun.... Nebo ne tak docela? Zbožňuju Oveho, další postavy, emoce toho příběhu a celou tuhle knížku. A hlas Jana Vlasáka ji ještě o fous vylepšil. 100%